Obsah čísla 5/2016

Na titulu: BARBORA STRÝCOVÁ porazila v Lucernu domácí jedničku a přinesla důležitý bod českému týmu
Snímek: PAVEL LEBEDA

6-7
FC: Švýcarsko – ČR 2:3
8-9
FC: Další zápasy
10-12
Zajímavosti ze světa
13-15
Můj příběh: David Goffin
14-16
Zajímavosti ze světa
I–XXIV
Příloha: Fiftýn plus
16-17
Tenis na vozíku
18-21
Před olympijskými hrami (1)
22
Před 40 lety (Jennifer Capriatiová)
25
Uznává řád a dodržování pravidel
26-27
Za oponou
29
Trenér: Martin Kratochvíl
30
Kronika z Fed Cupu
31-32
Dialog s Rafaelem Nadalem

Webové publikování: Petr Barcal
Hostováno na www.rozhled.cz
Příloha Fiftýn Plus
Český tým se ve finále Fed Cupu utká s Francií
Semifinále: Švýcarsko–Česká republika 2:3
České tenistky si popáté za posledních šest let zahrají finále Fed Cupu Vynikající vstup do zápasu: Barbora Strýcová v úvodní sobotní dvouhře smetla Timeu Bacsinszkou Karolína Plíšková překvapivě nepotvrdila roli jasné favoritky proti Viktoriji Golubicové Kapitán Petr Pála: „Po vynikajícím výkonu Báry jsem si myslel, že první den povedeme 2:0.“ V neděli v zápase jedniček Plíšková suverénně přehrála Bacsinszkou Největší překvapení fedcupového víkendu – Golubicová porazila i Strýcovou a vyrovnala na 2:2 Potřetí za sebou rozhodla o našem postupu čtyřhra, nyní díky Plíškové a Hradecké Na druhé straně dvorce byla světová jednička Martina Hingisová, ani na okamžik neměly s Golubicovou šanci – 2:6, 2:6! Sestava na listopadové fi nále do Francie? Pála: „Je to ještě hodně daleko, jsou před námi tři Grand Slamy, může se toho hodně změnit.“ Kapitánka francouzských soupeřek ve fi nále Amélie Mauresmová: „Proti Češkám hrajeme doma, prohrály jsme s nimi loni v semifi nále a máme šanci na odvetu. Ivo Kaderka o finále s Francií? „Dívám se na ten zápas s velkou úctou a pokorou, samozřejmě, věřím našemu týmu.“
Zpravodajství na straně IV a V
str. 13-15 /můj příběh/
Nenápadný David myslí na první světovou desítku
Už skoro rok patří do nejlepší světové dvacítky. Ale pokud dostanete za úkol vyjmenovat její členy a zrovna na něj si nevzpomenete, nebude na tom nic až tak divného. DAVID GOFFIN, pětadvacetiletý tenista s tváří studenta, který právě vstoupil na akademickou půdu, působí nenápadně, žádný rozruch kolem své osoby nepodněcuje, skandály nebo výstřednosti v jeho podání jsou věcí neznámou. Na kurtech je to ovšem jiný příběh. Belgičan na nich povětšinou zachovává klidnou a soustředěnou tvář, ale jinak pálí ostrými tenisovými náboji. Je jich čím dál více a jsou stále přesnější. Rodák z Rocourtu sice na grandslamové scéně zatím nedokázal zdolat osmifinálový val, ovšem na nedávných tisícovkových podnicích v Indian Wellsu a Miami shodně došel až do semifinále a ukázal, že jeho potenciál ještě zdaleka není vyčerpán. Se svou šikovnou rukou, tenisovou komplexností a rostoucím sebevědomím by mu minimálně elitní desítka žebříčku neměla odolat. A kdo ví, jestli těch dobitých území nebude časem ještě mnohem víc…
Zkráceno pro web
str. 18-21

