Po třinácti letech vodní živel na severní a střední Moravě opět pustošil. Zkáza se nevyhnula ani tenisovým areálům. Rána osudu postihla snad nejvíce jeden z našich největších tenisových stánků – areál TK Precolor plus Přerov. Značně poškozeny jsou tenisové kurty a příslušenství TJ Sokol Rychvald, TJ Slavoj Český Těšín, TJ Slovan Lipník nad Bečvou, TK Hranice na Moravě a řada dalších. Věříme, že členové těchto klubů a oddílů přiloží ruku k dílu a svojí pracovitostí opětovně zvelebí tenisové stánky. Přesto vyzýváme všechny ostatní tenisty a tenisové příznivce z celé naší vlasti, pokud můžete materiálně či finančně pomoci, podejte pomocnou ruku.
Český tenisový svaz zřídil na pomoc postiženým následující povodňové konto: 1651382/0100, VS 052010. Chcete-li pomoci materiálně, koordinátorem této činnosti je Martin Hynek, tel.: 731 705 735. Postižené kluby a oddíly uvítají jakoukoliv finanční či materiální pomoc.

Hanku Mandlíkovou jsem viděl v sedmasedmdesátém roce, vyhrála Pardubickou juniorku a taky čtyři roky poté, kdy kralovala antukové Paříži na Roland Garros. Zažil jsem její grandslamové výhry i porážky, stejně jako její pozdější působení v roli fedcupové kapitánky či trenérky Jany Novotné. Zpočátku jsem ji poznával jako dětsky tvrdohlavou, mnohdy až umíněnou, kdy se snažila – proti tátově životem prověřené moudrosti – prosadit své názory, začas jako rozvážnou trenérku, která svými recepty dovedla Janu Novotnou až k wimbledonskému triumfu. Vždycky byla – svá, prostě jiná, jiná než všechny ostatní. Konečně, i Chris Evertová o ní říkala, že je mnohdy až moc přímá a otevřená. Mandlíková pak sama přiznávala, že – byla někdy hodně sebevědomá, myslela si, že není v tenisovém světě nikdo lepší než ona. Určitě i proto je z ní tenisová legenda, šampioni byli a jsou prostě jinačí… Její táta patřil k největším sportovním poctivcům, sprinter světového formátu, své dceři přesně naordinoval recept – jak se stát vynikající tenistkou a v následné naději i grandslamovou vítězkou. I on musel mít boží trpělivost! O čem však byl vždycky přesvědčený? Že se to Hance podaří! Věřil už ve chvílích, kdy v přízemním bytě v Radlicích pravidelně odtahoval skříň, aby Hanka mohla pinkat o stěnu. Byl si jistý i v době, kdy Hanku přivedl na dvorce Dukly u Prašného mostu a jen tak mezi řečí prohodil – tak vám tady vedu budoucí mistryni Československa. Pak začala trénovat s paní Kroppovou v Braníku, ta však jednou navečer řekla, že už Hanku nic naučit nemůže a že táta Mandlík musí se svou dcerou za lepšími trenéry. „Bylo pro mě obrovské štěstí, že táta vybral právě Spartu, byli tam v té době nejlepší českoslovenští hráči a hráčky. Ale nejen to, byli tam i dobří trenéři, jako třeba už nežijící Tomáš Dvořák, se kterým jsem začala později trénovat. Co je ale důležité, vždycky jsem na Spartě cítila, že jsme všichni jedna velká tenisová rodina,“ říkala Hanka Mandlíková, když vzpomínala na své sparťanské začátky. Určitě nikdy nepomyslela, v jaké roli se na Spartu vrátí. Je to už skoro rok, co se Hanka Mandlíková stala tváří čím dál aktivnějšího klubu a Černošek moc dobře věděl, proč ukázal právě na ni. Už dávno je mu jasné, že každý dobrý projekt potřebuje hvězdu, která vše kolem rozzáří a je schopna ostatním ukázat cestu. I proto přivedl na Zlatou tretru geniálního Bolta, více než deset let spolupracuje s Jaromírem Jágrem, celebritami jeho akcí jsou mj. Lendl, Železný, Becker, Courier, Edberg, ne, nedají se vyjmenovat všichni, jejichž jména se ve scénářích firmy TK PLUS objevila...
Kompletní úvodní slovo Ing. Františka Kreuze přináší tištné vydání magazínu

