Při radosti z postupu do finále Fed Cupu jsem si vzpomněl na naše Kanáří naděje. Udělal to v určité symbolice i šéf českého tenisu, když připomínal cestu českých fedcupových hrdinek do týmové reprezentace. „Mnohé si pamatuji jako tenisové holčičky, které pevně věřily, že se jednou v tenise prosadí. Vždyť i pro ně byl vybudovaný systém tréninkových středisek mládeže, Národních tenisových center, pro ně se organizoval široký systém domácích mládežnických soutěží, reprezentační výjezdy, snažili jsme se doma zajistit co nejvíce mezinárodních turnajů. Udělali jsme pro ně to, co jsme mohli a jak to nejlépe šlo. Všechno ostatní už záleželo jen a jen na nich, na trenérech, nejbližším okolí a hlavně na rodičích a také na klubovém zázemí. A tady je jasná odpověď!“ říkal Kaderka po zápase v Charleroi.
Věřte, mnohdy jsem při našich ceremoniálech (byl jsem určitě na více než stovce kanářích slavností, které s důkladností připravuje Josef Šlajs) mohl přivřít oči a neposlouchat, protože tam znělo donekonečna to samé. Pro nádhernou trofej si přijdou mladé talenty, nemohou u toho samozřejmě chybět rodiče, dědeček s babičkou, příbuzní, někdy předsedové klubu a vždycky zákonitě zazní Kaderkova slova: „Nikdy nezapomínejte na ty, kteří stáli u vašich tenisových začátků. Uvědomte si, co pro vás dělají rodiče, trenéři, funkcionáři klubu a všichni, kteří se vám snaží vytvářet ty nejlepší podmínky.“ Konečně, nic jiného ani říkat nemůže, protože tohle je určitě jediný recept, jak se vydat na dobrou tenisovou cestu.
Trofej Kanáří naděje, zmenšeninu Zlatého kanára, pro nejtalentovanější v jednotlivých oblastech, předáváme od osmadevadesátého. Těch ocenění jsme už rozdali více než dvě stě, i když ne všichni mladí tenisté pak nabrali směr – tenisové nebe. Myšlenka se tehdy líbila i Pavlu Kožuchovi ze společnosti WILSON (dnes Amer Sports ČR), i on si zaslouží ocenění za odvahu a vizionářství, že s námi tehdy – do naprosto neznámé ankety – šel. A pak za vším samozřejmě stojí filozofie Českého tenisového svazu, jeho prezidenta, který si i na péči o talenty postavil svou neochvějnou suverenitu. Stejného jmenovatele bude mít také Kocman Trophy, která bude oceňovat ve spolupráci s oblastními tenisovými svazy ty nejpilnější v kategorii minitenis, i tady pokračuje péče šéfa svazu o mladičké naděje… Navíc nová trofej ponese jméno jednoho z nejbližších spolupracovníků prezidenta ČTS, kterému určitě Kocmanova moravská přímočarost, obětavost a dobrota hodně chybí. A co je důležité? Zdeněk Kocman byl právě s Kaderkou u základů minitenisu u nás...
Kompletní úvodní slovo Ing. Františka Kreuze přináší tištné vydání magazínu

Až poslední střetnutí

mezi belgickými

a našimi tenistkami
v semifinále Fed Cupu

nasměrovalo český tým

k absolutní výšině.
K mimořádně cenným

dvěma bodům

Petry Kvitové přidal

ten rozhodující (za stavu 2:2)

deblový pár Iveta Benešová

a Barbora Záhlavová-Strýcová.