Na snímku: Ir John Pius Boland, první olympijský tenisový šampion
pod olympijskými kruhy (1)
Pierre de Coubertin
měl rád tenis
Tenis byl zařazen do programu už prvních novodobých olympijských her v roce 1896 v Aténách a vydržel v něm do roku 1924. Pak se na dlouhý čas kvůli své profesionální otevřenosti odmlčel, aby se do olympijské rodiny vrátil po čtyřiašedesáti letech v roce 1988. Od té doby jsou tenisté pravidelnými účastníky největšího sportovního svátku. Cena olympijského kovu byla zpočátku mnohými přehlížena, v posledním desetiletí je však o OH velký zájem, v každém případě tenis píše od osmaosmdesátého roku svou novou olympijskou historii. Jak se dostal tenis do programu olympijských her? Zakladatel novodobých olympiád Pierre de Coubertin měl k tenisu velký vztah, byl členem pařížského Puteaux Clubu a tenis byl nakonec spolu s cyklistikou prvními sporty, které byly zařazeny do programu hned druhý den jednání přípravného kongresu v Paříži v červnu 1894. Právě na něm se rozhodlo, že se první novodobé olympijské hry budou konat v roce 1896 v Aténách. Zúčastnilo se jich 245 sportovců ze čtrnácti zemí, soutěžilo se v devíti sportech. Češi v Řecku nestartovali. Hrám přihlížel jen Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, ten byl už od roku 1894 členem Mezinárodního olympijského výboru. Vrátil se nadšen olympijskou myšlenkou a okamžitě zahájil přípravy na účast české delegace v příštích hrách. Kolem prvního vítěze tenisové soutěže na olympijských hrách v roce 1896 Ira Johna Pia Bolanda je spousta dohadů. Třeba že přijel do Atén jen jako turista, až na místě se prý rozhodl, že nastoupí k tenisovému turnaji. Nic z toho ale není pravda! Členem přípravného organizačního výboru byl také Thrassiboulos Manos, jeho syn Konstantinos studoval v Oxfordu právě s pozdějším olympijským vítězem, dobře se znali. Konstantinos Manos se navíc při studiu věnoval také tenisu a bylo přirozené, že právě on pomáhal svému otci nejen s organizací, ale hlavně s propagací tenisového turnaje...
Zkráceno pro web
str. 26
TO JE SMŮLA: OPĚT ZRANĚNÍ
Další zdravotní problémy brzdí pohlednou Nicole Vaidišovou v pokusu o návrat do velkého tenisu. Bývalá sedmá hráčka světového žebříčku vzdala zápas prvního kola na turnaji ITF v Itálii, kde se rozehrávala po téměř dvouměsíční pauze kvůli zraněnému zápěstí. Šestadvacetiletá Češka skrečovala duel s Francouzkou Marií Teminovou v italské Margheritě Di Pula za stavu 4:3 pro soupeřku. „Že dnešek byl hrozný, ještě neznamená, že zítřek nemůže být nejlepším dnem vašeho života. Jen by už měl přijít,“ napsala naše tenistka na sociální síť Instagram a přidala pochopitelně fotografie z jinak dobře rozehraného zápasu. V této sezoně nastoupila Vaidišová do pěti turnajů ITF, jednou se dostala do čtvrtfinále. K tenisu se vrátila po čtyřleté pauze zaviněné operacemi ramena a ztrátou motivace na podzim předminulého roku 2014. Loni absolvovala pět elitních turnajů WTA, jenže velkou část sezony laborovala s kotníkem.
