Obsah čísla 7/2016

NOVAK DJOKOVIČ se dočkal i vytouženého titulu z antukové Paříže
Snímek: JIŘÍ VOJZOLA (Paříž)

6-9
French Open
10-13
UniCredit Czech Open
14-15
Sparta Prague Open
16-17
Tenis na vozíku
I–XXVIII
Příloha: Fiftýn plus
18-19
Zajímavosti ze světa
20-22
Před olympijskými hrami (3)
23-25
Můj příběh: Garbine Muguruzaová
26-27
Za oponou
22
Před 60 lety (Björn Borg)
29
Trenér: Jiří Svoboda
31-32
Dialog s RNovakem Djokovičem

Webové publikování: Petr Barcal
Hostováno na www.rozhled.cz
Příloha Fiftýn Plus
Kazach Michail Kukuškin se překvapivě zapsal mezi vítěze UniCredit Czech Open
Kvalita UniCredit Czech Open 2016 zavřela Čechúm cestu
do čtvrtfinále
Vítězem 23. ročníku UniCredit Czech Open se stal Kazach Michail Kukuškin, do finále se z kvalifikace probojoval Maďar Marton Fucscovics Poprvé po osmi letech chyběl český tenis v semifinále, Veselý, Rosol ani Pavlásek ve čtvrtfinále neuspěli V Národním tenisovém centru Morava se hrálo o 106 500 eur, šek na 15 300 eur si překvapivě převzal šestý nasazený Kazach Michail Kukuškin, navíc si připsal 125 bodů do žebříčku ATP Do kvalifikace UniCredit Czech Open nastoupilo deset Čechů, ani jeden se do hlavní soutěže nedostal V hlavní soutěži startovalo pět Čechů – Veselý, Rosol, Pavlásek, volné karty dostali Kolář a Kellovský, navíc ještě Srb Janko Tipsarevič a na základě dohody Slovák Alex Molčan Za turnajem stála společnost TK PLUS a spolupráce s ČTS, od roku 2002 má challenger statut Czech Open Pořadatelé se vyznamenali kvalitním doprovodným programem, golfový turnaj se konal opět ve Slavkově u Brna v Austerlitz Golf Clubu, na VIP banketu byly předány charitativní šeky Před finále se uskutečnila zajímavá exhibice fedcupových hvězd Petry Kvitové a Lucie Šafářové, jejich deblovými partery byli Jiří Novák a Petr Pála Petra Černošková: „Co mi udělalo největší radost? Diváci! Areál byl pořád plný, centrkurt taky, a třebaže už Češi nehráli, lidé dál chodili.“ Ivo Kaderka: „Z pohledu Českého tenisového svazu je tento turnaj výkladní skříní, snažíme se mu co nejvíce pomáhat.“
Zpravodajství na straně IV a V
str. 18 /ve světě/
NEZAHRAJE SI ŠARAPOVOVÁ CELÉ DVA ROKY?
Podle mnohých tenisových odborníků až příliš tvrdým trestem, dvouletým zákazem startu, potrestala Mezinárodní tenisová federace hvězdnou MARII ŠARAPOVOVOU za doping. ITF své rozhodnutí zveřejnila na svých stránkách s konstatováním, že diskvalifikace platí zpětně od 26. ledna tohoto roku. Šarapovová, která by měla přijít mimo jiné o účast na olympijských hrách v Rio de Janieru, se okamžitě proti výši trestu odvolala. ITF v prohlášení uvedla, že nezávislá komise nepodezírá Šarapovovou z vědomého podvodu, avšak zároveň podle ní ruská star nese plnou zodpovědnost za tak závažné pochybení. Kvůli dvouletému trestu zřejmě přijde vítězka 35 turnajů WTA o starty na turnajích během dvou let a zároveň budou anulovány i všechny její výsledky z letošního prvního grandslamového podniku roku Australian Open, kde prohrála ve čtvrtfinále se Serenou Williamsovou. Od té doby nehrála a ve světovém žebříčku klesla na 26. místo. Devětadvacetiletá tenistka na svém facebookovém profilu oznámila, že se proti rozhodnutí ITF odvolala: „ITF stálo ohromné množství času a energie, když se snažila dokázat, že jsem úmyslně porušila antidopingová pravidla. Tribunál rozhodl, že se tak nestalo...
