Obsah čísla 5/2012

JOHN ISNER,
další americká naděje pro první světovou desítku
Snímek: JIŘÍ VOJZOLA
6-8
 Zajímavosti ze světa
9-11
 Můj příběh: John Isner
12-14
 DC: ČR – Srbsko
15
 Další čtvrtfinále Davisova poháru
I–XXXVI
 Příloha: Fiftýn plus
17
 Tenis na vozíku
18-19
 FC: ČR – Itálie
20-21
 Za šest dnů od ledu
k antuce
23
 Druhé semifinále FC
24-25
 Kanáří naděje
26-27
 Za oponou
28
 Před 105 lety (Roderich Menzel)
29
 Trenér: Jaromír Línek
31-32
 Dialog s Františkem Polednou

Hostováno na www.rozhled.cz
Příloha Fiftýn Plus
Český tenis slaví: Praha, DC: ČR – Srbsko 4:1, Ostrava,
Fed Cup: ČR – Itálie 4:1
Fed Cup postoupil do finále, Davis Cup do semifinále!
• Češi vrátili Srbům porážku z Bělehradu a v polovině září se vydají do Argentiny k zápasu o finále • Po pěti letech se hrál Davisův pohár opět v Praze, O2 Arena byla vyprodaná za třicet hodin • Světová jednička Novak Djokovič nakonec do Prahy nepřijel, start v Davisově poháru v termínově nabitém roce – navíc s londýnskou olympiádou – do svého programu nezařadil • Janko Tipsarevič, který těsně před daviscupovým duelem postoupil na osmé místo ATP, získal jediný srbský bod, předtím však musel v pátek proti Štěpánkovi odvracet tři mečboly a vyhrál až v pěti setech • Berdych jasně přehrál Troického, český debl Štěpánek, Berdych nedal šanci páru Nenad Zimonjič, Ilja Bozoljac • Češi si vybrali antuku a Srbům se moc nelíbila • Za rozhodnutého stavu vyhrál Lukáš Rosol s favorizovaným Troickim • Tomáš Berdych: „Šance na postup do finále jsou vždycky, bude záležet, jestli se Argentina sejde kompletní.“ • Fedcupový tým rozhodl o postupu už po třetí dvouhře, první bod získala Šafářová s italskou jedničkou Schiavoneovou, pak připadala Kvitová další dva body • I Petr Pála spolu s týmem vybral na Itálii povrch, který soupeřkám nesvědčil • V ostravské ČEZ Areně dostala příležitost Andrea Hlaváčková, proti Erraniové předvedla výborný výkon • Ve finále nás čekají na začátku listopadu Srbky •
Zpravodajství na str. IV až VII
s. VIII /příloha Fiftýn Plus/
NIKE JUNIOR TOUR
Letní vstup nejlépe zvládli Holiš a Cíchová
Popatnácté se rozjel český seriál Nike Junior Tour, vše letos začalo už tradičně prvním turnajem starších žáků a žákyň v Prostějově v polovině dubna. Ano, ještě ani pořádně nedoběhla halová sezona a už se starší žactvo sešlo na prvním významnějším tenisovém klání letní části roku. Brzký termín dal o sobě znát, turnaj byl často přerušován nepříznivým počasím, pro mnohé hráče to byl ostrý přechod z pod střech tenisových hal a na některých výsledcích a výkonech hráčů to bylo velmi zřetelně poznat... Více zde
Letní termínová listina
T/Production, spol. s r.o. a redakce časopisu TENIS ve spolupráci s ČTS pro Vás připravili Letní termínovou listinu 2012. LTL nebude v běžném prodeji,
Objednat si vše uvedené můžete na adrese: T/Production, Marie Burianová, Hudečkova 10, 140 00 Praha 4, tel/fax 241 442 398
e-mail: burians@volny.cz

Doporučená cena je 95 Kč + poštovné a balné.
