Obsah čísla 10/2016

KAROLÍNA PLÍŠKOVÁ postoupila až do finále
US Open a doma ji čekalo nadšené přivítání
Snímek: PAVEL LEBEDA

6-9
US Open
10-12
Zajímavosti ze světa
13
Semifinále Davis Cupu
14-15
Tenis na vozíku
I–XXVIII
Příloha: Fiftýn plus
16-18
Můj příběh: Ivo Karlovič
19-21
10 let kapitánem v Davisově poháru
23
Před 15 lety (MSJ: Djokovič a juniorky ČR)
24-25
Za oponou
26
Trenér: Aleš Vejšický
27-28
Dialog s Markem Michaličkou

Webové publikování: Petr Barcal
Hostováno na www.rozhled.cz
str.12
UŽ ZASE JEN KOMENTUJE
Slavný Američan JOHN McENROE ukončil krátkou spolupráci s kanadským tenistou Milosem Raonicem, kterému pomáhal jako poradce. Jeho realizační tým rozšířil před Wimbledonem, kde se pětadvacetiletý hráč probojoval poprvé do finále grandslamového podniku. McEnroeovi však spolupráce s Raonicem komplikovala roli komentátora pro televizní stanici ESPN, i když jejímu šéfovi podle zdrojů z této televizní stanice nevadila. „Nejlepší bude to ukončit. Ulehčí to život nám všem,“ řekl McEnroe ještě před začátkem US Open. „Chtěl bych, abych si mohl myslet, že dobře vycházím i s ostatními hráči,“ uvedl sedminásobný grandslamový šampion. Nevyloučil však, že by se mohl věnovat trenérské práci s některým z tenistů mimo sezonu. Raonicovými trenéry jsou nyní vítěz Roland Garros z roku 1998 Španěl Carlos Moya a Ital Ricardo Piatti.
str. 16-18 /můj příběh/
Kouzlo mistra podání?
Výška, úhly a uvolněnost
Je jasné, že už nebude světovou jedničkou a skoro jistě ani nevyhraje nějaký velký turnaj. Vždyť je mu už sedmatřicet let. IVO KARLOVIČ se ale i tak do dějin tenisu zapsal a stále zapisuje. Jako nejvyšší hráč, který se kdy na okruhu ATP dostal až do nejlepší stovky. A jako muž s nejúčinnějším servisem. Na zbraň hromadného tenisového ničení v rukou rodáka ze Záhřebu se soupeřům jen těžko hledá odpověď: Historicky nejvyšší počet es, procentuální úspěšnost v získávání bodů po prvním servisu nebo svého času nejrychlejší podání jsou toho zřejmým důkazem. Dva metry a 11 centimetrů vysoký vítěz osmi turnajů se ve své kariéře prostřílel až do druhé desítky světového žebříčku, i když mu na začátku nikdo žádné velké úspěchy nepředpovídal. Vykřesal se také ze zápalu mozkových blan a teď jako nejstarší člen elitní stovky předvádí možná nejlepší tenis ve svém životě. Bez minuty přesně šest hodin proti sobě v září 2009 stáli na antuce v Poreči Ivo Karlovič a Radek Štěpánek. V semifinále Davisova poháru mezi Chorvaty a Čechy bojovali o první bod. Čtyři zkrácené hry, 16:14 pro Štěpánka v rozhodující sadě. Nejdelší duel soutěže podle počtu her po zavedení tie-breaku. A také 78 es v podání chorvatského obra. Rekord...
Zkráceno pro web
str. 19 /doma/
Navrátil: Splněný sen českých tenisových generací
Před deseti lety na konci srpna 2006 se stal tehdy devětačtyřicetiletý trenér prostějovských tenistů a osobní kouč Tomáše Berdycha Jaroslav Navrátil nehrajícím kapitánem české daviscupové reprezentace. Vystřídal rezignujícího Cyrila Suka, ten byl v této roli dva roky a jeho odchodem se otevřely dveře k jednání o návratu Radka Štěpánka, české jedničky a devátého hráče žebříčku ATP do týmu. „Dozvěděl jsem se to v Americe, byl jsem tam s Tomášem Berdychem. Je to pro mě velká čest,“ řekl Navrátil. „Bylo to logické rozhodnutí. Jarda je osobním koučem Tomáše Berdycha, tráví s ním většinu roku na okruhu a dokonale zná naše hráče i soupeře,“ konstatoval v roce 2006 prezident svazu Ivo Kaderka, který tehdy mluvil s českými daviscupovými hráči, i pro ně byl Navrátil jedničkou na tuto funkci. Měl kapitánský mandát jen na baráž v Nizozemsku, právě tam začala velká desetiletá série českého kapitána – dvakrát český tým v letech 2012 a 2013 Davisův pohár vyhrál, v sezoně 2009 byl ve finále. „Splnili jsme sen mnoha českým tenisovým generacím a také jsem ho splnil sobě,“ říká Jaroslav Navrátil. Jednoznačným cílem nového kapitána bylo vrátit české tenisty zpátky do Světové skupiny, z níž jsme po domácí liberecké porážce s Německem v sezoně 2005 poprvé v historii spadli...
