Máme po valné hromadě, Kaderka byl opět zvolen zcela přesvědčivě prezidentem českého tenisu a skupině nesmyslně naladěných delegátů z východních Čech muselo být hodně brzy jasné, že to podle jejich scénáře prostě jít nemůže. A stejně dopadly jejich představy při východočeské valné hromadě, která se konala v druhé polovině března v Domě techniky v Pardubicích. Předstírané, smutné představení, při kterém se většině delegátů při Kaderkově vystoupení otevíraly oči – co se v minulých letech v tomto regionu vlastně stalo. Dosavadní šéf Východočeského tenisového svazu míří do vrcholné politiky, snad má dojem, že se mu tam bude dařit lépe než v branži, kterou určitě – třeba kdysi dávno – hodně miloval. Jistě byl a je i kvalitním trenérem, dobře vedl svůj klub. Přiznejme, na domácí valné hromadě neztrácel glanc (alespoň do doby, kdy jsem tam seděl) a ani ve chvíli, kdy se na jeho hlavu snesla zdrcující kritika a kdy mnozí poprvé slyšeli prohřešky svého nejvyššího oblastního šéfa. Ale třeba právě tohle je jeho recept na možný úspěch v jeho příštím působišti… (A možná bude jednou spolupracovat s neúspěšným tenisovým kandidátem). Jakoby se ho však problémy vůbec netýkaly, stejně tvrdohlavě dál neznalým Východočechům tvrdil, že je to prostě jinak, jakoby zapomněl, že se už na volební valné hromadě Východočeši svým jednáním razantně vydělili z ostatní české tenisové scény. Co je mi však líto, s pozvolným pohřbíváním východočeského oblastního tenisu se svezli i poctivci, kteří vždycky dělali a dělat chtějí svůj oblíbený sport a zásluhou až podivné nekompetentnosti nedávné východočeské funkcionářské garnitury tu šanci prostě ztratili. Naštěstí pro východočeský tenis se mnohé změní, s nově utvořeným občanským sdružením, které vstupuje na scénu, se začnou o tenis v tomto regionu starat lidé, kteří nemají potřebu hrát žádné zákulisní čachry s delegačenkami na valnou hromadu, přepisovat účty, kterým jde o to, aby se tento sport vrátil do kolejí, ve kterých byl před lety. Smutné na celém falešném příběhu jsou neukojené a nevyslyšené ambice jejich spojence, nedávného kandidáta na českého tenisového prezidenta, který si stále složitě přiznává, že na volební valné hromadě dostal až útrpné K. O. Ani počítat do deseti se nemuselo! Je pravdou, že už i dříve naklonění novináři, a s jeho názory až překvapivě solidární, jakoby přestali vnímat kandidátovy aktivity, které byly podepřeny pustou tenisovou prázdnotou. Jak pak neúspěšný kandidát vše přijal? „Přeji českému tenisu vše dobré a jsem připraven mu pomáhat. Pomoc si zaslouží zejména řadoví členové, pro které tenisové hnutí není jen sport, ale je to také životní styl. Nyní jsem ještě více přesvědčen o tom, že český tenis si zaslouží změnu, zejména mě v tom utvrdil vekslácký styl chování pana Kaderky, opepřený řadou velmi vulgárních výrazů, které bych čekal jen v zařízeních páté cenové skupiny a nikoliv v bílém sportu.“ Nu což, řekl to krátce po volebním neúspěchu a ještě ve vestibulu haly, tlak mu vyletěl nahoru a lexaurin v kapse neměl… Kompletní text Ing. Františka Kreuze přináší tištěné číslo magazínu

Je až s podivem, že dva nejlepší čeští singlisté, kteří spolu na turnajích čtyřhru prakticky nehrají, se v Davisově poháru dokážou tak perfektně doplňovat. S výjimkou loňského finále nepoznali Tomáš Berdych s Radkem Štěpánkem za poslední dva roky porážku. Jejich deblová spanilá jízda začala na podzim 2007 v baráži proti Švýcarsku, následovala „poprava“ Belgičanů (2008), vyvrcholení přišlo loni. Postupně „vyučili“ silné páry Francie, Argentiny a Chorvatska. Ani letos, znovu proti Belgii v úvodním kole, je soupeři nezastavili. Ukazuje se, že – byť je tenis výrazně individuálním sportem – dvě silné osobnosti mohou vytvořit dokonalý tým. (van)