Zkráceno pro web
str. 18
POSEDMÉ SE CHYSTÁ NA OLYMPIÁDU!
Indický „tenisový veterán“ LEANDER PAES se začíná chystat na sedmý olympijský start! Dvaačtyřicetiletého vítěze 18 grandslamových titulů nominoval do Ria indický svaz jako partnera Rohana Bopanny do čtyřhry. Bopanna, kterému patří ve světovém deblovém žebříčku 10. místo, si původně vybral do páru 125. hráče pořadí ATP Saketha Myneniho a zdálo se, že jeden z nejlepších deblistů světa Leander Paes může na účast na olympijských hrách zapomenout. Za zkušeného deblistu, který ovládl společně s Martinou Hingisovou smíšenou čtyřhru na French Open, se ale postavili funkcionáři. Podle nominačního výboru je pro Indii nejjistější sázkou na medaili právě dvojice Bopanna – Paes. Bopanna už oznámil, že rozhodnutí svého národního tenisového svazu i Indického olympijského výboru respektuje. Bronzového medailistu z OH 1996 v Atlantě prý osobně obdivuje, avšak domnívá se, že herním stylem si nebudou na kurtu vyhovovat. V Riu de Janeiru se Bopanna s největší pravděpodobností představí i v mixu, kde má vytvořit pár se světovou deblovou jedničkou Saniou Mirzaovou. A zřejmě i tohle spojení může Indii přinést nějakou medaili.
str. 20-22
Pod olympijskými kruhy (3) Tomáš Berdych šokoval v Aténách svět
Na XXVIII. letních hrách v Aténách 2004 česká tenisová reprezentace na medaili nedosáhla, pro Tomáše Berdycha však budou Atény navždy místem, kde definitivně vkročil do světového tenisu. Osmnáctiletý Tomáš při své olympijské premiéře nejprve v úvodním kole poslal domů wimbledonského čtvrtfinalistu Němce Floriana Mayera, pak se postavil proti světové jedničce Rogeru Federerovi, sedmnáctého srpna 2004 předvedl Tomáš životní výkon, vyhrál 4:6, 7:5, 7:5. Kromě optimistických Čechů mu nikdo nevěřil, bookmakeři nabízeli na Švýcarovu výhru minimální kurz 1.06, Berdych měl 6. 73. Přitom si nejlepší tenista té doby moc přál v řecké metropoli uspět. V Sydney Federera alespoň o bronz připravil Francouz Di Pasquale, tam zase Švýcar poznal Miroslavu Vavrinecovou, která se pak stala jeho životním osudem. Co říkal šťastný Berdych po zápase? „Úžasný pocit. Federer vyhrál Australian Open a dvakrát Wimbledon a já ho teď porazil. Byl to můj životní výkon!...“
Zkráceno pro web
Velký antukový krok mladé Španělky   str. 2-3
22letá Gabrine Muguruzaová vybojovala na pařížské antuce svůj první grandslamový titul a pohár Suzanne Lenglenové pozvedla jako první Španělka od triumfu A. S. Vicariové v roce 1998. „Je to skvělá zpráva pro španělský tenis!“ napsal Nadal v gratulaci své krajance. „Garbine má před sebou velkou budoucnost. Ví, jak má hrát na velkých turnajích, a teď už zjevně ví, jak vyhrát Grand Slam,“ řekla poražená finalistka S. Williamsová, která se v průběhu turnaje potýkala se svalovým zraněním nohy. „Rozhodlo to, že jsem nehrála tak, jak je potřeba k vítězství, a ona ano. Na tom záleží.“ Muguruzaová svým vítězstvím připravila světovou jedničku o možnost získat 22. grandslamový titul a vyrovnat tak rekord S. Grafové. Serena navíc poprvé v kariéře prohrála dvě grandslamová finále za sebou. (fe)