Více přináší tištěné číslo magazínu
Příloha Fiftýn Plus
1. liga dospělých by měla dávat více šancí mladým hráčům
Středočeské finále 1. ligy ovládl TK Neridé
 Základní skupiny se odehrály v Liberci, Mostě, v pražské Hostivaři na NERIDÉ a v Ostravě Semifinále a finále se hrálo v Liberci V Mostě pořádal skupinu obhájce titulu z loňska tým Severočeská tenisová, ale prohrál hned první den s týmem TCF Mariánské Lázně Nejvyrovnanější skupinu vyhrál v Liberci Realsport Nymburk Ve finále se představily dva středočeské kluby Roli favorita uhájil TK NERIDÉ, který i díky zranění nymburských dívek snadno získal potřebné body k vítězství Barážová utkání o sestup byla těmi nejvyrovnanějšími střetnutími v letošní 1. lize Jedinou výjimkou byl duel o záchranu 1. VT Pardubice se Škodou Plzeň, kde bylo rozhodnuto již po dvouhrách Záchranu slavili Východočeši TENIS-CENTRUM DTJ HK díky deblovým dvojicím Hájek, Chramosta a Ulihrach, Vik TK SK Zlín vytáhl do boje o udržení nejtěžší kalibr v podobě české tenisové legendy Jirky Nováka Škoda Plzeň, Třebíč, Valašské Meziříčí, Start Praha se loučí s 1. ligou
Zpravodajství na straně IV
Třetí grandslamová radost   str. 2-3
Lucie Šafářová s Bethanií Mattekovou-Sandsovou dobyly US Open a mají třetí grandslamový titul ve čtyřhře! Po loňském Melbourne a Paříži kralovaly spolu v New Yorku, ve finále otočily nepříznivě se vyvíjející zápas s nejvýše nasazenými Francouzkami Caroline Garciaovou a Kristinou Mladenovicovou. „Není to jednoduchý rok, proto je tenhle titul skvělý. Mám výtečnou parťačku, deblistku i singlistku, a to je základ úspěchu,“ řekla Šafářová při vyhlášení. Z turnajů Grand Slamu ve čtyřhře jim zbývá vyhrát už jen jeden jediný, ve Wimbledonu. „Bylo by dobré, kdyby se nám to podařilo,“ přidává Šafářová. Loni prohrály ve čtvrtfinále s Američankami Atawovou a Spearsovou, letos už v prvním kole s ruským párem Gavrilová, Kasatkinová. (fa)
Úvodní slovo magazínu Tenis    str. 4
Kdyby zakladatel Davisova poháru Dwight Davis jen zaslechl, co se projednávalo nedávno v Londýně na fedcupové komisi ITF, musel by se v hrobě obracet! A to se slovutný Davis uměl bránit, pod 30. americkým prezidentem Calvinem Coolidgem byl tři roky náměstkem ministra obrany, tenis ho ale proslavil víc… Pro posmrtný klid Dwighta Davise je však třeba dodat, že kdyby byl loni v září zvolen novým prezidentem ITF místo Američana Davida Haggertyho někdo s filozofií Francesca Ricci Bittiho, tak by se určitě až bezohledně nekopalo do více než stoleté tradice Davisova poháru. Zářijový Londýn totiž až surově nahlas řekl, že Davis a Fed Cup jsou v ohrožení, pokladna ITF není nejplnější a slavné soutěže se mají převléct do posvátných „beránků otřes se“ a přinést světové federaci peníze. Kolem financí ITF je už dlouho začarovaný kruh. Čtyři hlavní federace mají ze svých Grand Slamů v průměru čistý příjem sto milionů dolarů, navíc desítky milionů za televizní práva, jejich šéfové si úzkostlivě střeží své výsadní postavení v tenisové diplomacii a určitě si oddechli, když byl loni v Chile nakonec těsně zvolen šéfem ITF Haggerty. O osm hlasů z 392 (!) porazil Inda Anila Khannu, ten ty silné svým volebním projevem určitě vystrašil. Navíc v prvním kole Ind jasně vyhrál, Haggerty se krčil vzadu, tenisové zákulisí se Inda určitě leklo, až moc nahlas hovořil o podílu ze zisku bohatých federací pro ty, kteří se nejvíc zaslouží o výchovu mladých tenistů. Z těch nejtalentovanějších se stávají grandslamoví šampioni a pro manažery zákonitě zajímavé obchodní zboží… Už jednou jsem napsal, že s novým americkým šéfem ITF přijde čas, kdy se budou hledat důvody smrtících diagnóz Davisova poháru a Fed Cupu, nahlas se bude vykřikovat, že se špatný finanční marketing ITF musí změnit, jako důvodový přídavek se připomene umírající pocit vlastenectví, do kterého surová globalizace šlape tvrdou okovanou botou. Navíc se ve světovém tenise se stále častěji objevují názory, že by týmové soutěže měly svými termíny přece jen ustoupit osobním programům hráčů a hráček, (podle některých je nechtějí už velké hvězdy hrát), potřebují mít co největší volnost a sílu pro start na individuálních turnajích. Týmové soutěže by měly být podle hvězd úspornější, termínově nenáročné, navíc ti, kteří už v Davisově poháru či ve Fed Cupu uspěli, mnohdy ztratili o další starty zájem...