Američané BOB a MIKE BRYANOVI   vyhráli mužskou čtyřhru na antuce v Madridu a společně si připsali již 61. titul! Vyrovnali tak rekord legendárních Australanů Todda Woodbridge a Marka Woodforda. Reprezentanti USA nenašli ve Španělsku přemožitele a po finálové výhře ve dvou setech nad Nestorem a Zimonjičem získali pátý letošní a celkově jednašedesátý titul. Australští „Woodies“ vládli čtyřhrám v devadesátých letech minulého století. „Je to až děsivý pocit vyrovnat rekord takových legend, jakými Woodies byli,“ řekl Bob Bryan a dodal: „Oni byli našimi vzory. Měli jsme štěstí, že jsme vyrůstali v době, kdy byli nejlepšími na světě a my se od nich mohli učit. Předváděli skvělé výkony. Neměli sice excelentní servisy, ale byli hrozně chytří. Hodně věcí jsme se od nich naučili!“ První společný titul získali bratři Bryanové v roce 2001 v Memphisu a pak vyhráli v sezoně ještě třikrát. Od té doby vítězí ročně minimálně na pěti turnajích. Nejlepší formu prožili před třemi lety, kdy nenašili přemožitele na jedenácti akcích a navíc slavili prvenství v Davis Cupu. V letošním roce už mají své „penzum“ splněno… Českým rekordmanem v počtu titulů ve čtyřhře na turnajích ATP je někdejší deblová světová jednička Tomáš Šmíd. Ten s různými partnery vyhrál celkem 55 turnajů, nejvíce s Pavlem Složilem, plných sedmnáct! (pro)

Bývalá světová jednička ANA IVANOVIČOVÁ si ani přes porážky na turnajích nemůže stěžovat na nedostatek pozornosti médií a reklamních agentur. Nadále zůstává jednou z nejfotografovanějších tenistek světa a minulý měsíc slavila úspěch i na poli finančním. Adidas s ní podepsala smlouvu, která srbské hvězdě zajistí peníze až do konce kariéry. 22letá Ivanovičová uzavřela kontrakt s touto společností už v roce 2006, jeho prodloužení znamená pro Srbku, která se stala tváří firmy, jisté peníze, dokud bude hrát tenis... „Jsem velmi hrdá na to, že se budu oblékat pro Adidas po celý zbytek své kariéry,“ prohlásila Ivanovičová a dodala: „Dlouhodobý kontrakt pro mě hodně znamená a byl logickým rozhodnutím.“ Smlouvu si pochopitelně pochvalují i zástupci firmy „tří pruhů“. „Ana je součástí našich ženských marketingových aktivit od samého začátku a jsme rádi, že naše úspěšné partnerství bude pokračovat,“ řekl zástupce Adidasu Jocelyn Robiot. Kromě Adidasu má Ivanovičová sponzorské smlouvy také s firmami Yonex, Rolex, Verano Motors, Technogym a Juice Plus...

Na turnaji v Bělehradu viděli diváci první americké finále okruhu ATP na antuce od roku 1991. O titul si zahráli spoluhráči z daviscupové reprezentace JOHN ISNER a SAM QUERREY. Druhý nasazený Isner porazil v semifinále Stanislase Wawrinku, který byl po odstoupení domácího Novaka Djokoviče největším favoritem na vítězství. „Je skvělé, že jsem vyhrál ve dvou setech. A bylo dobré, že to nedošlo do tie-breaků. Dobře a chytře jsem podával, to myslím rozhodlo,“ řekl pětadvacetiletý Isner po vítězství nad Švýcarem. Do fi nále se dostal i další Američan, turnajová trojka Sam Querrey, který svého krajanaq nakonec zdolal. Americké finále na antuce bylo na okruhu ATP naposledy k vidění před devatenácti lety. Jim Courier v něm na Roland Garros porazil Andreho Agassiho. 

