Bude mít světový tenis na konci roku jiného lídra žebříčku ATP, nebo se zase bude jen suše konstatovat, že Švýcaru Rogerovi Federerovi nevzala klid ani loni v druhé polovině července narozená dvojčata? „Je to nejlepší den mého života,“ prohlásil Federer na svých webových stránkách. Holčičky dostaly jméno Charlene Riva a Myla Rose, a že by se měl Švýcar jen tak lehce vzdát své pozice světové jedničky? „Ne, to v žádném případě, cítím se nyní vnitřně mnohem silnější.“ A Rafael Nadal? O něm mnozí říkali, že se blíží jeho konec, že mu hodně psychicky ublížil rozvod rodičů, ale Rafael se taky nevzdává a chce zpátky na post světové jedničky. Novak Djokovič? Od šesti let říkal, že se jednou stane nejlepším tenistou. „Abych byl jedničkou, na to mám ještě dost času, je mi teprve 22 let,“ tvrdí. Za velkou trojkou čekají Brit Andy Murray a Argentinec Juan Martin del Potro. Jihoameričan říká, že první místo ATP je stále vzdálenější. „Čím jsou tam déle, tím jsou si jistější,“ tvrdí o Federerovi a spol. A co ostatní? Davyděnko, Roddick, Söderling, Verdasco a Tsonga, kteří byli před Australian Open v druhé polovině světové desítky ATP, to už mají ke světovému trůnu opravdu hodně daleko. (fa)
1. Federer Roger Švýcarsko 10550 • 2. Nadal Rafael Španělsko 9310 • 3. Djokovič Novak Srbsko 8310 • 4. Murray Andy Velká Británie 6780 • 5. Del Potro Argentina 6580 • 6. Davyděnko Nikolaj Rusko 4930 • 7. Roddick Andy USA 4510 • 8. Söderling Robin Švédsko 3410 • 9. Verdasco Fernando Španělsko 3300 • 10. Tsonga Jo-Wilfried Francie 2875 •

Pokud se rozhodnete objednat časopis Tenis pomocí SMS zprávy, za zprávu v max.délce 160 znaků
zaplatíte 6 Kč. (včetně DPH)
Technicky zajišťuje ATS Praha. V případě problémů volejte na infolinku 776 999 199 - pondělí až pátek,
od 9 do 16 hodin.
SMS zprávu pošlete na číslo 900 11 06
(platí pro všechny operátory)
SMS zprávu posílejte ve formátu:
OBJ TENNOVA JMENO PRIJMENI ULICE
C.DOMU MESTO PSC
/*při psaní zprávy používejte velká písmena bez diakritiky/
Další způsoby objednání jsou:
telefonicky: Callcenturm 234 09 28 51
• fax: 234 09 28 13 • e-mail: predplatne@predplatne.cz
• www.predplatne.cz
Písemně: ALL Production s.r.o.,
P.O.BOX 732, 111 21 Praha 1