Úvodní slovo    str. 4
Co bylo na letošním prostějovském turnaji poprvé jiné? Mění se evropská tenisová scéna a zdá se, že ji ani nechceme moc vnímat. Jako bychom se navždy zahleděli do starých dobrých tenisových žebříčků, tváře Djokovičů, Federerů, Murrayů, ale i Berdychů se nám dostaly pod kůži. Světový tenis se však mění, do stovky vkročili noví hráči, doba, kdy si čeští fandové mysleli, že to ve světě umí prvních dvacet hráčů a dál už je to jen křoví – je dávno pryč. Přiznám se, byl jsem na všech třiadvaceti ročnících prostějovského challengeru a poprvé jsem nevěděl, jak vypadá první nasazený Litevec Ricardas Berankis. Padesátý hráč ATP byl mnohem slavnější jako junior, v roce 2007 vyhrál US Open, pak podruhé Orange Bowl a sezonu zakončil jako juniorský mistr světa. Když v Prostějově ve čtvrtfinále vypadl, měl jsem pocit, že nikomu nechyběl. Prostě ho ještě nebereme na vědomí… Po osmi letech neměl český tenis v prostějovském semifinále zastoupení a nebylo to ani k výraznému kroucení hlavou. „Turnaj měl velkou kvalitu a to, že jsme v jeho závěru neměli zastoupení, potvrzuje, že tu prostě byli lepší hráči,“ říkal Černošek. „Potvrdilo se, co jsme říkali před začátkem, byl to opravdu jeden z nejvyrovnanějších turnajů v celé jeho historii a naši v závěrečných kolech prostě neměli místo,“ dodávala jeho žena, turnajová ředitelka. A šéf českého tenisu Kaderka? „Po sportovní stránce se opět ukázalo, jak rychle se světový tenis mění, jak je vyrovnaný, i proto byla v Prostějově tak vynikající konkurence. Když tři naši hráči nastupovali ke čtvrtfinále, věřil jsem, že český tenis bude mít nejméně jednoho v semifinále… Soupeři však byli lepší, oceňme jejich kvality, prostě UniCredit Czech měl vynikající obsazení.“ Světový tenis mládne a má čím dál větší sílu. Když loni v prosinci prostějovský management angažoval dvaadvacetiletého Rakušana Dominika Thiema, který byl té době devatenáctý na světě, tak se někteří ptali, proč nevzali někoho lepšího, když už Černošek sáhl do peněženky. Pak mi on sám při zdravotní grappě povídal, že Rakušan bude největším překvapením sezony 2016. A Jiří Novák, jeden z kapitánů domácího extraligového týmu? „Tichý, normální kluk, vynikající jednoručný bekhend, moc lepších na světě není,“ říkal o něm. V Prostějově hrál už v roce 2012, ve finále turnaje futures tehdy prohrál s Veselým ve dvou setech, moc se mu to nelíbilo, nadával, kopal do reklam, dostal nakonec napomenutí a finanční pokutu. „Pamatuji si, že se nemohl smířit s porážkou, nechtěl prohrát,“ vzpomínal na to Petr Flašar, hlavní rozhodčí loňské extraligy. A polovina června 2016? Thiem je osmý na světě, místo před Berdychem! Někdy vzteklý a nerad prohrávající Rakušan má letos s Federerem bilanci 2:1, se Švýcarem prohrál na začátku roku v Brisbane, v Římě a Stuttgartu se už radoval dvaadvacetiletý mladík. Na Roland Garros nestačil v semifinále na Djokoviče. A Zverev? Letos třikrát prohrál právě s mladým Rakušanem, v Paříži, Nice a Mnichově...