Na stejné adrese si také můžete objednat předplatné časopisu Tenis, Celostátní a oblastní tenisové žebříčky 2011, případně chybějící čísla našeho časopisu. Rádi vám vše zašleme. Ceny všech publikací najdete ZDE:

Archiv předchozích čísel
Dvojnásobná česká radost - str. 2-3
Ty obrazy byly skoro stejné, první se odehrával v Praze a druhý o tři týdny později v ostravské ČEZ Areně. Jsme jedinou zemí na světě, která má své zastoupení ve finále Fed Cupu a mezi čtyřmi nejlepšími týmy v Davisově poháru. Berdych a Kvitová dovedli své týmy k jasným vítězstvím a náš týmový tenis se mohl dvakrát radovat. „Český tenis i nadále potvrzuje, že patří zcela jasně mezi nejlepší na světě,“ říká šéf českého tenisu Ivo Kaderka, „ale poděkujme současně všem, kteří se na výchově českých tenisových hvězd podíleli a podílejí.“
(fa)
Úvodní slovo - str. 4
Může být tenista, o jehož prostředníčku jsme si v první polovině dubna přečetli a poslechli víc, než o jeho třech mečbolech proti osmému hráči světa, příkladem pro naši mládež? Říkám jednoznačně ano, protože takových bojovníků jako je on, v českém sportu moc není.
Lidé mu v duelu proti srbské jedničce moc nevěřili, v průběhu zápasu se několikrát ocitl v tenisové rakvi, stačilo jen málo – víko dvěma dvoustovkovými hřebíky dotlouct, ale on vždycky našel sílu, aby se zvedl. Nakonec měl velkou šanci vyhrát. A po pěti hodinách a sedmi minutách padl. Ve chvíli největšího zmaru, kdy za ním stála narvaná O2 Arena, šel pomalu k síti a tam – podal či ne úplně dokonale podal ruku svému přemožiteli. Tenistovi, který přes pět hodin hledal skuliny v jeho psychice, vítěznými gesty i po nepřiznaném dvojdoteku srážel jeho sebevědomí. „Vytáhl jsem ten zápas z hrobu, vybojoval čtvrtý set a v pátém byl i lepší, ale na to se nehraje,“ řekl třiatřicetiletý hráč po zápase.
Prostředníček se stal ve vteřině symbolem tenisového fair-play, byli pozváni ti, co dokonale odezírají z úst a hledal se klíč k tomu, co Čech řekl po zápase Srbovi, kdo by se měl omluvit a kdo ne, zda by se vůbec měl někdo omlouvat. A pak jsem si přečetl větu v jednom českém deníku: „A přitom stačilo tak málo – zachovat si nadhled po vzoru někdejších tenisových gentlemanů.“ Těžko se mi četla ta věta, protože i ten poslední žáček, který se hádá na epizodním turnaji o lajnu, dobře ví, že se tenis nehraje ve skleníkové kouli, ve které by snad měla platit jiná pravidla než všude jinde. A měl by právě tento žáček hledat svůj tenisový vzor v tenistovi, který se podle mravokárců takhle provinil? Kde a v kom vlastně vidí české děti své vzory? Chtějí je vůbec hledat? Nedávný výzkum Národního institutu dětí a mládeže ukázal, že téměř polovina dětí žádný vzor nemá a ani ho nehledá, přesněji 35 procent dotázaných vzor nemá a dalších 15 procent nedokázalo nikoho jmenovat. Na druhé straně ti, jenž přece jen k nějakému vzoru vzhlížejí, jsou okouzleni idoly, které se projevují na veřejnosti až extrémně, dráždí média, snaží se nezapadnout do šedi veřejnosti, za každou cenu chtějí vybočit z řady (že by šance pro našeho tenistu s prostředníčkem?)...
Kompletní úvodní slovo Ing. Františka Kreuze přináší tištné vydání magazínu
OH: PÁTÝ GRANDSLAMOVÝ PODNIK! - str. 6 /ve světě/
Olympijský turnaj získal pro tenisty podle ANDYHO MURRAYHO takový význam, že ho berou jako pátý Grand Slam. A svěřenec Ivana Lendla je odhodlaný porvat se o jednu z medailí. „Tenis získal v olympijském programu velkou váhu. Před deseti či patnácti lety hráči tento turnaj vynechávali, ale teď už tam chce hrát každý. Olympiáda má své kouzlo a se všemi věcmi okolo je to obrovský zážitek,“ řekl čtvrtý hráč světového žebříčku, vítěz dvaadvaceti turnajů na okruhu ATP. Před čtyřmi lety přijel do Pekingu v době, kdy prožíval nejúspěšnější etapu kariéry. Ve Wimbledonu prošel poprvé na Grand Slamu do čtvrtfinále a měl titul z Masters v Cincinnati. Pod pěti kruhy si ale zahrál jen první kolo, protože ostudně prohrál s Lu Jen-hsunem z Tchaj-wanu. „Byl jsem tehdy strašně nervózní. Hrál jsem příšerně, ale získal jsem bezvadné zkušenosti. Pohyboval jsem se ve společnosti nejlepších sportovců celého světa, vracel se do vesnice a sledoval na tabuli, kdo získal jakou medaili. Rád bych se ocitnul mezi nimi,“ vzpomíná dnes Andy Murray. I když zatím žádný grandslamový podnik nevyhrál, řadí londýnské hry pro tuto sezonu výše než French Open či US Open. A stačila by mu i bronzová medaile. „Viděl jsem v Pekingu, jakou radost z ní měl Novak Djokovič. Když prohrajete semifinále na Grand Slamu, jste zklamaný. Ale vyhrát bronz na olympiádě, to je ohromné,“ míní. Důležitou přípravou na Wimbledon i olympiádu pro něj bude v polovině června turnaj v londýnském Queen’s Clubu, kde bude obhajovat titul. Při samotných hrách bude vystupovat coby obhájce olympijského zlata Španěl Rafael Nadal, stříbro získal v Pekingu Fernando Gonzalez z Chile, který už ukončil kariéru.