V závěru minulého roku převzal Karel Gott už po sedmatřicáté Zlatého slavíka. Tento rekord nebude asi dlouho překonán, bude-li překonán vůbec. Zásluhy nevšedního umělce světového formátu ocenil záhy i prezident republiky a předal mu právem státní vyznamenání. Drtivá většina národa zcela výjimečnému umělci ocenění upřímně přála. I když se, jak je v Čechách běžné, našla i řada nepřejících kritiků, především těch, kteří mu svojí lidskostí a uměním nesahají ani po kotníky. Pan Gott ale vůbec netušil, že rok před tím ho málem o třicátý šestý titul připravil Tomáš Berdych. Nebo správněji Miloslav Vlček, předseda poslanecké sněmovny ČR. Při předávání Zlatého kanára Tomášovi jako nejúspěšnějšímu tenistovi roku si jej popletl se Zlatým slavíkem. To samo o sobě je sice úsměvné, ale pro napsání úvodníku nepodstatné. Karel Gott diváky tehdy šokoval, když po převzetí trofeje prohlásil, že je to Zlatý slavík poslední. „Příští soutěže se už nezúčastním, chci dát šanci mladým a ještě mladším zpěvákům, aby také poznali velikou radost a štěstí z vyznamenání, které já prožívám již po sedmatřicáté.“ V sále i u televizních obrazovek zavládl nefalšovaný smutek. Ale jen krátce. Pan Gott se vrátil k mikrofonu, vzal své rozhodnutí zpět, posluchačům se omluvil a slíbil, že o Zlatého slavíka bude usilovat tak dlouho, dokud mu posluchači budou posílat hlasy a někdo ze soupeřů ho neporazí. Bylo by špatné, kdyby kdokoli trofej získal bez boje. Nebylo by to vítězství, ale dar. Vítězství se přece nedarují, o ně se bojuje. Měl pravdu. Není jeho problémem, že ho publikum stále miluje. Je to spíš nedobrá vizitka těch, kteří – byť obdařeni talentem, podmínkami i mládím – ho nedokáží již téměř půl století sesadit z trůnu. Vraťme se však k tenisu. Každý rok, už sedmnáct let hledáme tenisového krále roku. Jen místo zlaté koruny je odměňován Zlatým kanárem. V anketě tenisových odborníků vždy s velkou převahou zvítězila čtyřikrát Jana Novotná, šestkrát Jiří Novák a zatím čtyřikrát Tomáš Berdych. Čtrnáct ze sedmnácti let vládnou tenisu tři hráči. Je to pro náš tenis dobře, nebo bychom raději chtěli být účastníky tvrdého, až do poslední chvíle zajímavého, souboje nejlepších? Asi není dobré, když těm nejlepším řadu let nikdo nešlape na paty a jak se říká, nedýchá na záda. Nebyl to v minulých letech ale problém ani Jany Novotné, ani Jiřího Nováka a není to už čtyři roky problém ani Tomáše Berdycha, i když na jeho postavení úspěšně útočí Radek Štěpánek. Nikoho z dosavadních vítězů jistě nikdy ani ve snu nenapadlo opustit dobrovolně místo nejlepšího a uvolnit ho pro ty druhé – slabší. Jen vítěz, který vyšel z tvrdého a poctivého souboje, je opravdovým šampionem. Vždyť přece jen na těch v pelotonu záleží, kdy sesadí krále a zvolají: ať žije král!... Kompletní úvodník Ing. Stanislava Buriana přináší tištěné číslo magazínu

ROGER FEDERER byl popáté za uplynulých šest let zvolen nejlepším evropským sportovcem. Druhý skončil mistr světa formule 1 Brit Jenson Button a třetí místo obsadil norský biatlonista Ole Einar Björndalen, jenž loni rozšířil svou mimořádnou sbírku o další čtyři tituly světového šampiona.
Federer, který v minulém roce vyhrál poprvé v kariéře Roland Garros a ve Wimbledonu získal rekordní patnáctý grandslamový titul, obdržel v tradiční anketě polské tiskové agentury PAP 135 bodů. V hlasování 18 agentur včetně České tiskové kanceláře zvítězil s převahou, druhého Buttona porazil o 54 bodů. Třetí Björndalen dostal 73 bodů. Osmadvacetiletý Švýcar vyhrál anketu poprvé v roce 2004, kdy ukončil tříleté kralování německé legendy formule 1 Michaela Schumachera. V roce 2005 se Švýcar podělil o prvenství s ruskou tyčkařkou Jelenou Isinbajevovou a jeho vítěznou šňůru přetrhl až loni Španěl Rafael Nadal, který ho tehdy sesadil i z čela tenisového žebříčku. Jen pro zajímavost: Na děleném 33. místě skončila česká rychlobruslařka Martina Sáblíková, stejně jako ruská tenistka Dinara Safi nová, německá rychlobruslařka Jenny Wolfová a litevská cyklistka Simona Krupeckaiteová.
(pro) Více přináší tištěné číslo magazínu

