Bude platit kalendář? - str. 2-3

Ze současné světové desítky je Roger Federer nejstarší. Po vítězství v
Madridu přeskočil Nadala, po turnaji v Římě se Španěl zase vrátil na druhou
příčku.
Jaké je bodové pořadí na prvních třech místech?
1. Djokovič 11 800, 2. Nadal 10 060, 3. Federer 9 790.
Ale Švýcar se určitě nevzdal myšlenky na návrat na místo světové jedničky. Letos už vyhrál čtyři turnaje – Rotterdam, Dubaj, Indian Wells a Madrid a po dvou letech, poprvé od května 2010, by se mu to mohlo podařit. Navíc mu chybí jediný týden na postu světové jedničky, aby se dostal k číslu 286, právě to je rekord, který drží Pete Sampras. Djokovič loni vyhrál v Římě, letos tam byl ve finále, hrál semifinále na Roland Garros a získal titul ve Wimbledonu. Nadal hrál loni v Římě finále, letos vyhrál, kraloval pošesté na Roland Garros a ve Wimbledonu byl ve finále. A Federer? Letos se v Římě dostal o kolo dál, na French Open podlehl minulý rok ve finále a ve Wimbledonu ve čtvrtfinále. Z hvězdné trojice na tom byl nejhůř, obhajuje méně bodů než ti před ním. Kdyby měl platit kalendář, měl by mít ze všech kandidátů na post světové jedničky nejméně problémů. „Věřím, že se mi to může podařit,“ říká Federer.
(fe)Jaké je bodové pořadí na prvních třech místech?
1. Djokovič 11 800, 2. Nadal 10 060, 3. Federer 9 790.
Ale Švýcar se určitě nevzdal myšlenky na návrat na místo světové jedničky. Letos už vyhrál čtyři turnaje – Rotterdam, Dubaj, Indian Wells a Madrid a po dvou letech, poprvé od května 2010, by se mu to mohlo podařit. Navíc mu chybí jediný týden na postu světové jedničky, aby se dostal k číslu 286, právě to je rekord, který drží Pete Sampras. Djokovič loni vyhrál v Římě, letos tam byl ve finále, hrál semifinále na Roland Garros a získal titul ve Wimbledonu. Nadal hrál loni v Římě finále, letos vyhrál, kraloval pošesté na Roland Garros a ve Wimbledonu byl ve finále. A Federer? Letos se v Římě dostal o kolo dál, na French Open podlehl minulý rok ve finále a ve Wimbledonu ve čtvrtfinále. Z hvězdné trojice na tom byl nejhůř, obhajuje méně bodů než ti před ním. Kdyby měl platit kalendář, měl by mít ze všech kandidátů na post světové jedničky nejméně problémů. „Věřím, že se mi to může podařit,“ říká Federer.
Úvodní slovo - str. 4
Český tenis patří mezi nejlepší na světě. A komu by
tahle věta připadala jako nabubřelé vychloubání, pak se jen stačí otočit zpátky,
připomenout si postup fedcupového týmu do finále a zářijový semifinálový
daviscupový zápas v Argentině. K tomu samozřejmě musíme přidat zastoupení v
mužské i ženské světové desítce, prsty jedné ruky vám budou stačit, když budete
hledat federace, které jsou na tom stejně jako my. Ano, ke konci května se tím
mohly pochlubit jen USA a Francie. Bylo by bláznovstvím srovnávat obě ekonomiky
s naší, připomínat počty tenistů v jednotlivých zemích. Co je však třeba říct
nahlas: obě tyto federace organizují Grand Slam a je docela přirozené, že patří
k nejbohatším na světě. Každý však ví, že ani ty největší peníze z
netalentovaného lenocha wimbledonského šampiona neudělají. Hodně nahlas také
řekněme, že český tenis už patnáctý rok nemá finanční problémy. Když mnohé
české sportovní svazy rušily sekretariáty a začaly vše řídit z domácích laptopů,
tak ze Štvanice byly dokonale zafinancovány oblasti, peníze na soutěže,
reprezentační výjezdy mládežnických týmů a hlavně na výchovu talentů. Vedle
jistoty, která vyzařuje ze svazu, jsou u nás navíc stále kluby, které se dokážou
o mladé nadějné tenisty postarat, zařadí je do výchovného systému od
tréninkového střediska mládeže až po působení v Národním tenisovém centru.
Připomínám to i proto, že navíc prezident ČTS přišel se svým pohárem pro týmy
mladšího i staršího žactva a staršího dorostu. Peníze budou nejen pro mistry
České republiky, finančně jsou podporovány i týmy v oblastech. Proč ho tak
nazval? „Především proto, že je to opravdu zrcadlo mé svazové filozofie,“ říká
Kaderka v rozhovoru, který otiskujeme v tomto čísle. „Od začátku vím, že je
potřeba a nezbytně nutné pečovat o mládež a od této filozofie do konce světa
neustoupím. Nikdo mě nepřesvědčí, abych se podílel na nějakých megalomanských
projektech, které českému tenisu nic nepřinášejí. Pro mě je dětský, mládežnický,
juniorský úspěch víc, než předávání poháru cizímu tenistovi, který si k nám
přijel pro prize money a třeba navíc ještě něco dostane do kapsy jako startovné.
Pro český tenis a pro mě je určitě významnější, když junioři vyhrají Galeův
pohár, než když po Štvanici běhají na turnaji světové hvězdy. Pro mě to je – a
vždycky bude – z pohledu budoucnosti českého tenisu rozhodně potřebnější. A proč
jsem řekl Prezidentský pohár? Peníze pro český tenisový svaz přináší jedna
osoba, a proto jsem rozhodl, že se budou dávat mládeži, že se budou dávat do
budoucnosti českého tenisu...
Kompletní úvodní slovo Ing. Františka Kreuze přináší tištné vydání magazínu
Kompletní úvodní slovo Ing. Františka Kreuze přináší tištné vydání magazínu
HOŘÍ SPOR O MODROU ANTUKU - str. 6