Tenis miluji. Nemám důvod končit. Že chci přestat? To jsou pouhé fámy!“ tvrdí LI NA o spekulacích, že by měla ukončit kariéru. Finalistka Australian Open od letošního Australian Open v Melbourne nevyhrála žádný důležitý zápas. Formu na antukové turnaje ladila v Mnichově. Číňanka zažila snový vstup do sezony. V Sydney si připsala svůj čtvrtý titul na okruhu WTA, když ze stavu 0:5 v prvním setu otočila finále proti Kim Clijstersové a následně si na Australian Open zahrála poprvé v grandslamovém finále. Tam ji o titul připravila shodou okolností právě Belgičanka, která tentokrát žádný obrat v zápase nepřipustila. Jenže osmadvacetiletá Li Na, kterou trénuje její manžel, na dalších čtyřech turnajích nevyhrála jediný zápas a po pěti porážkách v řadě s Clijstersovou, Wickmayerovou, Zakopalovou, Šuaj Peng a Larssonovou letěly tenisovým světem zprávy, že s tenisem zřejmě skončí. Sama tenistka, jež si v letošní sezoně tenisem vydělala už 1,18 milionu amerických dolarů, ale zvěsti o pověšení rakety na hřebík popřela. „Apríl už byl. Prosím, nevěřte všemu, co se říká a píše. Tenis miluji, je to můj život a budu v něm pokračovat,“ dodala v té době sedmá hráčka světa Na Li.
Další zajímavosti přináší pravidelná rubrika tištěného magazínu

Vyhrajete zápas a diváci vás vypískají… Zdá se vám to neuvěřitelné? Nedivte se! V Monte Carlu ANDY MURRAY „dorazil“ zraněného francouzského daviscupového reprezentanta Simona a diváci pískali! V zápase třetího kola využil soupeřovy omezené pohyblivosti a Simona nakonec snadno vyřadil i s pomocí tzv. kraťasů. Andy Murray koncem března ukončil spolupráci s trenérem Alexem Corretjou a jako náhradu dočasně angažoval Tima Cahilla se Svenem Grönefeldem. A výsledky se začaly dostavovat i na antuce! Na nejpomalejším povrchu dokázal ukončit období více než dvou měsíců bez vítězství, když v Monte Carlu bez problémů přehrál i Radka Štěpánka. Ve třetím kole se utkal s Gillesem Simonem. Klíčový moment souboje přišel v úvodní sadě, kdy si Francouz za stavu 3:5 podvrtl kotník. S bolestivou grimasou se nechal ošetřit a nevypadalo to, že by mohl v utkání pokračovat. Přesto se vrátil a po prvním prohraném setu hned zkraje druhého soupeře nečekaně zaskočil čistou hrou na returnu. Simon totiž neměl co ztratit a podařila se mu série parádních úderů. Šestadvacetiletý Francouz, otec půlročního syna, ale dlouho u agresivní hry nevydržel. O brejk přišel a nohu si nechal zatejpovat. Murray se nechtěl nechat soupeřovým zraněním rozhodit a snažil se zůstat u svého tenisu. Zřejmě i s vědomím, že je soupeř pohybově indisponovaný, předvedl řadu zdařilých „kraťasů“. Simon na ně mnohdy ani nereagoval a Skot nenašel pochopení ani u publika, které na něj opakovaně pískalo a bučelo. „Vůbec mi to pískání nevadilo. Dělal jsem, co jsem musel. Každý hráč na světě by to hrál stejně, nedělal jsem nic špatného. Uvidíme, jaké budou reakce jindy,“ řekl Murray, kterého se zastal i jeho soupeř. „Hrajete tak, abyste vyhráli,“ prohlásil na jeho obranu francouzský mušketýr. „Máte zápas pod kontrolou a chcete ho co nejefektivněji ukončit. Krátké údery, dropshoty, pro mě byly takřka pořád vítěznými údery. Nemohl jsem nechat Simona stát na místě, musel jsem ho dostat do pohybu,“ dodal Murray...
Více přináší tištěné číslo magazínu