Je schopný porazit kohokoli. Tedy s výjimkou Rogera Federera. Problémem však je, že tenista s jedním z nejlepších jednoručných bekhendů na světě nedokáže prodávat své schopnosti pravidelně a především na největších turnajích. A když už se prosadí do turnajových finále, častěji je ztrácí, než aby z nich odcházel jako vítěz. Proto se MICHAIL JUŽNYJ během deseti sezon na okruhu ATP dokázal na pouhé čtyři týdny usadit v nejlepší světové desítce. Aktuálně k ní ovšem nemá daleko a pokud se dá věřit tomu, že s přibývajícími roky se osmadvacetiletý Rus uklidnil, vyzrál, našel nový a pozitivnější přístup k tenisu a začíná si pomáhat svými už bohatými zkušenostmi, pak se v nejbližších týdnech a měsících můžeme nadít útoku na dosavadní maxima rodáka z Moskvy.  
Turnaj v Miami v dubnu 2008, koncovka souboje třetího kola s Nicolasem Almagrem. Za stavu 4:5 v rozhodujícím třetím setu měl Michail Južnyj brejkbol na Španělovo podání, ale dlouhou výměnu ukončil čopovaným bekhendem do sítě. Poté nastalo něco, co chtělo na youtube.com vidět skoro půl milionu lidí. Rus se třikrát vší silou praštil raketou naplocho do čela. Když se o pár sekund znovu objevil v televizním záběru, po čela a nose mu stékala krev... Po zápase, který skončil pozdě večer, vydrželi tři novináři (Američan, Angličan a Nizozemec) čekat na tiskovou konferenci s ruským tenistou. Během ní se mu ze čtyřcentimetrové tržné rány na čele opět spustila krev. Jeden z novinářů mu dal papírový kapesník, aby krvácení zastavil. „Nikdy jsem na kurtu neudělal takovou věc, abych použil násilí sám vůči sobě.“ Po třech ránách do vlastní hlavy zůstal Južnyj úplně v klidu. Jako by se nic nestalo. „Pak jsem ale viděl, jak na kurt kape krev. A musel jsem si nechat zavolat doktora.“ Vypadal, jako by právě opustil ring. Nebo minimálně měl za sebou hokejovou bitku. Přesto postoupil do osmifinále, tie-break vyhrál nejtěsnějším poměrem 8:6. „No jo, byli jsme ten večer na kurtě dva blázniví kluci,“ smál se Nicolas Almagro. Výplety raket umí udělat paseku. „Jako dítě jsem se takhle párkrát uhodil,“ říká James Blake. „Tekla mi krev, takže jsem toho brzo nechal. Mardy Fish se nedávno praštil a skončilo to krvácením kotníků prstů na rukou...“ Český daviscupový reprezentant Lukáš Dlouhý přidává: „Kafelnikov se kdysi mlátil raketou přes prsty, až si zlomil malíček. Rusové holt takové věci asi dělají...“
Zkráceno pro web

„Nemohu říct nic jiného, než že UniCredit Czech Open je opravdu nejlepší vizitkou českého tenisu, jsme na něj pyšní a vážíme si toho, že právě tento turnaj nese označení Czech Open. Je zorganizovaný na špičkové úrovni, u nás je jasně nejlepší. Doprovodné akce dávají všemu noblesu a glanc, vždycky se do Prostějova hodně těším. I historie tohoto turnaje je úžasná, dvacet tenistů, kteří hráli v uplynulých letech v Prostějově, byli nebo se dostali do světové desítky!“ říká o Czech Open šéf českého tenisu Ing. Ivo Kaderka.

