„Jirka Veselý by měl dostat šanci v Davisově poháru a nemyslím si to jen já,“ říká nehrající kapitán Jaroslav Navrátil o dvojnásobném juniorském šampionovi z Australian Open. „Líbí se mi, jak otevřeně hovoří o svých cílech, jsem rád, že je má, že si je před sebe postavil. Je to skromný a pracovitý kluk, někdy mám pocit, že si toho bere až moc. Nejdůležitější pro něj bude přechod do velkého tenisu, ale on se toho určitě nebojí. Za vítězství na australské juniorce dostane od ITF několik volných karet na turnaje futures, Miroslav Černošek mu určitě zajistí karty na challengery a tyhle šance by měl využít. Potenciál, aby se dostal do první stovky, určitě má, o postupu výš je zatím předčasné přemýšlet,“ dodává Navrátil. „V čem je jeho největší přednost? V pracovitosti, předvídavosti, umí už dobře měnit rytmus hry. Dovede zrychlit, zpomalit, jít na síť, v této herní filozofii i mi trochu připomíná Radka Štěpánka. A pak má výhodu leváckého servisu, v sedmnácti podávat 215 km/h je vynikající. Má výborného trenéra Machovského, kterému věří, spolupracuje s kondičním trenérem Ivankem, teď už je to jen a jen o něm.“ „Dvojnásobné vítězství na australské juniorce je obrovským úspěchem, to se zatím žádnému českému ani československému juniorovi nepodařilo. Už před dvěma lety jsme na něj vsadili, i hráči daviscupového týmu, kteří v Prostějově trénovali, říkali, že by se jednou mohl do týmu dostat. Zdá se, že jeho povahové rysy ho předurčují k tomu, aby byl jednou vynikajícím tenistou,“ říká šéf prostějovského tenisu Miroslav Černošek.    (fa)

Internetové diskuse nečtu, nevážím si těch, co je píší. Dovedu si představit anonymní zakuklence, jak ve skoro slepém šeru spiklenecky neustále pomlouvají pokaždé každého, zavrhují i to dobré, co se lidem podaří. Když se píše o českém tenise, tak se tam určitě dovím, že na svazu měl dávno už sedět jiný prezident, ten současný by měl sedět někde úplně jinde, daviscupový kapitán měl postavit či dát do nominace někoho jiného a co je hlavní: tenis se měl už několik let ubírat jiným – podle anonymních internetových pomlouvačů – samozřejmě lepším směrem. Ve Fed Cupu jsme porazili Slovensko a v Davisově poháru vyhrajeme nad Kazachstánem. Možná se vám to druhé tvrzení bude zdát trochu předčasné, zápas je ještě před námi, ale našemu týmu prostě věřím, protože patří mezi nejlepší na světě. V současném daviscupovém žebříčku jsme třetí, Kazachstán šestnáctý, navíc hrajeme v přívětivé ostravské ČEZ Aréně. Tak proč by to mělo dopadnout jinak? Proč to tak sebevědomě připomínám? Protože český tenis je v nejlepší kondici za posledních třináct let. Ano, tyhle sezony jsou v Kaderkově prezidentování nejúspěšnější. Už několik let se zúročuje důslednost v péči o talentovanou mládež, i když to v některých tréninkových střediscích mládeže stále není stoprocentní. Ještě že jsou u nás kluby, které mají nad sebou důsledné šéfy – přesněji šéfa… Samozřejmě, od tajemných internetových diskutérů bych se dozvěděl něco jiného, ti by mi nabídli jméno šampiona, který už jednou na Štvanici v prezidentské kanceláři seděl a nyní jen smutně vzpomíná na čas, kdy jsme měli milionové turnaje a v oblastech nebylo skoro na antuku… Nebo by vykřikli jméno europoslance, co se na český tenis dívá zdálky a jím původně slibované stamiliony se někde zatoulaly. Nechci nyní připomínat Berdychovy úspěšné výkony na Roland Garros, ve Wimbledonu, návrat do top ten a postup na prestižní Masters, stejně jako semifinále Petry Kvitové v All England Clubu, její suverenitu v Sibamac Areně při Fed Cupu a následný triumf v Paříži i se skalpem světové jedničky. Raději vyzvedávám – z hlediska další perspektivy – vynikající úspěch sedmnáctiletého Jirky Veselého. Dva tituly z juniorského Australian Open a post světové jedničky v jeho věkové kategorii z něj dělají opravdu velkou naději...
Kompletní úvodní slovo Ing. Františka Kreuze přináší tištné vydání magazínu

