Téma 1. tenisové ligy se na stránkách našeho magazínu v poslední době objevuje pravidelně. Názory na termín jejího konání, na způsob losování do skupin, účast zahraničních hráčů a na klesající výkonnostní úroveň jsou velmi různorodé a vyslovují je především ti, kteří s touto soutěží mají něco společného. Stojí za připomenutí, že se jedná o nejvyšší týmovou výkonnostní soutěž dospělých. Loňským vítězem se stal celek LTC Liberec, hrálo se ve čtyřech skupinách (Liberec, Jablonec n. N., Ostrava a Frýdlant n. O.). Jednotlivé skupiny byly výkonnostně velmi rozdílné, do druhé ligy sestoupily LTK TJ Klatovy, TC VŠ Praha, TC Realsport Nymburk a Severočeská tenisová B. Hrálo se v obvyklém zářijovém termínu. Právě k němu jsou už léta nejčastější výhrady. Většina zainteresovaných se přiklání k názoru, že je to příliš pozdě, hlavní sezona končí, hráči už pomalu začínají rehabilitovat a připravují se na halové turnaje. I počasí už nebývá ideální. Podle mnohých byla úroveň první ligy v minulém roce nejnižší za poslední řadu let. Vypovídají o tom odpovědi účastníků v naší anketě (Tenis 10/2010). Z těchto názorů vyjímáme: Stavros Wavrosz, TK SC Ostrava: „… myslím, že byla slušná…“ Karel Hrdý, rozhodčí 1. ligy: „… letošek přinesl výrazné rozdíly v kvalitě i přístupu klubů. Nedá se to srovnat se soutěží před třemi roky…“ Michal Perlík, TK Start Praha: „… Na to, že to byla druhá nejvyšší soutěž, tak to byla bída. Dříve měla soutěž rozhodně vyšší úroveň. To, že byla úroveň ještě únosná, na tom mají zásluhu zahraniční posily. Místo toho, aby se investovalo do mladých Čechů, dávají se v některých klubech velké peníze cizincům…“ Tomáš Trsek, LTK Liberec: „…Byla podobná jako ta před rokem…“ Tomáš Macharáček, TK SK Zlín: „… v naší skupině měla dobrou úroveň…“ Josef Šlajs, ČTS: „… byla to určitě nejslabší prvoligová soutěž za posledních deset let…“ Milan Ungr, TK Slavia Plzeň: „… zaznamenal jsem velké rozdíly ve výkonnosti celků. Dá se tedy těžko říci, zda byla dobrá nebo špatná. Některé zápasy byly kvalitní, jiné kvalitu postrádaly…“ Radek Ehl, TK Pernštýn 1897 Pardubice: „… byla nejslabší za poslední léta…“ Matěj Křivan, TC VŠ Praha: „… druhou nejvyšší soutěž jsme hráli poněkolikáté. Obsazení i úroveň byla stejná jako v minulosti…“ Jan Havel, Škoda Plzeň: „… řada celků měla potíže dát tým dohromady. Chybí víc kvalitních hráčů z výkonnostního tenisu, úroveň upadla. Mnozí to záplatují vysloužilými hráči nebo cizinci. Redukce počtu týmů by byla prospěšná…“
Kompletní úvodní slovo Ing. Stanislava Buriana přináší tištné vydání magazínu

Když v sobotní daviscupové čtyřhře porazil náš staronový pár kazašskou dvojici, zdálo se, že českému výběru nic nestojí v cestě k postupu do čtvrtfinále. Duo Tomáš Berdych – Lukáš Dlouhý, které spolu hrálo v Davis Cupu pouze jednou (před pěti lety v Maroku), si celkem v pohodě došlo pro druhý bod. Tradičně skvělé publikum v ostravské hale se v klidu rozcházelo a natěšeně očekávalo nedělní dvouhry, v nichž se měla potvrdit role jasného favorita. Žel, Kazachy potkal „neskutečný den“ a český tým mohl nakonec jen smutnit po nezdařené koncovce. Celé utkání ukázalo, že bez Radka Štěpánka je zatím naše reprezentace – i přes snahu Jana Hájka – poloviční…   (va)