Bývalý britský tenista TIM HENMAN odmítl, že by v dalším kole Davis Cupu vedl výběr své země, která je jen blízko od propadu do jedné z nejnižších skupin slavné soutěže (do třetí Euro-africké divize). „Možná někdy v budoucnu bych mohl dělat kapitána, teď ale není ten správný čas,“ prohlásil Henman. „Užívám si rodinu a svůj milovaný golf. Užívám si toho, že můj život nemá žádnou strukturu. Dvacet osm z prvních třiatřiceti let svého života jsem nedělal nic jiného, než hrál tenis. Jsem si jistý, že přijde čas, kdy se do tenisu v Británii zase zapojím. Teď bych se ale nechtěl zavazovat k tomu, abych vykonával funkci daviscupového kapitána.“ Do hledání nového kapitána se britská média pustila po páté porážce ostrovního daviscupového výběru v řadě. Dosavadního kapitána Johna Lloyda by mohl podle nich nahradit také bývalý reprezentant, rodák z Kanady, Greg Rusedski. Ten to však bez dalších komentářů striktně odmítl. Tim Henman také vyjádřil politování nad stavem mužského tenisu ve Velké Británii: „Je kousek ode dna. Před necelými osmdesáti lety naše země kralovala tenisu. Hráči Británie získali čtyři daviscupové tituly v řadě a posunuly ji tak mezi nejúspěšnější státy v historii této soutěže. Současnost ale tak slavná zdaleka není...“ Pod Lloydovým vedením Britové bez své jedničky Andyho Murraye utrpěli v týmové soutěži už pátou porážku za sebou a po prohře 2:3 ve Vilniusu s Litvou v druhé skupině Euro-africké zóny jim hrozí pád na téměř úplné dno v soutěži. V červenci budou další blamáž odvracet v baráži s Tureckem! „Je to obrovské zklamání a rozčarování. Prohrát pětkrát za sebou, to je nepřijatelné,“ uvedl Roger Draper, šéf tamního tenisu. V současném daviscupovém žebříčku jsou Britové až na 36. místě. „Vyzval jsem sportovního ředitele LTA Stevena Martense, aby poslední zápas podrobně analyzoval. Ve vedení asociace to co nejdříve projednáme,“ dodal Draper. Britská asociace však popřela zprávy listu London Telegraph, který přišel s informací, že se vedení LTA chystá oslovit čtyřnásobného semifinalistu Wimbledonu Tima Henmana, aby se ujal role nehrajícího kapitána... Zkráceno pro web

Světová jednička SERENA WILLIAMSOVÁ získala „sportovního Oscara“, cenu přebírala i Kim Clijstersová. Tenistky vůbec výrazně promluvily do letošního udělování cen Laureus, označovaných za sportovní Oscary. Odnesly si dvě sošky – Američanka za sportovkyni roku a Belgičanka za „comeback roku“. Mezi muži překvapivě neuspěl Roger Federer, které byl jedním z favoritů na sportovního Oscara. Tenisté a tenistky bývají na předávání cen Laureus tradičními účastníky. Pro Američanku je to už třetí soška: V roce 2003 uspěla ve stejné kategorii, v roce 2007 zvítězila v kategorii comeback roku. Velkou radost z uznání měla Kim Clijstersová. Tenistka, která se po narození dcery vrátila po více než dvou letech, triumfovala na US Open a získala tam svůj druhý grandslamový titul v kariéře. „Loňský rok byl pro mě hodně emotivní,“ řekla Belgičanka při přebírání ceny v Abú Dhabí. „Na jeho začátku jsem přišla o otce a téměř na konci potom překvapivě vyhrála US Open. Jsem vážně ráda, že jsem se vrátila k tenisu a že mám rodinu, která se mnou ráda cestuje. Že jsem získala tuto cenu, je pro mě hodně výjimečné. Jsem moc, moc šťastná, své jméno nyní vidím vedle ostatních skvělých šampionů,“ dodala. Jedním ze členů Laureus Academy, kteří ceny udělují, je i Martina Navrátilová, jež návrat Clijstersové uvítala: „Vyhrát grandslamový turnaj během pár týdnů po návratu je heroické, Kim si tuhle cenu naprosto zaslouží,“ komentovala volbu česká rodačka. „Tenis v posledních letech trpěl tím, že nejlepší hráčky končily dříve, než se naplnil jejich čas. Kim Clijstersová to celé obrátila a zažila fenomenální comeback. Člověk musí opravdu hodně přehodnotit myšlenky, aby se vrátil k dřině a tlaku na tenisovém okruhu!“ Stejně jako před rokem vyšel při předávání naprázdno nejlepší hráč světa Roger Federer, kterého podruhé v řadě porazil fenomenální jamajský sprinter Usain Bolt. Švýcar přesto zůstává historicky nejúspěšnějším tenistou, cenu pro sportovce roku převzal čtyřikrát po sobě v letech 2005–2008. (pek) Další zajímavosti přináší pravidelná rubrika tištěného magazínu