Sedm vítězných čtyřher   str. 2-3
Když fedcupový zápas rozhodovala čtyřhra, Pálovy dívky už sedmkrát za sebou zvítězily 2010 Německo  2011 Belgie a Rusko  2014 Španělsko  2015 Rusko  2016 Rumunsko a Švýcarsko 
ČR – Německo 3:2, 6. – 7. 2. 2010, Brno: Hradecká, Peschkeová – Groenefeldová, Maleková 6:1, 6:3  Belgie – ČR 2:3, 16. – 17. 4. 2011, Charleroi: Flipkensová, Wickmayerová – Benešová, Strýcová 4:6, 4:6  Rusko – ČR 2:3, 5.–6. 11. 2011, Moskva: Kirilenková, Vesninová – Hradecká, Peschkeová 4:6, 2:6  Španělsko – ČR 2:3, 8. – 9. 2. 2014, Sevilla: Solerová-Espinosová, Suarezová-Navarrová – Hlaváčková, Strýcová 6:7(7), 3:6  ČR – Rusko 3:2, 14. – 15. 11. 2015, Praha: Karolína Plíšková, Strýcová – Pavljučenková, Vesninová 4:6, 6:3, 6:2  Rumunsko – ČR 2:3, 6.–7. 2. 2016, Kluž: Mituová, Olaruová – Karolína Plíšková, Strýcová 2:6, 3:6  Švýcarsko – ČR 2:3, 16. – 17. 4. 2016, Lucern: Hingisová, Golubicová – Karolína Plíšková, Hradecká 2:6, 2:6
Úvodní slovo    str. 4
Dlouho jsem si myslel, že patníky jsou u cest jen proto, abychom z nich nesešli a nezabloudili. Dávaly se k cestám už ve starém Římě i kvůli jezdcům, stoupli si na ně a snáze se dostali do sedla. Proč to připomínám? Nové hektické tisíciletí nás doslova nutí zapomínat na velké úspěchy, na jména, která za nimi stála, frenetická doba složitých sociálních sítí tomu zákonitě napomáhá. Kliknete a půlka světa, třeba i toho slavného, je najednou pryč! Ale na poctivé cesty, po kterých se k úspěchům dojde, se zapomenout přece nedá, ty mají většinou po krajích věčné a hlavně slavné patníky. Běž dopředu, tohle je dobrá cesta, a když začneš bloudit, zakopneš o patník, říká navíc stará moudrost. Ve zběsilé době bychom opravdu neměli zapomínat, co se nám podařilo, a hlavně, neměli bychom to brát jako – samozřejmost. Je škoda, že se český tenis a někdy i jeho obdivovatelé dostávají do pocitů, že úspěch prostě musí přijít a nic jiného ani možné není. Fantastická série fedcupového týmu? V posledních šesti letech pětkrát finále, v sezonách 2011, 2012, 2014 a 2015 prestižní pohár Češky vyhrály! A co je důležité? V posledních třech zápasech dokázal český tým svou vnitřní sílu a rozhodl o svých vítězstvích ve čtyřhrách. Petr Pála má za sebou od začátku února 2008 obdivuhodnou sérii dvaadvaceti fedcupových zápasů, prohrál se svým týmem jen třikrát! V dubnu 2009 v Brně s USA jsme navíc měli v rozhodující čtyřhře Benešová, Peschkeová – Huberová, Matteková Sandsová po vyhraném prvním setu ve druhém za stavu 5:2 mečbol! Amerika postoupila do finále a prohrála s Itálií. Ta byla naším osudem v semifinále v letech 2010 a 2013, Italky v těch sezonách vždy Fed Cup vyhrály. Je opravdu škoda, že bereme náš fedcupový parádní marš jako prostou samozřejmost a mám pocit, že nám tenisová radost trochu zevšedněla. Neslavíme, jako by vítězství bylo na pořadu dne, jinak to přece skončit nemohlo!...