Na okruzích ATP a WTA najdeme při pozorném čtení mnoho hráčů a tenistek se stejnými či podobnými jmény. V tomto směru mají jednoznačně „navrch“ muži. Posuďte sami, byť výběr nemusí být úplný. Na turnajích ATP se nejčastěji objevují příjmení LÓPEZ: Feliciano, Marc, Miguel Angel (všichni Šp.) a Daniel-Alejandro (Parag.), podobně i GONZALEZ: Fernando (Chile), Maximo (Arg.), Alejandro (Kol.) a Santiago (Mex.). Bratrské dvojice představují především Bob a Mike Bryanovi (USA), Olivier a Christophe Rochusovi (Bel.), Novak a Marko Djokovičovi (Srb.), Andy a Jamie Murrayovi (Brit.), Jürgen a Gerald Melzerovi (Rak.). Bratry nejsou Ramovi – Andy (Izr.) a Rajeev (USA). Občas se zaměňují shodná příjmení bez příbuzenské vazby: Mayer Florian (SRN) a Leonardo (Arg.), Beck Karol (SR) a Andreas (SRN). Malá změna v příjmení také odlišuje známé brazilské tenisty Ricarda Mella (věnuje se víc dvouhře) a Marcela Mela (spíše deblista). Soutěže WTA podobné „zmatky“ zatím příliš nepřinášejí. Mezi nejznámější patří Serena a Venus Williamsovy (USA), Zuzana a Kristina Kučovy (SR), naše sestry Karolína a Kristýna Plíškovy. K záměně při českém přechylování příjmení dochází občas u jména Jevgenia Rodinová (Rus.) a Anastasia Rodionovová (původně Ruska, dnes s australským pasem).
Zkráceno pro web

Asociace ATP a WTA vytvořily společnou aplikaci pro své turnajové organizace pod názvem ATP/WTA Live, jež umožní všem uživatelům, kteří mají mobilní telefon s patřičnými parametry, sledovat tenisové výsledky.
ATP/WTA Live je mobilní aplikace pro telefony s operačním systémem Android, která umožňuje sledování tenisového „livescore“ nejen z ATP, ale i z WTA turnajů.
Nová oficiální aplikace je k dostání zdarma v Android marketu a umožňuje fanouškům sledovat jejich oblíbené hráče během 115 turnajů ve třiačtyřiceti zemích světa.
Příznivci tenisu si mohou díky aplikaci užívat každý bod, zápas a všechny turnaje ATP i WTA i v rámci tzv. stream přenosů ve vysoké kvalitě. Mohou tak vidět v akci své oblíbence, třeba Rogera Federera, Rafaela Nadala, Mariu Šarapovovou či Caroline Wozniackou. Aplikace je k dostání ve dvaceti různých jazycích a obsahuje mnoho dalších užitečných informací.
Více přináší tištěné číslo magazínu

Běloruská tenistka OLGA GOVORCOVOVÁ má ve svých dvaadvaceti letech všechny předpoklady kráčet ve stopách Viktorie Azarenkové. Proti reprezentační kolegyni má navíc úspěšnější bilanci na všech druzích povrchů, což pochopitelně svědčí nejen o její všestrannosti, ale i o tom, že se již od raného dětství připravovala na různých površích. „Hodně mi pomohlo, že jsem nastupovala i v běloruské nejvyšší soutěži za Junost Minsk a Gommel. Oba tyto kluby mají kurty s rozličnými povrchy, což se výrazně projevuje v mé všestrannosti,“ tvrdí Govorcovová. Přesto však měla poslední tři sezony vždy na antuce mírně negativní bilanci. „To se mi letos konečně podařilo odstranit,“ říká běloruská hráčka, která zdařile reprezentuje svoji zemi i ve Fed Cupu. „Loni jsem se dostala mezi čtyřicet nejlepších tenistek světa, tedy alespoň podle žebříčku WTA tour. Letos mám pochopitelně vyšší cíle. Proč by na Turnaj mistryň nemohly postoupit dvě Bělorusky?“ ptá se s ironickým úsměvem Olga Govorcovová.
Další zajímavosti přináší pravidelná rubrika tištěného magazínu

