„Myslím si, že prožívám nejšťastnější období ve své kariéře, ano, končím, ale to, co se dnes na centrálním dvorci dělo, to asi jen tak někdo nezažije,“ říkal Jiří Novák po slavnostním ceremoniálu. „Odcházím se vztyčenou hlavou,“ přidal, když pak definitivně skončil v druhém kole. Loučení Jiřího Nováka s profesionální kariérou bylo hlavní událostí prvních dnů prostějovského UniCredit Czech Open. „Je pro mě velkou ctí, že mohu za český tenis poděkovat tak vynikajícímu člověku a dnes už velké tenisové legendě. Jirko, děkuji ti za všechno, co jsi udělal pro český tenis, prožil jsem s tebou vynikajících deset daviscupových let, odehrál jsi opravdu skvělé zápasy,“ řekl šéf Českého tenisového svazu Ing. Ivo Kaderka a předal mu Medaili Karla Koželuha. Dr. Ivan Kosatík, hejtman Olomouckého kraje dal Novákovi symbolický zvon. Proč? „Sportovec by měl mít talent, talent se však ještě nemusí stát vynikajícím sportovcem a legendou. Ale talent, který má srdce, stejně jako zvon, se legendou může stát. Ty jsi měl vždycky, Jirko, velké tenisové srdce.“ Starosta města Prostějov Ing. Jan Tesař Jirkovi poděkoval především za to, že byl vždycky dokonalým vzorem pro mladé a pevně věří, že někteří půjdou v jeho stopách. Každý dobře ví, že kdyby nebylo Dr. Černoška, který se zasloužil o rozvoj prostějovského tenisu, nestal by se ani Jiří Novák pátým hráčem světa. „Jirko, před dvanácti lety jsme získali pro prostějovský tenis první extraligový titul a tento okamžik považuji za jeden z největších zážitků v mé funkcionářské kariéře. Byl jsi u všech našich velkých úspěchů. Prostějovský tenis je navždy spojen s Jiřím Novákem a Jiří Novák, pevně věřím, bude navždy spojen s prostějovským tenisem,“ řekl Dr. Miroslav Černošek. (fa)

Před několika dny jsem si přečetl v deníku Sport článek Proč po silném lese zbyla jen pustá paseka redaktora Lukáše Tomka. Kdysi jsem ho potkal jako „nezávislého arbitra“ v rozhlasovém duelu, kde byl mým protihráčem bývalý reprezentant Šmíd. Tenkrát jsem se od něj dozvěděl, že „…český tenis padá dolů a hrozně nám chybí velký turnaj ATP…“ Moje věcné argumenty o dlouhodobé koncepci podpory mladých tenistů, o systému výchovy talentů, o desítkách a stovkách akcí pro české hráče dopadaly jako hrách na zeď. Podobně jako statistika, která je dokonalým obrazem síly českého tenisu. Pan redaktor se tehdy mohl dozvědět například i to, že v ČTS nejsme ochotni akceptovat požadavky na plat kapitána daviscupového týmu ve výši 100 tisíc dolarů – jak požadoval v roce 1998 Tomáš Šmíd, tenkrát to byly asi 4 miliony korun. A že velké peníze investujeme do mládeže a že diamantové trafiky bývalým hvězdám nedáváme a dávat nebudeme.
Ano, vítáme a dobře zaplatíme toho, kdo odvede velký kus práce, hraběcí rady nepotřebujeme. Pan redaktor Tomek píše ve Sportu o problémech českého fotbalu a hokeje, kritizuje kšeftování s hráči, nezájem o budoucnost, chaos v práci s talenty. V mnoha místech svého článku přirovnává svazovou práci k péči o les. Agenti hráčů a bafuňáři nazvaní lýkožrouty řádí prý v lese tak dlouho, až zůstane zpustlá paseka… Pan redaktor Tomek je najednou až dojemně starostlivý a rozumný. Asi jako hlavní hrdina dramatu Obrácení Ferdiše Pištora. Poznámka ve Sportu se mně moc líbila. Ano, správný lesa pán skutečně dvě třetiny roku sází mladé stromky nebo prořezává mladý porost, myslí prostě na budoucnost. Děkuji za tato slova, jsou exaktním popisem práce Českého tenisového svazu od roku 1998.
Jen pro zajímavost – v roce 1998 nebylo v ČR jediné tréninkové středisko mládeže, jediný turnaj ITF futures pro mladé hráče, žádný evropský či světový šampionát juniorů, minimum turnajů ITF a Tennis Europe pro žáky a dorost. Od roku 1998 jsme vybudovali systém dokonalé péče o „tenisový les“ a jeho zdravý růst podporuje patnáct tréninkových středisek mládeže napříč celou republikou, pět středisek vrcholového tenisu, dvě Národní tenisová centra a tímto systémem prošlo již více než 1500 mladých tenistů, včetně Berdycha, Vaidišové, Šafářové, Lojdy, Urbánka a dalších – jak se říká ve článku redaktora Tomka – „…aby měly ty nejsilnější kusy dost místa na slunci…“
Mistrovství světa juniorů družstev – nejvýznamnější juniorská akce světa (prošli jí i hráči jako Nadal a spol.) – máme v ČR již podeváté, mistrovství Evropy juniorů jednotlivců potřetí a ročně servírujeme mladým hráčům zhruba sedm mezinárodních turnajů ITF futures, bylo jich za poslední léta kolem padesáti! Prostějovské Czech Open i pražský ECM Prague Open organizačně i hráčskou úrovní v mnohém předčí...
Zkráceno pro web, IVO KADERKA prezident Českého tenisového svazu