Kompletní úvodní slovo Ing. Františka Kreuze přináší tištné vydání magazínu
Český tým je opět ve finále!     str. 6-7 /fed cup/
Britská rozhodčí Alison Hughesová si na stoličce nad kurtem na výstavišti v Lucernu příliš dlouho neposeděla, vycházely na ni liché zápasy, které vždy končívaly hladkými výhrami českých tenistek. Zato umpirový kolega John Blom z Austrálie zažil dvě třísetové bitvy se senzačními výhrami „provizorní“ dvojky švýcarského týmu, v té době zhruba 130. hráčky světového žebříčku Viktorije Golubicové. Fedcupová bitva v Lucernu se často ubírala jiným než očekávaným směrem a svěřenkyně kapitána Petra Pály tak zažily jeden z nejturbulentnějších fedcupových duelů v historii. Naštěstí s povedeným koncem. Zvítězily 3:2 a v listopadovém finále budou ve Francii bojovat o pátý titul v posledních šesti letech. V lucernské veletržní hale to v neděli odpoledne hučelo jako v úle. Fanoušci se švýcarskými symboly nadšeně oslavovali překvapivou hrdinku Viktoriji Golubicovou, která právě srovnala zápasový stav na 2:2, a těšili se na zlatou tečku. Věděli, že bude rozhodovat čtyřhra, a v té přece mají mnohanásobnou grandslamovou šampionku Martinu Hingisovou… Kapitán Petr Pála šel zrovna tou dobou z kurtu do šatny, hlavou se mu možná honila spousta myšlenek, ale navenek působil velmi klidně a vyrovnaně. „Z deblu strach vůbec nemám,“ prohodil jen krátce a pozdější vývoj jeho očekávání potvrdil. Nově sestavená dvojice Karolína Plíšková a Lucie Hradecká zvítězila nad párem Martina Hingisová, Viktorija Golubicová dvakrát 6:2 a slavit mohl český tým. Další postup do finále a třeba také sedmou výhru v závěrečném deblu v řadě. Ano, už posedmé za sebou vybral Petr Pála vítěznou sestavu pro rozhodující čtyřhru, v situaci, kdy byl zápasový stav nerozhodný! „My jsme se nikdy nebáli hrát rozhodující debl, protože vždycky máme holky, které ho umí. Říkali jsme si hlavně, nenechte Martinu rozehrát nějaké divadlo, nesmí na to mít čas. To byla naše největší taktika. V mých očích ale rozhodl široký kádr, který máme,“ zhodnotil závěrečný zápas Petr Pála. Kapitán tím jednak pochválil Karolínu Plíškovou a Lucii Hradeckou, které rozhodující bod po skvělém výkonu vybojovaly, ale také Barboru Strýcovou. Ta sice měla v zádech vítězné deblové zápasy s Ruskem i s Rumunskem, v sobotním singlu v Lucernu po zřejmě nejlepším fedcupovém výkonu své kariéry dohnala k slzám domácí hvězdu Timeu Bacsinszkou, ale po nečekané nedělní porážce s domácí dvojkou Golubicovou raději sama uvolnila místo v sestavě. „Já jsem tam klidně mohla jít, ale nebyla jsem stoprocentní na to, abych pomáhala. Myslím si, že by to nebylo fér. Lucka je skvělá deblistka, holky to určitě zvládnou,“ věřila spoluhráčkám Barbora Strýcová...
Zkráceno pro web
Bertensová znovu ničila favoritky     str. 8-9
Zajímavé a hodně překvapivé souboje přinesly v polovině dubna semifinálové zápasy Fed Cupu i play-off duely o účast v obou Světových skupinách. O vítězství českého týmu ve švýcarském Lucernu i domácí výhře Francie s Nizozemskem se rozhodovalo až ve čtyřhrách. Zatímco Karolína Plíškováa Barbora Strýcová musely skousnout porážky od nečekaně dobře hrající švýcarské náhradnice Golubicové, Francouzky pronásledoval fedcupový fantom Kiki Bertensová, 99. hráčka světa. Ta prodloužila svoji vítěznou šňůru v posledních dvou ročnících Fed Cupu na sedm vítězných dvouher v řadě! Přesto to Nizozemkám na finále nestačilo. Není bez zajímavosti, že se jedno semifinále i šest play-off hrály na antuce. Jen v Lucernu, na Ukrajině a v Polsku zvolili pořadatelé tvrdý povrch v hale.