Kompletní úvodní slovo Ing. Františka Kreuze přináší tištné vydání magazínu Tenis
Dva velké české příběhy  str. 6-9 /US Open/

Stan Wawrinka
Poprvé od roku 2003 chyběl na Grand Slamu jeden z nejvyrovnanějších tenistů světové špičky Tomáš Berdych, ale i tak zažil český tenis jeden z nejúspěšnějších turnajů Velké čtyřky za poslední roky. Lucie Šafářová, často pronásledovaná zdravotními potížemi, získala na US Open v New Yorku titul v ženské čtyřhře, Karolína Plíšková se domů vracela dokonce jako finalistka singlu se zatím nejlepším žebříčkovým umístěním v kariéře a vzpomínkami na úžasné výhry nad Venus a Serenou Williamsovými. Právě mladší a slavnější z amerických sester přišla kvůli porážce s lounskou rodačkou o možnost hájit pozici světové jedničky a panovat na okruhu WTA bez přerušení déle než kdysi Steffi Grafová. Novou vládkyní je teď jiná Němka, Angelique Kerberová. Mezi muži i přes závěrečný nezdar suverénně kraluje Novak Djokovič, jeho náskok před konkurenty v pořadí ATP je stále obrovský. Vítěz z Corona Parku Švýcar Stan Wawrinka ale znovu ukázal, že je snad jediným hráčem absolutní špičky, ze kterého srbský velikán udělá ve vzájemném duelu mnohem lepšího tenistu. Olympijské hry vyměnila za kvalitní přípravu a pak se zřejmě nejen ona nestačila divit. Vyhrála velký turnaj v Cincinnati, získala sebevědomí, klid a s tím také sílu zdolat grandslamové prokletí. Karolína Plíšková přešla poprvé přes třetí kolo, a pak postupně zdolávala i ta další. Jen na svou finálovou soupeřku Němku Angelique Kerberovou už nevyzrála, po velkém boji a přes nadějné vedení 3:1 ve třetím setu favoritce podlehla. I tak ale dosáhla svého největšího úspěchu kariéry, který jí vynesl šesté místo ve světovém žebříčku. Co vám chybělo k tomu, abyste i Angelique Kerberovou dokázala zdolat? Bylo to hodně těžký. Ani bych neřekla, že psychicky, ale fyzicky. Jednak kvůli teplu a také kvůli počtu výměn. Je to náročný tenis – není to tak, že dáte bum sem, bum tam a máte bod. Ona vrátí tolik míčků, co ostatní holky ne. Pořád je tam jeden úder navíc, a tím, že to pořád vrací, nutí mě hrát stále agresivněji, až se z toho stane chyba. Co jste mohla udělat jinak? Chyběl mi kousek. Mohla jsem vyhrát game na 4:2 a třeba by udělala pár chyb. Po prvním setu mi to přišlo skoro bez šance. Bylo to sice vyrovnaný, ale ona skoro nezkazila míč. Dala jsem si za úkol držet si ve druhém setu servis a čekat na šanci. Ta sice přišla, ale díky tomu, že jsem začala hrát agresivněji – ona mi nic nedala, to já jsem musela zahrát dobře.