Zkráceno pro web
CHCE FLUORESKUJÍCÍ MÍČKY - str. 6

POŘÍZEK TREFIL REKORD - str. 8

Další zajímavosti přináší pravidelná rubrika tištěného magazínu
Pořád jsem stejný blázen. Ale
krotím se… - str. 9-11 /můj příběh/

Jeden z nejhezčích, ne-li vůbec ten nejkrásnější okamžik své dosavadní kariéry, prožila rodačka z Plzně loni ve druhé polovině září v Quebeku. Přestože jí léto vůbec nevyšlo, vyhrála jen dva zápasy, došla si v kanadském městě pro svůj premiérový a dosud jediný turnajový titul. Původně tenhle podnik při sestavování svého turnajového programu neměla v plánu, ale pak si vzpomněla – Valerie Tetreaultová ukončila kariéru. Tedy Kanaďanka, která Češku při jejích dvou startech v Quebeku vždy vyřadila hned v úvodním kole. „Tak já tam teda pojedu,“ řekla si naše fedcupová reprezentantka. A dobře udělala. Na cestě do finále ztratila jediný set a v něm obrátila jedenácti získanými gamy v řadě souboj s Novozélanďankou Marinou Erakovicovou. „Ve třetím setu jako bych byla v nějaké jiné zóně. Nezkazila jsem snad žádný míč, hrála jsem chytře. I když v posledním gamu jsem nervózní byla. Lhala bych, že ne,“ vyprávěla čerstvá turnajová šampionka. „Prožila jsem si nádhernou pohádku.“ Dostála tak svým slovům, která pronesla o čtrnáct měsíců dříve po ztraceném finále na pražském turnaji okruhu WTA. „Dřív nebo později titul přijde, moc po něm toužím,“ říkala v útrobách štvanického centrkurtu Barbora Záhlavová-Strýcová po prohře s Maďarkou Agnes Szavayovou. Velká touha se naplnila. Zajímavé bylo, že u vítězství chyběl muž, který na něm měl obrovský podíl. Jakub Herm-Záhlava, od září 2006 manžel a také trenér české tenistky. Zápasy své ženy nesledoval ani na internetu. Že by byla bývalá juniorská světová jednička sama sobě nejlepším trenérem? „Něco na tom možná je,“ směje se účastnice olympijských her v Aténách 2004. „Dělala jsem si všechna rozhodnutí sama. I ta nejmenší. Pak jsem si na kurtě hodně věřila. Celý týden to bylo takové zvláštní. Když jsem vyhrála fi nále, bylo mi smutno, že jsem večer sama na pokoji. Ale na druhou stranu jsem si řekla – vždyť já to dokážu sama, i bez manžela.“ Nabízela se tak otázka: Co to takhle zkusit častěji? „Bavili jsme se o tom, ale od té doby jsme zase byli všude spolu.“ Kdo ví, jestli právě proto od té doby Barbora Záhlavová-Strýcová žádný další titul nepřidala...
Zkráceno pro web
Horaciovo mečbolové
zmrtvýchvstání - 12 /Prague open/