JEDNIČCE ODEŠEL ZDROJ ENERGIE… - str. 7
Světovou jedničku NOVAKA DJOKOVIČE zastihla v Monte Carlu smutná zpráva. Během tréninku se dozvěděl, že mu zemřel dědeček, ke kterému měl velmi blízko. Jen o pár hodin později už nastoupil k souboji o postup do čtvrtfinále. A i když se na kurtu dlouho pohyboval jako tělo bez duše, duel s Dolgopolovem otočil a postoupil. Dědeček, u něhož žil během válečného konfl iktu v Jugoslávii, hrál důležitou roli během jeho dospívání. „Vštěpoval mi, že vždycky musím bojovat,“ řekl již dříve o svém dědečkovi srbský tenista a věnoval mu letošní titul v Miami. „Dodává mi pozitivní energii, je můj hrdina,“ tvrdil často Djokovič. Čtyřiadvacetiletý momentální král, zdrcený úmrtím svého dědy, po zlé zprávě tréninkový kurt se slzami v očích okamžitě opustil. Smutnou chvíli zachytily kamery stanice Canal+. Na turnaji Masters 1000 však Djokovič pokračoval. V duelu s Alexandrem Dolgopolovem se na dvorci dlouho hledal a diváci mohli sledovat pouze stín světové hvězdy. Srbský tenista v prvním setu zahrál pouze šest vítězných míčků, udělal sedmnáct nevynucených chyb a ztratil úvodní dějství. Po prohrané první sadě však v sobě našel dostatek psychických sil a nakonec přece jen zvítězil. Po mečbolu Dolgopolov tleskal Djokovičovi u sítě. Novak si otřel slzy, došel doprostřed dvorce a zvedl ruce k nebi. Z tiskové konference po utkání byl omluven. „Zemřel mu dědeček, bylo pro něj náročné k zápasu nastoupit a hrát. Po postupu byl zcela vyčerpán fyzicky i psychicky,“ uvedlo v prohlášení vedení ATP.
Další zajímavosti přináší pravidelná rubrika tištěného magazínu
ZASE SI STĚŽUJE NA ROZHODČÍ - str. 8
Francouzský tenista JO-WILFRIED TSONGA po prohře ve čtvrtfinále prestižního turnaje ATP v Miami obvinil především rozhodčího na umpiru Damiana Steinera, že nadržoval jeho soupeři, Rafaelu Nadalovi. Světová dvojka vyhrála po třísetové bitvě a „zvláštní zacházení“ od rozhodčích odmítla. Tsonga si už během utkání a hlavně po něm stěžoval, že všechny sporné míčky šly proti němu. „Není to fér. Pokud byl míček blízko čáře, rozhodčí nikdy neohlásil aut proti Rafovi,“ prohlásil. Už v minulosti si Tsonga stěžoval na některé rozhodčí i kvůli latentním projevům rasismu. V Miami řekl, že kvůli sporným výrokům v zápase s Nadalem ztratil koncentraci. „Soustředil jsem se na sledování čar pro případ, že by došlo ke spornému rozhodnutí a musel bych si vyžádat jestřábí oko,“ uvedl doslova. Nadal si však nemyslí, že by mu rozhodčí nadržovali: „Chápu, že je to někdy frustrující. Ale je to problém jestřábího oka. Podle mě rozhodčí necítí takový tlak jako dříve, vždyť máme možnost si dopad míčku ověřit. Proto umpiroví na sebe neberou mimořádnou odpovědnost a neopravují výroky lajnových rozhodčích,“ reagoval.