Někdo vyletí na hvězdné nebe světového tenisu jako kometa. A záleží jen na něm, jestli také rychle zhasne, nebo na nejsledovanějších scénách zůstane a promění se ve stálici. Jako Rafael Nadal nebo Novak Djokovič. Pak je tu další typ tenistů, kteří si na výrazné zlepšení svých výsledků a žebříčkového postavení musí nějakou dobu počkat, než se jejich práce a snaha začnou vyplácet. Jako třeba Radek Štěpánek, Jürgen Melzer nebo do značné míry také David Ferrer. Třetím typem jsou hráči, kteří jdou postupně, zdolávají schody do vyšších pater bez nečekaných skoků. Postupují pěkně trpělivě. Příklady najdeme u Nikolaje Davyděnka, Robina Söderlinga. Je jím také VIKTOR TROICKI. Pětadvacetiletý srbský vítěz Davisova poháru dobývá jednotlivé úrovně světového žebříčku a zatím se dostal do druhé nejlepší desítky. Pokud v příštích měsících nebo letech přidá také výraznější úspěchy na grandslamovém jevišti, kde zatím jen paběrkuje, rozhodně zmíněná pozice nemusí být konečnou stanici.

Prvním srbským tenisovým hrdinou je Novak Djokovič. Dvojnásobný grandslamový šampion, už zase znovu světová dvojka. Druhou hrdinkou byla Ana Ivanovičová. Vítězka Roland Garros 2008 a bývalá světová jednička. Třetí Jelena Jankovičová, další bývalá světová jednička. Čtvrtý do této party přibyl v semifinále loňského Davisova poháru Janko Tipsarevič dvěma body z dvouher protáhl svůj tým přes semifinále proti Čechům. A pátý ve finále proti Francii. Novak Djokovič zařídil nerozhodný stav po čtyřech utkáních. A tak bylo na nehrajícím kapitánovi Bogdanu Obradovičovi, aby vybral jednoho z dvojice T + T pro rozhodující dvouhru proti Michaelu Llodrovi. „Půjdeš na kurt místo Janka Tipsareviče, který v pátek singla prohrál,“ ukázal kapitán na Viktora Troického. Ten jako malý kluk snil o zápase, kdy ho bude upřeně sledovat celé Srbsko. Co teď na tom, že to mělo být ve fotbale. Bylo to jen a pouze na něm. „Pod větším tlakem jsem se v životě nikdy neocitl,“ kroutil udiveně hlavou rodák z Bělehradu. Všechno dokázal zvládnout. Pomohli diváci, kteří v Beograd Aréně vytvořili kotel, jaký nezažil ani při fotbalových střetnutích svého milovaného Partizanu Bělehrad. Michael Llodra, v minulém ročníku Davis Cupu do té chvíle ve dvouhře neporažený, neměl nárok. Uhrál dohromady pouze sedm gamů a neubránil se pláči. Zato Viktor Troicki byl na vrcholu blaha. „Tohle je nejneuvěřitelnější den mého života. Nemám slov. Vážně... Nemohu uvěřit, co se stalo. Možná až tak za pět dnů mi dojde, že jsme vyhráli. A doma, před našimi fanoušky! Je to tak sladké...“ Vylezl na soudcovský umpire, popadl mikrofon, děkoval divákům a roztrhal pro ně triko. Srbský žolík se stal mužem večera a kapitán Bogdan Obradovič o něm prohlásil: „Zrodila se nová hvězda...“
Zkráceno pro web