Levoruký finský daviscupový reprezentant JARKKO NIEMINEN se po prvním odehraném granslamovém podniku sezony, Australian Open, dostal na třiačtyřicátou příčku světového žebříčku. V posledních měsících hraje na turnajích ve velmi dobré formě, přičemž kvalitních výsledků dosáhl především na konci loňské sezony. „Nieminenovi sedí halové povrchy, v posledních letech na nich měl vždy kladnou zápasovou bilanci a určitě je na rychlejších površích hodně nebezpečný. Hlavní zbraní Fina je jeho skvělý bekhend cross, dále pak obávaný levoruký servis a také velmi dobrý pohyb po kurtu,“ říká o Finovi mnohem známější Švéd Björn Borg. Jeho slova potvrdil v nizozemském Rotterdamu sám Nieminen, když turnaj ATP tour začal překvapivou výhrou nad Davidem Ferrerem, semifinalistou Australian Open. Španěl mu však cestu k vítězství svými zbytečnými chybami a slabým servisem hodně usnadnil.
Více zajímavostí přináší tištěné číslo magazínu

Americký daviscupový reprezentant MARDY FISH, který se narodil 9. prosince 1981 v Minnesotě, má za sebou velmi dobrou loňskou sezonu. Pravoruký tenista dokázal vyhrát hned dva turnaje ATP (Newport a Atlanta), navíc hrál finále na Masters v Cincinnati a stejné mety dosáhl i na trávě v londýnském Queen’s clubu. Fish preferuje při své hře tvrdé povrchy, ovšem velmi nebezpečný je i na trávě a to především díky skvělém servisu a kvalitní hře na síti. Na šestnácté příčce žebříčku ATP tour se Fish objevil také proto, že začal tvrdě pracovat na své mezihře. „Zápasy už nelze vyhrávat jen díky skvělému podání,“ říká Fish. Přesto se mu letos zatím moc nedaří, v Melbourne vypadl už ve druhém kole s Robredem.
Více zajímavostí přináší tištěné číslo magazínu

Belgická tenistka YANINA WICKMAYEROVÁ má podle tenisových odborníků nervy snad ze železa. Odvrátila totiž čtyři mečboly a zdolala favorizovanou Číňanku Li Na ve třech setech 6:7, 7:6, 6:2 na prestižním podniku WTA v Dubaji, hlavním městě Sjednocených arabských emirátů. Jednadvacetiletá rodačka z belgického Lieru předvedla v zápase s Li Na jeden z největších zvratů v tenisových dějinách. Po prohraném prvním setu dokázala ve druhém odvrátit v tie-breaku hned čtyři mečboly a nakonec zdolala svou soupeřku díky zisku třetí sady 6:2! Celé utkání trvalo dvě hodiny a 28 minut a nabídlo zajímavou podívanou s mnoha opravdu kvalitními výměnami i solidním servisem obou hráček. V prvním setu měla Číňanka brejk a podávala za stavu 6:5 do setu. I když prohrála svoje podání, nakonec sadu vyhrála v tie-breaku. Do zkrácené hry dospěl i druhý set. Li Na vedla již 6:2, ovšem od té doby nezískala v tie-breaku ani míček a Belgičanka velkolepě otočila z 2:6 na 8:6 a šlo se do třetí sady. V té již čínská hráčka moc odporu nekladla, „dole“ byla především psychicky, čehož soupeřka využila k celkovému triumfu.
Více zajímavostí přináší tištěné číslo magazínu