Na venkovní antuce francouzského letoviska Trélazé začal semifinálový souboj domácích s Nizozemskem překvapením. Domácí dvojka Carolina Garciaová prohrála za 71 minut ve dvou setech s první hráčkou „tulipánů“. Čtyřiadvacetiletá Kiki Bertensová (na snímku) profitovala z podání a důraznější hry. Frustrovaná Caroline Garciaová se po prohře svěřila: „Soupeřka hrála neuvěřitelně dobře a lépe zvládala zlomové momenty.“ Poté francouzská jednička Kristina Mladenovicová srovnala stav po prvním dnu na 1:1, i když to proti soupeřce z druhé stovky WTA Richel Hogenkampové neměla jednoduché. Rozhodla chytrost a pestřejší hra Francouzky. „Musím si dát zítra pozor na kraťasy Mladenovicové,“ říkala po prohře své krajanky a kamarádky Bertensová. Nejlepší Nizozemka potvrdila svoji skvělou fedcupovou bilanci z posledních let i v neděli proti Mladenovicové, kterou přehrála za jednu hodinu a 37 minut ve dvou setech. Bertensová si pomohla deseti esy a využila pět brejkbolů z deseti. Hostující tým tak vedl překvapivě 2:1 a jeho kapitán Paul Haarhuis tvrdil: „Nesmíme se spoléhat na čtyřhru. V té jsou Francouzky favoritkami, musíme se pokusit vyhrát tři singly.“ Nizozemský lodivod poslal do čtvrté dvouhry místo Hogenkampové Arantxu Rusovou, která se propadla až do třetí světové stovky a měla být „žolíkem“. Ale Garciaová náhradnici ve dvou setech bezpečně přehrála za necelé půldruhé hodiny a mohla se společně s Mladenovicovou připravovat na rozhodující čtyřhru s Bertensovou a Hogenkampovou. Nizozemky rozehrály rozhodující debl lépe a získaly za 50 minut první set. Poté se probudili francouzští diváci. Bertensová neodhadla koncový míč, který skončil v kurtu a hru už ovládl kreativnější a sehranější francouzský pár. Fanoušky „dirigovala“ mezi výměnami Mladenovicová a po proměněném mečbolu začaly francouzské oslavy postupu do finále. Nizozemský kapitán Paul Haarhuis realisticky hodnotil: „Naše hráčky bojovaly, ale nakonec se prosadila větší deblová kvalita Francouzek, kterým gratuluji k postupu do finále. Ale s bojovností a výkony svých svěřenek jsem spokojený. Domácí tým byl velkým favoritem, ale naše šance na finále dlouho žila…“
Více přináší tištěné číslo magazínu
I PŘI BOLESTECH POKRAČUJE V REHABILITACI     str. 10 /ve světě/
Velké množství fanoušků JUANA MARTINA DEL POTRA se dočkalo dobré zprávy. Argentinský sympaťák jim totiž prostřednictvím sociálních sítí vzkázal, že bolesti jeho třikrát operovaného levého zápěstí jsou „v normě“ a v průběhu rehabilitace se s nimi počítá. Nejhorší je to prý při vysoké vlhkosti, která panovala třeba při turnaji v Miami, kde se pokoušel o návrat na kurty a kde také měl zatím největší zdravotní problémy. Del Potro laboruje se zraněním levého zápěstí už od roku 2012. Třikrát s ním byl na operaci, z toho dvakrát loni. Letos v únoru se vrátil po jedenáctiměsíční pauze a zatím na všech třech turnajích vyhrál minimálně jeden zápas. Bilance? Má 5 výher a 3 porážky. Naposledy však své příznivce hodně vystrašil, když po nevýrazném výkonu prohrál s krajanem Zeballosem a dohrával za obrovských bolestí. Den na to odstoupil i ze čtyřhry. Své fanoušky ale brzy uklidnil, že v současné chvíli je to zcela normální stav. „Velké díky za vaše povzbuzující zprávy a dotazy o mých dalších krocích,“ napsal del Potro svým fanouškům na facebookovém profilu: „Jistě si vzpomínáte, že když jsem oznámil svůj návrat na profesionální kurty, tak jsem vás požádal o trpělivost. V únoru jsem sice naskočil zpět do rozjetého vlaku, ale i při turnajích pokračuji v rehabilitaci. A v této situaci se momentálně nacházím.