Lukáš Rosol a Horacio Zeballos
„Přijelo sedm tenistů z první stovky světového žebříčku, termín bohužel koliduje s velkou soutěží v Madridu, takže tu jsou hráči až z druhé padesátky,“ říkal ředitel turnaje a generální manažer I. ČLTK Vladislav Šavrda, který si dále posteskl: „Volné karty jsme měli pro Robreda a Haase. Prvně jmenovaný ale ještě není zcela fit, Tomy Haas se po úspěchu v předcházejícím týdnu v Mnichově, kde byl v semifinále, omluvil. Žel, jeho sorry přišlo až po vylosování hlavní soutěže, takže jsme volnou kartu už nemohli přidělit žádnému z českých tenistů.“ S rozezvučením strun tenisových raket při kvalifikaci si viditelně oddechl Vladimír Houdek, generální manažer pořádající agentury Sport Towers Prague. Jemu patřila otázka, jak je těžké získat pro turnaj s dotací 100 000 dolarů generálního partnera, v tomto případě společnost Noncore? „V dnešní době je nelehké nejen získat generálního sponzora, ale nasbírat dostatečné množství prostředků na pokrytí nákladů. Ty představují částku přes sedm milionů korun. Snažíme se, aby se náš turnaj – včetně zázemí – vyrovnal soutěžím ATP tour. Se společností Noncore budeme jednat o prodloužení smlouvy, byla partnerem jen pro letošní rok.“
Zkráceno pro web
Člověk se svatozáří - str. 15 /doma/

2008: Ivo Kaderka předal Doc. MUDr. Janu Záhlavovi, CSc., Cenu prezidenta ČTS
Bylo mi třináct, když jsem elegantního šviháka viděl poprvé. Bylo to v Nýrsku, kam přijel s dalším mladým plzeňským lékařem A. Wirthem na tenisový turnaj. Netušil jsem, že se po čtyřech letech spřátelíme. Byl mi rádcem a kamarádem. Jan Záhlava patřil k lidem, kteří neznají odpočinek, žil medicínou a sportem. Již v závěru studia vedl kroužek vysokoškolaček – vesměs mediček – a později tým pod bezednými koši. Se svými svěřenkami, mezi kterými poznal i svoji manželku Evu, to dotáhl až do druhé nejvyšší basketbalové soutěže, třikrát se s nimi, neúspěšně, pokoušel o postup mezi elitu. Řadu let byl i basketbalovým rozhodčím. Po získání lékařského diplomu nastoupil jako asistent v Ústavu patologické fyziologie lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. Pracovitý a talentovaný Jan Záhlava byl v osmašedesátém roce vyslán na lékařský kongres do Spojených států. Srpen 1968 prožil za velkou louží, vrátil se o tři měsíce později než měl, a to mu bylo osudné. Kariérní postup se zastavil, na dlouhá léta se stal „pouhým“ odborným asistentem. Ctižádostivý, mladý lékař se vedle medicínské vědy a basketbalu věnoval také tenisu. Sám patříval k talentům, jako dorostenec porazil v Černošicích i Richarda Schönborna. Začal funkcionařit v oddíle TJ Slavia VŠ Plzeň, který se svými kamarády před lety zakládal. Stovky, možná tisíce hodin věnoval budování areálu v Borském parku. Měl veliký podíl na jeho rozkvětu a rozmachu. V šedesátých letech měl oddíl v soutěžích devatenáct družstev, on sám v té době hrál za „éčko“ dospělých...
Zkráceno pro web
Může být příští ročník ještě
lepší? - str. 18 /Sparta prague open/

