Bojovník - str. 2-3

Úvodní slovo - str. 2-3
Nemůže být nic krásnějšího, než když vítězové světa
jsou stejní jako ti, co kralují doma! Touhle větou končí šéf českého tenisu
hodnocení výsledků ankety Zlatý kanár a řekněme si – ještě nikdy nežil český
tenis v takové slávě jako v sezoně 2011. Až mám někdy pocit, že se to už nedá
zopakovat. Možná si něco podobného myslel i Miroslav Černošek, když se vracel k
prostějovské týmové sezoně. Poté, co jeho klub vyhrál extraligové finále,
prohlásil: „Vítězství je hodně cenné a jsem rád, že jsme se šesti tituly zapsali
do české tenisové historie. Někdo říká, že se to ještě nikomu na světě
nepodařilo – aby vyhrál úplně všechno, ale to není důležité. Pro nás je
rozhodující, že jsme snad už úplně všechny přesvědčili, že jsme tady nejlepší.“
Ano, ještě nikdy nikdo a nikde nezískal všechny týmové tituly, tenisový život
však pospíchá zběsile dál. V Austrálii začala nová sezona a zbytek tenisového
světa bude chtít porážet ty, kteří se v sezoně 2011 nejvíce radovali. Ani náš
vítězný fedcupový tým to nebude mít na konci prvního únorového týdne ve
Stuttgartu jednoduché, Němky už dopředu vyhlásily, že chtějí tuhle soutěž
vyhrát.
Nedívejme se však ve chvílích radosti dopředu, otočme se zpátky a užijme si dosyta, že český tenis byl jeden z nejúspěšnějších na světě. Doma kraluje naprosto přesvědčivě, z novin často vytlačil i fotbal a někteří tenisoví novináři museli v archivech svých laptopů mazat články z počátku roku, kdy psali o průměrném vojsku bez generála. Ve stovce jsme tehdy měli devět tenistek, že by se však některá z nich měla prosadit? Ne, podle nich určitě ne: vždyť Šafářová byla na žebříčku WTA na 33. místě a Kvitová o jednu příčku níž. Na konci roku pak bylo naopak v novinách až „překvitováno“, a nyní se trochu bojím, zda někteří novinářští vizionáři budou mít v sobě velkorysou trpělivost, když český tenis začne třeba jen trochu klopýtat...
Kompletní úvodní slovo Ing. Františka Kreuze přináší tištné vydání magazínu
Nedívejme se však ve chvílích radosti dopředu, otočme se zpátky a užijme si dosyta, že český tenis byl jeden z nejúspěšnějších na světě. Doma kraluje naprosto přesvědčivě, z novin často vytlačil i fotbal a někteří tenisoví novináři museli v archivech svých laptopů mazat články z počátku roku, kdy psali o průměrném vojsku bez generála. Ve stovce jsme tehdy měli devět tenistek, že by se však některá z nich měla prosadit? Ne, podle nich určitě ne: vždyť Šafářová byla na žebříčku WTA na 33. místě a Kvitová o jednu příčku níž. Na konci roku pak bylo naopak v novinách až „překvitováno“, a nyní se trochu bojím, zda někteří novinářští vizionáři budou mít v sobě velkorysou trpělivost, když český tenis začne třeba jen trochu klopýtat...
Kompletní úvodní slovo Ing. Františka Kreuze přináší tištné vydání magazínu
Rekordní Federer a Berdychovo
semifinále /turnaj mistrů/ - str.
6