Ranař má nálepku rekordman  - str. 9-11 /můj příběh/
Tenhle tenista nejde přehlédnout. Ale už rozhodně neplatí, že jen kvůli své výšce. JOHN ISNER totiž narostl až na 206 centimetrů. Mezi nejlepší se vydal ne zrovna obvyklou cestou, přes univerzitní studium. Ale když už se stal profesionálem, rychle se vyšvihl. A postupně se zlepšuje. Až tak, že je aktuálně americkou jedničkou a příslušníkem elitní světové desítky. Hráč s basketbalovou postavou nerozdává po americkém způsobu na každém kroku sebevědomá prohlášení, ale o to usilovněji a trpělivěji pracuje na své hře a žebříčkovém vzestupu. Už to dávno není jen dělový servis a potom maximálně ještě další rána z forhendu. Jak jinak by mohl sedmadvacetiletý piják kokosového mléka v únoru pokořit, a dokonce na antuce, v daviscupovém duelu Rogera Federera, a v semifinále v Indian Wellsu Novaka Djokoviče? Rodák ze severní Karolíny prožívá nejlepší období kariéry. Která se vyvíjí tak, že těch povedenějších a úspěšnějších týdnů a měsíců může být ještě dost a dost.

Těžko říct, co by musel John Isner v dalších letech předvést, aby se zbavil nálepky toho, kdo vyhrál nejdelší zápas v tenisové historii. Ono to není nic hanlivého, ale přece jen. Každý sportovec by byl raději, kdyby se jednou více vzpomínalo na nějaký jeho celkový triumf než jednotlivé vítězství. Navíc v prvním kole, byť toho nejslavnějšího a nejstaršího z turnajů. „Byl to bláznivý zápas. Opravdu jsem si myslel, že se mi to jen zdá. Nikdy bych si nedovedl představit, že je něco takového možné,“ říkal po svém vítězství vytáhlý Američan. „Podle mě se něco takového už nikdy nestane.“
S Nicolasem Mahutem strávili na kurtu ve Wimbledonu 2010 v prvním kole během tří dnů (!) dohromady 11 hodin a 5 minut. Isner zvítězil 70:68 v pátém setu – a jen ten byl delší, než jakékoli jiné tenisové utkání v historii. Do té doby rekordní klání Santora s Clémentem z Roland Garros 2004 překonali o čtyři hodiny a dvaatřicet minut. Na dvorec číslo 18 v areálu All England Clubu se dostane 782 diváků. Ale tehdy ho s narůstajícím skóre sledovali po celém světě miliony lidí. Když maraton skončil, John Isner se stal hrdinou moderního světa: 15 mi nut slávy za 665 minut tvrdé dřiny! V severní Americe byl na roztrhání. Do své show ho pozval David Letterman, ocenil ho Americký olympijský výbor, dostal pozvání do amerického Senátu, prováděl slavnostní nadhoz při zápase baseballové MLB. „Myslel jsem, že tohle se stává, jen když vyhrajete Grand Slam,“ smál se...
Zkráceno pro web
Srbové mohli skončit už v sobotu  - str. 12 /Davis Cup/

Radek Štěpánek a Tomáš Berdych
Srbové přiletěli do Prahy bez Novaka Djokoviče, nedůvěřivci si však stále mysleli, že se objeví na čtvrtečním losování na pražské radnici. „Až tam nebude, tak tomu uvěřím,“ komentoval dohady kolem světové jedničky český kapitán Jaroslav Navrátil. „Není třeba opakovat, že Srbsko s Djokovičem je jen těžko k poražení, první hráč světa má za sebou vynikající sezonu a vzájemná zápasová bilance Tomáše i Radka s Novakem také není nijak povzbudivá. Kdyby Djokovič nepřijel, naše šance by výrazně stouply a mohli bychom Srbsko porazit,“ říkal před utkáním Navrátil. „Tipsarevič sice hraje docela dobře, je už osmý na světě, ale Troicki v poslední době nemá přesvědčivé výsledky, prohrává v prvním, druhém kole. Bez Djokoviče by byly naše šance velké, s ním by měli i ostatní hráči srbského týmu mnohem větší sebevědomí. Kdyby přijel, tak by měl zbytek týmu symbolický úkol – udělat jeden bod.“