Čtyřiadvacetiletý VIKTOR TROICKI má značný tenisový potenciál a podle řady odborníků i publicistů směřuje k tomu, aby se velmi brzy zabydlel v elitní světové dvacítce, kam herně v současnosti asi patří. Troicki měl skvělé výsledky již na konci minulé sezony: Triumfoval na prestižním turnaji v Moskvě, do semifinále se dostal i na skvěle obsazených podnicích ATP v Basileji a v Tokiu. Formu si přinesl i do začátku letošního roku. Hrál finále v Sydney, kde prohrál s francouzským, velmi nevyzpytatelným soupeřem Simonem dvakrát 6:7. „Viktor míří nezadržitelně mezi dvacet nejlepších hráčů světa,“ tvrdí Novak Djokovič o svém krajanovi, kterému právě on na Australian Open vystavil stopku. Tedy přesněji řečeno, Troicki ve třetím kole v Melbourne vzdal, když musel po prohrané první sadě s Djokovičem utkání pro zdravotní problémy ukončit. A „prorocká“ slova srbské jedničky se rychle naplnila, Troicki je už v dvacítce. „Momentálně jsem v pořádku a sázím především na své podání. Na tom jsem tvrdě pracoval, servis je mojí velkou zbraní,“ říká Viktor Troicki.

Po Australian Open sedmadevadesátý hráč Igor Kunicyn planety, IGOR KUNICYN, se v letošní sezoně herně líbí řadě tenisových odborníků, trenérů a žurnalistů. Devětadvacetiletý Rus má letos za sebou slušné účinkování na Australian Open, kde zdolal nevyzpytatelného Poláka Przysieznyho a následně odehrál dobré a poměrně vyrovnané utkání s americkým daviscupovým reprezentantem Andym Roddickem. Poté Kunicyn potvrdil dobrou formu i osmifinálovou účastí v chorvatském Záhřebu. Tam rozhodně nezklamal, domácímu daviscupovému reprezentantovi Čiličovi hlavně v úvodní sadě hodně „zatopil“. Ruský hráč vyniká slušnou hrou na síti, má dobrý forhend a také servis. A jeho přání? „Chtěl bych dosáhnout takových výsledků, aby mě reprezentační trenér Šamil Tarpiščev zařadil do výběru pro Davisův pohár. Už jako malý kluk jsem snil hrát za Rusko a myslím, že nyní jsem velmi blízko tomu, abych si svými výkony na turnajích ATP tour řekl o nominaci alespoň do širšího výběru,“ říká Igor Kunicyn.