POKOUŠELA SE USPĚT S ŽALOBOU  str. 10 /ve světě/
Ačkoliv letos vypadla EUGENIE BOUCHARDOVÁ na US Open po prohře s naší tenistkou Kateřinou Siniakovou hned v prvním kole, chtěla ještě v New Yorku uspět v právní bitvě. Kanadská tenistka totiž zažalovala vedení grandslamového turnaje a americkou tenisovou asociaci USTA kvůli loňskému incidentu, kdy v šatně uklouzla na mokré podlaze a kvůli otřesu mozku nemohla nastoupit do osmifinále. Podle právního zástupce dvaadvacetileté tenistky z kanadské frankofonní provincie Québec Benedicta Morelliho požaduje někdejší pětka světového žebříčku u soudu „miliony dolarů na odškodném“. Bouchardová totiž po úrazu musela ukončit loňskou sezonu a stěžuje si, že následky otřesu mozku jí dlouho komplikovaly návrat na světové kurty. Finalistka Wimbledonu z roku 2014 ale zaznamenala propad v kariéře už před úrazem. V roce 2015 došla na Australian Open ještě do čtvrtfinále, pak ale následovaly na Grand Slamech vyřazení v prvním, maximálně druhém kole. Teprve letos v Londýně uhrála dvě výhry, Siniakové ale první vítězství v kariéře na US Open překazit nedokázala a ve třech setech s Češkou prohrála. „Byla to pro mne složitá situace. Snažila jsem se vrátit, ale stále jsem měla nějaké symptomy. Možná jsem se pokoušela o návrat moc brzy, protože mám tenis ráda a chtěla jsem hrát,“ tvrdila značně stresovaná Bouchardová k období po zranění: „Ukončilo mi to sezonu a prožila jsem pak pár opravdu drsných měsíců!

ROZLOUČILA SE S KOTYZOU  str. 10 /ve světě/
Pouhých pět měsíců trvala spolupráce Dánky s polskými kořeny CAROLINE WOZNIACKÉ s bývalým trenérem Petry Kvitové Davidem Kotyzou, s nímž se bývalá světová jednička těsně před US Open rozloučila. Wozniacká na svém twitterovém účtu uvedla, že spolupráce skončila na popud trenéra. „Všechny možné spekulace jsou otravné. Pravdou je pouze to, že David Kotyza skončil z rodinných důvodů. Jestli se říká něco jiného, já jsem ten poslední, kdo se to dozví,“ napsala dánská tenistka na svém účtu a pochlubila se zejména tím, že na olympiádě byla vlajkonoškou dánské výpravy. Kotyza, který Petře Kvitové pomohl ke dvěma titulům z Wimbledonu a na druhé místo světového žebříčku, začal Wozniackou připravovat v dubnu. Jejich spolupráce ale odstartovala nešťastným zraněním, kvůli kterému Dánka dva měsíce nehrála. Pod Kotyzovým vedením nakonec absolvovala jen sedm turnajů včetně olympijských her, kde vypadla ve druhém kole právě s pozdější bronzovou medailistkou Petrou Kvitovou. Na konci června Wozniacká po osmi letech vypadla z elitní světové padesátky a neuspěla v generálce na US Open v New Havenu, kde skončila v prvním kole. Ve světovém žebříčku patřilo Wozniacké před US Open 51. místo světového žebříčku.
PŘIJDOU CLIJSTERSOVÁ A RODDICK DO SÍNĚ SLÁVY?  str. 11
Bývalé světové jedničky a šampioni US Open Američan ANDY RODDICK a Belgičanka KIM CLIJSTERSOVÁ jsou v nominaci do mezinárodní tenisové Síně slávy. O tom, zda budou v červenci 2017 mezi legendy přijati, rozhodne hlasování komise složené ze zástupců mezinárodních tenisových médií. Výsledky budou oznámeny na začátku příštího roku. Dalšími kandidáty jsou nizozemská paralympijská vítězka Monique Kalkmanová, novinář a historik Steve Flink a in memoriam trenér Vic Braden. Nyní třiatřicetiletá Clijstersová je čtyřnásobnou grandslamovou vítězkou. V letech 2005, 2009 a 2010 vyhrála US Open a rok na to ještě Australian Open. Vítězka celkem 41 turnajů WTA tour v singlu je jednou ze šesti žen, které dokázaly vést žebříček ve dvouhře i čtyřhře. Singlovému pořadí vládla dvacet týdnů. Roddick je o rok starší a v čele computeru ATP strávil třináct týdnů. US Open vyhrál v roce 2003 a třikrát byl ve finále Wimbledonu, ale v boji o titul z londýnské trávy jej pokaždé porazil fenomenální Švýcar Roger Federer, stejně jako při další Američanově finálové účasti v New Yorku v roce 2006.