Roger Federer
„Samozřejmě jsem moc šťastný a pyšný, i když se kvůli tomu necítím být lepší než Pete Sampras nebo Ivan Lendl, kteří udělali neskutečné věci pro náš sport. Je to zvláštní pocit, zkoušel jsem na to od začátku turnaje vůbec nemyslet. Ale teď, kdy už vím, že se mi opravdu podařilo Turnaj mistrů pošesté vyhrát, si ten nádherný pocit užívám,“ říkal před svým odletem z Londýna Roger Federer, v té době už o jeden titul z Turnaje mistrů bohatší než legendární Ivan Lendl a Pete Sampras. K tomu se sluší dodat, že hlavně ty své dva poslední získal hodně přesvědčivým způsobem, výraznější rozdíl byl vlastně jen v soupeřích, které Švýcar v O2 Aréně zdolával. Zatímco v roce 2010 obsadili semifinálové pozice čtyři nejlepší hráči žebříčku, v roce 2011 byl Roger Federer jako nasazená čtyřka nejvýše postaveným postupujícím ze skupiny...
I tentokrát ale platilo, že nemusel ani jednou obracet utkání, v každém vyhrál první set. A byl opět zdaleka v největší formě, což možná souvisí i s tím, jak úsporný a silově nenáročný tenis oproti svým největším a na konci roku už také mnohem opotřebovanějším konkurentům hraje.
Celkovou úrovní zápasů byl sice tentokrát Turnaj mistrů slabší oproti předchozím ročníkům, ale jednu změnu fanoušci v hlavním městě Spojeného království evidentně vítali: hned tři ze čtyř semifinalistů sázeli mnohem více na útok než na úpornou defenzivu, a právě v tom byl poslední turnaj roku 2011 osvěžující...
Zkráceno pro web
SAFIN SE STAL POSLANCEM - str. 6

BYL TO ROK ČESKÉHO TENISU! - str. 9

Ta v prosinci už tradičně vyhlašuje nejlepší v jednotlivých kategoriích. A jestliže se rozhodla ocenit výkonnost hned tří zástupců českého tenisu, jen to dokládá tvrzení v úvodní větě. Hráčkou roku byla vyhlášena jedenadvacetiletá Petra Kvitová, vítězka šesti turnajů včetně Wimbledonu a Turnaje mistryň, která navíc představovala i nejvýraznější individualitu v reprezentačním výběru Fed Cupu. Cenu získala jako první Češka vůbec a zařadila se tak po bok Ivana Lendla, jenž triumfoval v roce 1990. Stejného vyznamenání se dostalo i Květě Peschkeové mezi deblovými páry (s novou partnerkou Katarinou Srebotnikovou ze Slovinska) a talentovanému Jiřímu Veselému, který dominoval juniorům. Laureáty cen pro nejlepší se vedle našich zástupců stali Srb Novak Djokovič, americká deblová dvojice Bob a Mike Bryanovi a juniorka Irina Chromačevová z Ruska. Všichni převezmou ocenění v průběhu červnového grandslamového klání v Paříži.
ZAHRÁL SI V HOLLYWOODSKÉM
FILMU - str. 10

Další zajímavosti přináší pravidelná rubrika tištěného magazínu
BUDE VÍC POSLOUCHAT SVÉ TĚLO - str. 10

Více přináší tištěné číslo magazínu
100. ročník: dominovalo opět
Španělsko /Davis Cup/ - str. 11

Španělští tenisté byli blízko historicky pátému triumfu hned po úvodním dni finálového souboje. Zápas začal podle očekávání. Nejlepší z domácích reprezentantů Rafael Nadal neměl žádné problémy s Juanem Monakem, kterého porazil hladce ve třech setech, přičemž soupeři povolil za celý zápas pouze čtyři gamy. Nadal sice týden před finále působil na Turnaji mistrů v Londýně unaveně a vypadl už ve skupině, na antuce v Seville ale ožil a proti soupeři předvedl téměř bezchybný výkon. Argentinec držel s druhým hráčem světa krok jen v úvodu. „Rafa“, jenž měl dosud daviscupovou bilanci na antuce 14:0, ani na chvíli během střetnutí nezvolnil, k vítězství ho hnalo domácí publikum. Také Argentinci si nemohli na nepřízeň diváků stěžovat, na Pyrenejský poloostrov přiletěly tisíce jejich příznivců, kteří museli být několikrát napomínáni za hlučné povzbuzování a uklidňovali je na přání hlavního rozhodčího i členové argentinského daviscupového týmu. „Nejlepší na mojí hře bylo, že jsem nedělal chyby. Ještě důležitější je, že vedeme jedna nula. Brzy to bude dva nula...“ prorokoval desetinásobný grandslamový vítěz po výhře, jíž přihlížel i španělský král Juan Carlos.
O druhý bod se postaral David Ferrer, který v bezmála pětihodinovém boji zdolal Juana Martina del Potra a v Davis Cupu na antuce tak vyhrál i svoje dvanácté utkání. Pátý hráč světa ukázal další ze skvělých obratů. Před dvěma lety ve finále proti České republice prohrával s Radkem Štěpánkem 0:2 na sety, ale nakonec zvítězil. Tentokrát za pomoci bouřlivého publika porazil Del Potra, přestože jeho soupeř, vítěz US Open z roku 2009, vedl 2:1 na sety. V těžkém čtvrtém setu dokonce Ferrer přiznal při svém brejkbolu soupeři dobrý míč a prorazil mu podání až o dvě hry později. V rozhodující páté sadě povzbuzený a v lepší fyzické kondici hrající Španěl rychle odskočil do vedení 5:1 a po čtyřech hodinách a 45 minutách vyčerpávajícího dramatu dovedl duel do vítězného konce...
Zkráceno pro web
Nejtěžší rozhodnutí bylo nakonec
hodně chytré - str. 12-14 /můj
příběh/