„Všichni z nich si snad myslí, že máme na Hané tiskárnu na dolary.“ Tuhle větu řekl před deseti lety při turnaji Živnobanka Open šéf prostějovského tenisu dr. Miroslav Černošek. To už bylo jisté, že se drahé tenisové hvězdy v Prostějově moc objevovat nebudou. „Požadavky Moyi či Corii, kteří byli ochotni v Prostějově startovat, byly prostě nereálné. Coria se sice probojoval do semifinále turnaje v Monte Carlu a čtvrtfinále Paříže, ale u nás mohl prohrát v prvním kole. Dávat někomu polovinu našich prize money je prostě nemožné! Moya prohrál v Paříži ve druhém kole, byl sice světovou jedničkou, je určitě atraktivní, ale nemít za padesát tisíc dolarů jistotu, že se vám investice nějakým způsobem vrátí – je prostě špatné. Co by navíc na to řekli ostatní výborní hráči, kteří k nám přijedou bez garancí či dostanou jen přijatelné peníze, odpovídající finanční úrovni tohoto turnaje a také tomu, co jim můžeme nabídnout,“ dodával tehdy Černošek a všem nahlas dopředu zopakoval – „ne, na Hané se dolary opravdu netisknou...“ Prostějovský challenger už hodně dávno nehledá svou cestu, naopak – každoročně si potvrzuje, že před lety vybraná turnajová filozofie byla správná, časem prověřená – jako ta nejlepší. „Je velice příjemné a motivující organizovat největší český turnaj. Když se podíváme zpátky, opakovaně jsme sváděli souboje s funkcionáři i médii o tom, zda jdeme správnou cestou, mockrát jsme museli obhajovat naši turnajovou filozofi i. Ukázalo se, že jsme měli pravdu, šli jsme nahoru postupně, podle svých možností. Nakonec některé megalomanské tenisové projekty, které neodpovídaly následné síle české ekonomiky, zákonitě propadly. Měli jsme navíc ohromné štěstí v dokonalém partnerství Živnostenské banky a později UniCredit Bank, v rozvaze a vizionářské velkorysosti Jirky Kunerta. Díky vytrvalosti, cílevědomosti a určitě i trpělivosti Živnostenské banky má tento turnaj ve světě svůj zvuk a hráči se k nám rádi vracejí,“ dodával tehdy Černošek...
Více přináší tištěné číslo magazínu