“ Rodák z argentinského Tandilu svůj zdravotní stav popsal: „Rehabilitační proces je opravdu velmi dlouhý. Ovšem překvapil jsem asi vás všechny i sám sebe, na jak dobré úrovni v zápasech hraji. S těmito výsledky roste mé očekávání. Zápěstí se zlepšuje, ale bylo by divné, kdybych necítil žádnou bolest. Někdy více, někdy méně.“ Vítěz US Open z roku 2009 ve dvouhře tvrdí: „Problémy se zápěstím na levé ruce mám už čtyři roky. Nejprve jsem to začal řešit injekcemi, poté jsem se rozhodl pro operace a v posledních letech jsem odehrál jen pár turnajů. Je tedy nemožné být během měsíce zcela fit. Mým největším problémem jsem nyní já sám. Zlepšení hry teď není prioritou, musím vydržet fyzicky i psychicky tohle náročné období. Cílem je být zase zdravý. Musím to překonat.“ Argentinec je přesvědčený: „Rekonvalescence má své vzestupy i pády, ale hlavní překážky jsou už minulostí. Jsem stále blíže svému cíli – k návratu na sportovní výsluní.“
ZRANIL SE PŘI NAPOUŠTĚNÍ VANY    str. 10
Během své kariéry odehrál ROGER FEDERER více než 1 300 zápasů. První vážnější zranění, kvůli kterému musel na operaci, si však tenisový mág způsobil při plnění otcovských povinností… Před duelem s Juanem Martinem del Potrem ve druhém kole turnaje v Miami přiznal, že se zranil v koupelně. Čtyřiatřicetiletý Švýcar přišel k úrazu 29. ledna, pouhý den po porážce v semifinále Australian Open s Novakem Djokovičem. Když prý dcerám napouštěl vanu, v koupelně se otočil a při došlápnutí na levou nohu uslyšel v koleni lupnutí. „Byl to úplně jednoduchý pohyb, jaký jsem v životě nejspíš udělal už milionkrát. Ani jsem o tom moc nepřemýšlel,“ řekl sedmnáctinásobný grandslamový šampion, kterému se až dosud vážné zdravotní problémy vyhýbaly. Během kariéry ho nejčastěji limitovaly pouze bolesti zad. Přestože otci dvou párů dvojčat koleno brzy oteklo, absolvoval ještě plánovaný rodinný výlet do melbournské ZOO. Po návratu do Švýcarska však okamžitě zamířil na magnetickou rezonanci a již 3. února se podrobil artroskopickému zákroku poškozeného menisku. Původně Federer plánoval, že se jen tak po operaci na kurty nevrátí. Hladký průběh rehabilitace mu však umožnil, aby hrál už v Miami, kde se představil pošestnácté v kariéře! „Moje očekávání jsou hodně malá, což je však příjemná změna. Jen chci zjistit, jak na tom jsem,“ uvedl před úvodním kolem s tím, že dvanáct dní po operaci chodil o berlích…
PRVNÍ BRIT JEDNIČKOU: JAMIE MURRAY!     str. 12
Přední světový deblista JAMIE MURRAY se stal první britskou světovou jedničkou v žebříčku ATP tour, tedy alespoň ve čtyřhře. Vedení ATP potvrdilo, že třicetiletý Skot, jehož bratr Andy je světovou dvojkou ve dvouhře, 4. dubna vystřídal na prvním místě mezi deblisty Brazilce Marcela Mela. Jamie, starší z bratrské dvojice Murrayových, který letos hraje na okruhu ATP s Brunem Soaresem, triumfoval v lednu na Australian Open a získal první grandslamový titul. Loni byl s Australanem Johnem Peersem ve finále Wimbledonu a US Open. Letos si společně s Brazilcem Soaresem zahrál také finále v Sydney, semifinále v Dauhá a čtvrtfinále v Dubaji a Indian Wellsu. Melo o místo jedničky přišel poté, co na turnaji v Miami nedokázal postoupit do čtvrtfinále. „Zaslouží si to! Hrál finále Wimbledonu, finále US Open, vyhrál Davisův pohár, vyhrál Australian Open, takže si to rozhodně zaslouží,“ řekl Melo na turnaji v Miami na adresu Jamieho Murrayho. Před zavedením počítačového žebříčku v polovině 70. let byla britskou světovou jedničkou Virginia Wadeová, hodnocení čtyřhry vedla v roce 1973. Mezi muži dosud žádný Brit světovému žebříčku nevládl. Až nyní překonal Jamie svého slavnějšího bratra Andyho!