Sibiřská kráska MARIA ŠARAPOVOVÁ oznámila, že bude startovat na turnaji WTA AEGON Classic na travnatém povrchu v anglickém Birminghamu s dotací 220 amerických dolarů. Dvaadvacetiletá bývalá světová jednička už v minulosti v Birminghamu dosáhla na dva tituly, triumfovala v roce 2004 a 2005. Turnaj, který se hraje v druhém největším anglickém městě v červnu a kde loni velmi překvapivě zvítězila slovenská naděje Magdalena Rybáriková, je pro většinu tenistek generálkou na třetí grandslamový podnik roku – Wimbledon. „Už nyní se na klání v Birminghamu těším, protože vyhraji dva velké turnaje za sebou – ten v Birminghamu, a pak ve Wimbledonu,“ uvedla vždy až přehnaně sebevědomá Ruska trvale žijící v Moskvě a převážně trénující za oceánem v USA. (vpr)

Vítězem tenisového turnaje v jihoafrickém Johannesburgu se stal FELICIANO LÓPEZ. Ve finále zdolal poměrně snadno ve dvou setech méně známého Francouze Stephana Roberta, který své senzační tažení soutěží k celkovému triumfu nedotáhl. Přesto 100. hráč světového žebříčku dosáhl v devětadvaceti letech životního úspěchu, neboť až do letošní sezony vyhrál na okruhu ATP jediný zápas. Robert dokázal prorazit na turnajích ATP a v profesionálním tenise až poté, co se vrátil k tenisu po více než ročním boji se žloutenkou. Po dlouhé pauze se rozhodl změnit styl hry a vyplácí se mu to. „Předtím jsem pořád hrál na úplné riziko, mlátil do toho hlava nehlava se zavřenýma očima,“ konstatoval tenista, jenž před zdravotní pauzou nebyl nikdy výš než na 160. místě světového žebříčku. „Po nemoci jsem měl dlouhý pohovor s trenérem Ronanem Lafaixem, který mě přesvědčil, že je potřeba některé věci změnit. Naučil mě, že se musím víc soustředit a hrát pečlivěji,“ líčil svůj osud netypický francouzský mušketýr. V tenisu má ovšem velké plány. „Sice se už blížím k třicítce, ale to neznamená, že už jsem za zenitem,“ prohlásil Robert, jenž v semifinále vyřadil nasazenou dvojku Davida Ferrera. Ale proti o rok mladšímu Felicianu Lópezovi ve finále už příliš šancí neměl. Daviscupový šampion skvěle servíroval a Robert se nepropracoval ani k jedinému brejkbolu. Naopak Španěl z dvanácti možností využil tři a radoval se z druhého triumfu v kariéře, na který čekal neuvěřitelně dlouhých šest let! Naposledy triumfoval ve vídeňské hale roku 2004, ostatní čtyři finálové účasti pro něj skončily porážkou. „Uplynulo šest let od mého posledního triumfu, který byl navíc i prvním, a tak je výhra v Jihoafrické republice velmi sladká,“ radoval se López. „Hrát tenis ve vysoké nadmořské výšce jako tady v Johannesburgu, mi vyhovuje. Hra je rychlejší a to sedí mému stylu,“ vysvětloval povedené vystoupení na africkém kontinentu.

Nejlepší hráč světa ROGER FEDERER si dal od tenisu pauzu, kterou využil také k návštěvě Etiopie, kde je činná jeho charitativní organizace. Tamní děti dojaly osmadvacetiletého Švýcara při přivítání k slzám. „Když jsem přijel do jedné školy, všechny děti zpívaly, bylo to velmi emotivní. Slovům – Rogere, náš otče – jsem ze začátku příliš nerozuměl, ale vehnalo mi to slzy do očí,“ uvedl Federer. Jeho nadace, kterou založil v roce 2003, dává milion dolarů ročně na podporu vzdělávání v Etiopii, Jižní Africe, Tanzánii, Mali, Malawi a Zimbabwe. K charitativním projektům v Africe inspirovala Federera jeho matka, která pochází z Jihoafrické republiky. „Jako malý jsem tam často jezdil na prázdniny. Takže jsme začali s činností právě v JAR. A když jsem vydělal nějaké peníze, chtěli jsme naše působení rozšířit,“ řekl šestnáctinásobný grandslamový vítěz. Přestože je jedním z nejznámějších sportovců na světě, Federera překvapilo, že ho v Etiopii poznává tolik lidí. „Tohle jsem opravdu nečekal,“ divil se, když navíc vedle jeho auta při projížďce hlavním městem Addis Abebou běžela čtveřice chlapců s výkřiky „Federere! Federere! Milujeme tě! Milujeme tě!“ Tenisový mág se zamyslel: „Vždycky si říkám, že aby mě lidé znali, tak v té zemi musím nejprve být a také hrát. Ale zapomínám na televizi.“ V Etiopii je Roger Federer sedmým největším poskytovatelem humanitární pomoci. Jedna z dívek, která se připravovala na kilometrový běh s Federerem, si vzpomněla, že ho viděla v televizi. „Víme, že je slavný, stejně jako naši běžci, třeba jako Bekele. Ale myslím, že by ho Etiopané v běhu porazili,“ culila se dívenka. A skutečně, když etiopské děti zvyklé na vysokou nadmořskou výšku švýcarskou hvězdu při běhu hlavním městem Etiopie předběhly, Roger upřímně přiznal: „Vždycky jsem měl respekt k vytrvalostním sportům. Ten terén tady byl hodně nebezpečný a děti navíc běžely bosé... To je něco neuvěřitelného.“ Z muže, který je zvyklý na několikasekundové sprinty na kurtu, byly některé z dětí spíš zmatené. „Kolik ti je let?“ zeptala se jedna z dívek Federera, jenž ji nechal hádat. „Moc toho o bílých lidech nevím. Tak pětačtyřicet?“ tipovala… (vpr)