Čínská tenisová průkopnice. Tohle LI NA přesně sedí. Samozřejmě nebyla první, kdo vzal v nejlidnatější zemi světa do ruky raketu a míček. Ale dnes devětadvacetiletá žena se v posledních letech postarala o to, že bílý sport se stal v komunistickém státě populární a počet jeho hráčů se neuvěřitelně zvedl. K tomu, aby se rodačka z města Wu-chan prosadila jako první Číňanka v historii postupně do grandslamového čtvrtfinále, semifinále a teď už i finále, vyhrála turnaj okruhu WTA a na světovém žebříčku se vyšplhala do elitní desítky, potřebovala ujít docela dlouhou a ne vždy zrovna rovnou cestu. S tenisem jednou také dokonce sekla, prodělala operaci pravého kolene, půl roku nehrála kvůli únavové zlomenině žebra. Ale se vším se dokázala vypořádat a odměna se hlavně ve druhé polovině ledna na Australian Open dostavila. I když nakonec úplně nejsladší nebyla a pro Li Na tak stále ještě zbývá prostor na zlepšení.
Měla to být, a také byla, největší sportovní událost v historii Číny – letní olympijské hry v roce 2008. Peking chtěl ukázat světu, že komunistická země dokáže takovou akci uspořádat – což dokázal, i když podle mnohých za příliš vysokou cenu – a že poprvé se stane medailově nejúspěšnější zemí – což se, bráno počtem získaných nejcennějších kovů, také povedlo.
Jedním z nich k tomu měla přispět také Li Na. Čínská tenisová jednička, tehdy grandslamová čtvrtfinalistka. Nejen na její přípravě se nijak nešetřilo. „V týmu máme lidi na všechno, i na nošení lahví s vodou,“ říkal tehdy český trenér Martin Fassati, kterého rok a půl před olympijskými hrami Čínská tenisová federace angažovala, aby její tenistky nachystal na nejdůležitější turnaj v historii. A jako jeden z mála trenérů–cizinců nebyl těsně před hrami vyhozen, když domácí funkcionáři ve všech sportech nahrazovali zahraniční kouče svými krajany. Prožil tak pekingský turnaj jako oficiální člen čínské tenisové reprezentace...
Zkráceno pro web

První grandslamový turnaj sezony přinesl několik zpráv. A víceméně to jsou zprávy dobré. Zaprvé: s českým tenisem nebude tak zle, jak se zdálo v období loni po Wimbledonu. Nemuselo by s ním být zle mezi muži, mezi ženami, ani do budoucna. Zadruhé: ženský tenis je ve zvláštní situaci. Je vyrovnanější než kdy jindy, s jedinou výjimkou. Když nehraje Serena Williamsová, je Kim Clijstersová pořád o kus před ostatními. A zatřetí: v mužském tenise se možná ztenčuje nadvláda dvojice Nadal, Federer. Ovšem důležité je to slovo možná.
Spousta zajímavých příběhů se letos v Melbourne udála kolem Djokoviče, Wozniacké, Li Na… Ale byl by hřích nezačít českým tenisem. A gentlemansky dostane přednost slečna – Petra Kvitová. Dvacetiletá tenistka si z Austrálie odvezla další kupu komplimentů. Přímo na centrálním kurtu ji australská deblistka Stubbsová, pracující pro místní televizi, v rozhovoru před diváky uvedla slovy: „Dámy a pánové, budoucí hráčka světové desítky, Petra Kvitová!“ Podobná slova byla slyšet celý týden. Hlavně když Kvitová ve 3. kole porazila domácí hrdinku a velkou naději Samanthu Stosurovou. Její trenér už před zápasem říkal: „Nejhorší možný los. Kvitová je v žebříčku úplně jinde, než by být měla.“ Což se pak ukázalo na kurtu a australské noviny druhý den smutnily.

Tomáš Berdych

Kvitová znovu předvedla, že jí svědčí velké turnaje a velké kurty. Loni překvapila postupem do semifinále Wimbledonu. Čekaly se pak velké věci, jenže… Pětkrát po sobě vypadla v prvním kole. Trápila se, porážky obrečela. „Sama sebe jsem svázala,“ vysvětluje dnes. „Čekala jsem od sebe moc. Některé ty porážky byly hodně těsné, což mě srazilo ještě víc dolů.“ Je to asi klišé, ale i za těch pár měsíců od Wimbledonu je znát, že je to přece jen trochu jiná Kvitová. Ano, při tiskových konferencích pořád trochu nesvá, bojující s angličtinou a neustále si pohrávající s dlouhými vlasy, ale snad ještě drzejší a sebevědomější. I její tenis je lepší. Lépe se pohybuje, čím dál víc využívá přednosti leváckého servisu... Zkráceno pro web