Kompletní úvodní slovo Ing. Františka Kreuze přináší tištné vydání magazínu
Djokovičův kariérní Grand Slam i nové časy  str. 6-9 /French open/

Andy Murray
Nejlepší hráč světa posledních let Novak Djokovič porazil ve finále French Open Brita Andyho Murrayho 3:1 na sety a získal vytoužený „Pohár mušketýrů“ z Roland Garros. Právě ten mu jako jediný ze čtyř největších titulů dlouho unikal. Srbský tenista ho získal v devětadvaceti letech a dvou týdnech svého života a jen Američan Andre Agassi vybojoval kariérní Grand Slam jako starší. Naopak Agassiho krajan Don Budge, Brit Fred Perry, Australané Rod Laver a Roy Emerson, Španěl Rafael Nadal a Švýcar Roger Federer, kterým se také povedlo singlové trofeje z mistrovství Austrálie, Francie, Velké Británie i Spojených států postupně získat, se z kompletní sbírky radovali dřív než Djokovič. Na pařížské antuce maloval velké srdce, při lijáku pózoval s deštníkem, do své „děkovačky“ zval sběrače míčků, také ale vztekle házel raketou, div že nechtěně neinzultoval jednoho z rozhodčích. A nebo se velmi impulzivně dohadoval se svým týmem po jednom z úvodních tréninků na centrálním dvorci. I těchto pár minipříběhů rozložených do dvou týdnů z přelomu května a června roku 2016 dokazuje, s jak velkou porcí nervozity se musel nejlepší hráč světa při splnění svého velkého sportovního cíle spřátelit. Ostatně přiznává to i muž Novaku Djokovičovi velmi blízký, kouč, pod kterým dnes už devětadvacetiletý Srb posbíral všechny velké trofeje, bývalý československý reprezentant Marián Vajda. „Byly to obrovské nervy. My kolem něj, celý realizační tým i se současným ‚superkoučem‘ Borisem Beckerem, se snažíme být v klidu jako jeden, víme, o co se hraje. Snažíme se to brát s nadhledem, i když víme, že nervy jsou na prasknutí,“ řekl v areálu Rolanda Garrose Marián Vajda. Novak Djokovič hrozně moc toužil po chybějícím titulu z French Open a už nechtěl zažít další zklamání. Na druhou stranu se prý z předchozích nezdarů poučil a oproti loňsku byl přece jen klidnější, myslí si slovenský kouč.
Češi skončili na Hané moc brzy    str. 10-12 UniCredit Czech Open

Vítěz turnaje UniCredit Czech Open 2016 Michail Kukuškin přijímá trofej pro nejlepšího hráče z rukou Ivana Lendla
Třiadvacátý ročník prostějovského challengeru UniCredit Czech Open nabídl dvě velká překvapení: Nečekané šampiony a po osmi letech český tenis bez zastoupení v semifinále! Vítězem se stal šestý nasazený Kazach Michail Kukuškin, ve finále porazil Maďara Martona Fucsovicse, který postoupil z kvalifikace. A závěr UniCredit Czech Open bez Čechů? Byl to šok a nikdo tomu nechtěl věřit. Co tomu říkal zklamaný Miroslav Černošek? „Je to čím dál větší loterie, ten turnaj měl vysokou kvalitu. Když jsem viděl složení čtvrtfinále, byl jsem spokojený. Ve hře byli obhájce titulu Jirka Veselý, Lukáš Rosol a Adam Pavlásek, ve spodní polovině pavouka se dokonce nabízela šance, že bychom mohli mít opět českého hráče ve finále a třeba předtím navíc domácí semifinále. Budu upřímný, myslel jsem, že Jirka Veselý porazí Kukuškina, stejně jako že Rosol přehraje Chačanova. Adam Pavlásek byl z této trojice nakonec k postupu nejblíže, měl mečbol, určitě odehrál výborný zápas, ale když se to lámalo, rozhodovaly jeden dva míče, tak měl určitě menší srdce než Španěl Cervantes.“ Ambasadorem UniCredit Czech Open byl osminásobný grandslamový šampion Ivan Lendl. „Mít za ambasadora nejlepšího českého tenistu všech dob a osminásobného grandslamového vítěze, je velice příjemné,“ dodával šéf prostějovského tenisu. „Moc si toho vážíme, dává to našemu turnaji velkou prestiž.“ Český tenis na UniCredit Czech Open bez semifinále? Takhle naposledy klopýtl před osmi lety, v roce 2008 se hrálo argentinské finále Calleri – Arguello a ve čtvrtfinále prohrál Berdych s Brazilcem Thomaszem Belluccim a Ulihrach byl vyřazen Belgičanem Olivierem Rochusem. Předtím bylo bez českých hráčů semifinále na Živnobance Open v letech 1998 a 1999, na Hané tehdy dvakrát kraloval Australan Richard Fromberg. V třiadvacetileté historii prostějovského challengeru získal český tenis deset titulů, Češi byli navíc devětkrát ve finále, na druhé straně čtyřikrát zkolaboval, nedostal se ani do semifinále. Jak to vnímala turnajová ředitelka Petra Černošková, která byla v této roli poosmnácté. „Projevilo se to, co jsme říkali před turnajem, byl opravdu jeden z nejvyrovnanějších v celé jeho historii, většina zápasů se hrála na tři sety...