Kariéru ještě zdaleka nekončí, ale už tak je nejlepší italskou tenistkou v historii. Žádná její krajanka nebyla na světovém žebříčku výše, žádná nevyhrála tolik turnajů jako ona. FLAVIA PENNETTAOVÁ. Přitom ať se zeptáte kohokoli, rozhodně o ní nebude mluvit jako o supertalentované hráčce, která byla k turnajovým titulům a výstupu až do nejlepší světové desítky předurčena. Naopak, všechny své úspěchy si zasloužila tvrdou prací, díky které se postupně zlepšovala a největší výsledky zaznamenala na ženu už v pokročilém tenisovém věku. Jedno jí však přece jenom ještě chybí, aby mohla být opravdu hodně spokojená – větší průlom na některém z grandslamových turnajů. Dvě čtvrtfinále opravdu nejsou ničím až tak zvláštním. Ale třeba ještě tenhle výsledek pohledná Italka vylepší.
Italský tenis prožil tři opravdu velké chvíle. První v roce 1976, kdy čtveřice Barazzutti, Panatta, Bertolucci a Zugarelli získala Davisův pohár. Na další dvě si museli na Apeninském poloostrově počkat až do jedenadvacátého století, kdy generace historicky nejlepších italských tenistek dvakrát dobyla Fed Cup. V roce 2006 i o tři roky později u toho byly Francesca Schiavoneová, Roberta Vinciová a Flavia Pennettaová. „Tyhle holky jsou neuvěřitelné, jsou jedním z nejlepších týmů italské historie. Málokterý náš sport dokázal vyhrát dva světové tituly během tří let,“ vyznával se nehrající kapitán Corrado Barazzutti při bouřlivých oslavách na kurtu.
Flavia Pennettaová byla ve finálovém klání mnohem platnější členkou italského týmu v minulém roce proti Američankám, než před čtyřmi lety proti Belgičankám. Přesto premiérový triumf v prestižní týmové soutěži řadí na žebříčku svých úspěchů výše. „Protože vyhrát velkou soutěž poprvé a překonat tak nějakou hranici lidských snů je vždy těžké. Navíc proti Belgičankám jsme na jejich půdě nebyly favoritkami. Radovala jsem se z vítězství a trofeje, ale svůj zápas jsem prohrála. Teď je to jiné, zvítězila jsem proti Američankám v obou svých dvouhrách...“ Zkráceno pro web