VYROVNALA A POTÉ PŘEKONALA MARTINU  str. 11
Dnes už bývalá světová jednička SERENA WILLIAMSOVÁ sice nevyhrála poslední grandslamový podnik sezony, přesto se zapsala do historie newyorského turnaje. Ve 2. kole US Open porazila krajanku Kingovou a vyhrála tak již 306. zápas na grandslamovém turnaji. Tím vyrovnala rekord otevřené (profesionální) světové tenisové éry, který až dosud držela legendární Američanka českého původu Martina Navrátilová. Venus Williamsová na začátku US Open překonala rekord v počtu startů na grandslamových turnajích, její sestra Serena jen o dva dny později vyrovnala rekord v počtu vyhraných zápasů na Grand Slamech. Majitelka 22 trofejí pro šampionky turnajů WTA Serena Williamsová měla po druhém kole US Open na Grand Slamech bilanci 306:42, Navrátilová zřejmě už konečnou bilanci 306:49. Na domácím US Open startovala Serena už posedmnácté, ale poprvé si tady letos zahrála pod zatahovací střechou. Za 65 minut si před zraky zpěvačky Beyonce, která byla v její lóži, připsala snadné vítězství. To má pro ni v New Yorku už pořadové číslo 86. „Je to úplně jiný pocit, všechno je hodně slyšet. Ale je to tu stále skvělé,“ zhodnotila newyorskou novinku. Ani po jednostranném průběhu zápasu nebyla se svým výkonem spokojena. „Myslím, že skóre mělo být jiné. Cítím, že jsem udělala mnoho chyb, ale s tím už nic nenadělám,“ řekla Serena, která sice udělala 28 nevynucených chyb, ale na vítězné údery soupeřku přestřílela 38:4. Serena neúspěšně útočila na sedmý titul z US Open, kterým mohla překonat rekord Chris Evertové, což se jí však nepodařilo.
JEN ŠEST HODIN SI UŽILA DOVOLENOU  str. 12
Na pouhých šest hodin se smrskla italská dovolená britské tenistky LAURY ROBSONOVÉ. Když jí agent oznámil, že dostala divokou kartu do kvalifikace US Open, ihned se vrátila zpátky do Spojených států, odkud právě přiletěla po vítězství na turnaji ITF v Pensylvánii. V Itálii stihla dvaadvacetiletá hráčka vylézt na Vesuv, prohlédnout si Pompeje a zavést své přátele do vily, kterou si pronajali. „Pak mi celý týden posílali fotky, jak se plaví při západu slunce a mají se parádně,“ svěřila se Robsonová a dodala, že se jí v Itálii nesmírně líbilo a v Pompejích si to opravdu užila. Nenadálé cesty do New Yorku ale nelitovala, neboť úspěšně prošla tříkolovou kvalifikací a v prvním kole ji čekal zápas proti krajance Naomi Broadyové. Někdejší 27. hráčka světa tak mohla zcela nečekaně zkusit navázat na svou účast v osmifinále US Open z roku 2012, což je její grandslamové maximum. V minulých dvou letech laborovala s poraněným zápěstím, s kterým byla na operaci. Po návratu se jí nedařilo a propadla se v žebříčku. Po vítězství na turnaji ITF v Landisville si polepšila na 247. pozici, což jí otevřelo cestu do kvalifikace US Open. „Když jsem hrála s chráněným žebříčkem, vytvářela jsem si na sebe velký tlak, protože jsem věděla, že to je jenom na určitou dobu. Nehrála jsem uvolněně, jak bych měla, hlavně na Grand Slamech. Ale věděla jsem, že v tréninku dělám věci správně, a čekala, až si to sedne a já budu moci znovu hrát ty největší turnaje a pokud možno už bez kvalifikací,“ uvedla majitelka stříbrné olympijské medaile, kterou získala před čtyřmi roky v Londýně ve smíšené čtyřhře s Andym Murraym.

Nečekané finále: Chorvaté přivítají Argentinu   str. 13 /davis cup/
Do letošního finále Davisova poháru se probojovaly reprezentace Chorvatska a Argentiny, které se koncem listopadu střetnou o nejcennější týmovou trofej světa u Jadranu. Chorvatsko dovedl k semifinálové výhře 3:2 nad oslabenou Francií skvělý Marin Čilič (na snímku), který vyhrál vedle obou dvouher i čtyřhru po boku Ivana Dodiga. Argentina vyloupila skotský tenisový chrám v Glasgowě, kde zdolala obhájce daviscupového titulu, domácí Velkou Británii 3:2. Úžasný úvodní maraton týmových jedniček Andyho Murrayho a Juana Martina del Potra byl vrcholem letošního daviscupového ročníku. Z výhry se nakonec radoval Argentinec, kterému se podařila odveta za OH v Riu. Dalšími dvěma body ho podpořili Quido Pella a Leonardo Mayer.