Před zápasem tomu určitě nevěřili ani Kazaši. Kdo se jen trochu vyznal v tenisových statistikách, přidal k tomu odhodlání sedmého hráče světa, že odehraje všechny tři zápasy, dokonalé domácí prostředí a nakonec i postupy českého daviscupového týmu v posledních dvou sezonách, nemohl tipovat vítězství nováčka Světové skupiny. K tomu musíme přidat i letošní podprůměrné zápasové bilance Golubjova a Kukuškina. Kukuškin před zápasem Davisova poháru porazil jen Rosola v Sydney a měl bilanci 1:5, Golubjov vyhrál jediný duel jen proto, že mu na turnaji v Dubaji vzdal v prvním setu Baghdatis, dalších osm zápasů prohrál a nezískal v nich ani set! A proti tomu Berdychovo semifinále v Dubaji a Čennaí, čtvrtfinále na Australian Open, v Marseille a Rotterdamu… V ostravské ČEZ Aréně tenisová čísla a zápasové kalkulace spadly pod stůl a na začátku března se tam zrodilo jedno z největších překvapení Davisova poháru posledních let.


Když se v druhé polovině února omluvil Štěpánek, který se odhlásil z turnaje v Delray Beach a Berdych byl v dobré kondici, tak se Kazachů nikdo nebál. „Bylo to těžké rozhodování, ale musím dát přednost zdraví. Po loňské zkušenosti, kdy jsem odehrál daviscupový zápas v Belgii a pak mě zničila mononukleóza, by to byl hazard,“ vzkazoval Štěpánek z Ameriky a všichni jeho rozhodnutí chápali. Radek je velkým týmovým bojovníkem, i on byl optimistický. „Věřím, že to kluci zvládnou i beze mě, budu jim samozřejmě držet palce. A doufám, že si v červenci zahraju čtvrtfinále.“ A to byl ještě stále nachlazený Jan Hájek, ten však kapitánovi slíbil, že bude do začátku zápasu v pořádku. I on onemocněl na turnaji v Delray Beach. „Chytlo mě to v lehčím stadiu. Neměl jsem sice horečky, ale dva tři dny mi nebylo dobře a bolelo mě celé tělo. Radši jsem v Americe zůstal ještě tři dny a léčil se na hotelu, aby mě nedorazila cesta domů,“ říkal Hájek po návratu z Ameriky.
První vzruch přišel kolem nominace Jana Hernycha, způsob komunikace a finanční podmínky se tenistovi ze Štvanice nelíbily. „Člověk se dozvídá, že je v nominaci, od cizích lidí, aniž by měl kontakt s kapitánem. Myslím si, že komunikace tady vázne, že by se to mělo řešit dopředu a ne na poslední chvíli,“ řekl Hernych agentuře. „Jsou určité meze, které nebudu překračovat. Proto jsem mu oznámil, že národní reprezentace není o penězích a v nouzi se nenecháme tlačit do kouta,“ prohlásil rezolutně kapitán Jaroslav Navrátil na facebooku českého daviscupového týmu. Samozřejmě, následovala mediální vystoupení, která se podle klubového dresu přikláněla k jedné či druhé straně, ale bylo by dobré připomenout loňský start Ivo Mináře v Chile. Telefonát kapitána Navrátila s nominací ho zastihl v neděli odpoledne v Německu, kde hrál bundesligu. „Samozřejmě jsem kývl a letím. Je to narychlo, byl jsem strašně překvapený, ale nedá se nic dělat. Jsem rád a těším se,“ řekl před rokem Minář. Spěchal do Prahy, aby mohl odletět do Chile. Tam byl velkou oporou týmu a rozhodně hrál za nižší částku, než byla nyní nabízena Hernychovi. Nehrající kapitán pak definitivě oznámil sestavu proti Kazachstánu – Berdych, Hájek, Dlouhý, Veselý.
Zkráceno pro web