Mezinárodní tenisová federace ITF je nejen organizací, která řídí dění ve světovém tenise, ale snaží se také pomoci rozvíjejícím se zemím, v nichž si tento sport teprve buduje tolik potřebné zázemí. V současné době ITF sdružuje 205 národních tenisových svazů.
Včetně například federace Kajmanských ostrovů, kde donedávna existoval pouze jeden klub se sto padesáti kurty v turistické oblasti. A proč donedávna? ITF se zapojila do rozvoje tenisu i v této zemi a během čtyřletého předem stanoveného programu se jí podařilo finančně podpořit vybudování dvou stovek nových kurtů. Nyní na zmíněném území existují čtyři kluby a Kajmanské ostrovy už neposkytují pouze možnost rekreačního tenisu. Jejich čtrnáctiletí a šestnáctiletí zástupci dnes startují celkem pravidelně na juniorských turnajích. Při výstavbě nových kurtů přispívá finančně rozvojovým zemím nejen ITF, ale i řada sponzorů, a také vlády nejrůznějších zemí. Například kabinet Nového Zélandu poskytl Cookovým ostrovům částku přes dva miliony amerických dolarů, aby se ostrov, kde hrají tenis čtyři procenta obyvatel, tenisově rozvíjel. Důvod? Nový Zéland pomáhal Cookovým ostrovům při založení tenisové asociace, která na zmíněném území vznikla již v roce 1947. Cookovy ostrovy jsou zemí, kde se do budování nových kurtů hodně investuje a tamější liga je nesmírně populární. Za pomoci novozélandských stavitelů kurtů nakonec vzniklo na ostrově, pojmenovaném po slavném námořním kapitánovi, třicet nových dvorců a každý patří jednomu klubu. Cookovy ostrovy se dnes mohou pochlubit více než osmi stovkami hráčů. ITF na ostrov vyslala dva placené trenéry v rámci takzvaného dotačního programu, aby pomohli mladým hráčům probojovat se alespoň do prvních kol některého z turnajů ATP či WTA. Chcete spojit chuť po dobrodružství s tenisovým tréninkem? Ano? Třeba na Estancia Aventura v Paraguayi, ranči s hovězím dobytkem, koňmi a německy mluvícím tenisovým učitelem? Žádný problém. Paraguayská vláda poskytuje dotace začínajícím podnikatelům v cestovním ruchu a tedy i tenisovým. A navíc, rozhodně přitom nemusíte vlastnit ani cestovní pas této jihoamerické země… Už mnoho rekreantů i začínajících tenistů strávilo pobyt na jmenovaném ranči. A užili si zde nejen s tenisovou raketou. Místní němečtí podnikatelé totiž kromě deseti antukových kurtů nabízejí i jízdu na koni. Od vlády dostal manželský pár z Německa dotaci v řádu několika milionů amerických dolarů. Jde o hodně lákavou nabídku – strávit dovolenou na „selském dvoře“ ve stylu „a la Jižní Amerika“. A najít zkušeného trenéra není problém. Jedním z několika je Kurt Ehrhardt. Mnozí si ho pamatují, když byl ještě trenérem v kempu v Scheideggu a v rekreačním německém středisku Gutlsing.

Podruhé se největší mládežnický turnaj seriálu Tennis Europe u nás hrál v areálu TC Cafex v Rakovníku. Soutěž, která je generálkou na mistrovství Evropy staršího žactva, BOHEMIA CAFEX CUP, obsadili hráči a hráčky třiadvaceti zemí. Česká radost byla malá. Své postavení v evropské špičce potvrdila Kateřina Siniaková, která vybojovala bronz. Po slabých výkonech mladých Čechů ve dvouhře, byla slabou náplastí semifinálová účast páru Pavel Štaubert – Jaroslav Vondrášek ve čtyřhře chlapců, půlku deblového bronzu vybojovala i Natálie Cváčková hrající se Slovenkou Janou Jablonskou.

Tristní byl pohled na české chlapce. Pomineme- li, že z devatenácti Čechů postoupili do druhého kola jen dva – Robert Čížek a David Poljak, nelze se pozastavit nad základním rozdílem mezi našimi a zahraničními nadějemi. Řada cizinců měla větší technické nedostatky než Češi, všichni ale víc bojovali, snažili se uspět. Plně souhlasíme s názorem reprezentačního „šéfa“ starších žáků Miloslava Štencla, který vystoupení zástupců našich barev hodnotil následovně: „Že to nebude žádná velká sláva, to jsem tušil. Naši mladí málo bojují, nechtějí hrát dlouhé výměny. To chce trpělivost a bolí to. Postrádal jsem větší nasazení, kluci jsou pohodlní, je to asi obraz doby. Mnozí berou tenis jako zájmovou činnost, nedávají mu nic navíc. Nedovedu si představit, že by talentovaný houslista hrál hodinu denně, nic by pak nedokázal. To samé platí i u jiných činností, tenis nevyjímaje. Této kritice se vymykají Zdeněk Děrkas a David Poljak. Snad i mladší ročníky – Mirek Chyba a Dominik Starý.“ Bylo smutné se na přístup českých tenistů dívat, mnozí balili utkání po ztraceném podání, ani se nesnažili uhrát víc gamů. Mnohým jakoby porážka ani nevadila. Odešli z kurtu, tenis je nezajímal, s rodiči opustili areál. To mladí Rusové či Belgičané krátce po odehrání svých zápasů sledovali hru svých vrstevníků.