Zkušený Del Potro dokázal při svém letošním návratu do světové špičky (po zdolání zdravotních problémů) už porazit nejlepší hráče světa Djokoviče, Wawrinku, Nadala. S Murraym prohrál po velké bitvě olympijské finále dvouhry v Riu. Necelý měsíc poté britské světové dvojce prohru z Brazílie oplatil v jeho rodné zemi, před vítězně naladěnými skotskými fanoušky! Bitva trvala dlouhých pět hodin a osm minut. Britovi nepomohlo ani 35 es, del Potrovy vítězné forhendy byly nechytatelné.
Zápas nabídl od úvodního míče až po proměněný mečbol vedle skvostných výměn i chyby pramenící z velké motivace obou aktérů. Del Potro se letos po čtyřech letech vrátil do daviscupového týmu Argentiny a našel společnou řeč s kapitánem Danielem Orsanicem. Po více než hodině získal úvodní set s Murraym, který vyhrál další dvě sady. Ve čtvrtém dějství šel del Potro do vedení 4:1 a vynutil si pokračování zápasu. Když v pátém setu proměnil při vlastním servisu druhý mečbol, zvedl unavený a štastný ruce nad hlavu. Novinářům se pak svěřil: „Odehrál jsem nejdelší zápas v kariéře. Mám velkou radost, že se mi podařilo Andyho porazit před jeho fanoušky. Diváci si to museli užívat…“ Poražený Murray uznal kvality svého přemožitele: „V Riu jsme spolu hráli čtyři hodiny, teď ještě déle. Byl to opět vyrovnaný souboj, ve kterém byl Juan lepší v koncovce. I doma může člověk někdy prohrát…“ Kapitán Argentiny Orsanic řekl: „Užasný zápas. Klobouk dolů před Juanem, jak se v bouřlivé atmosféře dokázal zkoncentrovat v pátém setu.“ Druhý bod Argentiny vybojovala papírová jednička Jihoameričanů, levoruký Quido Pella. Devětačtyřicátý hráč světa vyhrál po čtyřech setech nad britskou dvojkou Kylem Edmundem, který dostal po posledních dobrých výsledcích na turnajích přednost před Evansem. Mladý Brit (22) vstoupil do zápasu lépe, získal v tie-breaku první sadu, poté však začal hromadit chyby. Jistější Pella ovládl další tři sety a stovky fanoušků Argentiny pěli vítězné chorály. Vítěz Pella prozradil: „Byl jsem zkraje nervózní, pak to ze mne spadlo a jsem šťastný, že jsem vybojoval druhý bod...“
Zkráceno pro web
První hymna a budoucí světová jednička  str. 23 /před 15 lety/
Před patnácti lety se v Prostějově na MS do 14 let staly české juniorky mistryněmi světa a v roce 2001 se na Hané na juniorském šampionátu družstev představil v týmu Jugoslávie Novak Djokovič. Nastoupil ve finále proti Německu, prohrál s Tronem ve třech setech a odvezl si z Prostějova stříbrnou medaili. Co bylo už tehdy pro mladičkého srbského chlapce typické? Velký bojovník, až umíněný, za žádnou cenu nechtěl prohrát. Kromě něj si snad tehdy nikdo nepomyslel, že vidí budoucí světovou jedničku, navíc zcela suverénní. Rok předtím (2000) byl v Prostějově Rafael Nadal, Španělsko jasně vyhrálo mistrovství světa, mladičký Rafael byl velkou oporou, točilo se kolem něj tehdy už několik manažerů. I on se stal světovou jedničkou, jejich duely s Djokovičem pak byly od roku 2006 ozdobou turnajů. Poprvé spolu hráli na French Open 2006, Nadal vyhrál ve dvou setech, naposledy o deset let později v Římě 2016. Od Monte Carla 2015 měl do posledního vzájemného duelu Djokovič sérii sedmi výher za sebou a celkovou bilanci 26:23 ve svůj prospěch. Jak tyhle mladé hvězdy viděla Petra Černošková, která byla turnajovou ředitelkou letos na mistrovství světa do 14 let už poosmnácté? „Na Nadala a Gasqueta jsem se tehdy šla několikrát podívat, o nich se říkalo, že se to mohou naučit, ale Djokoviče jsem vůbec nevnímala. Stejně jako Tsongu, ten