Více přináší tištěné číslo magazínu
Adam Pavlásek na Stromovku nikdy nezapomene   str. 14-15 /Prague Open/

Adam Pavlásek
Adam Pavlásek se konečně dočkal! Už na UniCredit Czech Open mohl myslet na postup do světové stovky ATP, proti Španělu Cervantesovi měl dokonce mečbol, ale až vítězství na Sparta Prague Open ve Stromovce splnilo vytoužené přání nejen jemu, ale všem, co mu fandí. „Konečně jsem se dočkal. Z každé výhry mám radost, ale tady něco navíc. Vyhrál jsem domácí turnaj a postoupil do stovky. Doufám, že se v ní zabydlím a budu stoupat ještě nahoru,“ říkal Pavlásek poté, co ve finále porazil Francouze Stéphana Roberta. Šestnáctý ročník challengeru Sparta Prague Open mužů s dotací padesát tisíc dolarů měl v podání pražské Sparty už tradičně dokonalou organizaci, hlavní hvězdou byl domácí Lukáš Rosol, 59. hráč světa a dvojnásobný vítěz Prague Open. Doplnili ho i další dva hráči z první světové stovky – Brazilec Dutra Silva a Francouz Robert. Vítězný pohár nad hlavu ale nakonec zaslouženě zvedl Adam Pavlásek. Po loňském roce, kdy se čeští hráči probojovali nejdál do druhého kola, jsme letos mohli být spokojenější. I když… V kvalifikaci se představilo hned sedm Čechů. Do druhého kola se z nich však podívali jen „veterán“ Lukáš Dlouhý a devatenáctiletý Zdeněk Kolář, který patří k nadějím našeho tenisu. Dokázal to už při letošním Prosperita Open, kde došel do finále a na Spartě dalšími dvěma kvalifikačními výhrami a postupem do hlavní soutěže. Zatímco Staněk, Šátral, Vocel a Kellovský v prvním kole hlavní soutěže neuhráli ani set, Kolář statečně vzdoroval Adamu Pavláskovi. Vyhrál první sadu a ve druhé byl jen pár míčků od senzace. Zkušenější Pavlásek ale zvládl tie-break a s přehledem i třetí set. Česká republika měla ve hře ještě tři hráče: Michaličku, Rikla a Rosola. Prvním byl Marek Michalička, který ve svých téměř třiceti letech dosáhl nejvyššího postavení na žebříčku ATP ve své kariéře a mezi českými hráči mu patří šesté místo. Bohužel, prohrál s Rakušanem Dennisem Novakem. Ten pak postoupil až do semifinále. „Dnes to bylo špatné. Ani letos se mi na domácích kurtech nepodařilo projít do druhého kola. Poslední týden mě trápí rýma, po třetím úderu jsem nemohl pořádně dýchat. Asi proto jsem dělal zbytečné chyby,“ zhodnotil své účinkování Michalička. Dalším českým zástupcem, který se představil v hlavní soutěži, byl největší český talent Patrik Rikl. Soupeřem mu byl spíše deblový specialita Chilan Podlipnik- -Castillo. Sedmnáctiletý Rikl však ukázal, že dokáže konkurovat i v mužském tenise. Jeho odvážný a útočný tenis s častým přechodem na síť má určitě budoucnost. „Na turnaj jsem se moc těšil a děkuji pořadatelům, že mi dali volnou kartu. Jsem ale trochu naštvaný, ve třetí sadě jsem vedl už 4:2. Pak se však projevily zkušenosti mého soupeře,“ konstatoval svěřenec Martina Štěpánka a syn bývalého čtvrtého deblisty světa Davida Rikla... Zkráceno pro web
OBNOVIL SPOLUPRÁCI S LENDLEM    str. 19

Ivan Lendl s Andym Murrayem