Sedm měsíců strávil bez tenisu někdejší třetí hráč světa DAVID NALBANDIAN. Po operaci kyčle vynechal tři grandslamové turnaje a v žebříčku se propadl až do sedmé desítky. Návrat mezi špičku teď však jeho hlavním cílem není. „Nejdřív Davis Cup pro mou milovanou vlast – Argentinu, pak velké turnaje,“ prozradil. Nalbandian, fi nalista Wimbledonu 2002, má za sebou perný rok. Na konci toho předloňského se musel vypořádat se zklamáním z prohraného finále Davis Cupu, v němž se mohl stát argentinským národním hrdinou. První měsíce loňské sezony mu nevyšly a v květnu se musel podrobit operaci kyčle. Ta ho vyřadila až do prosince, kdy se bývalý třetí hráč světa vítězně vrátil na domácí exhibici. „Hlavním úkolem je zvládnout první čtyři měsíce roku 2010, abych se mohl vrátit na přední světové příčky,“ tvrdí sedmadvacetiletý Argentinec a dodává: „Musím být opatrný a čas ukáže, jaké si můžu dávat cíle. Ale tím hlavním je pořád Davis Cup, až po něm ty velké, nebo chcete-li největší turnaje světa. Ovšem zdůrazňuji, že si stále dávám vysoké cíle.“ Svou cestu za Davis Cupem zahájí Argentina v březnu ve Stockholmu, kde nastoupí proti domácímu Švédsku.   (pek)

Třetího tenistu světa NOVAKA DJOKOVIČE čeká letos velká premiéra před televizní kamerou. Podle jedné německé tiskové agentury totiž bude dvaadvacetiletý Srb hrát v desetidílném seriálu o prvním jugoslávském králi Alexandru I. Karadjordjevičovi. Kromě Novaka si v seriálu zahraje i jeho mladší bratr Djordj. Ten bude představovat monarchu v mladších letech. Rozpočet seriálu je podle režiséra Stojana Stojčiče tři miliony euro a v srbské televizi by se měl poprvé vysílat v roce 2011. Karadjordjevič po první světové válce vládl Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a v roce 1929 jej přejmenoval na Království Jugoslávie. To řídil až do roku 1934, kdy byl během návštěvy Marseille zavražděn. V seriálu bude zavražděn i Djokovič, naštěstí pro tenis jen ve své úloze. Kvůli roli v seriálu o jugoslávském monarchovi dokonce Novak odmítl hrát v očekávaném kasovním trháku Iron Man 2! „Jsem přece jenom vlastenec a tak bylo snadné rozhodování, v čem bych chtěl hrát. Jedno však vím jistě: prioritou pro mne zůstává tenis, pak teprve dráha začínajícího herce. I proto jsem musel roli v Iron Manovi odmítnout. Dva fi lmy bych určitě nestíhal….“
Více přináší tištěné číslo magazínu

Japonská veteránka AJ SUGIJAMAOVÁ zvažovala koncem minulého roku ukončení kariéry poté, co sklouzla ve svých výsledcích do průměru. Bývalá světová osmička v singlu a deblová jednička sdělila jedné japonské tiskové agentuře: „Každý rok plánuji a představuji si následující sezonu. Když pak nastupuji, mám jasnou představu. Nyní si ale sama sebe nedovedu představit na turnajích v sezoně 2010. Loni jsem si řekla, že pokud se neprobojuji z jedenasedmdesáté příčky do první třicítky, tak končím. A stalo se…“ V dřívějším interview, po červencovém Wimbledonu, Sugijamaová prohlásila, že se po sedmnácti startech v All England Clubu na wimbledonskou trávu pravděpodobně nevrátí. Zmínila se také o svých těžkostech udržet se ve formě a porážet mladší hráčky. „Mladými a talentovanými tenistkami se to nyní na okruhu WTA jen hemží,“ říká Aj. Čtyřiatřicetiletá Sugijamaová ohlásila ukončení profesionální kariéry loni, několik týdnů před začátkem turnaje Toray Pan Pacifi c Open v Tokiu, který tak zahájila ceremoniální rozlučka. Příznivci tenisu, kteří sledují výkony Sugijamaové delší dobu, stěží zapomenou na její začátky. Počátkem minulého desetiletí tato drobná, 163 centimetrů vysoká, Japonka úspěšně vzdorovala vysokým a silným hráčkám, získala si publikum a držela se překvapivě dlouho ve formě... Zkráceno pro web