mi navíc připadal takový nevýrazný. Nadal byl už obletovaný, když se u nás v Prostějově objevil. Měl kolem sebe několik manažerů, Španělsko v něm vidělo budoucí velkou hvězdu. Přesto to byl takový rozpustilý klučík, on se jako hvězda nikdy nechoval, určitě ještě nevěděl, jak se hvězdy mají chovat, dělal skopičiny s ostatními, házel pytlíky s vodou z hotelového okna, chodil s ostatními kluky z mančaftu za holkami na pokoj, prostě byl jako všichni jeho kamarádi. Djokovič navíc ve finále mistrovství prohrál, byl ve své době naprosto neznámým hráčem a pamatuji si, že se o něm v té době jako o velkém talentu nikdy moc nemluvilo. Djokovič byl ale v areálu hodně slyšet… Když trénoval a něco se mu nepodařilo, věděl o tom celý areál. Finále jsem samozřejmě viděla, Djokovič prohrál, bylo kolem toho hodně křiku, už tehdy nerad prohrával. Přiznám se, nečekala jsem, že se jednou stane světovou jedničkou a navíc takhle suverénní.“
PLÍŠKOVÁ VYHRÁLA HLASOVÁNÍ FANOUŠKŮ KVITOVÉ  str. 24 /za oponou/
Karolíně Plíškové se v posledních týdnech nedaří jen na kurtech, ale i u fanoušků, kteří oceňují její vynikající výsledky. Finalistka US Open vyhrála po životních výkonech na severoamerických turnajích tradiční měsíční anketu WTA, což je ocenění o to cennější, že většinou v takových anketách vítězí hráčky se silnými a dobře organizovanými fankluby! Fanoušci ji vybrali za „průlomovou“ hráčku měsíce. Plíšková vyhrála hlasování s velkou převahou. Získala 64 procent hlasů, druhé Anastasia Sevastovová z Lotyšska a Chorvatka Ana Konjuhová měly shodně po 18 procentech. Trojici finalistek ankety předem určila organizace WTA. Plíšková na US Open dokázala vyřadit mimo jiné i obě sestry Williamsovy, přičemž proti Venus odvrátila mečbol. Její vítěznou šňůru přerušila až ve finále nová světová jednička Angelique Kerberová. Za hráčku měsíce srpna byla suverénně vybrána olympijská vítězka z Ria Monica Puigová, k plnému zisku sta procent jí chyběla pouhá tři. Do této ankety se zapojilo na 350 000 fanoušků a Puigové dali přednost před Kerberovou a Plíškovou.

DALŠÍ ITALKA ZVAŽUJE KONEC KARIÉRY  str. 24
Čtvrtfinálová porážka na posledním grandslamovém turnaji sezony s pozdější vítězkou Angelique Kerberovou byla možná pro italskou tenistku Robertu Vinciovou posledním vystoupením na US Open v životě. Třiatřicetiletá hráčka připustila, že uvažuje o ukončení kariéry, definitivní rozhodnutí ale chce udělat až po skončení sezony. „Nevím. Nechci být někým, kdo jednou řekne končím a za dva týdny nastoupí na jednom z mnoha turnajů. Zase pak bude neustále plánovat návrat, a tak pořád dokola. Potřebuji si to na konci roku pořádně promyslet,“ odpověděla na otázku, zda přijede i v roce 2017 na US Open, kterou jí položili italští novináři. Vinciová, jež v loňském roce v New Yorku v semifinále překazila naděje Sereny Williamsové na zisk Grand Slamu, se v posledních dvou týdnech potýkala s problémy s levou achilovkou a bolavými zády. Přesto dokázala na US Open postoupit do čtvrtfinále. Tenisově se Vinciové stále daří a ve světovém žebříčku jí momentálně patří osmé místo. „Uvidím, jak se budu cítit a jakou budu mít motivaci. Když odhlédnu od svých zranění, hraji dobrý tenis,“ dodala italská hráčka. US Open má vůbec jakousi magickou příchuť pro italské tenistky. New York zvolila loňský rok jako místo pro oznámení konce kariéry její krajanka Flavia Pennettaová. Po vítězství ve vzájemném finálovém duelu překvapila všechny fanoušky oznámením, že po sezoně pověsí tenisovou raketu na hřebík.