Lucie Šafářová
Při druhém ročníku se to stalo poprvé, letos opět muselo vedení turnaje Sparta Prague Open dát k příjezdové cestě do Stromovky tabuli „KAPACITA AREÁLU NAPLNĚNA“. Stejné oznámení viselo i u vchodu do tenisového areálu. „Na turnajovém webu jsme napsali, že se areál otevírá v půl desáté a bude otevřeno do doby, než se naplní jeho kapacita. Mnoho tenisových fanoušků pak volalo k nám do recepce a ptali se, zda mohou ještě přijet, zda je ještě šance dostat se dovnitř, ale už jsme opravdu nemohli pouštět do areálu další diváky,“ říkal Ing. Jiří Tichý, marketingový manažer turnaje Sparta Prague Open. Kde hledat kořeny výborného turnaje žen Sparta Prague Open? Na jaře 2009 vstoupil na českou tenisovou scénu silný hráč – nová Sparta. „Chtěl bych, aby se pražská Sparta stala hegemonem pražského a českého tenisu, Prostějov aby vládl tenisu na Moravě. A moc si přeji, aby ti, co v českém tenise něco znamenají nebo znamenat chtějí, byli v jednom z těchto dvou klubů. Samozřejmě, jako Prostějovák bych byl rád, aby se nejlepší tenis hrál v našem městě, ale příchod silné a pracovité Sparty českému tenisu určitě hodně prospěl,“ přál si před časem Miroslav Černošek. Tenisové zákulisí dobře vědělo, že majitelem klubu je právě on, za Spartou stojí Michaela Peterová se svým týmem, strategická rozhodnutí se dělají ve spolupráci s Petrou Langrovou, která je výkonnou místopředsedkyní společnosti. „Od začátku nám bylo jasné, že kromě dobře fungujícího týmu na Spartě musíme vstoupit i mezi turnajové pořadatele a to se nám podařilo. Vychází to samozřejmě také z dobré spolupráce s Českým tenisovým svazem,“ dodává Petra Langrová. Vedle turnaje žen Sparta Prague Open, to jsou letos mj. Moravia Steel Sparta Cup, ITF 18, v červenci bude hned následovat mužský futures s dotací 15 tisíc USD a na konci září turnaj žen s prize money 10 tisíc USD. Ještě předtím přivítají na Spartě na turnaji Eurovia Sparta Cup mladé evropské naděje do 14 let...
Zkráceno pro web
Poprvé na prvním místě - str. 22 /Olympijské hry/

Reggie a Lawrence Dohertyové (GBR) kralovali tenisovým soutěžím na OH 1900 v Paříži
Bude to však jiný Wimbledon. Rozhodně se z něj vytratí usedlá tradice, zmizí povinné bílé oblečení, ve Wimbledonu byli vždycky jen a jen tenisoví fanoušci, tentokrát bude publikum jiné, v hledišti určitě zasedne hodně sportovců z jiných odvětví. Rozhodujícím dnem pro olympijské nominace je 11. červen, žebříčky ATP a WTA vydané den po skončení Roland Garros. Ve dvouhrách nastoupí 64 mužů a 64 žen, maximálně čtyři muži a čtyři ženy z každé země. Podle žebříčků má prvních 56 hráčů a hráček zajištěný přímý postup (ale maximálně čtyři tenisté a tenistky z každé země), osm tenistů se na OH dostane díky volným kartám. Ve čtyřhrách se představí 32 párů. Deset nejlepších deblistů a deblistek z žebříčků ATP a WTA má jisté místo, ti si také mohou vybrat partnera do čtyřhry. Druhý pár musí splnit podmínky pro zařazení do soutěže a co je důležité – všechny musí nominovat národní federace a schválit národní olympijský výbor. Ve smíšené čtyřhře nastoupí 16 dvojic z hráčů, kteří splnili podmínky pro dvouhru či čtyřhru, o přijetí do turnaje rozhodne součet jejich umístění na žebříčku. Z pohledu reprezentace by pak hráči a hráčky měli mít za sebou starty v Davisově poháru či Fed Cupu. V případě, že nestartovali, musí být doloženo, že nominovaní mají zájem startovat...
Zkráceno pro web
ROZZLOBIL HLAVNĚ RUSKÉ DÁMY - str 26 /za oponou/

Další zajímavosti přináší pravidelná rubrika tištěného magazínu
Přádova tenisová radost - 28 /před 10 lety/