Když si loni v červenci šlápla Serena Williamsová v Mnichově v restauraci na střep a spustila tím své stále trvající zdravotní lapálie, možná tím odstartovala i konec jedné éry. Té, ve které spolu se svou sestrou Venus vládly ženskému tenisovému světu. Venus bude letos jedenatřicet let, Sereně pouze o rok méně. Venus za poslední dva roky ovládla jen čtyři turnaje, až příliš často prohrává se soupeřkami, které by dříve v pohodě porážela. A se zdravím na tom není kdovíjak, letos zatím zvládla jen tři zápasy na Australian Open. Serena se sice chce vrátit na kurty v létě, určitě by ráda obhajovala wimbledonský titul, ale těžko říci, jestli se jí to podaří. A tak je určitě na místě se ptát: vyklízejí americké sestry scénu? Je součet jejich dvaceti grandslamových titulů konečný? Nebo se ještě dokážou vrátit na vrchol, třeba alespoň na některém z podniků velké čtyřky?
Není rozhodně možné jednoznačně tvrdit, že Venus a Serena už nikdy nic velkého nevyhrají. Že především Serena už nemůže znovu obsadit pozici světové jedničky, na které se v celkovém součtu vyhřívala skoro dva a půl roku. Stát se může všechno a vrátit se zpátky obě dokázaly. Ale přece jen… Jsou tu dva důležité faktory, které šance na uskutečnění dalšího úspěšného comebacku snižují. Rozhodně už zmíněný věk. A také aktuální zdravotní problémy trápící obě tenistky. Na druhou stranu – Serena v době svého nešťastného mnichovského došlápnutí jasně kralovala. I když měla odehraných výrazně méně turnajů než další tenistky, její bodový zisk stačil na nejvyšší příčku. Vždyť i bývalá jednička Amélie Mauresmoová na letošním Australian Open na otázku, koho vidí jako největší favoritku na vítězství v Melbourne, prohlásila: „Ženský tenis je velmi vyrovnaný, každá může překvapit každou. Ale nesmíme zapomenout na jednu věc – není tu Serena Williamsová. To je nejlepší hráčka současnosti.“ Tenisový svět o nich věděl ještě dříve, než něco pořádného na kurtech dokázaly. Velkohubý otec Richard každému, kdo chtěl jen trochu poslouchat, tvrdil: „Moje dcery nebudou mít rovnocennou soupeřku. V roce 2000 budou o pozici světové jedničky bojovat pouze mezi sebou. Venus je nejtalentovanější hráčka všech dob. Blíží se jí pouze Martina Navrátilová.“ A další podobná prohlášení následovala. Nejdřív se mu skoro všichni smáli. Jenže v roce 1999 Serena v sedmnácti letech triumfovala na US Open, v další sezoně Venus ovládla Wimbledon a podobně jako sestra také newyorský Grand Slam. „Já vám říkala, že obě budeme nejlepší, ale vy jste to nechtěli slyšet,“ poučovala pak Venus na tiskových konferencích.
Další zajímavosti přináší pravidelná rubrika tištěného magazínu

Pokud by Petra Kvitová v belgickém Charleroi zopakovala pařížské výkony z první poloviny února, kdy porazila ve čtvrtfinále Wickmayerovou a ve finále Clijstersovou, byl by nehrající kapitán českého fedcupového týmu určitě moc spokojený. A hodně by se nám otevřely dveře do finále této prestižní týmové soutěže. „Porazila jsem Kim, novou světovou jedničku, takže jsem nadšená nejen z titulu. Dvakrát jsem s ní prohrála a teď jsem ji konečně porazila a je to o to hezčí, že je jedničkou,“ prohlásila Kvitová v Paříži. „Hrála jsi skvělý tenis a za uplynulé dva měsíce jsi šla nahoru,“ konstatovala Clijstersová při slavnostním ceremoniálu v pařížské hale Pierra de Coubertina.