Po jedenácti letech jsem se vracel z daviscupového střetnutí českých reprezentantů v Belgii ve zcela jiném rozpoložení, v dobré náladě. Před časem z Gentu, kam jsme podle slov tehdejšího kapitána Tomáše Šmída i šéfa marketingové společnosti Teleaxis Petera Kovarčíka jeli vyhrát 5:0, jsem odjížděl plný rozporuplných dojmů. Šmíd tehdy, těsně před odjezdem, dostal mobilní telefon a právě v Belgii se naučil esemeskovat, což se mu moc líbilo. Posílal zprávy do celého světa, o tým se příliš nezajímal, nevyslyšel ani Ulihrachovu prosbu, aby byl před závěrečným dnem vystřídán, že mu „forma utekla bůhvíkam“. Tehdy nás porazili mladíček Malisse a zkušenější De Wulf, kteří byli na chvostu stovky žebříčku ATP. Porážka v Gentu znamenala začátek dlouhých barážových peripetií českého týmu. A klopýtali jsme pak po trnité cestě.
Ta z Bree, kde loňští finalisté začali pouť Davisovým pohárem 2010, byla radostnější. Již po sobotní čtyřhře bylo jasné, že si svěřenci Jaroslava Navrátila zahrají minimálně čtvrtfi - nále. Postupové tři body navíc získali Tomáš Berdych a Radek Štěpánek bez ztráty jediného setu!
Patnáctitisícové Bree, rodiště jedné z nejlepších světových tenistek posledních let Kim Clijstersové, s úspěšným klubem De Boneput, leží nedaleko místa, kde se stýkají nizozemské a německé hranice. Tenisová hala Expodroom je situována do labyrintu skladových hal a je co ztratit, můžeme jen překvapit. Ostatně před několika týdny jsem Štěpánka v San Jose poměrně hladce porazil. Proč bych to nemohl doma zopakovat?“ Reginald Willems byl střízlivější: „Že by Češi neměli formu, to bych neřekl. V tréninku vypadali dobře, zejména Berdychovi to lítalo. Každý bod, který získáme, bude úspěchem. Kdyby začínal Malisse se Štěpánkem, byl bych spokojenější.“ Člověk by se bál… Půldruhé hodiny, a ještě hodinu před utkáním, bylo hlediště prázdné. Člověk by se tam bál. Diváci se pomalu trousili, bylo víc slyšet češtinu a dávali o sobě vědět prostějovští bubeníci. „Na první den jsme prodali jen 976 vstupenek. Připočítáme-li k tomu tři stovky volňásků, proto je hlediště poloprázdné. Ještě přijdou školáci,“ informovala v tiskovém středisku Jeane Willburgová. Dodejme, že za vstupenku dali návštěvníci dvacet eur. Lístky nebyly číslované, příchozí si mohli sednout na jakékoliv volné místo. Další dny pak diváků – zřejmě vzhledem ke stavu utkání – ještě ubylo.
Berdychova parádní jízda Jedenácté vzájemné daviscupové střetnutí (předzápasová bilance 7:3 v náš prospěch) zahajovala belgická jednička Olivier Rochus s naší dvojkou Tomášem Berdychem. V okrajové části města ji návštěvníci těžko hledali, je i pro domorodce, jak jsme zjistili z řady dotazů, neznámá. Její exteriér není zrovna vábný, zato interiér musel každého nadchnout. Je útulná, má skvělé zázemí. Belgičané v ní na české reprezentanty, jak předpokládal Jaroslav Navrátil hned po vylosování soutěže, postavili antukový dvorec. Jeho povrch byl měkký, po hodině tréninku připomínal oraniště, tenisté obou celků v průběhu přípravy – i při samotném střetnutí – zašlapávali, lépe řečeno srovnávali a zadupávali vzniklé „lavory“...
Více přináší tištěné číslo magazínu

V posledních šesti letech kralují ve Fed Cupu týmy Ruska a Itálie, po dvou titulech ruských tenistek je v sezonách 2006 a 2009 vystřídaly na týmovém trůnu Italky. Loni vyhrál výběr nehrajícího kapitána Corrada Barazzuttiho nad Ruskem v semifinále 4:1, obhájkyně přijely do Itálie bez světové jedničky Dinary Safi nové, trojky Jeleny Dementěvové i šestky Věry Zvonarevové a přišly o šanci vyhrát Fed Cup potřetí za sebou a popáté za posledních šest let. „Je to nepředstavitelné. To, co jsme dokázali, je mimořádné. Tahle děvčata se zapsala do historie italského tenisu,“ rozplýval se kapitán Corrado Barazzutti. „Nevyhráli jsme díky forhendům a bekhendům, ale srdcem.“ Ve finále pak Italky přehrály Američanky, které v brněnské hale Rondo odvrátily mečbol v duelu s českým týmem. Právě svěřenkyně kapitána Petra Pály budou 24. – 25. dubna bojovat v Římě o finále Fed Cupu. „Máme šanci, můžeme v Itálii uspět,“ říká český kapitán.
Italky jsou velké bojovnice, dokázaly to i v loňském finále proti USA, z dosavadních devíti vzájemných duelů proti Američankám nevyhrály Italky ani jednou, ale podesáté se jim to podařilo! I v semifinále loni poprvé v historii porazily Rusko… „Statistiky jsou od toho, aby se překonávaly a my to umíme,“ říkal loni italský kapitán. V Reggio Calabria Italky vyhrály Fed Cup podruhé v historii, po třech zápasech už bylo jasno – 3:0, Američanky nezískaly ani set! Čtvrtá dvouhra se nehrála, Italky vyhrály závěrečnou čtyřhru a upravily na konečný stav 4:0. „Tyhle holky jsou neuvěřitelné, jsou jedním z nejlepších týmů italské historie. Málokterý sport dokázal vyhrát dva světové tituly během čtyř let,“ řekl nadšený kapitán. Týmovou soutěž vyhrál italský tým už v roce 2006, kdy porazil ve finále Belgii. „První titul byl mimořádný, ale tenhle druhý je nad očekávání. Holky přepisují italskou historii,“ zářil Barazzutti. Italský tým je považován za nejvyrovnanější ve fedcupové soutěži, opory Pennettaová a Schiavoneová zažívaly loni nejlepší sezonu v kariéře i na okruhu WTA. Pennettaová se v srpnu dostala jako první Italka do elitní desítky světového žebříčku, Schiavoneová zase v říjnu vyhrála milionový Kremlin Cup v Moskvě. Obě jsou nyní ve světové dvacítce… O finále se bude hrát určitě na antuce, pro Italky je to vítězný povrch. Na ukrajinské antuce vyhrály Italky 4:1 a v semifinále mají výhodu domácího prostředí. Přitom do zápasu 1. kola nevstoupily v Charkově vítězně, Alona Bondarenková přehrála Schiavoneovou hladce ve dvou setech, Pennettaová pak vyrovnávala s její sestrou Katerynou. Pak už však bylo vše v italské režii... Zkráceno pro web