Česká reprezentace se vracela do pražské – tehdy ještě SAZKA Arény – po pěti letech, v druhé polovině září 2007 se tam hrál barážový duel se Švýcarskem, ve kterém nastoupil Roger Federer. Po více než třech letech se tehdy představil český tým po dlouhé době kompletní, i se Štěpánkem. Předtím 14. srpna 2007 na tiskové konferenci v pražském hotelu Hilton oznámil majitel společnosti Česká sportovní Miroslav Černošek, že se s Radkem a jeho manažerem dohodl během Roland Garros na jeho návratu k týmu. Tím začala nová éra českého Davis Cupu, která zatím vyvrcholila postupem do finále v roce 2009. „Velké zápasy se dají vyhrát jen s Tomášem a Radkem,“ řekl pak několikrát kapitán Jaroslav Navrátil. Atmosféra před letošním zápasem se Srbskem měla vnitřní nervozitu. O2 Arena byla vyprodaná za třicet hodin, tenisový národ se ptal, zda přijede Djokovič nebo ne, ale Berdych hned na srazu daviscupového týmu prohlásil: „Doufám, že si lidi kupují lístky na nás, na Česko, ne na Djokoviče. A věřím, že všichni fanoušci si přejí, aby se nám podařilo postoupit.“ Český tým určitě toužil po odvetě za porážku v semifinále před dvěma lety. Co bělehradskému zápasu v roce 2010 tehdy říkal šéf českého tenisu Ivo Kaderka? „Vedli jsme po čtyřhře 2:1, Berdych v neděli už sahal po úspěchu, ale Djokovič ho zastavil a rychle se pasoval do role zachránce a spasitele srbského tenisu. V rohu spadl, vypadal, že snad už nebude hned tak chodit... Za chvíli se vrátil na dvorec snad jaguár křížený s gepardem a skákal jako antilopa. O to víc mě celé to divadlo mrzelo a urazilo nejen soupeře, ale celý férový tenisový svět.“ I v Praze bylo v průběhu celého zápasu cítit zvláštní napětí, Srbové stále něco komentovali. Češi pro výhodu domácího prostředí udělali maximum, pozvali srbský tým na antuku a v průběhu týdne ji připravovali tak, aby vyhovovala především Berdychovi. Na povrch v O2 Areně si Srbové zvykali přece jen hůř, na antuce hráli naposledy loni na Roland Garros…
Zkráceno pro web
Dlouhán Isner naštval Francouze - str 15 /čtvrtfinále DC/
Po sobotních čtyřhrách nebyl žádný čtvrtfinálový souboj v Davis Cupu rozhodnut. Blíže k postupu do semifinále měli před nedělními dvouhrami na antukových dvorcích (na jiném povrchu se totiž čtvrtfinále letošního Davis Cupu nehrálo!) kromě českých hráčů i tenisté Španělska, Argentiny a USA. Zatímco Španělé se rychle vzpamatovali ze sobotní prohry ve čtyřhře s Rakušany, Argentinci se nenechali zaskočit skvělým výkonem Čiliče a Del Potro poslal Jihoameričany do semifinále. Francouzi nedokázali zvrátit zápas s Američany a dlouhán Isner poslal svůj tým do semifinále proti Španělům. Naštval tím publikum v Monte Carlu i vedení Francouzského tenisového svazu, které začalo přemýšlet i o tom, zda by nehrajícího kapitána Guye Forgeta neměl na lavičce nahradit někdo jiný…
Čeští tenisté poletí k semifinále do Argentiny, přestože Jihoameričané měli první dva dny čtvrtfinálového souboje na domácí antuce v Buenos Aires problémy s Chorvatskem. Hosté z jedné z bývalých jugoslávských republik byli blízko vedení 2:1 na zápasy. Marin Čilič ale druhý pětihodinový zápas během dvou dnů nevyhrál. Deblovou bitvu nakonec vyhráli David Nalbandian a Eduardo Schwank. Chorvatskou dvojici Marin Čilič a Ivo Karlovič porazili poměrem 8:6 v rozhodující páté sadě. Čiličova výhra nad Nalbandianem sice zaskočila domácí tenisty a sázkaře, ale byla jediným bodem Chorvatů, který si odvezli. Del Potro ve třech setech smetl Karloviče a v tu chvíli rozhodl, že čeští tenisté pocestují k semifinále do jižní Ameriky. Hrdina čtvrtfinálové bitvy Del Potro připomenul: „Chorvati jsou svým stylem hry podobní Čechům, i výsledek 4:1 bych tedy bral!“