„Vím, že si holky věří a vědí, že lze porazit kohokoliv na světě. Teď se jen potvrdilo, že to jde. Belgie ale pořád zůstává favoritem,“ říká kapitán českého fedcupového týmu Petr Pála. „Ve Fed Cupu to jsou úplně jiné zápasy než na turnajích, jsou psychicky mnohem náročnější.“ Belgičanky už dopředu několikrát prohlásily, že domácí prostředí z nich dělá favoritky, ale plně respektují sílu českého týmu. Co si o našich šancích myslí šéf českého tenisu Ivo Kaderka? I jeho optimismus je postavený na vynikajícím výkonu Kvitové v Paříži. „Napřed je třeba říct, že náš tým je už potřetí v semifinále Fed Cupu, probojoval se mezi čtyři nejlepší týmy světa, jsme opět krok od finále. Hodně záleží na belgické sestavě, ale Petra v Paříži dokázala, že se dá hrát i se světovou jedničkou Clijstersovou, na stejném turnaji porazila i belgickou dvojku Wickmayerovou. Chci věřit, že se nám to do třetice podaří a postoupíme do finále.“ Český kapitán byl po zápase na Slovensku a jasném postupu do semifinále přece jen opatrnější: „Porazit a porážet je velký rozdíl. V poslední době jsme viděli, že Clijstersová je v současnosti opravdu nejlepší hráčka na světě.“ Belgie vyhrála Fed Cup jen jednou v historii, v roce 2001, kdy se na triumfu podílely Justine Heninová a právě Kim Clijstersová. Finálový turnaj Fed Cupu se hrál v listopadu v Madridu v areálu Juana Carlose I. ve dvou skupinách. Belgie tam porazila Německo, Austrálii a Španělsko 3:0 a ve finále vítěze skupiny A Rusko 2:1. Heninová přehrála Petrovovou, Clijstersová Dementěvovou, Rusky nevyhrály ani set a pak jen snížily ve čtyřhře. Belgie se v roce 2001 zapsala do listiny vítězek Fed Cupu jako osmá. Tehdy do Madridu nepřiletěly favorizované Američanky, po zlověstném 11. září se tým USA bál přiletět do Španělska…
Zkráceno pro web

Němec Michael Stich vyhrál před dvaceti lety Wimbledon, ale určitě patří mezi ty méně známé šampiony z All England Clubu. Měl určitě smůlu, že žil v době Borise Beckera a bylo jedno, že ho ve finále porazil. O dva roky později – 22. listopadu 1993 – postoupil na druhé místo ATP, šanci dostat se na trůn však neměl skoro žádnou. V té době kralovali Edberg a Courier, v polovině dubna 1993 přišel čas Samprase… Je pravdou, že se na začátku sezony 1993 nechal Stich několikrát slyšet, že by se přece jen mohl světovou jedničkou stát, ale hned dodával, že když Samprasovi vydrží jeho hvězdná forma, bude to mít moc těžké. Německo mu ale věřilo. „Jde nahoru a nic ho nezastaví,“ říkal o něm jeho kouč Niki Pilič. „Ti před ním mají sice ještě velký náskok, ale už je to jen otázka času.“ V sezoně 1992 odstartoval Němec cestu nahoru z patnácté příčky až k místu za tenisovým trůnem. Boris Becker v té době několikrát v médiích prohlásil, že kdyby Stich více trénoval, určitě by byl první na světě. Co tomu říkal Stich? „Představa, že bych pravidelně netrénoval, je mylná. Posilovna a běh patřily k přípravě, ale dělal jsem to všechno tak nějak intuitivně, na programu bylo to, co jsem považoval za správné. To mi dělalo dobře a cítil jsem, že mám stále radost z tenisu. Konečně, potvrdil jsem to i tím, že jsem jeden z těch, kteří dokázali vyhrávat na jakémkoliv povrchu...“    Zkráceno pro web