Už to začínalo vypadat, že SVĚTLANA KUZNĚCOVOVÁ zůstane dívkou s jedním grandslamovým titulem v kariéře. Co by za něj spousta tenistek dala! Jenže rodačka z Petrohradu ho na US Open 2004 dobyla v devatenácti letech a kdo by v tu chvíli nevěřil, že podobných chvil nezažije ještě několik? Také ona byla přesvědčena, že další velké triumfy budou přibývat tak nějak pravidelně a samozřejmě. Nestalo se, místo toho přišlo období výsledků, které po grandslamovém vítězství nemohly ruskou tenistku zcela uspokojit. Tichá a uzavřená hráčka, která nevyrábí skandály, nestřídá partnery (o nich se vlastně ani nespekuluje), neprovokuje svými výroky, ale dokázala po dlouhých letech na radu Rogera Federera změnit zaběhlý stereotyp, který měla od svých čtrnácti let díky působení v akademii v Barceloně. Začala důvěřovat ruským trenérům a výsledek se dostavil. Skoro po pěti letech ovládla loni v červnu další grandslamový podnik, ten na antuce v Paříži. A klidně se může stát, že to ani náhodou nebylo její poslední slovo.

Rok 2004 patřil v ženském tenise Rusku. French Open – Anastasia Myskinova. Wimbledon – Maria Šarapovová. US Open – Světlana Kuzněcovová. Před newyorským turnajem byla v devatenácti letech Ruska jednou z mladých nadějných hráček, které se světovým žebříčkem draly nahoru. Ale že až tolik? Mary Piercová, Naďa Petrovová, Lindsay Davenportová, ty vyřadila na cestě do finále. Jenže před ním najednou seděla v šatně jako ztracená prvňačka a říkala si: „Proboha, co tam budu dělat?“ Naštěstí se potkala s Martinou Navrátilovou, s níž v předchozí sezoně hrála čtyřhru. Tenisová legenda na mladé kolegyni dobře poznala, jak je vystresovaná. A měla pro ni radu: „Když jsem hrála svoje první grandslamové finále, taky jsem byla vyklepaná. Ale sebrala jsem odvahu a vyhrála. Neboj, taky to dokážeš!“ Víra Martiny v její osobu Světlaně Kuzněcovové hodně pomohla. Když potom proti Jeleně Dementěvové proměnila mečbol, projevila jen zdrženlivou radost a ztraceně přešlapovala na dně betonového kolosu. Kouč Sergio Casal na ni musel několikrát volat, než za ním našla cestu do lóže. Jakoby svému vítězství nevěřila. „Jsem tak nadšená, možná jsem byla i šokovaná...“
Zkráceno pro web

Čtyři moravští tenisté – Tomáš Ječmínek, Jaroslav Pospíšil, Lukáš Rosol a Pavel Šnobel – se probojovali do semifinále RC Sport Cupu, halového mistrovství ČR. Domácí šampionát se již posedmnácté uskutečnil v plzeňské hale nedaleko proslulé borské věznice.