Fedcupový duel se Slovenskem měl opět zvláštní atmosféru, naše soupeřky se navíc vracely do Světové skupiny s velkými ambicemi. Na slavnostní večeři před zápasem dostaly Slovenky repliky fedcupové trofeje (v roce 2002 soutěž vyhrály) a tyhle ceremoniály si naši sousedé umějí dokonale užívat. „Konečně bychom měli doma vyhrát,“ znělo z domácího tenisového tábora. „Je vždycky zvláštní hrát proti přátelům a ještě je chtít porazit,“ říkal před zápasem šéf českého tenisu Kaderka. V zákulisí se na sebe všichni umívali, ale na fedcupových lavičkách bylo hodně předzápasové nervozity. I když je třeba otevřeně říct, že na té slovenské jí bylo víc…

Jak dopadla internetová anketa ve slovenském deníku o týmových šancích? Na otázku: Porazí slovenské reprezentantky Česko jednoznačně – odpovědělo 9 % ano, 40 % respondentů prohlásilo, že Slovensko vyhraje až po dramatickém boji, 5 % si myslelo, že Slovenky prohrají těsně, protože nezvládnou závěr zápasů. Že vyhrají Češky si myslelo 45 % účastníků ankety. Jan Kukal se v předzápasových debatách postavil zcela jednoznačně na stranu domácího týmu. „Favoritkami jsou sice české hráčky, ale ještě nevědí, co je v Bratislavě čeká. Domácí prostředí hraje pro slovenské tenistky obrovskou roli a právě to smazává rozdíl mezi oběma týmy. Šance jsou vyrovnané,“ říkal známý kouč těsně před zápasem. „Vekou výhodou českého týmu je, že má Kvitovou, ta roste ve velkou hvězdu. Petra hrála v Austrálii fantasticky, ale vždy je velmi náročné soustředit se v krátké době na další vrchol. Ukázala to minulý rok po Wimbledonu, kde byla v semifinále, pak se jí ale dlouho nedařilo.“ Češky věřily, že se Slovenkami vyhrají i počtvrté. Bojovná Dominika Cibulková, které se před kamerami vždycky rozzáří tvář, doufala, že se to už konečně zlomí: „Dozvěděla jsem se, že je vyprodáno, to je přece super! V hale bude skvělá atmosféra, tyhle zápasy mám ráda.“ Cibulková byla při prohraných duelech v letech 2007 a 2008. „Snad se to konečně obrátí, už je načase, abychom vyhrály. Máme jim co vracet a doufám, že na naší straně bude i potřebné štěstí,“ dodávala natěšená Dominika...

Více přináší tištěné číslo magazínu

Pohledná Maria Kirilenková, která v loňském roce prožila velmi dobrou sezonu, tvrdí, že miluje Las Vegas a v tomto městě by chtěla trávit i svou dovolenou. „Navštívila jsem jej minulý rok a je to asi nejzajímavější místo na světě,“ říká ruská tenistka a dodává: „Kdybych nehrála tenis, byla bych asi baletkou. V dětství jsem se baletu věnovala. Každý den jsem tancovala a chodila na tenis, obě činnosti v jeden den. Jsem ráda, že jsem si vybrala tenis, je více výjimečný!“ Kirilenková vzpomíná i ve svém mladém věku na velké výhry: „Každá výhra je skvělá, samozřejmě nejlépe, když vyhrajete celý turnaj. Mám skvělé vzpomínky na minulý rok, tedy konkrétně na Australian Open, když jsem na centrálním kurtu porazila Marii Šarapovovou, to bylo určitě jedno z mých největších vítězství.“ Kirilenková využívá moderní technologie, ve svém iPadu má prý uloženo hodně hudby, při které relaxuje. „Samozřejmě mám v iPadu i tradiční ruské písně. Obdivuji Lady Gagu, minulý rok jsem byla na jejím koncertě,“ usmívá se Kirilenková. Tenisově vzhlíží k Martině Hingisové: „Jednou jsem s ní hrála čtyřhru a vyhrály jsme společně turnaj v Dauhá. Splnil se mi můj sen, zahrát si s takovou hráčkou!“ Odborníci tvrdí, že bekhend Kirilenkové je stále lepší, ale k tomu Maria uvádí: „Já raději hraji forhendem, inside- -out, začínám ho používat stále více.“ I to jsou slova Rusky, která miluje sladká jídla, líbí se jí také hudba od Beatles a miluje filmy s herečkou Jessikou Simpsonovou.