JUSTINE HENINOVÁ se po svém návratu dočkala prvního titulu „až“ teprve na pátém turnaji po obnovení kariéry. Nenašla přemožitelku na antuce ve Stuttgartu, kde ve svém jubilejním 60. finále své kariéry porazila Australanku Stosurovou a získala celkově dvaačtyřicátý titul. Justine předloni v květnu ukončila kariéru. Bez tenisu ale dlouho nevydržela a letos se v sedmadvaceti letech na kurty vrátila. Odehrála čtyři turnaje bez vítězství: na dvou, včetně Australian Open, prohrála až ve finále, v Miami v semifinále. Bývalá světová jednička dosahovala velmi slušných výsledků a to byla její nejoblíbenější antuková část sezony teprve za dveřmi. Jenže během přípravy na Fed Cup si zlomila malíček na levé ruce. Při startu na prvním antukovém podniku ve Stuttgartu jí však handicap na „druhé“ ruce nezabránil ve vítězství. V té době jako světová čtyřiadvacítka se navíc ještě stále musela vypořádat s pozicí nenasazené hráčky, neboť do Německa zavítala řada předních hráček. Belgičanka ale během týdne jen potvrzovala, že na „svém“ povrchu bude horkou kandidátkou na tituly. Cestou do jubilejního 60. finále na okruhu WTA ztratila set jen se Srbkou Jankovičovou a o titul se utkala se Samanthou Stosurovou. Australanku porazila v prvním vzájemném setkání za rovných sto minut ve třech setech a kromě triumfu převzala už druhý osobní vůz Porsche. Ten mají tradičně pořadatelé stuttgartského podniku přichystaný pro vítězku a bývalá světová jednička si luxusní automobil odvezla také na podzim roku 2007, kdy se hrálo ještě na rychlém povrchu v hale. Heninová se v zápase vzpamatovala ze šňůry pěti prohraných gamů v řadě, které si připsala na přelomu druhého a třetího dějství. Zareagovat dokázala excelentně, když ve zbytku utkání ztratila už jen sedm fiftýnů. „Netušila jsem, že se do Stuttgartu ještě někdy vrátím. A už vůbec by mě nenapadlo, že to bude na antuce. Znamená to pro mě hodně,“ řekla bezprostředně po utkání Heninová.

Americké sestry získaly na prestižním WTA tour turnaji svůj druhý letošní titul ve čtyřhře. V Madridu navázaly na triumf z Australian Open a potvrdily svůj plán – zaútočit i na post světových deblových jedniček. SERENA a VENUS WILLIAMSOVY v Madridu odehrály teprve druhý letošní turnaj ve čtyřhře. Ve čtyřech utkáních neztratily ani set a společně získaly sedmnáctý titul. Ve finále ukončily šňůru osmnácti vítězných zápasů Gisele Dulkoové s Flavií Pennettaovou. Sestry Williamsovy spolu do roku 2003 vyhrály šest grandslamových titulů. Dalších pět let z různých důvodů příliš společných zápasů neodehrály. Až v roce 2008 zase začaly pravidelně startovat na turnajích „velké čtyřky“ a od Wimbledonu jsou téměř k neporažení. Loni kromě klopýtnutí na Roland Garros prohrály už jen na Turnaji mistryň. „Chceme být jedničkami, ne dvojkami. Ale v čele singlového žebříčku být obě nemůžeme. Chceme se o to pokusit alespoň ve čtyřhře,“ prozradila Serena plány sesterské dvojice. Do karet jim přitom nahrál i rozpad světového páru číslo jedna – Blackové s Huberovou.