ANDY MURRAY obnovil po dvou letech spolupráci s Ivanem Lendlem, pod jehož vedením vyhrál dva grandslamové turnaje a olympijské hry v Londýně. Druhého hráče světového žebříčku vedl nejúspěšnější český tenista všech dob už na turnaji v londýnském Queen‘s Clubu, kde Murray zahájil letošní sezonu na trávě. „Prožil jsem s Ivanem dva velmi úspěšné roky. Je cílevědomý a ví, co to obnáší vyhrávat velké turnaje. Těším se, že se znovu připojí k mému týmu a pomůže mi ve snaze dosáhnout mých cílů,“ uvedl Murray, který podlehl ve finále Roland Garros světové jedničce Srbovi Novaku Djokovičovi. Lendl trénoval Murrayho od začátku roku 2012 do března 2014. Už v závěru jejich první společné sezony se skotský tenista dočkal na US Open prvního grandslamového titulu a v následujícím roce ukončil 77 let dlouhé čekání britských fanoušků na domácího vítěze mužské dvouhry ve Wimbledonu. V All England Clubu také Andy Murray rok předtím vyhrál olympijský turnaj. Po osminásobném grandslamovém vítězi angažoval Skot do role trenérky Francouzku Amélii Mauresmoovou, ale tak úspěšný jako při spolupráci s Lendlem nebyl. Od rozchodu s šestapa desátiletým ostravským rodákem prohrál všechna tři grandslamová finále, do kterých se probojoval. V Paříži už hrál devětadvacetiletý tenista bez bývalé světové jedničky žen, s níž ukončil spolupráci začátkem května. Lendl předloni jednal o možné spolupráci s Tomášem Berdychem, ale nakonec se nedohodli. V poslední době pomáhal vítěz 94 turnajů ATP mladým americkým hráčům. „Zažili jsme toho s Andym už mnoho a vždy se s ním výborně spolupracovalo. Byli jsme spolu pořád v kontaktu. Mám opravdu radost z toho, že se teď znovu stanu součástí jeho týmu,“ konstatoval stroze Ivan Lendl k obnově spolupráce.
Ranařka, která nemá ráda „pavouky“  str. 23-25 můj příběh
Této tenistce patří budoucnost, říkali už před pár lety tenisoví experti. Nemýlili se. GARBINE MUGURUZAOVÁ se ve své kariéře neustále posouvá dál a výš a tak už je pár dnů grandslamovou šampionkou a brzy může být i světovou jedničkou. Dvaadvacetiletá Španělka narozená ve Venezuele rozdává od základní čáry tvrdé rány, kterými může směle konkurovat Sereně Williamsové. A nejen se jí postavit, ale také ji porazit, jak dokázala ve finále nedávného Roland Garros. Vysoká dívka sice získala zatím jen tři turnajová prvenství, ale na ty další určitě nebude dlouho čekat. Dokáže se prosadit na každém povrchu, disponuje tenisovými zbraněmi nejtěžšího kalibru, je silná psychicky, na kurtu umí udržet emoce na uzdě. Jednoduše prototyp hráčky, se kterou se musí počítat na nejprestižnější tituly. Je totiž velmi pravděpodobné, že Garbine Muguruzaová nezůstane u jediného triumfu z letošního klání na pařížské antuce. Na hráčskou party před loňským Wimbledonem přišla v nepřehlédnutelných červených šatech. Každý si vysoké pohledné dívky musel všimnout. A pokud ji snad někdo přece jen nezaznamenal, na travnatých kurtech All England Clubu už jeho pozornosti rozhodně neunikla. Od třetího kola porážela jednu soupeřku z elitní světové patnáctky za druhou. Sama byla na žebříčku dvacátá, přesto vypoklonkovala z turnaje Angelique Kerberovou, Caroline Wozniackou, ve čtvrtfinále si poradila s Timeou Bacsinszkou a premiérově ve své kariéře prorazila na grandslamovém podniku mezi nejlepší čtyřku. A nezastavila se ani tam, finalistku turnaje z roku 2012 Agnieszku Radwaňskou vyřadila mladá Španělka ve třech sadách. Do finále nejstaršího a nejslavnějšího turnaje na světě se prosadila jako první reprezentantka své země po devatenácti letech od úspěchu Arantxy Sanchezové. A vůbec nikdy ho nehrála rodačka z Venezuely. Duel o slavný titul a velký stříbrný talíř přinesl pořádnou přestřelku tenistek s velmi tvrdými údery ze základní čáry. Mladá Španělka se držela, jenže koncovky setů patřily zkušenější soupeřce a Serena Williamsová roli velké favoritky potvrdila. Poražená finalistka ale i tak mohla být na svůj finálový tenisový výkon pyšná... Více přináší tištěné číslo magazínu