Není mnoho tenistek, jestli vůbec nějaké další, které mohou být padesáté na světě, a stejně bude o jejich zápasy a veškeré dění kolem nich obrovský zájem. MARIA ŠARAPOVOVÁ takovou je. Svými výsledky, ale především půvabem přitahuje pozornost kamer, fotoaparátů a diváků. Pro pořadatele turnaje je vždy výborná zpráva, když se dnes čtyřiadvacetiletá Ruska rozhodne hrát právě u nich. Navíc je u ní v poslední době už zase velký předpoklad, že postoupí do závěrečných kol a bude tahákem po celou dobu trvání soutěže. Jestli ji chcete naštvat, zmiňte před ní Kurnikovovou. V prvních letech ji s Annou hodně srovnávali – a tím ji zároveň pořádně zlobili. Nejlépe vydělávající sportovkyně světa ale svými výsledky jasně ukázala, že tohle srovnání pokulhává možná ještě víc, než třeba česká hokejová extraliga za NHL. Tři grandslamové tituly a celkově dvaadvacet vyhraných turnajů hovoří jasně. A to ještě v podání Šarapovové nejspíš nebude konec.
Ten příběh už byl mnohokrát vyprávěn a ještě více se o něm psalo. O dívce, jejíž rodiče před strachem z následků černobylské jaderné katastrofy odešli na Sibiř. O doporučení Martiny Navrátilové, aby se malá Ruska učila tenis na Floridě, ve známé akademii Nicka Bollettieriho. O těžkých amerických začátcích a o to sladších koncích. Měla být Běloruskou, rodiče Jurij a Jelena žili v roce 1986 v Gomelu. Jenže po jaderné katastrofě v jen 350 kilometrů vzdáleném Černobylu dostali strach o dítě, které se jim mělo narodit v dubnu 1987. Přestěhovali se proto za příbuznými do Ňjagani na mrazivou Sibiř. Inženýr Jurij Šarapov tam dostal práci v ropné rafinérii. Po necelých třech letech se rodina už s malou Marií přesunula pro změnu za teplem, na pobřeží Černého moře do Soči.
Z otce se stal řidič a z dcery tenistka. V jejích šesti letech se spolu vydali na první dětský turnaj do Moskvy. Jeho hostem byla i Martina Navrátilová. „Poradila nám, ať vezmeme Marii na Floridu, do Bollettieriho akademie,“ tvrdil později Jurij Šarapov. Rada dobrá, jenže kde na její realizaci vzít peníze? Otec to risknul a peníze si vypůjčil. S vědomím, že v případě nesplnění svého snu bude dlouhé roky splácet dluhy. „Noc předtím, než měl s Mášou odletět do Ameriky, jsme byli všichni strašně nervózní,“ vzpomíná babička Galina. „Jen Máša si složila oblečení na židli a usnula jakoby nic...“
Zkráceno pro web

Česko ve finále Fed Cupu 2011! V semifinále vyhrálo ve dvoutisícovém, třetím největším městě Belgie, Charleroi, po veliké bitvě 3:2. Největší město Valonska je průmyslovým, nehezkým, málo upraveným domovem dvou set tisíc obyvatel. V tamní hale RTL Spiroudome zazářila hvězda Petry Kvitové, která dala základ našemu historickému postupu do finále. Rozhodující, postupový bod pak vybojovala ve čtyřhře dvojice Iveta Benešová – Barbora Záhlavová- -Strýcová. Pojďme v časovém sledu projít dny před a v průběhu tohoto dramatického semifinále.
Tenisové veřejnosti bylo jasné, že nehrající kapitán českého týmu Petr Pála se bude ve dvouhrách spoléhat na Petru Kvitovou a Lucii Šafářovou, že bude, podobně jako pro utkání v Bratislavě se Slovenskem, v týmu deblistka Barbora Záhlavová-Strýcová. Otázkou bylo, kdo tým doplní. Do kolektivu se vrátila Iveta Benešová. „Věřím, že to bude dobrý tým, všechny čtyři hrály v poslední době velice solidně. Iveta Benešová reagovala pozitivně na nominaci, nečekala to, byla ráda. Věřím, že bude-li to třeba, zahraje tak jako třeba v Izraeli,“ odůvodňoval nominaci dva týdny před utkáním kapitán, který pro duel v Charleroi favorizoval domácí v čele s Kim Clijstersovou a Yaninou Wicknmayerovou. Zároveň ale připomněl, že Kvitová obě Belgičanky letos v Paříži přehrála, že každá z jeho svěřenkyň letos porazila soupeřku z top 20 WTA.
Jako blesk z čistého nebe přišla dvanáct dní před utkáním z tábora našich soupeřek zpráva, že se nejlepší belgická reprezentantka Kim Clijstersová nehrající kapitánce Sabine Appelmansové z fedcupového střetnutí s Českou republikou omlouvá. „Stále mne bolí pravé rameno, nyní se k tomu přidala bolest v zápěstí. Musela jsem kvůli tomu už skrečovat osmifinále v Indian Wellsu a bolest mne limitovala i v Miami. Chce to delší odpočinek. Ne, proti zásadám rehabilitace a regenerace jsem nezhřešila, ale co naděláte s bolavým ramenem… Již dlouho jsem cítila, že nejsem zcela v pořádku, provázelo mne příliš mnoho drobných zranění,“ vysvětlovala vítězka prvního grandslamového turnaje roku, která ale podtrhla, že vidí střetnutí jako vyrovnané. „Yanina Wickmayerová může obě Češky porazit, Kristen Flipkensová je sice hodně vzadu na žebříčku, ale jak s Kvitovou, tak i se Šafářovou má aktivní bilanci. Na obou našich hráčkách bude záležet, jak zvládnou v domácím prostředí souboje s ostřílenými soupeřkami...“
Zkráceno pro web