„Rafael Nadal je zvíře, které na kurtu vidí rudě a jde po krvi, ať je na druhé straně sítě kdokoliv,“ napsal o španělském mágovi nejčtenější barcelonský deník. Vyprávět o tom může i jeho krajan a kamarád Carlos Moya, jenž si prošel v očích Nadala zvláštním vývojem. Nejprve byl Nadalovým idolem, pak tréninkovým partnerem, ještě později spoluhráčem z vítězného daviscupového týmu. Po čtvrtfinále letošního French Open se stal „Rafovou“ nemilosrdně uštvanou obětí, když prohrál až příliš jednoduše (6:4, 6:3, 6:0). Psal se rok 1998 a tehdy dvanáctiletý chlapec Rafael seděl na Mallorce v rodném městě Manakor u televize. Sledoval, jak tehdy jeho slavný krajan třímá stříbrný pohár, jenž patří pouze šampionům Roland Garros. Chtěl být jako on! A nyní? Píše se rok 2007 a Nadal, dnes jednadvacetiletý zarputilý bojovník se svaly kulturisty, už dokázal víc, než Moya, třicetiletý stárnoucí playboy s tetováním po těle. „Směřuje do tenisového důchodu,“ napsal o něm francouzský tisk, přesto byl po čtvrtfinále na dvorci Phillipe Chatriera víc než obvykle cítit respekt k poraženému. Po mečbolu Nadal divoce nejásal, jak bývá zvykem temperamentního Španěla. Přispěchal k síti, kde se pohledy žáka a učitele střetly. Kývli na sebe a rozešli se. Moya si nesl v tašce porážku a kanára navrch. „Že to nebylo vůči kamarádovi hezké? Mluvili jsme spolu po zápase v šatně a Carlos nebyl naštvaný,“ řekl Nadal a hned dodal na adresu staršího kamaráda: „Odehrál dobrý turnaj, účast ve čtvrtfinále grandslamového podniku je přece dobrá, nebo ne? Jsem šťastný i za něj,“ vzkázal Moyovi. Jejich vzájemný duel byl v centru pozornosti. Na tribuny přišel i herec Antonio Banderas, který na French Open sledoval devatenáctý vítězný zápas Nadala v řadě. „Hraji ještě lépe než loni,“ pochválil se obhájce titulu. (pek)

Kypřan MARCOS BAGHDATIS se tenisově trápí. A nese to velmi těžce. „Nedaří se mi, přestože na sobě velmi tvrdě pracuji. Nic nepodceňuji, ale výsledky se prostě nedostavují. Bude v tom asi psychika. Znáte to: když moc chcete, tak to prostě nejde,“ říká. Po loňském senzačním tažení do finále Australian Open, které ho katapultovalo až do top ten světového tenisu, nabrala jeho kariéra sestupnou tendenci a dnes je už jen průměrným mužem žebříčku. Problémy se rozhodl řešit po svém. Odešel z Paříže, kde léta žil a „vyučil se“ světovým tenistou, zpět na rodný Kypr. „Bylo to správné rozhodnutí. Cítím se teď výborně, mám větší klid na trénink,“ konstatoval Baghatis a nezapomněl dodat: „Vracím se stejně jako moji předci k rodným kořenům. Myslím, že jsem snad našel ten nejlepší možný recept na návrat do absolutní špičky současného tenisu.“
(vpr)

Havraní vlasy. Podmanivý úsměv. Snědá pleť. Sexy postava. Neustále dobrá nálada. Kdyby byla modelkou, praly by se o ni nejproslulejší módní domy, aby byla tváří jejich značky. Mohla se stát také právničkou jako matka nebo se věnovat ekonomii jako otec. A klidně se mohla díky svému vzhledu jen dobře vdát a celý život nemuset nic dělat. Jenže ANA IVANOVIČOVÁ chtěla hrát tenis. Neměla to jednoduché, bylo to však dobré rozhodnutí. Krásná Srbka je stále teprve na začátku své tenisové kariéry. Jedno už je ale možné tvrdit: Jde po správné cestě, aby brzy trvale patřila mezi nejužší světovou špičku.