PUSTÍ VLAJKONOŠKU NA OH DO RIA?  str. 26
Vrásky přidělala Dánskému olympijskému výboru bývalá světová jednička Caroline Wozniacká. Na olympijských hrách měla nést vlajku své země, ale tenistka nakonec do Rio de Janeira možná vůbec nepojede. Svěřenka českého kouče Davida Kotyzy totiž nesplnila nominační kritéria Mezinárodní tenisové federace. Jednou z podmínek je účast ve Fed Cupu v daném kvalifikačním období, což Wozniacké zhatilo zranění. Na olympijských hrách měla nejen nést dánskou vlajku, ale být i oporou výpravy ze severní Evropy. Vše se ale trochu zamotalo. Wozniacká, která ve Fed Cupu dosud odehrála už 31 utkání, doufá, že se jí rozhodnutí ITF podaří zvrátit. Podporu jí vyjádřil i tamní tenisový svaz a definitivní rozhodnutí o jejím třetím startu pod pěti kruhy by mělo padnout v brzké době. Pětadvacetiletá hráčka měla nastoupit v dubnovém utkání baráže o postup do druhé skupiny Fed Cupu proti Bosně a Hercegovině, ale krátce předtím si při tréninku poranila kotník a přišla o celou jarní antukovou sezonu. Na kurty se vrátila až na turnaji v Nottinghamu, tedy nedlouho před Wimbledonem, kde ve 2. kole prohrála s Estonkou Kontaveitovou. Mezitím v žebříčku spadla až na 34. místo.

Čtvrtá světová jednička  str. 28 /před 60 lety/
Šestého června 1956 se v Södertälje narodil BJÖRN BORG, a když mu bylo jedenadvacet, dva měsíce a sedmnáct dní, stal se 23. srpna 1977 čtvrtou světovou jedničkou. Jako první v roce 1979 překonal magickou hranici odměn: Na konto mu přibyl za rok milion dolarů, v účetních knihách byla tehdy zapsána částka – 1?008?742 USD. Pětkrát vyhrál Wimbledon ve fantastické sérii v letech 1976–1980, šestkrát se stal králem pařížské antuky 1974–1975, 1978–1981. První zápas hrál v devíti letech, poslední, když se loučil s profesionální kariérou, v necelých sedmadvaceti, v roce 1983 v Monte Carlu. „Björn skončil předčasně, měl ještě zůstat, mohl toho ještě hodně vyhrát. Myslím si, že se unáhlil. A pak – rozhodně netušil, co ho čeká. Jako tenisový král potřeboval jen vyhrávat, mít čistou hlavu jen a jen na tenis. Zákonitě přišly složitější chvíle,“ říkal o Borgově předčasném konci jeho největší přítel, kouč a objevitel Lennart Bergelin. Třetího března 1980 vystřídal Švéda na postu světové jedničky Američan John McEnroe. V roce 1981 vyhrál Björn Borg na French Open poslední, jedenáctý grandslamový titul ve dvouhře, porazil v pěti setech Ivana Lendla a ve Wimbledonu pak skončila jeho velká série. Po pěti titulech na trávě All England Clubu podlehl Johnu McEnroeovi. Nikdo si na začátku roku 1981 nemyslel, že by se měl blížit Borgův konec. Bylo mu teprve čtyřiadvacet, nepronásledovala ho zranění, většina tenisových expertů byla naopak přesvědčena, že by v následujících sezonách měl zúročit své bohaté zkušenosti. Navíc Björn Borg vyhrál ve třetím lednovém týdnu jedenaosmdesátého roku v newyorské Madison Square Garden Turnaj mistrů a všichni to považovali za samozřejmost. Borg už delší dobu kraloval světovému žebříčku, kdo však měl ke Švédovi přece jen blíž, všiml si, že se cítil stále unavenější. I proto si naordinoval skoro dvouměsíční přestávku, před Masters hrál naposledy 20. listopadu 1980. „Potřebuji si odpočinout, načerpat nové síly a vše bude jako dřív,“ říkal. Björn Borg tedy vyhrál Turnaj mistrů a vstoupil sebevědomě do sezony...