Žádný ze soupeřů si před ním nemohl být ničím jistý. Tenista s výborným podáním dokázal porazit každého. Před necelými pěti lety světová sedmička, grandslamový semifinalista, vítěz Davisova poháru. Tahle maxima a úspěchy už ale MARIO ANČIČ nerozmnoží. V šestadvaceti letech totiž bez čtyř čísel dvoumetrový Chorvat ukončil kariéru. Nuceně, zdravotní potíže dostoupily do stadia, kdy už nebyl schopný s nimi bojovat… Různá zranění a nemoci ho pronásledovaly v posledních letech velmi úporně a pravidelně ho na kratší či delší dobu vyřazovaly z turnajů. I při kariéře profesionálního tenisty zvládl rodák ze Splitu vystudovat v chorvatské metropoli právnickou fakultu a ve své diplomové práci se zaměřil na fungování organizace ATP. Je tedy více než pravděpodobné, že život Maria Ančiče bude s tenisem úzce spojen i nadále.

Do povědomí se dostal už jako junior. Byl světovou jedničkou, na Grand Slamech hrál dvě finále. Na nejsledovanější scénu vstoupil nepřehlédnutelným způsobem. Jako úspěšný kvalifikant, tehdy 154. tenista světového žebříčku a debutant na grandslamovém turnaji se zkušeností jediného utkání na okruhu ATP, se v roce 2003 ocitl na centrálním wimbledonském dvorci. Postavil se proti světové devítce, Rogeru Federerovi. Švýcarovi, o kterém John McEnroe před turnajem prohlásil, že je favoritem číslo jedna. Jenže favorit měl smůlu, stačily tři sety a Federer v All England Clubu skončil! Z malého Gorana se stal Super Mario, který si ale o rady svému velkému učiteli Goranu Ivaniševičovi volal dál. Úspěchům svého krajana se však nedokázal úplně přiblížit. Přesto se v Chorvatsku stal Ančič národním hrdinou. To když ve finále Davisova poháru v roce 2005 na Slovensku porazil v závěrečné rozhodující dvouhře Michala Mertiňáka a pro svou zemi vybojoval historický tenisový úspěch...
Kompletní materiál přináší tištěné číslo magazínu