Všechno začalo před patnácti lety, na počátku roku 1995. Lékařské vyšetření potvrdilo, že Tim Gullikson má nádor na mozku. Tim hrál pravou, jeho bratr Tom levou a moc nescházelo, aby se věnovali spíše basketbalu. Univerzita v Illionois je známá svými vynikajícími basketbalisty. Nakonec se vydali na tenisovou dráhu, ve čtyřhře byli spolu v sezoně 1983 ve finále Wimbledonu, prohráli s krajany Peterem Flemingem a Johnem McEnroeem. Tim vyhrál ve dvouhře v roce 1977 tři tituly, byl úspěšný v Newportu, Taipei a Adelaide, na závěr sezony mu ATP udělila titul Objev roku. O rok později vyhrál ještě dvouhru na turnaji v Johannesburgu. Tim Gullikson získal šestnáct titulů ve čtyřhře, deset s bratrem Tomem, byl ale také např. úspěšný s Tomášem Šmídem v Guaruje. V roce 1979 patřilo Timu Gulliksonovi 15. místo na ATP ve dvouhře, v roce 1984 byl šestý v deblovém žebříčku. Po skončení kariéry se dal na trenérskou dráhu, spolupracoval s Mary Joe Fernandezovou, Aaronem Kricksteinem, Barbarou Potterovou, Martinou Navrátilovou, od ledna 1992 s Pete Samprasem. Dvanáctého dubna 1993, za necelého půldruhého roku se stal Sampras světovou jedničkou... Sampras chtěl původně trénovat s Tomem Gulliksonem, ten však byl v roli nehrajícího kapitána Davis Cupu a měl na starosti také americkou olympijskou reprezentaci… „Přinesl do mého tenisu řád, pořádek a naučil mě oddělovat důležité věci od těch nedůležitých,“ říkal Sampras o spolupráci s jedním z nejdůležitějších trenérů jeho úspěšné kariéry. Spolupráce mu v budoucnu přinesla nejen hodně tenisového dobra, ale následně ho ponořila i do velkého smutku, který nebyl schopen skrýt...
Zkráceno pro web

RAFAEL NADAL měl kralovat světovému tenisu. Sezona 2008 patřila zcela jasně jemu, z postu žebříčkové jedničky sesadil Rogera Federera, kterého ve finále loňského Australian Open v pětisetovém dramatu donutil až k slzám. Jenže od konce loňského května bylo najednou všechno špatně. Na French Open prohra v osmifinále s Robinem Söderlingem, zánět v koleně, problémy s vazy, bolesti břišního svalu. Ne zrovna klidný rozvod jeho rodičů. Čerstvě třiadvacetiletý Španěl se trápil, dvakrát přerušil sezonu, když mohl hrát, nebyl schopný zvítězit na turnaji, i když v Šanghaji došel až do finále. Na londýnském Turnaji mistrů nevzal soupeřům ani set, na žebříčku klesl na čtvrtou příčku. Náladu si alespoň trochu vylepšil triumfem v Davis Cupu po finálovém pokoření Čechů. Situace se výsledkově nezlepšila ani v nové sezoně – finále v Dauhá, čtvrtfinále na Australian Open, semifinále v Indian Wellsu i Miami. Potlačoval pochybnosti nad stavem kolen, která se občas ozvala. Jenže otevřela se antuková část roku a najednou je tady starý známý „Rafa“. V Monte Carlu ztratil za celý turnaj pouhých čtrnáct gamů a vyhrál jako první v historii některý z podniků série Masters pošesté za sebou. V Římě už tak suverénní nebyl, ale zase nenašel přemožitele a klání v italské metropoli opanoval popáté v kariéře. V Madridu přidal rekordní osmnáctý primát z turnajů prestižní devítky. Rafael Nadal je zpátky a dere se na vyklizené pozice. Hodně razantně. Jestli se vydrápe tam, kde už jednou byl, záleží na jediném – jeho zdraví.