Jako první mohli postoupit španělští obhájci trofeje, jenže jejich oslavy odložili Rakušané. Malou jiskřičku naděje vykřesali Olivier Marach a Alexander Peya, kteří vyhráli čtyřhru nad duem Marcel Granollers a Marc López. Španělé v domácím prostředí prohráli debl po více než třech a půl hodinách ve čtyřech setech. Obhájci vedli na antuce v Marina d’Or nad Rakouskem už 2:0 na zápasy. Nicolas Almagro a David Ferrer se na výhry příliš nenadřeli – k zisku nad Melzerem, respektive Haiderem-Maurerem potřebovali dohromady jen 3 hodiny a 25 minut. Pětinásobní vítězové Davisova poháru, kteří ovládli tři ze čtyř posledních ročníků, se letos musí obejít bez svých hvězd Rafaela Nadala, Fernanda Verdaska a Feliciana Lópeze. Ti se soustřeďují na individuální úspěchy a olympiádu. Nehrající kapitán Alex Corretja, jenž před sezonou vystřídal Alberta Costu, však má stále z čeho vybírat. Pro čtvrtfinále se mu navíc do týmu vrátil i pátý hráč světa David Ferrer. Španělsko, které v domácím prostředí vyhrálo už dvacet dva zápasů v řadě (naposledy bylo pokořeno v roce 1999), pozvalo své soupeře do turistického letoviska Marina d’Or v Oropesa del Mar, které leží na východním pobřeží Costa del Azahar. K úvodní dvouhře nastoupil za domácí 12. hráč světa a týmová dvojka Nicolas Almagro, který potvrdil, že na antuce patří mezi extratřídu. Hostujícímu Jürgenu Melzerovi, který byl pro Rakušany největší nadějí, totiž nedal sebemenší šanci...
Zkráceno pro web
Tři jisté kroky do finále - str. 18 /Fed Cup/
První krok k postupu do finále letošního Fed Cupu udělala Lucie Šafářová, další dva přidala Petra Kvitová. Po třech dvouhrách vedla česká reprezentace 3:0 a neztratila ani set! V prvním listopadovém týdnu nastoupí český fedcupový tým proti Srbsku, které překvapivě vyhrálo v Moskvě. „Poprvé je poprvé, takže postup do finále, který jsme zažily loni, byl nový a velké překvapení. Letos už víme, jak to všechno chutná a já doufám, že se nezastavíme ani ve finále. Zase se porveme o mísu, protože si pamatuji z Moskvy, že zvednout ji nad hlavu je neuvěřitelný pocit. Ráda bych si to zopakovala,“ řekla Petra Kvitová po zisku třetího rozhodujícího bodu.
Jak se tvořila sestava pro semifinálový duel? Kapitán Petr Pála tentokrát ukázal opět na Lucii Šafářovou, ta byla v týmu naposledy loni v Moskvě ve finále proti Ruskám, kde prohrála obě dvouhry. Hodně šuškandy bylo kolem absence Ivety Benešové, i na tu Pála ve svých nominačních kalkulacích myslel, ta se však kapitánovi omluvila s tím, že – „chce hrát kvalifikaci ve Stuttgartu a bojovat o účast na olympijských hrách. Řekl jsem jí, že její rozhodnutí respektuji, a k Petře Kvitové a Lucii Šafářové jsem povolal sehraný deblový pár Hradecká, Hlaváčková.“ Jasnou jedničkou byla samozřejmě Petra Kvitová. Po fedcupovém duelu s Německem, ve kterém doslova vydřela dva body, léčila zranění a nabírala tolik potřebnou kondici na soustředění v Turecku. Se zápasovou bilancí po duelu ve Stuttgartu určitě moc spokojená nebyla, vyhrála jen se Záhlavovou-Strýcovou v Indian Wellsu, pak podlehla Američance McHaleové a v Miami Venus Williamsové. Do Ostravy se Petra moc těšila. „Loni jsem na tom byla úplně stejně, taky jsem před fedcupovým semifinále měla odehrané jen tři zápasy. Ani nemám pocit, že mi ty zápasy chybí, na různé pauzy jsme zvyklí. Možná mi to naopak dodá více chuti do zápasu. Turecko pro mě totiž představovalo i psychický odpočinek od tenisu. Myslím, že není třeba dlouze rozebírat sestavu, rozhodující je, kdo nastoupí na kurt a kdo vybojuje tři body potřebné k postupu do finále.“ Samozřejmě, muselo se mluvit i o posledním vzájemném duelu s Itálií, kdy jsme v Římě na hluboké antuce před dvěma roky jasně prohráli. „Teď hrajeme doma na tvrdém povrchu, což celému týmu vyhovuje víc než antuka. Doufám, že se odveta povede,“ dodávala Kvitová...