Šikovná holčina odmala lyžovala, bruslila, s kluky honila fotbalový míč, rožnovský park byl její tělocvičnou. Otec Arnošt vedl obě své děti k všestrannosti. Sám hrával hokej, skákal na lyžích, „válel“ na házenkářských hřištích. K pohybové dovednosti vedl i Radka a Alenu, které – ač samouk – připravil až k tenisovým výšinám. ALENA VAŠKOVÁ to dotáhla do české fedcupové reprezentace. Při našem rozhovoru se ale nejprve vrátila k tatínkovi.
K tenisu přišel, až když ho začal hrát brácha Radek. Brzy se trenérsky vzdělal, později vedl nejen bráchu a mne, ale i řadu tenistů v Rožnově a Valašském Meziříčí. Věnoval tenisu velký kus života, Medaile Karla Koželuha, kterou mu u příležitosti šedesátých narozenin udělil prezident ČTS, byla oceněním jeho práce. Já sama začínala s tenisem až v sedmi letech. Kdy jste se dočkala prvních medailí? Na všechny ty získané v regionu si už nevzpomenu. Ale první republikové zlato jsem vybojovala mezi staršími žákyněmi ve čtyřhře s Květou Hrdličkovou. Pardubickou juniorku jsem hrála jen v patnácti, vypadla jsem ve čtvrtfinále, v dalších letech jsem v jejím termínu buď hrála v zahraničí, nebo marodila s loktem. V ženách jsem se stala halovou i letní mistryní republiky, na Rieter Cupu jsem ve finále přehrála Hradeckou. Příjemné bylo, když jsme s bráchou vyhráli v Poděbradech na mistrovství republiky smíšenou čtyřhru. Jako deblistka jste to dotáhla až do fedcupového výběru… To mi bylo pětadvacet a spolu Denisou Chládkovou, Květou Hrdličkovou (pozdější: Peschkeová) a Petrou Cetkovskou jsme hráli ve finálové skupině v Madridu. Zahrála jsem si dva debly – s Květou a Petrou. Pochlubte se největšími úspěchy! Ráda vzpomínám na utkání s Italkou Penettaovou a Medinaovou-Garriguesovou ze Španělska, s oběma mám aktivní bilanci. Zahrála jsem si se Šarapovovou, Dementěvovou, debla proti Martině Hingisové. Která Aničce bylo minulý měsíc pět let...
Více přináší tištěné číslo magazínu

Na světovém žebříčku je sice druhá, ale pro mnohé představuje KIM CLIJSTERSOVÁ aktuálně nejlepší tenistku naší planety. Není se co divit. Sedmadvacetiletá Belgičanka zvítězila na posledních dvou grandslamových turnajích, loňském US Open a letošním Australian Open. A i tu pozici jedničky nedávno držela. Byť pouze na týden. Ale byl to významný okamžik. Stala se první matkou v tenisové historii, kterou její výsledky vynesly až na vrchol žebříčku. Příjemná, usměvavá, přátelská rodačka z Bilzenu, který leží ve vlámské části Belgie, prožívá nádherný čas své druhé kariéry, jak sama nazývá období po návratu na okruh WTA po mateřské pauze a narození dcery Jady Ellie, jež přišla na svět před třemi lety. Vítězka už jedenačtyřiceti turnajů, včetně čtyř grandslamových a dvou Turnajů mistryň, se netají tím, že tenis už není jasnou jedničkou jejího života. A také proto je právě probíhající sezona velmi pravděpodobně poslední, kterou odehraje kompletní. Už za pár dnů se v ní potká s českým fedcupovým týmem – v Charleroi se bude hrát o finále prestižní týmové soutěže, ve které Kim Clijstersová už jednou, před bezmála deseti lety, jako členka belgického družstva zvítězila.
Na konci ledna jste po třech vítězstvích na US Open poprvé triumfovala na některém jiném grandslamovém turnaji, povedlo se vám to na melbournském Australian Open. Co pro vás tento titul znamená?
Hodně. Bylo to velmi emotivní vítězství. Kvůli nepříznivému vývoji, se kterým jsem se musela ve finále vypořádat. A pak najednou poslední úder a byl konec. A já cítila velikou úlevu.
A celkově ve vaší kariéře?
Vyhrát další US Open bylo taky fajn. Ale ne, tohle vítězství je moc krásné, navíc v Austrálii, kterou jsem vždycky milovala a kde mě pokaždé hezky přijali. Párkrát už jsem v minulých letech byla blízko a teď se mi to konečně povedlo.
Ztratila jste v souboji s Li Na úvodní sadu, nakonec jste se po třech setech radovala vy. Jak jste to dokázala?
V prvním setu hrála Li Na nejlepší tenis, jaký jsem od ní kdy viděla. Byla ve všem lepší než já. Přemýšlela jsem, co musím změnit. Zkusila jsem mixovat různé údery, vnést do hry jiný rytmus a doufala, že soupeřka začne dělat nevynucené chyby. Bylo znát, že ji moje pozměněná taktika trochu vykolejila a přesně to jsem potřebovala. Výsledek se nakonec dostavil...
Zkráceno pro web