Jaká byla loňská, pro vás podivná sezona, poznamenaná zraněními?
Těžká. Antukovou část jsem hrál s bolestí a všechno vyvrcholilo prohrou se Söderlingem na Roland Garros, kam jsem přijel ve špatné formě. A nemohl jsem obhajovat titul ve Wimbledonu. Následovaly hodiny léčení, pak tréninku, nebyla to legrace. Ale zase jsem během tří týdnů úplně bez spojení se světem zjistil, že Mallorka je skvělé místo na odpočinek, mohl jsem tam v nádherném létě trávit čas s přáteli.
Jak vám bylo v závěru minulého roku?
Moje hra byla ovlivněna podvědomou obavou, co by se mohlo stát. Bál jsem se. Nevěděl jsem, jestli si můžu na kurtu dovolit to samé, co dřív. Neměl jsem ponětí, jak moje kolena zareagují, když budu zase hrát na hraně. Najednou jsem nebojoval jenom proti soupeřům, ale i proti sobě. To mě zabíjelo. Cítil jsem, že se svými tehdejšími výkony a schopnostmi nedokážu porážet ty nejlepší soupeře a vyhrávat důležité turnaje.
Jak jste se s tím vyrovnával?
Nebylo to jednoduché. Když si prožíváte nepříjemné momenty, nezbývá než se snažit, aby ten další týden byl lepší. Loni jsem od května hrál špatně. Kolikrát jsem byl blízko, ale přesto jsem nebyl schopný dotáhnout důležitý zápas do dobrého konce. Na druhou stranu jsem i přes porážky, které bylo těžké skousnout, tvrdě pracoval a vyhlížel další turnaj.    Zkráceno pro web

Fedcupová reprezentantka a 78. hráčka WTA Lucie Hradecká porazila ve finále prvního ročníku Sparta Prague Open Chorvatku Alju Tomljanovičovou • Ve čtyřhře byl nejlepší slovinsko-ruský pár Zecová-Peškiričová, Lykinová, ve finále přehrál Češky Hrdinovou a Cetkovskou • Hrálo se o padesát tisíc dolarů • Ve čtvrtfinále dvouhry měl český tenis trojnásobné zastoupení: Hradecká, Cetkovská a Záhlavová • Vyrovnaný boj Cetkovské s Hradeckou ve čtvrtfinále • Ambasadorem turnaje Sparta Prague Open bývalá úspěšná čs. reprezentantka Hana Mandlíková • I když turnaji nepřálo počasí, Sparta Prague Open měl dokonalou organizaci • Závěru turnaje přihlížela řada celebrit – prezident ČTS Ivo Kaderka, bývalí úspěšní sportovci - tenista Karel Nováček, hokejista Jiří Šlégr či oštěpař Jan Železný
• Zpravodajství na straně IV.

Pravidelné jarní zasedání Rady ČTS se uskutečnilo poslední dubnový den ve Špindlerově Mlýně. Místopředseda rady Leoš Fiala na něm přivítal prezidenta svazu Ivo Kaderku, členy výkonného výboru, třicet ze šestatřiceti členů tohoto orgánu a pracovníky sekretariátu ČTS. Po volbě komisí a jmenování zapisovatelů a ověřovatele zápisu přijali členové Rady nové členy z východních Čech, Václava Shejbala a Radima Zaplatílka. Leoš Fiala konstatoval, že usnesení z podzimního zasedání Rady bylo splněno.

Slova se poté ujal první muž českého tenisu Ivo Kaderka, který v úvodu řekl: „Na valné hromadě jsme ukázali, že jsme tým. Jsme spolkem inteligentních a slušných lidí. Naší prioritou je služba českému tenisu..“ Zdůraznil, že vedle podpory mládežnického tenisu jsou svazovými prioritami podpora oblastních svazů a státní reprezentace. V souvislosti s ní ocenil opětovný postup fedcupového týmu do semifinále soutěže, vyzdvihl úspěchy ve Winter Cupu i postup DC týmu do čtvrtfinále. Řekl, že i díky obchodním partnerům je ČTS finančně zajištěn a je nejrespektovanějším svazem v rámci ČSTV. Zanalyzoval situaci ve východních Čechách, zdůraznil, že výkonný výbor ČTS přijal nabídku tenisových funkcionářů z této oblasti, kteří vytvořili nový subjekt... Více přináší tištěné číslo magazínu