Těžko vybrat ten největší z úspěchů Daniela Nestora. Jejich výčet je impozantní. Ale jeden by se přece jen vybrat dal. Vlastně dva, které spolu ovšem úzce souvisí, bez jednoho by nebylo druhého. V září příštího roku čtyřicetiletý tenista dosáhl na každou trofej, na kterou deblista může pomýšlet. V kariéře vyhrál pětasedmdesát turnajových titulů ve čtyřhře – to je třetí nejvyšší počet mezi aktivními deblisty a čtvrtý v celé historii. Lepší jsou pouze Todd Woodbridge a Mike Bryan, Bob Bryan je na tom stejně. Mezi těmito primáty je sedm grandslamových, čtyři z Turnaje mistrů, zlato z olympijských her v Sydney 2000. A šestkrát triumfoval na podnicích „Velké čtyřky“ ve smíšené čtyřhře. K tomu samozřejmě post světové jedničky držený s přestávkami devadesát týdnů. Takové výsledky by nebyly bez velkého počtu vítězných zápasů. Daniel Nestor se stal prvním hráčem v historii, který ve čtyřhře dosáhl na metu osmi set vyhraných utkání na okruhu ATP. První z nich přišlo v Aucklandu na začátku roku 1993. „Přijeli jsme tam se Sebastienem Lareauem, abychom se připravili na singlovou kvalifikaci na Australian Open. Do zápasu ve čtyřhře jsme šli bez jakéhokoli tlaku, uvolnění. Podle toho jsme i hráli – v klidu a dobře.“ A bylo z toho semifinále...
Více přináší tištěné číslo magazínu
Šesté zlato nejzlatější
/extraliga/ - str. 18

Tomáš Berdych s kapitánem Jaroslavem Navrátilem
„Do extraligy jsme vstoupili vítězstvím v pětadevadesátém roce, pro nás to byl tehdy velký úspěch a vždycky jsme chtěli v této soutěži uspět,“ konstatoval šéf TK AGROFERT Prostějov Miroslav Černošek už několikrát. „Mám pocit, že kdo chce něco v českém tenise znamenat, musí o tento titul usilovat a pokud chceme mladým v klubu nabízet vzory, tak to nejde jinak, než – vedle dalších titulů vyhrát i extraligu.“ I letos udělali v Prostějově všechno pro to, aby titul zůstal doma. Soupiska byla opravdu nabitá, záleželo, kdo se nakonec objeví na dvorci. V každém případě měl kapitán Jaroslav Navrátil z čeho vybírat: Tomáš Berdych – 7. ATP, Florian Mayer (Německo) 23., Sergej Stachovskij (Ukrajina) 62., Jarkko Nieminen (Finsko) 77., Lukáš Lacko (Slovensko) 112., Vaclav Pospisil (Kanada) 119., Jan Hájek 141., Jaroslav Pospíšil 208, Jiří Veselý 602., dále Petra Kvitová 2. WTA, Lucie Šafářová 25., Petra Cetkovská 31., Barbora Krejčíková 871. Pro soupiskovou úplnost ještě dodejme, že nehrajícími kapitány byli Jaroslav Navrátil, David Kotyza a Jiří Novák. Co říkal před extraligou Jaroslav Navrátil? „Ano, máme silnou sestavu, ale zatím jen na papíře, i když Černošek pro to udělal maximum, co se udělat dalo. Petra i Tomáš mají za sebou vynikající sezony, ale na druhé straně také hodně dlouhé...
Zkráceno pro web
Kanáři ještě neodletěli... /zlatý
kanár/ - str. 20