PRO LETOŠEK IVANOVIČOVÁ KONČÍ  str. 25

Druhou sezonu po sobě se Ana Ivanovičová nedočká žádného titulu. Bývalá světová jednička oznámila, že vinou zdravotních problémů už letos na žádných turnajích hrát nebude. „Můj lékař mi kvůli vracejícím se potížím se zápěstím poradil, abych si dala na čas pauzu a znovu nabrala sílu,“ uvedla pohledná Srbka. Ivanovičová má za sebou sezonu, na kterou určitě nebude vzpomínat v dobrém. Vyhrála pouhých patnáct zápasů; na žádném turnaji nedošla dál než do semifinále a v žebříčku spadla na 31. místo. Na vině je i nevyléčené zápěstí, kvůli němuž bylo US Open, kde vypadla v úvodním kole s Denisou Allertovou, jejím posledním letošním turnajem. Ivanovičová se z výhry radovala naposledy v polovině června. „Navíc jsem oddalovala operaci palce na noze, který jsem si zlomila na loňském Australian Open, a také to budu v nadcházejících týdnech řešit. S lítostí proto musím oznámit, že nebudu moci pokračovat v letošní sezoně a hrát v Asii,“ napsala na Facebooku Srbka, která ve Wuhanu měla obhajovat loňské osmifinále a v Pekingu semifinále.

Konec uprostřed nejúspěšnější sezony  str. 27-28 /dialog měsíce/
Štvanický challenger byl jedním z posledních turnajů pro jednoho z předních českých tenistů Marka MICHALIČKU. V devětadvaceti letech po prohře se Švýcarem Laaksonenem, oznámil konec své profesionální kariéry. Bylo to paradoxně v době, kdy dosáhl svého nejlepšího postavení – 235. místa na žebříčku ATP a šestého místa mezi českými hráči, hned za Radkem Štěpánkem. V roce, kdy si poprvé zahrál kvalifikaci Wimbledonu, odehrál skvělý zápas v Indian Wellsu a stal se i halovým mistrem ČR. Odchovanec radošovického tenisu, hráč pražské Sparty Marek Michalička, tenisový dříč, který pomalu kráčel za svým cílem. Ve své kariéře vyhrál jedenáct turnajů kategorie futures ve dvouhře i čtyřhře. S českým tenisem se rozloučil na mistrovství ČR dospělých v Komenského sadech v Ostravě. „Moc mě ta porážka ve finále mrzela, chtěl jsem se s českým tenisem rozloučit titulem mistra republiky,“ říkal Marek Michalička po finálovém duelu. Proč v úspěšné sezoně s profesionálním tenisem skončil? A jaké to vlastně je, pohybovat se řadu let ve třetí stovce světového žebříčku? S Markem jsme si povídali na tenisových dvorcích Startu Praha, kde byl před svým odchodem na Spartu šest let prvoligovou jedničkou.
Marku, s tenisem jste začínal v Radošovicích a v mládežnických kategoriích o vás moc slyšet nebylo. Na vašem příkladu je však vidět, že není důležité být nejlepší jako žák…
To je pravda, dá se říct, že mé tenisové začátky byly pozvolné. Na kurty jsem sice chodil už od malička, ale s tenisem jsem začínal pomalu. Dlouho jsem hrál jen jednou týdně s tátou, ten přivedl k tenisu nejdříve mého bratra Davida, ve svých šestatřiceti letech stále hraje druhou třídu v Radošovicích, a táta dodnes pomáhá s výchovou malých tenistů. V mladších i starších žácích jsem začal hrát více s naším klubovým trenérem Mirkem Kuběnou, ale stále jsem se pohyboval jen ve druhé stovce českého žebříčku. V té době jsem byl spíše podprůměrným hráčem. Až v dorostu jsem se začal postupně zlepšovat, určitě k tomu pomohl také můj přestup do TK NERIDÉ, přesto jsem se nejlépe pohyboval kolem padesátého místa v ČR. Nevím, zda je správné vychovávat tenisty už od šesti let s maximálním zatížením. Důležitější je jejich výkonnost od osmnácti let dál. V útlém věku se přece nedá poznat, kdo splňuje všechna důležitá kritéria pro vrcholový tenis. Bez talentu to na vrchol asi nedotáhnete, ale bez chuti, píle, pracovitosti, houževnatosti a zdraví také ne.
První ATP bod jste přesto uhrál už v osmnácti letech, kde se vzalo takové zlepšení?
Tenis mě začal opravdu bavit. Dříve jsem k tenistům, kteří byli v popředí žákovských žebříčků, vzhlížel. Ale ke konci dorostu a při přechodu do dospělých jsem je začal porážet. Bylo to pro mě motivující i proto, že jsem přitom stále viděl své rezervy a věřil jsem, že se můžu zlepšovat. V tu dobu jsem začal přemýšlet o profesionální kariéře. Nejdříve mi moc pomohla spolupráce s Radkem Kuchyňkou, který mě vlastně jako první seznámil s profesionálním tréninkem. O pár let později jsem poznal pana Medonose, za kterým jsem jezdil trénovat na pražskou Oázu, a moje hra se opět posunula o kousek dál…
Zkráceno pro web
Archiv předchozích čísel