Ze zprávy o činnosti sportovně- technického úseku ČTS předložené delegátům Valné hromady v Prostějově jsem vyčetl, že počet hráčů do 18 let registrovaných u jednotlivých OTS ke dni 9. 2. 2010 je 10 754 a tyto počty se každoročně zvyšují zhruba o pět procent. Je to zjištění velmi pozitivní. Vždyť jen široká základna mládežnického tenisu nám dává naději, že se podaří v klubech vychovat i v příštích letech maximální počet talentovaných hráčů, které systém TSM a následně SVT může dovést až k branám světového tenisu. A pokud se v kolotoči tenisového byznysu neztratí, můžeme se těšit na další slavná jména našeho sportu.

Často slýcháme, že za našimi nejlepšími je velká výkonnostní propast. Ano, je. Ale je příčinou nedostatečná výchovná práce ČTS? Někdo říká ano, já tvrdím – ne. Vždyť i země tenisu zaslíbené, s tenisovou historií velikánů, si čas od času musí na svoje nové tenisové legendy také počkat. Prostě i v těchto zemích se musí hvězda nejdříve narodit. Vždyť i USA čeká na nového Agassiho, Samprase, McEnroea, Anglie na Perryho, Austrálie na Newcomba, Rosewalla, Německo na Beckera a Grafovou. A dočkají se vůbec někdy Švýcaři svého nového Federera a kdy se dočká USA nových sester Williamsových? Na tenisové giganty si každá země, i ta tenisově největší, musí počkat. Otázka spíše zní – jak dlouho a lze-li čekací dobu nějak ovlivnit. Čekání může být o to kratší, o co širší je tenisová základna a jak dokonalý je výchovný proces. Systém výchovy by měl být takový, aby nám ze zorného pole „neunikla ani myš“, ani jeden talent. Aktivních hráčů do 18 let máme téměř jedenáct tisíc. V porovnání s největšími tenisovými zeměmi je to až úsměvně málo. Ale buďme rádi i za tento počet a hlavně za to, že se základna nesnižuje. Je to malý zázrak v době, kdy dětí je stále méně a lákadel stále více. Všimněme si, kolik v poslední době vzniklo atraktivních sportů nebo rádoby sportů, o něž projevují sdělovací prostředky, především televize, mimořádný zájem. Jsou to sporty stavěné pro reklamu, zvyšující adrenalin. Spíše je to show než sporty. Pozitivní trend stabilizovaného stavu mládežnického tenisu je dnes u nás garantován fenoménem, kterému se říká minitenis a babytenis. I když názory renomovaných tenisových odborníků varují před příliš časným zapojováním dětí od 6 do 9 let do nejrůznějších soutěží a turnajů, skutečností zůstává, že nebýt iniciativy bývalého viceprezidenta ČTS Zdeňka Kocmana, asi bychom dnes museli konstatovat hluboký pokles počtu závodních hráčů v mládežnických kategoriích... Více přináší tištěné číslo magazínu

Měla být jistotou českého ženského tenisu pro několik dalších let. Oporou našeho fedcupového týmu. Pravidelnou účastnicí závěrečných kol na grandslamových turnajích a uchazečkou o tituly na dalších podnicích okruhu WTA. Měla plnit sportovní stránky novin svými úspěchy, plnit reklamní povinnosti a inkasovat milionové částky vyplývající ze smluv. Takhle už to ale asi nebude. NICOLE VAIDIŠOVÁ praštila ve dvaceti letech s aktivní kariérou, v létě si má brát Radka Štěpánka a v dalších měsících a letech velmi očekávaně vychovávat jejich děti. Na turnajích už ji nečekejme. Ne že by se to nemohlo stát, „nikdy neříkej nikdy“. Takový scénář ovšem určitě patří k těm méně pravděpodobným. Spíše si zvykejme na daný fakt – Nicole Vaidišová mizí ze scény, český tenis přichází o jedinou hráčku, která za posledních deset let dokázala účinkovat v semifinále grandslamového turnaje a prosadit se do elitní desítky světového žebříčku.