Okovy vyřazených okusil jako první z nasazených Roman Jebavý. Jilemnický rodák, reprezentant pražské Štvanice, byl uštván jednoduchostí a účelností hry kvalifi kanta Tomáše Ječmínka. Tenista hájící barvy TK SC Ostrava si na šampionát „odskočil“ ze zaměstnání. Finanční poradce Ječmínek byl po utkání spokojen: „Tenis si tady v Plzni užívám, baví mě hrát, ale moc toho nenatrénuji. S Jebavým jsem si věřil, dvakrát jsem ho porazil na mistrovství republiky pod širým nebem, na Rieter Cupu. Mohl jsem vyhrát ve dvou setech, ve druhém jsem vedl 2:1 a 40:15, ale udělal jsem z toho prodlouženou...“ Ve druhém kole poslal ze soutěže Jan Šátral ve štvanickém derby Antonína Kameníka. „Bylo to hodně nervózní, nejprve jsme se vzájemně brejkli. Pak jsem udělal míň nevynucených chyb a trochu lépe servíroval. To rozhodlo,“ střízlivě hodnotil svoji výhru Šátral. Po hladké výhře nad Musilem začala pro Pavla Šnobla třízápasová třísetová série. Mladý Michal Konečný z TK AGROFERT Prostějov začal bez bázně, vyhrál set. To ale bylo všechno. „Každý chce s nasazeným vyhrát, hraje uvolněně. Od druhé sady už jsem toho Konečnému příliš nedovolil. Ale nehrál špatně,“ konstatoval vítěz. Domácí Miroslav Štengl, kterého zdobí dva tituly přeborníka západočeské oblasti, měl smůlu. Ve druhém kole se utkal s nejvýše nasazeným Rosolem. „Los mohl být přívětivější. Určitě bylo v pavouku několik hratelných soupeřů. Teď se s Tomášem Urbanem soustředíme na čtyřhru,“ mínil a sliboval student třetího ročníku ekonomie na Západočeské univerzitě... Více přináší tištěné číslo magazínu

Na konci prvního únorového týdne vstoupí český tým do nového ročníku Fed Cupu. V Brně nastoupí proti Německu a všichni věří, že budeme stejně úspěšní jako v loňské sezoně. Minulý rok jsme si v zápase se Španělskem otevřeli dveře do semifinále a jen málo chybělo a české ženy byly – stejně jako muži – ve finále nejslavnější týmové soutěže. Co říká fedcupovému duelu s Německem šéf českého tenisu Ivo Kaderka? „Jsem věčným optimistou a rozhodně to byl pro nás velice příznivý los. Papírově a pocitově všichni cítíme, že bychom měli vyhrát, že jsme v domácím prostředí spíše favority. Na druhé straně všichni dobře víme, jak je každý takový zápas složitý, že to budou nervy až do konce.“ A proč je opět pořadatelem Brno? „Protože Brno je hlavním městem českého ženského tenisu,“ dodává prezident ČTS.
Los letošního ročníku Fed Cupu se uskutečnil loni v polovině grandslamové Paříže v areálu Rolanda Garrose, český tým byl mezi nasazenými a měl mu být přilosován tým ze čtveřice Srbsko, Francie, Německo a Ukrajina. Kapitán Pála si v žádném případě nepřál zápas se Srbskem, bál se sestavy Jankovičová, Ivanovičová. „Beru cokoli, jenom tyhle dvě ne,“ říkal před losováním a tak Německo bylo pro něj loni v červnu příjemnou volbou. Co říkala losu Lucie Šafářová? „Docela mě potěšil, Německo je jedna z těch nejlepších variant. Myslím, že máme velkou šanci.“ I Pála byl spokojený. „Určitě by to chtělo ten los využít, vyhrát a udržet se mezi elitou,“ konstatoval český nehrající kapitán. V době losování Fed Cupu se Pála nejvíce obával nejlepší Němky Sabine Lasické, to však ještě nemohl vědět, že právě německá jednička se omluví a sezonu 2010 chce využít jen a jen pro svou osobní kariéru. Jak na los reagovala německá kapitánka Barbara Rittnerová? „Herně to bude těžké, ale schůdné. Je to však lepší, než jet do Ruska… Škoda, že už konečně nemůžeme hrát před domácím publikem.“ Němky budou hrát popáté z posledních šesti zápasů na dvorcích soupeřek!...
Zkráceno pro web