Nejúspěšnější tým – vítězky Fed Cupu (zleva): Lucie Hradecká, Lucie Šafářová, Květa Peschkeová a Petra Kvitová
„Je to největší česká tenisová anketa, takže jsem ráda, že jsem vyhrála,“ řekla Petra Kvitová po oznámení výsledků. „Už loni se mě ptali, kdy konečně porazím Tomáše, jestli budu na jeho trůn útočit. Říkala jsem, že se o to pokusím, a je to tady!“ smála se vítězka Wimbledonu, Turnaje mistryň a Fed Cupu. Berdych se mohl v případě zisku nejprestižnější trofeje se šesti Zlatými kanáry vyrovnat Jiřímu Novákovi, který anketě kraloval v letech 1999–2004. Petra Kvitová je druhou tenistkou, která Zlatého kanára získala, před ní to dokázala pouze Jana Novotná, čtyřnásobná držitelka hlavní ceny z let 1994–1996 a 1998. Poprvé se Kvitová představila na kanářím pódiu v roce 2006 jako Talent roku, o rok později si šla podruhé pro stejnou trofej, v roce 2008 získala cenu za Postup na žebříčku WTA, tehdy vyletěla ze 158. místa WTA na 44. příčku. Loni Petra vyhrála dvě trofeje – stala se nejlepší českou tenistkou a opět byl oceněn i její postup na žebříčku WTA, z 62. příčky WTA se posunula na 34. pozici. „Že bych měla vyhrát v anketě Zlatý kanár cenu pro nejlepší hráčku? Na to jsem vůbec nepomyslela. Pro mě to byla zatím nejlepší sezona v mé kariéře, taková tečka na jejím konci je prostě fajn. Kanár pro nejlepší hráčku má pro mě ze všech cen, co jsem zatím v této anketě dostala, samozřejmě největší cenu. A budu dělat všechno pro to, abych ji obhájila,“ říkala Petra Kvitová v Přerově na konci roku 2010. Rok 2011 byl pro ni sezonou snů a po zásluze kralovala naší anketě...
Zkráceno pro web
Kdy se někteří rodiče probudí?
/minitenis a babytenis/ - str. 23

Za třináct let se v tenise hodně změnilo a bylo to převážně k dobrému. I můj okruh dostal několik změn. Jeho původní myšlenka, naučit děti chování na tenisovém dvorci a tenisové počítání, již není tím hlavním posláním, i když bych byl rád, kdyby tomu tak bylo. Jejich první turnajové krůčky na sebe vzala nová kategorie minitenis. V této kategorii děti soutěží od 6 do 7 let a potom přechází do kategorie babytenisu. Děti v minitenise hrají první zápasy, turnaje a dokonce jsem zaznamenal i první nesmělé pokusy o jakýsi okruh. Myslím si, že to není to pravé, co jsem od kategorie minitenis očekával. Příliš brzy se rozhoduje na sportovním poli o tom, kdo má na to – dobře se tenis naučit. Mnohé malé tenisty první porážky mnohdy odradí a třeba za dva roky by mohlo být vše jinak. Určitě nejsem odpůrcem kategorie minitenis, ale i zde platí, že každá dobrá myšlenka může být zneužita. Tak se to stalo i mému okruhu dětí do 9 let. V současné době si může každý hráč nebo hráčka vybrat z několika okruhů, které jsou v termínové listině. Pořadatelé se předhání v cenách pro vítěze. Někdo nabídne pro vítěze „Masters“ drahou elektroniku, jiný zájezd do zahraničí. Kluby se začnou o malé vítěze přetahovat, nabízet jim zajímavé smlouvy. Rodiče malých vítězů nabudou dojmu, že právě jejich dítě bude jednou tenisem vydělávat velké peníze...
Více přináší tištěné číslo magazínu
JEDNIČKA MÁ NOVÉHO KOUČE /za
oponou/ - str. 26