V polovině letošního února byl čtyřiačtyřicetiletý Rakušan Thomas Muster na 982. místě ATP, za sedm challengerů má sedm bodů a byl 27. rakouským tenistou na světovém žebříčku. Už je to patnáct let, co se 12. února 1996 osmadvacetiletý Muster stal třináctou světovou jedničkou… Po Američanu McEnroeovi byl druhým levorukým hráčem, kterému se to podařilo. K postupu na světový trůn Muster nemusel vyhrát žádný turnaj, stačilo, že ve stejnou dobu nehrál ani Andre Agassi (ten však přišel o 204 body, které získal rok předtím za titul v San Jose). Rakušan byl jedničkou jeden jediný týden, 19. února musel ustoupit Američanu Samprasovi. Podruhé byl světovou jedničkou 11. března 1996 a na tomto čestném postu vydržel pět týdnů. Vystřídal ho opět Sampras... „Splnily se mi největší sportovní cíle, po kterých jsem toužil,“ prohlásil Muster poté, co se objevil na prvním místě ATP. „Ve své tenisové kariéře jsem neměl žádné velké štěstí, ale dokázal jsem to, co jsem si předsevzal.“ Na co by se v kariéře Thomase Mustera nemělo zapomenout? Jak si jeho otec v rakouském Leibnitzu zašel vypůjčit tenisovou raketu, aby si jeho syn vyzkoušel, že ho tenis bude opravdu bavit? „S kopanou můžeš začít vždycky,“ říkal mu tehdy táta a raketu mu koupil až poté, co malý Thomas usilovně mlátil míčkem do zdi a bylo jasné, že ho tahle hra uchvátila. „Thomas byl až umíněný. Zpočátku se nám zdálo, že to není ta nejlepší vlastnost, ale za čas se ukázalo, že to bude jeho nejtypičtější povahový rys. Když se prostě do něčeho dal, tak ho hned tak něco nezviklalo,“ říkal o Thomasovi jeho otec...  
Zkráceno pro web

Belgická tenistka Justine Heninová se rozhodla (už podruhé) ukončit kariéru profesionálky. Důvod? Tentokrát zranění lokte. Heninová poprvé oznámila konec kariéry v květnu roku 2008, v době, kdy byla téměř neohroženou světovou jedničkou, přičemž tehdy argumentovala ztrátou motivace. Vítězka sedmi grandslamových turnajů se v lednu 2010 rozhodla znovu vrátit na světové profesionální kurty. Nyní při svém rozhodnutí, že podruhé odstupuje z turnajů okruhu WTA tour, figurovala olympijská vítězka z Atén 2004 na třináctém místě světového žebříčku. Tvrdí: „Moje rozhodnutí znovu odejít se rozhodně nerodilo snadno, ale lékaři mně jasně řekli, že nemohu podávat plnohodnotné výkony. A já nikdy nebyla hráčkou, která hraje jen tak napůl…“