Shrňme si nejprve, kdo že to skončil, kdyby snad někdo potřeboval osvěžit paměť. Nicole Vaidišová se narodila v Norimberku. Tenistku z neteře bývalého daviscupového reprezentanta Daniela Vacka udělal její nevlastní otec Aleš Kodat. A výbornou! Od deseti let trénovala v proslulé Bollettieriho akademii na Floridě. Ve čtrnácti vyhrála prestižní Orange Bowl v kategorii osmnáctiletých. Svůj první turnaj mezi ženami ovládla ve Vancouveru ve věku 15 let, 3 měsíce a 23 dní, mladších šampionek bylo v historii pouze pět. V říjnu a listopadu opanovala tři asijské turnaje za sebou, v Soulu, Tokiu a Bangkoku. „Je to atletka od přírody. Tehdy jsem byl přesvědčený, že vidím budoucí světovou jedničku,“ říkal o ní Jan Kukal.
Celkem se stala vítězkou šesti podniků okruhu WTA. Dvakrát postoupila do semifi nále grandslamových podniků, na French Open 2006 (kde porazila i tehdejší světovou jedničku Amélii Mauresmoovou nebo Venus Williamsovou) a Australian Open 2007 (vyřadila třeba Jelenu Dementěvovou). Čtvrtfinále dobyla ještě třikrát. V červnu 2007 vyšplhala až na sedmou příčku světového žebříčku. Ve Fed Cupu reprezentovala Česko sedmkrát se skvělou bilancí dvanácti vítězných utkání proti pouhým dvěma prohraným. Byla velmi žádána na marketingovém a reklamním poli. Brzy si ji zavázal jeden z největších hráčů na tomto trhu, společnost IMG. Lukrativní kontrakt uzavřela pohledná tenistka s fi rmou Reebok, byla vedle Thierry Henryho nebo Sidney Crosbyho jednou z hvězd jedné jejich celosvětové kampaně. Propagovala také produkty společností Yonex, Sega nebo Citizen. V osmnácti letech měla Nicole Vaidišová tenisovou kariéru skvěle nastartovanou. A stále ještě před sebou...
Kompletní materiál přináší tištěné číslo magazínu

Severomoravskou Kanáří nadějí 2009 byla zvolena dívka z Dobratic ANETA DVOŘÁKOVÁ (Beskydský TK Frýdlant nad Ostravicí). Neměla konkurenci. Na piedestal ji postavily výsledky z mistrovství Evropy jednotlivců a světového šampionátu družstev staršího žactva. V singlovém klání v Plzni vybojovala bronzovou medaili, na mistrovství světa byla úspěšnou členkou týmu finalistek. V úvodu našeho rozhovoru se přiznala, že v zisk ocenění Kanáří naděje doufala.

Kdy jsi začala s tenisem, kteří trenéři se po tvém boku vystřídali?
Bylo mi sedm let, když jsem začala ve Frýdku-Místku pinkat. Moje první kroky vedla trenérka Křenková. Poté jsem jezdila za přípravou do Českého Těšína, kde mne vedl Jiří Pytela. Teď už jsem čtyři roky členkou Beskydský TK a moje tréninky vede Pavel Klimek. Loňský rok byl pro tebe velice úspěšný.
Které utkání ti ale přineslo největší zklamání?
Byla dvě. To první v Plzni, kdy jsem v semifi nále podlehla Petře Rohanové a hodně smutná jsem byla po porážce od Američanek v rozhodující čtyřhře mistrovství světa v Prostějově. Přitom byly Američanky k poražení.
Koho z tenistů nejvíce obdivuješ?
Z chlapů je to jednoznačně Roger Federer, hraje efektivně i efektně, zkrátka dobře. Z žen je to Serena Williamsová. Líbí se mi její aktivní pojetí, razance a tvrdé údery.
Talentovaní chlapci a děvčata z venkovských klubů a oddílů přestupují, na Moravě především do Prostějova. Nemáš taky někam namířeno?
Rozhodně ne! Alespoň jsem o nějakém přestupu neuvažovala. Mám ve Frýdlantu dobré podmínky, nemám proto důvod měnit působiště... Zkráceno pro web