Koncem března proběhl v příjemné hale milovického T.K. Milten 4. ročník Mezinárodního mistrovství České republiky seniorů – Tennisline Seniors’ Cup. Do šesti kategorií se přihlásilo 72 hráčů z rekordních 9 zemí, na dvorcích se jich představilo sedmdesát. Největší hvězdou turnaje byl sympatický pětapadesátiletý Kolumbijec Carlos Dario Behar, který patří do první světové desítky hned ve dvou věkových kategoriích M50 a M55. V nejstarší kategorii M60 startovalo celkem 13 hráčů. Pro titul si došel nejvýše nasazený Jiří Ettler, který ve finálovém zápase velmi dobré úrovně porazil Alexe Černocha 6:3, 6:2. Třetí místa obsadili Zdeněk Gořula a Dalibor Špaček. Třináctka hráčů ze čtyř zemí, včetně nejlepších českých tenistů, startovala v kategorii M55. Titul získal nedělní spanilou jízdou C. D. Behar, který v nejhezčím zápase turnaje v semifinále porazil Tomáše Čapouna 7:6, 6:3 a ve finále Jaroslava Kratochvíla 6:3, 6:2. Třetí místo spolu s T. Čapounem získal překvapivě Lucemburčan Jean Koppes. Turnaj o svoji největší hvězdu, bývalého účastníka Grand Slamu na Roland Garros Kolumbijce Behara, málem přišel hned na začátku. První cesta vlakem z Prahy neskončila pro C. D. Behara a jeho sympatickou partnerku Suzanne již v Lysé nad Labem, jak měl domluveno s ředitelem turnaje Leošem Fialou, ale až v Chlumci nad Cidlinou. Zhruba dvouhodinová projížďka vlakem však kondičně velmi dobře připravenému Dariovi síly neubrala a tak mohl v neděli nastoupit ke čtyřzápasovému maratonu dvou semifinále a dvou finále...
Zkráceno pro web

Mladší dorostenka TEREZA LINHARTOVÁ (TK Ústí nad Orlicí), čtyřiatřicátá hráčka českého žebříčku dorostenek, se stala držitelkou trofeje Kanáří naděje 2010 v rámci Východočeského oblastního tenisového svazu.
Přiznám se, že jsem zisk trofeje očekávala. Měla jsem výsledkově dobrý rok.
Jaké to byly rezultáty?
Hrála jsem semifinále dvouhry na „áčkovém“ turnaji ve Zlíně, v létě ve dvouhře finále oblastního přeboru a v hale i venku jsem vyhrála „na oblasti“ čtyřhru.
V kolika letech jsi začala hrát tenis, kteří trenéři tě vedli? V pěti letech u nás v Ústí nad Orlicí u trenéra Makovičky a následně se mi věnoval David Němeček. V deseti letech jsem začala jezdit do Žamberku k trenérovi Radku Neugebauerovi a nyní, protože studuji v Pardubicích, se mi na kurtech TK Pernštýn 1897 věnuje Jan Čapoun.
Co studuješ a s jakými výsledky?
Jsem ve druhém ročníku sportovního gymnázia, na vysvědčení jsem měla dvě trojky. Patřím k lepšímu průměru.
Ty ses ale nevěnovala jen tenisu… Do deseti let, tedy do doby, než jsem začala jezdit do Žamberka, jsem závodně plavala. Tenis a plavání mi zabraly hodně času.    Zkráceno pro web

Švýcarská tenista Patty Schnyderová je prý na pokraji finančního kolapsu. „Je to neuvěřitelné… Dceři známého švýcarského bankéře a hráčce, která vydělala díky svým tenisovým schopnostem během kariéry více než deset milionů amerických dolarů, nyní údajně hrozí bankrot,“ píše známý švýcarský bulvární deník.
Podle údajů z deníku Blick dvaatřicetiletá tenisová veteránka dluží svým věřitelům sumu v přepočtu asi 7 milionů českých korun nebo také 290 600 eur.
Mezi věřitele patří banky, společnosti imitující kreditní karty, inkasní firmy či daňové úřady. „Asi i z těchto důvodů se pokusí švýcarská tenistka natáhnout svou kariéru ještě o nějaký ten rok,“ spekuluje v bulvárním listu známý tenisový trenér a bývalý vynikající daviscupový reprezentant země helvetského kříže Heinz Günhardt.
Další zajímavosti přináší pravidelná
rubrika tištěného magazínu