Více přináší tištěné číslo magazínu

Na co v posledních týdnech sáhnul, to mu vyšlo. V prosinci byl hlavní postavou prvního triumfu Srbska v historii Davisova poháru, ve druhé polovině ledna podruhé v kariéře ovládl grandslamový turnaj. Stejně jako před třemi lety to dokázal na Australian Open. NOVAK DJOKOVIČ je zase zpátky na pozici, na které ho mnozí viděli už po jeho premiérovém triumfu na podniku velké čtyřky: tedy nejvýraznějšího vyzyvatele dvojice vládců současného mužského tenisového světa, Rafaela Nadala a Rogera Federera. Není se co divit. V Melbourne třiadvacetiletý rodák z Bělehradu sice španělskou světovou jedničku neporazil, ta vypadla už ve čtvrtfinále, ale švýcarské dvojce ani finálovému soupeři Andymu Murraymu nedal šanci a nedaroval jim ani set. „Cítím, že Novak dospívá,“ říká navíc o svém už čtyři roky „starém“ svěřenci slovenský trenér Marián Vajda.
Ve finále Australian Open jste ve třech sadách porazil Andyho Murrayho. Mohl jste hrát ještě lépe nebo to byl dokonalý zápas?
Bylo to skvělé utkání. Od začátku do konce jsem přesně naplňoval taktiku, kterou jsme s trenérem připravili. Fyzicky jsem na tom byl výborně. Pokaždé, když jsem dostal šanci, rozpohyboval jsem ho po dvorci.
Všichni museli obdivovat vaši skvělou obranu a pohyb po kurtu. Měl jste pocit, že jste ve finále nezničitelný, že vás Murray nedokáže ničím zaskočit?
Ano, musím přiznat, že jsem se opravdu cítil tak, že dokážu vrátit přes síť každý míč a rychle přejít z obrany do útoku.
?Po mečbolu jste nijak zvlášť emotivně neslavil. Bylo to proto, že Murray je váš velmi dobrý kamarád?
Určitým způsobem ano. Rozumím tomu, jak se musel cítit, sám jsem porážku ve finále grandslamového turnaje zažil. Navíc pro Andyho to byl už třetí duel o titul a opět ho nezískal. To je hodně těžké. Ale myslím si, že už má všechno, co vítěz potřebuje. A určitě se brzy taky dočká.
S Andym se znáte hodně dlouho, je to kromě Srbů asi váš nejlepší přítel na okruhu ATP. Bylo těžké hodit přátelství za hlavu a bít se s ním o grandslamový titul?
Není to úplně snadné. Když Andy v semifi- nále porazil Ferrera, poslal jsem mu SMS zprávu, že to bude jako v Perthu, kde jsme na začátku roku hráli oba Hopman Cup a často jsme spolu trénovali. Hodně jsme si to tam užili, i když ve fotbale mě Andy vždycky, bohužel, porazil. Ale když vstoupíte na kurt, musí jít přátelství stranou. Jsem si jistý, že Andy hodně toužil po vítězství a bylo mu jedno, že na druhé straně stojím já. Tak jsem to cítil...
Zkráceno pro web

WINTER CUP BY HEAD
Česko vládne Evropě, zlato a dvě stříbra!
• Winter Cup 2011 se zapíše zlatým písmem do historie českého tenisu • Jako jediná země starého kontinentu byl český tenis zastoupen ve všech čtyřech finálových turnajích! • Mladším dorostenkám se pod vedením Luboše Štycha podařilo obhájit zlato z předchozího roku • Trio mladších dorostenek Petra Rohanová, Barbora Krejčíková a Aneta Dvořáková vybojovalo ve Frýdlantu nad Ostravicí zlaté medaile • Starší žákyně vedené Danem Filjem – Miriam Kolodziejová, Vendula Žovincová a Gabriela Andrea Knutsonová – vybojovaly v německém Kamenu stříbro, když těsně podlehly ve finále Ruskám • Stříbro přivezli z italké Ascoli i starší žáci. Ve finále podlehl výběr Miroslava Štencla Dominik Starý, Ondřej Krstev a Miroslav Chyba až po velkém boji Francii • Medailové ambice měl i celek mladších dorostenců. Žel, kapitán Jaroslav Balaš postrádal nemocného Robina Staňka. Náš tým hned v úvodu narazil na pozdějšího vítěze – celek Velké Británie, se kterým prohrál, konečná pátá příčka je v každém případě úspěchem oslabeného týmu •