Na olympijských hrách v Londýně 2012 se bude hrát v tenisu i smíšená čtyřhra. Rozhodl o tom výkonný výbor MOV ve švýcarském Lausanne a zároveň změnil program dráhové cyklistiky tak, aby měli muži i ženy stejné disciplíny. „Nikdy jsem na olympiádě nehrál, takže o to je to větší lákadlo – udržet se mezi nejlepšími,“ řekl tiskovým agenturám v té chvíli šestý deblista světa Lukáš Dlouhý, loňský vítěz čtyřhry na Roland Garros a na US Open. A koho by chtěl případně za partnerku? „Kdybych se dostal do týmu a Iveta mě chtěla, tak asi ji,“ jmenoval mosteckou rodačku Ivetu Benešovou.

Tenisový olympijský turnaj se uskuteční ve Wimbledonu na slavné trávě v All England Clubu. „Super, že to schválili, určitě to je dobře,“ řekla novinářům bývalá světová trojka ve dvouhře Hana Mandlíková, která hrávala smíšenou čtyřhru s Johnem McEnroem a ve čtyřhře získala dokonce titul na US Open před dvaceti lety s Martinou Navrátilovou. Jen pro zajímavost: Z cyklistického programu olympijských her vypadl stíhací závod jednotlivců, madison a všechny bodovací závody, počet deseti medailových kolekcí však zůstal zachován. V Londýně budou muži i ženy závodit ve sprintu jednotlivců i družstev, keirinu a stíhačce družstev. Olympijskou novinkou je soutěž všestrannosti – o omnium, která zahrnuje pět různých disciplín. Ale vraťme se k tenisu, tedy přesněji řečeno ke smíšené čtyřhře, jež si vybojovala – a jak doufají olympijští funkcionáři, tenisoví příznivci i odborníci pohybující se kolem bílého sportu – ještě pořádně vybojuje místo na olympijském výslunní. Smíšená čtyřhra se kdysi v tenisu velmi uznávala...
Zkráceno pro web

Druhá hráčka redukovaného celostátního žebříčku mladších žákyň KATEŘINA BROŽOVÁ (TK Neridé) si do Prahy přijela pro trofej Kanářích nadějí 2009 z Blatné. Jihočeška je podle očekávání středočeskou laureátkou. Kateřina však oponovala:
To ne podle očekávání. Byla jsem příjemně překvapená, když jsem se dozvěděla o své nominaci. Trofej je to krásná, nejhezčí jakou mám. Dám si ji v pokoji na poličku nad postel.
Kterých výsledků minulého roku si nejvíce ceníš?
Všech tří vítězství na celostátních béčkových turnajích. Těší mě to, že jsem na celostátním žebříčku celkově patnáctá, v tom redukovaném druhá za Vondroušovou, která je ale ještě o rok mladší.
Bydlíš a do školy chodíš v Blatné, dojíždíš pravidelně do Prahy na trénink. Jak to zvládáš?
Do Prahy jezdím s maminkou nebo s tatínkem vždy jen v úterý. Trénuje mě Roman Jiroušek. Třikrát týdně dojíždím za trenérem Pavlem Kroupou do Písku.
Co škola, jak ti jde učení? Uvolňují tě z vyučování bez problémů?
Pokud jde o uvolňování, tak je to jen z poslední hodiny, pouze když jedu na trénink do Prahy. Mám-li přípravu v Písku, odjíždím vždycky až po vyučování. Zatím to zvládám. Vysvědčení? Několik dvojek na něm bude. Mám ráda matematiku a tělocvik, naopak trochu válčím s češtinou a nebaví mě výtvarná výchova.
Na čem v přípravě nejvíc pracujete?
Samozřejmě pilujeme všechny údery. Ale asi největší rezervy mám v pohybu po kurtu. Tak se zaměřujeme na moje nohy.
Nohy? Vždyť jsme o tobě slyšeli, že jsi všestranně dobře vybavená…
Ráda bruslím a když mi to vyjde tak lyžuji – na běžkách i sjezdovkách. V létě jezdím na kole a moc ráda plavu. Přesto mám rezervy v pohybu na dvorci.
Zkráceno pro web