Tenis začal hrát Stanislav Přáda ve dvanácti v pražském LTC v Letenských sadech. „Nebylo to ale nic moc. Navíc jsem měl už jako kluk zdravotní potíže, vysoký tlak a problémy se srdcem. A protože jsem na většině turnajů vypadl v úvodních kolech, začal jsem soudcovat a skoro pokaždé jsem s pískáním vydržel až do konce turnaje.“ Mladí se na pozice rozhodčího nikdy moc nehrnuli. „Mně to nikdy nevadilo a navíc jsem se do nejrůznějších klubových činností co nejvíce zapojoval. Samozřejmě, bylo to i proto, že jsem si brzy uvědomil, že to s mými úspěchy na dvorci nebude nijak valné a že jedinou šancí – jak zůstat u tenisu – bylo právě na lajně, na umpiru, nebo v komisi rozhodčích,“ říkal Standa Přáda. Kdo ho poznal, potvrdí, že se vždycky spíše držel vzadu, dopředu se rozhodně netlačil. A úspěchy v roli rozhodčího? „Na ty jsem vůbec nemyslel. Spíše jsem chtěl, abych odvedl na rozhodcovské židli dobrou práci. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych se třeba měl dostat jako rozhodčí do Wimbledonu. Když jsem pak začal pracovat v komisi rozhodčích, tak jsem se spíše držel úřednické práce, aby byly v pořádku papíry, klapaly nominace rozhodčích na jednotlivé přebory a mistrovství. Ale abych se cpal na umpir a bylo na mě hodně vidět, ne, to určitě ne. Navíc byla jiná doba a o naše rozhodčí nebyl venku zájem. Někdy vyjel Libor Syblík, Jára Bečka, Franta Rychetský či Buriánek, pak taky Tonda Bubeník. S postupem času to bylo samozřejmě jiné, naši rozhodčí začali jezdit do zahraničí víc.“ Přesto se Stanislav Přáda dostal k mimořádným zápasům. „Když se u nás konala velká mistrovství či utkání Davisova poháru, tak jsem třeba pískal zápas Honzy Kodeše s Rochem, seděl jsem například na umpiru při zápase Goolagongové, ale brzy jsem se dostal do funkce asistenta vrchního rozhodčího a to jsem moc fiftýnů z mistrovství či Davis Cupů neviděl. V zákulisí mají tihle lidé dost práce a starostí...“
Zkráceno pro web
Chci se zlepšovat. S tím přijde
všechno! - str 31 /dialog měsíce/

Mnoho tenistek doplatilo ve svých prvních grandslamových fi nále na nervozitu. Díky čemu jste se vy s ní v Melbourne srovnala?
Ale já jsem byla super nervózní. Nemohla jsem se dočkat finále, to čekání bylo strašné. Pořád jsem se ptala – kdy už se konečně začne hrát? Pak byly první dva gamy z mojí strany hrozné, ale rychle jsem se srovnala. A pak už jsem jen bojovala a snažila se být lepší než soupeřka.
Který moment na cestě za vaším prvním grandslamovým titulem byl nejtěžší?
Určitě semifinále proti Kim Clijstersové. Ona je opravdová šampionka, obhajovala titul. Při mečbolu jsem měla pocit, že moje ruka váží snad dvě stě kilo. Ale proměnila jsem ho a tenhle zápas mi přinesl hodně sebevědomí. Byl to úžasný moment, zkušenost, která mě hodně naučila.
Máte pocit, že jste na své první grandslamové vítězství dosáhla rychle, nebo to byla dlouhá cesta?
Především se za ním skrývá mnoho tvrdé práce. Ale nezabývám se tím, jak dlouho to trvalo – hlavně, že přišlo. Postupovala jsem k tomuto cíli krok za krokem, přes pár překážek, semifi nálových nebo čtvrtfinálových porážek. Ale každá mi přinesla neocenitelné zkušenosti. Hlavně ta se Serenou Williamsovou ve čtvrtfinále Australian Open 2010, kdy jsem měla dobře rozehraný zápas, ale nakonec jsem ho ztratila. Brala jsem to jako velké poučení, které mi pomohlo vydat se po správné cestě. A loni jsem se hodně poučila. Každou prohru jsem analyzovala do detailů, které se teď snažím využít ve svůj prospěch. Zkouším být vyrovnaná a profesionální každý den...
Zkráceno pro web
[ Zpět na navigační lištu | Předplatné | O nás | Tiráž | Minulý ročník | Vydavatelství | Aktuální číslo | Ceník
inzerce ]