Už se zdálo, že pohledná sedmadvacetiletá slovenská tenistka nikdy nenaváže na své dřívější skvělé výkony. Ale najednou je všechno jinak, trojnásobná finalistka grandslamových turnajů Daniela Hantuchová se ve čtyřhře dočkala po dlouhých pěti letech celkově devátého titulu. Společně s Agnieszkou Radwaňskou vyhrály prestižní turnaj WTA tour v Miami. Daniela se na spolupráci s o šest let mladší Polkou domluvila na začátku této sezony a udělala velice dobře. Již na čtvrtém turnaji po svém boku získaly titul, když ve finále v Miami zdolaly nasazené trojky a velké favoritky zmíněného podniku Liezel Huberovou a Naďu Petrovovou. Soupeřky „slovanského deblu“ přitom na fiftýny vyhrály 77:72. „Byl to skvělý a vyrovnaný zápas, který nakonec rozhodlo pár míčků v závěru. Proti těžším soupeřkám jsme hrát nemohly a jsme moc rády, že se nám zápas takhle povedl,“ nechala se slyšet po úspěšném finále rodačka z Popradu a dodala: „S Agnieszkou si na dvorci skvěle rozumíme, baví nás to a to se pak projeví i ve výsledcích, protože hrajeme uvolněně. Původně jsme byly domluvené jen na turnaje v Dubaji a Dauhá, ale naše styly nám vyhovují a zatím si nemůžeme stěžovat.“ Hantuchová ve čtyřhře na turnaji WTA tour před letošním finále v Miami naposledy triumfovala v roce 2006 na antuce v Římě, kde ještě startovala se svou dlouholetou partnerkou, Japonkou Aj Sugijamaovou. S tenistkou z Asie se dostala i do finále Australian Open a French Open, ale stejně jako po boku Španělky Sanchezové-Vicariové grandslamový titul ze čtyřhry žen nezískala. Nicméně v letech 2001 až 2005 ve společnosti čtyř různých partnerů zvítězila na všech grandslamových turnajích ve smíšené čtyřhře. Dvaadvacetiletá Radwaňská v deblu získala teprve druhý titul. Ten premiérový dobyla před čtyřmi lety v Istanbulu, kde se radovala s o rok mladší sestrou Urszulou.
Další zajímavosti přináší pravidelná rubrika tištěného magazínu