Bývalá světová jednička Kim Clijstersová chce hrát tenis na nejvyšší úrovni nejméně do roku 2012, kdy se v Londýně uskuteční olympijské hry. „Mám takové plány a rodina mě v nich podporuje,“ tvrdí sympatická Belgičanka. Šestadvacetiletá bývalá světová tenisová královna se loni vrátila na kurty po porodu dcery Jady Ellie a dokázala vyhrát poslední grandslamový podnik loňské sezony, US Open. „Nedívám se moc do budoucna, ale mám v hledáčku olympijské hry,“ připustila podle deníku La Derniere Heure, který vychází ve vlámštině, valonštině i francouzštině. „Chtěla bych se zúčastnit olympijských her v Londýně. To je výhled, který mě přitahuje,“ podotkla s tím, že si její dcerka zřejmě bude muset na bratříčka či sestřičku ještě pár let počkat. Clijstersová by chtěla tento rok uspět ve Wimbledonu, kde zatím dvakrát zůstala těsně před branami finále. V cestě za dalšími triumfy jí budou stát nejen sestry Williamsovy, ruské tenistky, ale i krajanka Justine Heninová, která se rovněž po pauze vrátila na dvorce. „Pokud bych měla jmenovat jednu velkou soupeřku, tak myslím, že Maria Šarapovová by mohla být mou největší rivalkou,“ prohlásila Clijstersová na adresu ruské hvězdy, která se objevila na turnajích po vleklém zranění.
Více přináší pravidelná rubrika tištěného čísla magazínu

Třetího března 1980 se Američan John McEnroe stal pátým hráčem tenisové historie, který usedl na trůn světové jedničky. Vystřídal v čele žebříčku ATP Björna Borga, nikomu mladšímu se to do té doby nepodařilo – Johnovi bylo tehdy 21 let a 15 dní. Pozici nejmladší světové jedničky držel až do listopadu 2000, kdy ho vystřídal jiný bouřlivák, Rus Marat Safi n. Jedničkou žebříčku ATP byl McEnroe celkem 170 týdnů a v těchto součtech mu po Samprasovi, Lendlovi, Connorsovi a Federerovi patří páté místo. V letech 1981–1984 ukončil McEnroe sezonu pokaždé jako světová jednička. Bylo mu dvacet, když v roce 1979 získal první grandslamový titul, vyhrál zcela přesvědčivě US Open. V boji o postup do čtvrtfinále porazil Toma Gormana hladce ve třech setech, o semifinále se proti němu postavil krajan Dibbs a hrály se jen tři gamy, John vedl 2:1 a Dibbs vzdal. V semifinále si na něj věřil Connors, ale ani ten neměl naději – 6:3, 6:3, 7:5. A finále? Ani Gerulaitis nevzal McEnroeovi set – 7:5, 6:3, 6:3! John měl vítěznou fotografi i z US Open 1979 ve svém newyorském bytě na Manor Roud dlouho na zdi. Vedle viselo i zvláštní poděkování starosty města New Yorku za úspěch na US Open. Když se McEnroe stal světovou jedničkou, Connors se s tím nemohl dlouho smířit. „Ten klacek si myslí, že se snad na tom místě zabydlí, ale není to pravda,“ vzkazoval mu. Kde začala ta vzájemná řevnivost? Mnozí říkají, že to bylo v sezoně 1977, kdy McEnroe přiletěl do Wimbledonu vyhrát juniorku. Už předtím se mu to podařilo v Paříži na Roland Garros a věřil, že se stane světovou juniorskou jedničkou. Do kvalifi kace mužské dvouhry se přihlásil snad jen proto, aby se rozehrál a určitě si nemyslel, že postoupí až do semifinále! McEnroe se stal nejmladším ve stoleté wimbledonské historii, který se z kvalifi kace dostal tak daleko. V boji o postup do finále ho pak zastavil o šest let starší krajan Jimmy Connors. „Ten hloupý mlíčňák se musí ještě dlouho učit. Mě může porazit, jen když budu zraněný,“ vykřikoval na Johnovu adresu Connors, který se už v roce 1974 stal světovou jedničkou. To už ale měl McEnroe za sebou start v Davisově poháru, nehrající kapitán Tony Trabert mu věřil a v roce 1978 nastoupil spolu s Brianem Gottfriedem v Palm Springs ve finále proti Anglii. Vyhrál obě dvouhry a poprvé se mohl vyfotografovat jako vítěz u Salátové mísy. Opakovalo se to ještě v letech 1979, 1981, 1982 a o deset let později v roce 1992!...
Zkráceno pro web