Dorostenecká halová mistrovství ČR v Mostě
a Frýdlantu nad Ostravicí
Překvapiví vítězové: Rutarová a Hadrava?

Na obou šampionátech chyběla celá řada mladých hráčů z české špičky • Druhá vlna dorostenek je velice vyrovnaná, k medaili se neprobojovala ani jedna z osmi nasazených • Titul získala bojovná Eva Rutarová (TK AGROFERT Prostějov), dobrou péči o mladé v Orlové dokumentuje finálová účast Terezy Hejlové • Dorostenky s velkými singlovými medailovými ambicemi si chtěly napravit reputaci ve čtyřhře, podařilo se to páru TK NERIDÉ Andrea Plecitá – Veronika Závodská • Soupeření ve Frýdlantu nad Ostravicí o dvě kolekce medailí přineslo řadu překvapení, ve dvouhře nejvýše nasazení neuspěli • Jen ve čtyřhře vyhrál nejvýše nasazený pár Martin Kobza (TC-MJ Tenis Brno) – Jakub Hadrava (TK Slavia Orlová) • Jakub Hadrava byl nejlepším hráčem mistrovství, z Beskyd si odvezl titul ve dvouhře • Mistrovství v Mostě mělo hladký průběh, klub se snažil o vytvoření co nejlepších podmínek, ve Frýdlantu nad Ostravicí o dorostence moc nepečovali •

Český daviscupový
tým před utkáním
s Kazachstánem,
foto: Vladimír Burian

Počtrnácté bude tenisové mládí usilovat o body v českém seriálu Nike Junior Tour, stojí za ním po celou dobu prostějovský klub TK AGROFERT a agentura TK PLUS, která s firmou Nike dlouhodobě spolupracuje. Mnozí prostějovští hráči a hráčky právě na Masters Nike Junior Tour získali první velké úspěchy. „Berdych, Šafářová, Cetkovská, Urbánek dali o sobě na těchto turnajích vědět.V Barceloně 1999 jsme měli dvě zastoupení ve finále, Cetkovská vyhrála, Šafářová byla ve finále, Urbánek vyhrál v Sun City 2003 a v Antibes 2005,“ říká Jaroslav Balaš, který byl jako kouč zatím na všech celosvětových Masters Nike Junior Tour. Loni na celosvětové finále, které se konalo v polovině prosince na Bahamách, přiletěly mladé naděje ze čtyřiatřiceti zemí a nejlepšího výsledku dosáhla Kateřina Siniaková z pražské Sparty, která se v kategorii do 14 let probojovala do semifinále.   Více ZDE