MUSELA OŽELET PRESTIŽNÍ TURNAJE    str. 26 /za oponou/
Dánská tenistka Caroline Wozniacká si musela krátce po zahájení spolupráce s českým trenérem Davidem Kotyzou dopřát zdravotní pauzu. Bývalá světová jednička s polskými kořeny se kvůli zranění kotníku odhlásila z antukových turnajů v Madridu i v Římě a v ohrožení je i její start na French Open. Wozniacká si začátkem dubna při prvním tréninkovém týdnu s bývalým koučem Petry Kvitové v Monte Carlu ošklivě podvrtla kotník. Podle informací dánských médií má zraněné vazy a léčba se může protáhnout až na šest týdnů. Druhý grandslamový turnaj sezony přitom začíná na pařížské antuce 22. května. Dvojnásobná finalistka US Open letos hrála naposledy v Miami, kde vypadla ve třetím kole. Kvůli zranění už také zmeškala start ve Fed Cupu.
VĚŘÍ, ŽE BUDE V RIU HRÁT     str. 27
Ruští funkcionáři stále počítají s účastí Marie Šarapovové na olympijských hrách v Rio de Janeiru. Světová devítka má dočasně zastavenou činnost kvůli pozitivnímu testu na meldonium a Mezinárodní tenisová federace ITF zatím neoznámila, kdy začne případ pětinásobné grandslamové vítězky projednávat. Očekává se, že to bude až v červnu! „Opravdu doufáme, že Šarapovová se bude moci olympijských her zúčastnit,“ citovala agentura TASS a Ria-Novosti šéfa Ruské tenisové federace, bývalého nehrajícího kapitána ruské daviscupové a fedcupové reprezentace Šamila Tarpiščeva. Šarapovová začátkem března oznámila, že na Australian Open neprošla testem na meldonium. Byla tak první velkou sportovní osobností, o níž bylo známo, že měla pozitivní test na tuto látku, která je od letošního roku zakázána. Světová agentura WADA nyní registruje více než stovku těchto případů, prvním přistiženým Čechem je zápasník Petr Novák. Stříbrná medailistka z Londýna 2012 a rodačka ze Sibiře, která žije střídavě v Moskvě a na Floridě, uvedla, že brala meldonium z lékařských důvodů deset let a nevěděla o tom, že WADA lék zařadila na seznam nedovolených prostředků. O trestu pro tutopřitažlivou tenistka se mluví v rozdílných souvislostech a také některé organizace požadují skutečně velmi rozdílné tresty. Tedy od bojovníků proti dopingu, kteří žádají čtyřletý zákaz činnosti, až po obhájce lidských práv, kteří vyzývají antidopingovou agenturu WADA, aby Marii Šarapovovou omilostnila...
Zkráceno pro web
Z úplného dna až nahoru    str. 22 /před 40 lety/
Letos devětadvacátého března bylo JENNIFER CAPRIATIOVÉ čtyřicet a ještě před rokem několikrát prohlásila, že se vrátí na turnajový okruh. Měla se představit na US Open 2015, experti se tvářili, že ji neslyší, ti otevřenější konstatovali, že se to nikdy nestane. Spíše byla Američanka hlasitě slyšet, když se objevily hlasy, které omlouvaly doping Marie Šarapovové. „Neměla jsem štědře placený tým doktorů, který by mi pomohl podvádět a obcházet systém, čekat, až s námi věda srovná krok,“ komentovala problém dopující Rusky. Problémů si však sama Jennifer Capriatiová zažila dost. Má za sebou složitá životní období, její kariéru zastavily problémy s drogami; krádeže a držení marihuany ji dokonce dostaly za mříže. Následně se musela podrobit léčbě po předávkování, ale také přišel velký návrat, kterému věřil snad jen její otec Stefano.