Když před dvěma roky triumfoval NOVAK DJOKOVIČ ve svých dvaceti na Australian Open, naplnilo se to, co se od něj očekávalo. A mnozí experti říkali: je už pouze otázkou času, kdy rodák z Bělehradu předstihne Rafaela Nadala a z trůnu sesadí i Rogera Federera. Jenže ono se tak nestalo. Výsledky nebyly ani dál vůbec špatné, mladý Srb dokázal vyhrávat podniky kategorie Masters, na konci roku 2008 ovládl Turnaj mistrů, v jednu chvíli měl velmi blízko k postu světové dvojky. Jenže také prý až příliš propadl golfu a nedával tenisu úplně všechno. Další grandslamové finále už se od Melbourne 2008 nekonalo, loni na skoro půl roku přišlo i vyklizení pozice světové trojky. Ke svěřenci slovenského kouče Mariána Vajdy se navíc přidali další aspiranti nejvyšších příček a nejcennějších titulů – Andy Murray a Juan Martin del Potro. Novak Djokovič ale v závěru minulého roku zvítězil na třech z pěti turnajů, kde hrál, a zase je trojkou. Navíc s nijak výraznou ztrátou na druhého Nadala. A vyhlášený vtipálek a imitátor ostatních tenistů věří tomu, že primát z Australian Open nezůstane v jeho sbírce osamocený. Dojde i na to, co on sám tvrdí už od svých šesti let, tedy že jednou bude světovou tenisovou jedničkou?

Je těžké zůstat sám sebou, když jste jedním z nejlepších tenistů na světě?
Snažím se o to. Chci stát pořád nohama na zemi, být stále tím přátelským a komunikativním klukem. Ale je to těžké. Jsou místa, na kterých se nemůžu zdržovat moc dlouho, ubývá mi soukromí.
Jste schopen si tenisu užívat tak jako před pár lety?
Je pravda, že vítězství na grandslamovém turnaji mi otevřelo mnohé dveře, přineslo spoustu různých možností a hodně sebevědomí. Ale na druhou stranu cítím mnohem víc odpovědnosti, tlaku a očekávání. A to pro mě bylo nové. Psychicky to občas bylo jako na houpačce, získal jsem však hodně nových zkušeností. Dneska už si zase tenis dokážu užívat a zase upřímně miluju to, co dělám. Tenis, cestování, soutěžení. Poslední dvě sezony pro mě byly jednou velkou a nesmírně poučnou lekcí.
Když vám bylo sedmnáct let, řekl jste, že vaší ambicí je být světovou jedničkou...
Tohle jsem říkal už od svých šesti. Nechtěl jsem být nerealistický, ale vždycky jsem věřil, že je to něco, čeho můžu dosáhnout a k čemu se každý den přibližuju. I když se mi to nakonec nepovede, budu šťastný, protože jsem svůj život zasvětil skvělému sportu. Abych byl jedničkou, na to mám ještě dost času, je mi teprve dvaadvacet... Zkráceno pro web