Více přináší tištěné číslo magazínu
Ani gymnastika, balet či plavání, ale – tenis - str. 24 /Kanáří naděje/

Natálie Novotná přebírá šek společnosti Amer Sports ČR od jejího ředitele Pavla Kožucha
Hráčka TK Tenis-Centrum DTJ Hradec Králové, pohledná slečna NATÁLIE NOVOTNÁ (1996), po převzetí ocenění z rukou generální sekretářky ČTS Kateřiny Dostálové nejprve přiznala, že se jedná o premiérový rozhovor v životě. Na jejích odpovědích to však znát nebylo, byla poměrně sebejistá.
Doufala jsem, že bych se mohla stát Kanáří nadějí. Sama bych ji dala jmenovkyni Kateřině Novotné z LTC Pardubice, měla také dobré výsledky.
Prý ti to jde ve škole ještě lépe než na kurtu.
Jsem ve druhém ročníku šestiletého gymnázia a na vysvědčení jsem měla jednu dvojku.
Víme, že s tenisem jsi začínala poměrně pozdě.
Až v osmi letech u trenérky Lindy Rolkové na kurtech VČE Hradec Králové.
Proč až v osmi letech? Jako malá jsem chodila do gymnastického kroužku, na balet a na plavání. Maminka hrávala tenis a jednou mi navrhla, abych to zkusila také. Hned mě začal bavit, navíc mě lákalo jezdit na turnaje, chtěla jsem vyhrávat. Moc mi pomohly dřívější sportovní aktivity, měla jsem dobrou všeobecnou sportovní průpravu. Tenis to tedy nakonec u mne vyhrál.
Takže jsi se vydala v maminčiných šlépějích...
To ani ne, protože oba rodiče především závodně tancovali, nyní jsou trenéry tance.
Hovořila jsi o trenérce Rolkové, kdo tě vede nyní?
Paní Rolková mi dala dobré základy. V Tenis- -Centru se mi věnoval Jan Valenta, který je v současnosti na Novém Zélandu, takže se dnes připravuju s Ondrou Suchánkem. Až se trenér Valenta vrátí od protinožců, tak se k němu vrátím.
Prý se v přípravě věnuješ defenzivnímu pojetí…
Pilovat musím určitě všechny údery. Ale je pravda, že defenzivu musím zlepšit. Ráda totiž útočím, musím být trpělivější ve výměnách. Hodně času také věnuju zlepšení servisu...
Zkráceno pro web
PLÁN: VDAVKY PO TURNAJI MISTRYŇ - str. 26
Druhá hráčka světa, Maria Šarapovová, ještě letos rozšíří řady vdaných tenistek na profesionálním okruhu. Alespoň to momentálně tak vypadá. Ruska si naplánovala svatbu se slovinským basketbalistou Sašou Vujačičem na listopad do Istanbulu, kde by měla zakončit sezonu na Turnaji mistryň.
Prominentní sportovní pár se zasnoubil v říjnu 2010 a turecká metropole má být na podzim pro oba ideálním místem. Šarapovová totiž předpokládá, že získá několik cenných výsledků a nebude na Turnaji mistryň (od 23. do 28. října) chybět. Vujačič zase hraje tureckou ligu za klub Anadolu Efes. O jejich plánech i termínu svatby informoval deník National Turk. Trojnásobná grandslamová vítězka a bývalý hráč NBA jsou spolu tři roky, od doby, kdy Vujačič hrál za Los Angeles Lakers.
Další zajímavosti přináší pravidelná rubrika tištěného magazínu
VYHRÁLA A DOSTALA DIAMANTOVÝ NÁRAMEK  - str. str. 27
Nový diamantový náramek se blyští na pravém zápěstí bývalé světové jedničky Caroline Wozniacké. Jedenadvacetiletá Dánka dostala šperk od svého přítele, druhého golfisty světa Roryho McIlroye, za vyhranou sázku. Předmětem sázky bylo, že McIlroy, který byl dokonce během dvou týdnů golfovou světovou jedničkou, nemá jíst nic „nezdravého“. Ten ovšem sázku porušil, když si dal kousek narozeninového dortu své matky. „Rory je špatný lhář. Hned mi to řekl s tím, že se cítí provinile,“ prozradila Wozniacká před začátkem prestižního turnaje v americkém Miami. „Odpověděla jsem mu – nemusíš se cítit provinile. Přesto jsem moc ráda, že uznal prohru a koupil mi malý dárek,“ líčila celý příběh světová šestka, která se zároveň pochlubila tenisovým odborníkům a žurnalistům s odměnou. Brzy prý dostane McIlroy šanci na „odvetu“ a může vyhrát nějakou sázku zase on. A o co se tento hvězdný pár vsadil nyní? „To vám neprozradím, ale pro mě je to jednoduché splnit,“ tajnůstkářky doplnila Caroline Wozniacká.