V devětaosmdesátém vyhrává Capriatiová jako třináctiletá juniorku na French Open, ve finále poráží Češku Evu Švíglerovou. Jennifer bylo 14 let a 7 měsíců, když 29. října 1990 vkročila do světové desítky a je dodnes nejmladší tenistkou, které se to podařilo. „Všichni byli netrpěliví, už viděli Jennifer na prvním místě světového žebříčku. Amerika se prostě nemohla dočkat,“ vzpomínala na tu dobu Pam Shriverová. Otec už tehdy v Paříži v roce 1989 všechno řídil, na tréninky své dcery zval jen novináře, kteří byli ochotni přistoupit na jeho filozofii zázračného dítěte, které má spasit tenisovou Ameriku. Po juniorském úspěchu na Roland Garros vyhrála Jennifer i juniorku na US Open, stala se mistryní USA do 18 let na tvrdém povrchu i na antuce. Byla nejlepší světovou juniorkou a táta Stefano byl hodně spokojený.
Více přináší tištěné číslo magazínu
Rafa vyslal vzkaz: Jsem zpátky!     str. 31 /dialog měsíce/
Na konci minulé sezony, ve které poprvé po deseti letech nevyhrál jediný grandslamový turnaj a na žádném nepostoupil dokonce ani do semifinále, netriumfoval ani na tisícovce, a musel se vypořádat s největším počtem porážek od roku 2004, věřil RAFAEL NADAL v úspěšnější budoucnost. Základem měl být vcelku povedený závěr minulého roku. Devětadvacetiletý Španěl sice letos odstartoval finálovou účastí v Dauhá, pak ale skončil hned v prvním kole Australian Open, a na jihoamerické antuce v Buenos Aires a Rio de Janeiru pokaždé vypadl v semifinále. Stejně dopadl na prvním podniku sezony ze série Masters 1000 v Indian Wellsu, když porazil Nišikoriho a podlehl Djokovičovi. Zdravotní trable ho po šesti letech přinutily vzdát zápas, stalo se v úvodním kole v Miami. S nástupem na evropskou antuku čtrnáctinásobný grandslamový šampion nabral ještě více síly a triumfoval v Monte Carlu. Podeváté v kariéře. Pokořil Thiema, Wawrinku, Murrayho a ve finále i Monfilse. Ano, nenarazil na Djokoviče, kterému podlehl ve všech šesti posledních vzájemných duelech. Ale před dalšími podniky a hlavně Rolland Garros, kde bude usilovat o desátý titul z pařížské antuky, nasál hodně sebevědomí a potvrdil oprávněnost svých slov z konce minulého roku. Tedy že má na to, aby rozšířil svou sbírku grandslamových titulů.

Co pro vás znamená vítězství na turnaji v Monte Carlu?
Celkově to pro mě byl velmi důležitý týden. Už na začátku sezony jsem říkal, že se cítím mnohem lépe než loni. Ovšem když to není potvrzené výsledky…
Vám se to ale povedlo, jak dokládá trofej pro šampiona turnaje v Monaku.
Ano, tohle vítězství je razítkem pod má slova. Hraju lépe než loni a mám z toho velkou radost. Byl to pro mě hodně emotivní týden, velmi důležitá akce. Bez debat je Monte Carlo jedním z nedůležitějších míst v mé kariéře. Vyhrál jsem tady po čtyřech letech, podeváté v kariéře, další speciální moment pro mě.
Ano, v Monte Carlu jste triumfoval podeváté v kariéře. Jaký je to pocit?
Neuvěřitelný. Je to něco zvláštního, tolikrát vyhrát na jednom místě. Víc se k tomu asi říct nedá.
Skoro dva roky jste čekal na vítězství na podniku ze série Masters 1000, od Madridu 2014. Jaké to bylo období?
Dlouhé (smích). Párkrát už jsem takové čekání na velké vítězství zažil. I proto jsem si ho teď pořádně vychutnal. Hodně jsem se nadřel, abych zase mohl držet trofej pro vítěze v Monte Carlu. Když jsem proměnil mečbol, byl to emotivní moment, protože mu předcházely těžké chvíle. Ale to ke sportu a životu obecně patří...
Zkráceno pro web
Archiv předchozích čísel
Zpět na navigační lištu | PředplatnéO násUplynulý ročník | Vydavatelství | Minulé čísloCeník inzerce ]