PETRA PÍCHALOVÁ-LANGROVÁ jako jedna z mála nezabouchla dveře za svým tenisovým životem poté, co odehrála poslední fiftýn. Na přelomu května a června 1997 byla na 53. místě WTA, v tom roce poráží poprvé hráčku první světové pětky Sanchezovou-Vicariovou a v Hamburku postupuje do čtvrtfinále. Má však také problémy s ramenem a přemýšlí o konci kariéry. Vyhrála pět deblových turnajů a pětkrát byla ve finále. V letech 1994 a 1995 byla členkou fedcupového týmu, v sezonách 2003 a 2004 jeho nehrající kapitánkou. Už dvanáct let je ředitelkou všech velkých tenisových turnajů v Prostějově, řídí UniCredit Czech Open, který začíná na konci května, i juniorský světový šampionát družstev začátkem srpna. Je vedoucí tenisových projektů v TK PLUS, stojí za mnohými tenisovými exhibicemi a. s. Česká sportovní. V anketě Zlatý kanár vyhrála v letech 1994 a 1996 cenu Za nejkvalitnější postup na žebříčku WTA a v roce 2008 jí Ivo Kaderka udělil Cenu prezidenta ČTS. „Pobyt na tenisovém okruhu je pro každou hráčku nejlepší školou života. To se nikde nenaučíte a nepřednáší se to na žádné vysoké škole na světě,“ řekla mi v jednom z rozhovorů.
V roce 1999 jste při Nokia Cupu měla premiéru v ředitelské funkci. Jak jste tehdy přijala nabídku šéfa prostějovského tenisu Miroslava Černoška?
Brala jsem to jako velkou čest. Má aktivní tenisová kariéra se nachýlila ke konci, navíc jsem už byla z tenisového kolotoče dost unavená. Na turnajovém okruhu jsem hrála jedenáct let, od dvanácti jsem jezdila do zahraničí, reprezentovala v týmovém tenisu a hrála na turnajích. Věděla jsem, že mám nějaké zkušenosti a bylo dobře, že jsem je mohla využít. Nabídku – být ředitelkou NOKIA Cup jsem brala i jako možnost – zůstat u světového tenisu alespoň v nějaké formě. Pak jsem začala trénovat s holkami v klubu, hodinu dvě denně, práce se mi moc líbila a líbí. A ředitelování? To je především týmová práce. V Prostějově je parta obětavých lidí, kterým záleží na úspěchu všech akcí, které děláme, a je opravdu radost s nimi spolupracovat. Tak je tomu ale v Prostějově pořád, bez výborné spolupráce všech a jasné vize majitelů TK PLUS by to nešlo. Pamatuji si, jak při jednom z prvních mistrovství světa do 14 let mi tehdy marketingová ředitelka ITF Jackie Nesbittová říkala, že mi závidí nadšené obětavé spolupracovníky, kteří se starají a pomáhají při našich tenisových akcích. Věřte, každé loučení s činnostmi či věcmi, které máte rádi, je složité a bolestné a třebaže jsem se rozhodla s profesionální kariérou skončit sama, tenis mi chyběl. A najednou jsem byla zpátky. Mezi hráčkami, mezi lidmi z WTA i ITF a bylo to velice příjemné...
Zkráceno pro web

Semifinále Fed Cupu 2011 v Charleroi: Belgie – Česká republika 2:3
Česko si poprvé v historii zahraje ve finále!
Český fedcupový tým předvedl v belgickém Charleroi vynikající výkon • Základy k úspěchu dala Petra Kvitová, která byla v obou dvouhrách úspěšná, první den porazila Flipkensovou, v neděli pak Wickmayerovou • Barbora Záhlavová-Strýcová odehrála výbornou tenisovou partii v duelu s domácí jedničkou Wickmayerovou, kterou však v souboji „dvojek“ s Flipkensovou nezopakovala • Wickmayerová: „Petra vyhrála zaslouženě, byla důraznější, trpělivější a klidnější.“ • Postupový bod vybojovala ve čtyřhře dvojice Iveta Benešová – Barbora Záhlavová-Strýcová • Iveta Benešová předvedla v rozhodujícím zápase dokonalý deblový výkon • „Servis levou rukou byl pro naše hráčky velice nepříjemný,“ zdůrazňovala belgická nehrající kapitánka Sabine Appelmansová • Pálova popularita v Belgii • Ivo Kaderka: „Už před zápasem v Belgii jsem byl optimistický, věřil jsem, že do Charleroi jedeme pro vítězství.“ •

Český fedcupový tým po losování v Charleroi, zleva Lucie Hradecká, Petra Kvitová, Barbora Záhlavová-Strýcová, Iveta Benešová a nehrající kapitán Petr Pála.
foto: Vladimír Burian

Tradičně v Prostějově odstartoval prvním turnajem stále prestižnější seriál žákovských turnajů NIKE JUNIOR TOUR. Ten bude mít letos celosvětové finále opět na Bahamách. K cestě za velkou louži v kategorii staršího žactva nerazantněji vykročili reprezentanti pořádajícího TK AGROFERT Prostějov, desátá nasazená Tereza Kolářová a turnajová jednička Miroslav Chyba. Finále dvouhry dívek se nehrálo, závěrečný duel chlapců nebyl dokončen. Důvodem byly zdravotní potíže Kohoutové a Orlity. Turnaj tradičně s nadhledem řídili Petr Cetkovský a Petr Flašar...   Více ZDE