Další zajímavosti přináší pravidelná rubrika tištěného magazínu
Elegán bouřlivák spisovatel - str. 28 /před 105 lety/
Sto pěti let by se v polovině dubna dožil nejúspěšnější československý tenista daviscupové historie RODERICH MENZEL. Rodák z Liberce má na svém kontě čtyřicet singlových vítězství za Československo v prestižní týmové soutěži (Jan Kodeš 39). Po zabrání Sudet hrál DC v roce 1939 za Německo a získal v osmi dvouhrách dalších sedm skalpů soupeřů. V žákovských letech začínal čahoun svoji sportovní kariéru v brance fotbalového RSK Reichenberg (německý název Liberce), v šestnácti letech už byl brankářem prvního celku dospělých. Doplňkově hrál tenis, pilně se učil cizím jazykům. O jeho úspěšné tenisové cestě rozhodlo v roce 1925 vítězství na Pardubické juniorce a následné čtvrtfinále na velkém turnaji v Berlíně. O tři roky později se elegán, po kterém ženy doslova šílely, poprvé probojoval do hlavní soutěže ve Wimbledonu. V roce 1928 se také stal členem čs. daviscupového týmu a při své premiéře ve Stockholmu přehrál jak Malströma, tak i Garella.
Sečtělý a literárně nadaný Menzel vydává v roce 1931 svoji knižní prvotinu – sportovní román Bílý svět. Jako na běžícím pásu sbíral titul mezinárodních mistrů evropských zemí – třikrát Maďarska a Egypta, v letech 1933–1935 kraloval mezinárodnímu mistrovství Československa. Radoval se z triumfů na velkých turnajích v Záhřebu, Monte Carlu a pětkrát v Káhiře...
Zkráceno pro web
Příběh pana Wilsona - str. 31 /dialog měsíce/
FRANTIŠEK POLEDNA (1978) určitě chtěl být vynikajícím tenistou, ale narodil se do rodiny, která sportovala jen – napůl. Otec výborný atlet, stolní tenista a sjezdový lyžař, maminka naopak zaměřená humanitním směrem. „Já se spíš potatil, i když ,republikové‘ sportovní úrovně mého otce jsem nikdy nedosáhl. Mladší sestra je zase velmi dobrá zpěvačka, učí hudbu, zvládá i další umělecké směry, jako malířství a sochařství,“ říká František Poledna, který se nakonec stal jedním z nejlepších automobilových dráhovkářů na světě a pak se dostal i k tenisu. Skoro pět let byl na pozici prodejního zástupce pro značky Wilson, Luxilon, Atomic a Suunto. Od konce loňského roku povýšil na pozici Key Account Managera a má na starosti zastřešení spolupráce, rozvoje a plánování s klíčovými zákazníky a partnery pro všechny značky firmy AMER SPORTS jak v Čechách, tak na Slovensku. V tenisovém zákulisí se dobře ví, že patří k největším znalcům tenisových raket u nás, prostě – pan WILSON.
„Tatínek měl představu, že bych měl už jako malý začít s atletikou, v Olomouci, v tehdejší Lokomotivě, si však mysleli něco jiného. Pro ně jsem byl opravdu ještě prcek a tak jsem souhrou náhod skončil v házenkářském klubu. Od malička jsme mimo jiné pravidelně jezdívali k dědečkovi a babičce do Brna, kteří tehdy v nejvyšším patře paneláku na Lesné měli dokonalý příjem televizní Vídně. Pamatuji se, jak jsem tam vydržel celé hodiny sledovat hlavně tenis – Lendla, McEnroea, Navrátilovou a všechny další tehdejší hvězdy, a taky formuli 1. Nakonec, mým hrdinou byl a už navždy bude kromě Rogera Federera i Ayrton Senna. Někdy v sedmi letech jsem dostal od babičky s dědečkem také svou první tenisovou raketu, tehdy to byla dřevěná Artis Adept a já začal v Brně před barák chodit mlátit bílým Optimitem o zeď budovy tepelného výměníku. Každopádně k oficiálnímu náboru do tenisu jsem se dostal v Olomouci až někdy kolem svých devíti let, tedy relativně pozdě. Házená šla zákonitě stranou a rodina začala žít nějakou dobou mým tenisem...“
Zkráceno pro web