VRÁTILA SE JAKO VÍTĚZKA - str. 26

Tenisový virtuóz /před 80
lety/ - str. 28

Zkráceno pro web
Znovu světovou jedničkou? Proč ne?
/dialog měsíce/ - str. 31-32

Ustanovil jste ve své kariéře další rekord, máte šestý titul z Turnaje mistrů. Jaký je to pocit?
Opravdu speciální, zvláštní. Po výhrách v Basileji a Paříži jsem se snažil co nejvíce se zotavit a neztratit formu, abych neskončil už v základní skupině. Navíc ze začátku turnaje jsem si připadal trochu zabrzděný. Teď už je to ale realita, pošesté jsem vyhrál poslední turnaj sezony. Je to jeden z mých největších úspěchů.
Ve finále jste ve třech sadách porazil Jo-Wilfrieda Tsongu, přehrál jste ho potřetí během tří týdnů. V sezoně jste s ním ovšem prohrál v Montrealu a také ve čtvrtfinále Wimbledonu, přestože jste vedl 2:0 na sety. Jaké bylo tohle poslední finále?
Byl to vyrovnaný zápas. Během roku jsem pár podobných utkání prohrál, ale tentokrát jsem dokázal najít způsob, jak zvítězit. Kdybych to zvládl i v těch předchozích těsných duelech, nejen s Tsongou, mohl jsem mluvit o úžasné sezoně...
Více »
Finále s Tsongou bylo výborné,
zdálo se, že diváci v londýnské O2 aréně by chtěli, aby po třech setech
neskončilo. Jaký je váš názor na finále Turnaje mistrů na tři vítězné
sady?
Jsem pro. Pamatuju se, že před pár lety se nás v Šanghaji ptali, jestli by nebylo lepší hrát finále posledního turnaje v roce na tři vítězné sety. Jediný já jsem to tehdy podpořil. Podle mě by to byl skvělý závěr sezony, třeba souboj s Jo-Wilfriedem k pětisetové bitvě směřoval a byl by krásnou tečkou. Mnozí tvrdí, že zápasy maximálně na tři sety jsou šetrnější k našemu zdraví. Asi ano, ale jeden na konci sezony by snad nebyl takový problém.
Ještě před Turnajem mistrů jste vyhrál poslední podnik ze série Masters, na kterém jste v minulosti nebyl ani ve finále, v pařížské hale Bercy. Prý to ale pro vás nebylo jednoduché už před finálovým duelem s Tsongou...
Před finále jsem doufal, že mě dvojčata nechají v klidu vyspat. Jenže jedna z dcerek začala plakat někdy ve čtyři ráno. Manželka Mirka běžela do pokojíčku. Šel jsem za ní, jestli je všechno v pohodě. Mirka řekla, jestli bychom si holky nemohli vzít s sebou do postele. Souhlasil jsem, těžko jsem jí mohl ve čtyři ráno odporovat. Ale už se mi to stalo mnohokrát, nemůže mě to překvapit...
Více přináší tištěné číslo magazínu
Jsem pro. Pamatuju se, že před pár lety se nás v Šanghaji ptali, jestli by nebylo lepší hrát finále posledního turnaje v roce na tři vítězné sety. Jediný já jsem to tehdy podpořil. Podle mě by to byl skvělý závěr sezony, třeba souboj s Jo-Wilfriedem k pětisetové bitvě směřoval a byl by krásnou tečkou. Mnozí tvrdí, že zápasy maximálně na tři sety jsou šetrnější k našemu zdraví. Asi ano, ale jeden na konci sezony by snad nebyl takový problém.
Ještě před Turnajem mistrů jste vyhrál poslední podnik ze série Masters, na kterém jste v minulosti nebyl ani ve finále, v pařížské hale Bercy. Prý to ale pro vás nebylo jednoduché už před finálovým duelem s Tsongou...
Před finále jsem doufal, že mě dvojčata nechají v klidu vyspat. Jenže jedna z dcerek začala plakat někdy ve čtyři ráno. Manželka Mirka běžela do pokojíčku. Šel jsem za ní, jestli je všechno v pohodě. Mirka řekla, jestli bychom si holky nemohli vzít s sebou do postele. Souhlasil jsem, těžko jsem jí mohl ve čtyři ráno odporovat. Ale už se mi to stalo mnohokrát, nemůže mě to překvapit...
Více přináší tištěné číslo magazínu