Malá dcera KIM CLIJSTERSOVÉ si může hrát s maminkou v Evropě i v době, kdy belgická tenistka bude startovat na turnajích třeba ve Spojených státech. Důvod? Bývalá světová jednička totiž propůjčila svou podobu nové panence Barbie. A součástí nové hračky je i fi gurka její dcery Jady Ellie, která na konci února oslavila druhé narozeniny. „Jako malá jsem si s barbínami taky hrála. Rodina je pro mě všechno, mám velkou radost, že i Jada má svoji vlastní barbie,“ uvedla šestadvacetiletá Belgičanka, která kvůli touze po rodině ukončila v květnu 2007 kariéru. Loni se k tenisu vrátila a vzápětí triumfovala na US Open, kde po finále pózovala na kurtu s dcerou i pohárem. Právě tento moment využili tvůrci Barbie, která má stejný trikot jako Clijstersová loni ve Flushing Meadows. Panenka vyrobená podle Clijstersové je pochopitelně vybavená tenisovou raketou. Manžel Clistersové, americký basketbalista Brian Lynch, ale součástí hračky jako Ken není. Panenka Barbie dostala nově i podobu britské spisovatelky Joanne K. Rowlingové, autorky úspěšné série o čarodějnickém učni Harry Potterovi, a švédské princezny Victorie.

Další zajímavosti přináší pravidelná rubrika tištěného magazínu

Jak se hledají tenisové talenty, jaká je spolupráce s tenisovými rodiči, jak je to se studiem talentovaných dětí, jak ovlivňuje začátek nového tisíciletí vztah dětí ke sportu? O tom jsme hovořili se sportovním ředitelem ČTS JAROSLAVEM BALAŠEM.

Jaký je stav talentů v českém tenise?
V každém sportu je dnes výběr talentů mnohem složitější, doba přináší více lákadel a chce to i mezi mladými najít opravdu silné osobnosti, které jsou schopny tomu všemu odolat. Stále se rodí talentované děti, je jen důležité je nalézt, přesvědčit k práci a pak jim následně vytvořit dobré podmínky. Slovo – talent v sobě neskrývá ještě garanci úspěchu, je třeba překonat hodně překážek a také vytvořit určitá spojení, bez kterých se talent nemůže rozvíjet. Můžeme si na někoho ukázat, namlouvat si, že je talent, ale do roka a do dne to už vůbec platit nemusí. Tenisový rychlík je opravdu hodně rychlý, každá chyba se těžce napravuje a než se nadějete, díváte se na poslední vagon. V každém případě jsem přesvědčený, že pro hledání talentů dělají mnohé české kluby maximum, musíme si však položit otázku – kolik chtějí do procesu výchovy investovat a jak jsou na to vybaveni personálně. Chtěl bych zdůraznit, že najít talent ještě nic neznamená, ta hlavní práce je před majiteli klubů, manažery a hlavně pak před trenéry. V neposlední řadě – a to bych chtěl zdůraznit – před rodiči.
Rodiče?
Zopakujme si, co všichni víme: Trenéři ovlivňují své svěřence jen v průběhu tréninkového procesu. Dál už musíme vnímat vliv nejbližšího okolí, jak na dítě působí a jak ho případně motivuje k ještě většímu zaujetí pro sport, kterému se dítě věnuje. Rodiče jsou v každém případě rozhodující, oni musí dát ten základní motiv a nasměrovat své děti ke sportu, který jim vybrali. Ano, oni ten sport vybírají, nedělejme si iluze, že je to jinak.
Přiznejme, rodiče mají nyní mnohem větší starosti a kvalitní sportování jejich dětí je čím dál dražší...
Kompletní materiál přináší tištěné číslo magazínu

„Máme za sebou další ročník Nike Junior Tour a jsme rádi, že tyto turnaje patří v České republice k nejvyhledávanějším. Seriál má určitě budoucnost,“ říkal loni Jaroslav Balaš, který má u nás tento seriál od začátku na starost. „V dobré spolupráci s ČTS nabízí další kvalitní turnaje...“
Kompletní stránka ZDE

• O naší výhře bylo rozhodnuto již po sobotní čtyřhře. Obě úvodní dvouhry – O. Rochus – Berdych a Malisse – Štěpánek – stejně jako čtyřhru vyhráli čeští reprezentanti ve třech setech • K postupu mezi osm nejlepších jim stačilo devět sad, ztratili jen osmadvacet gamů! • Nejrychlejší postup v novodobé historii našeho tenisu • Berdych nedal Olivierovi Riochusovi žádnou šanci • Štěpánek předvedl proti Malissovi profesorský výkon, brzy zapomněl na porážku s Belgičanem v San Jose • Za rozhodnutého stavu dostali příležitost Hájek a Dlouhý, Hájek prohrál s Darcisem, Dlouhý přehrál Christopha Rochuse • Ivo Kaderka: „Tomáš s Radkem odvedli v Bree profesionální výkon a hladce Belgičany přehráli.“ • Olivierovi Rochusovi vadili prostějovští bubeníci • Ve čtvrtfinále nás čeká Chile, dvojice Gonzáles, Massu bude na domácí antuce hodně silným soupeřem •   Zpravodajství na stranách IV. a V.