Více přináší tištěné číslo magazínu
Kariérní dobyt! Zvládne Novak i kalendářní Grand Slam?  str. 31-32 /dialog měsíce/
Dokázal to! NOVAK DJOKOVIČ se stal osmým tenistou historie, který si může doma vystavit poháry pro šampiony ze všech čtyř grandslamových turnajů. Na dvanáctý pokus a po předchozích třech finálových porážkách triumfoval na Roland Garros, když v rozhodujícím souboji přemohl Andyho Murrayho. Devětadvacetiletý Srb tak má aktuálně v držení kompletní kvarteto nejcennějších titulů, celkově jich v kariéře získal už dvanáct. Jen trojice Federer, Nadal a Sampras jich vybojovala víc. Rodák z Bělehradu je v polovině možného tažení za kalendářním Grand Slamem, to v minulosti dokázali jen dva muži. Navíc by ho mohl vyšperkovat ziskem olympijského zlata z Rio de Janeira. Svěřenec trenérského dua Becker – Vajda se netají velkou touhou tohle všechno zvládnout. A při dominanci, s jakou vládne současnému mužskému tenisu, opravdu v podání Novaka Djokoviče není frází, že nic není nemožné.
Co pro vás znamená první vítězství na Roland Garros?
Je to velmi mimořádný okamžik, nejspíše největší v mé kariéře. Není moc slov, kterými bych to mohl popsat. Jsem velmi hrdý a nadšený. Chtěl bych proto poděkovat všem blízkým za to, že mi odpouštějí a tolerují všechno možné v běžném životě. Ze srdce děkuju!
Jak jste prožíval dva týdny v Paříži, na jejichž konci jste dosáhl na vytouženou trofej?
Už když jsem přijel, cítil jsem se jinak než obvykle. Všechno vlastně začalo loni po finále se Stanem Wawrinkou. Po něm jsem ucítil velmi silné spojení s francouzskými fanoušky. Prohrál jsem, ale oni mě tehdy odměnili respektem a ovacemi jako vítěze. Tahle reakce mě opravdu hluboce zasáhla, získal jsem k tomuto turnaji nový vztah.
Opravdu to začalo už před rokem při ceremoniálu?
Ve Wimbledonu jste pak říkal, že už nikdy nechcete zažít a cítit to, co po prohraném finále na Roland Garros… Ano. Opravdu jsem loni pocítil něco velmi silného ve vztahu s francouzským publikem. Byl to sice krátký, ale zvláštní okamžik, jaký jsem nikdy dřív na kurtu nezažil. Prohrál jsem finále, podlehl jsem lepšímu soupeři. Ale od diváků jsem dostal uznání a respekt. A ovace vestoje mě zasáhly hodně hluboko v mém nitru. Moc jsem se těšil, až se vrátím a budu zase součástí této události...
Zkráceno pro web

Archiv předchozích čísel
Zpět na navigační lištu | PředplatnéO násUplynulý ročník | Vydavatelství | Minulé čísloCeník inzerce ]