Jaké je nejoblíbenější město rodačky z Bělehradu? Rozhodně se od ní dá čekat vztah k městu, kde se před devatenácti lety narodila. Z tenisového hlediska je to ovšem jinak: Paříž. Tam o sobě dala Ana Ivanovičová (skutečně si v křestním jménu píše jedno n) světu bílého sportu před dvěma lety poprvé vědět. A hned pořádně nahlas. V té době už měla na kontě turnajové vítězství (v lednu v Canbeře z kvalifikace) i pokoření soupeřky náležící do první světové desítky (v dubnu v Miami výhra nad Kuzněcovovou) a vystoupala do čtvrté desítky světového žebříčku. Do opravdové záře reflektorů se ale postavila až koncem května na antuce areálu Rolanda Garrose.
Ve třetím kole grandslamového French Open si vyšlápla na Amélii Mauresmoovou. Třetí tenistka světa měla za sebou výborné výsledky na antuce a mladinká soupeřka pro ni neměla být vážnější překážkou. Ana byla jiného názoru a domácí favoritku na centrálním dvorci Philippa Chatriera před patnácti tisíci diváky ve třech sadách vyřadila. „Přitom na tak velkém kurtu jsem ještě nehrála. Ale byl to jeden z nejlepších zápasů mé kariéry,“ rozplývala se tehdy sedmnáctiletá hráčka. Už v tomto věku vyhlásil britský časopis Ace Srbku sedmou nejpřitažlivější tenistkou světa. Při exhibici v Basileji si ji vybrali za partnerku bývalí profesionálové Noah a Bahrámí. Oni dodali divákům humorné scénky, ona půvab. Ale kdyby přišlo na tenis, zahanbit by se rozhodně nedala. Po Mauresmoové vyřídila také Italku Francesku Schiavoneovou, přestože s ní prohrávala 1:3 v rozhodujícím setu. „Jsem citlivá, ale odhodlaná bojovnice!“ Ve čtvrtfinále už ani citlivá duše bojovnice nic nenadělala s Naďou Petrovovou. Ale její ještě slavnější chvíle ve městě nad Seinou měly teprve přijít...
Kompletní materiál přináší tištěné číslo magazínu

French Open, to je nejtěžší a nejnevyzpytatelnější Grand Slam sezony. Na antukovém podkladu se nejvíc v historii rodili překvapiví šampioni.V jednadvacátém století to ale tak docela neplatí. Poslední tři roky patří stříbrný Pohár mušketýrů nezničitelnému španělskému silákovi Rafaelu Nadalovi, mezi ženami rovněž třetí rok po sobě uhájila trofej Suzanne Lenglenové subtilní belgická královna Justine Heninová. Ročník 2007 ale přece jen připravil nečekaný příběh. To když si finále zahrála devatenáctiletá Srbka Ana Ivanovičová.
Letošní Roland Garros zůstane také hluboko vryté do srdcí fanoušků pětadvacetiletého Švýcara Rogera Federera. Ten letos prahnul po unikátním zápisu do historie – pokud by vyhrál, zkompletoval by sbírku všech grandslamových titulů a navíc by teprve jako třetí muž v historii po Američanovi Donu Budgeovi a Australanu Rodu Laverovi měl v držení všechny tituly z turnajů velké čtyřky v jeden čas. Federer si hodně věřil, do Paříže přijel s obrovským sebevědomím. Na turnaji v Hamburku totiž poprvé v životě porazil na antuce Nadala, přerušil jeho rekordní šňůru 81 výher na oranžové hlíně za sebou a navíc mu nadělil kanára. Celým Roland Garros ti dva pak procházeli jako nůž máslem. Federer během turnaje prohrál jediný set (ve čtvrtfinále s Robredem), Nadal se do titulového boje dokonce dostal bez ztráty kytičky. „Jenom to ukazuje, o kolik je lepší než soupeři,“ poznamenal jeho španělský krajan a velký kamarád Carlos Moya, kterého rodák z Mallorky vyřadil ve čtvrtfinále. Po roce se tak ve městě nad Seinou opakovalo finále prvních dvou nasazených mužů: Federer versus Nadal. A výsledek byl také stejný. Švýcar po roce znovu prohrál 1:3 na sety, tentokrát 3:6, 6:4, 3:6, 4:6. Španěl se tak stal po Švédu Borgovi teprve druhým mužem tenisových dějin, který v Paříži zvítězil třikrát po sobě. „Je mi Rogera líto. Je to velký šampion a dobrý člověk,“ řekl Nadal, ještě než převzal stříbrem se lesknoucí trofej patřící šampionům. „Jsem zklamaný, ale prohrál jsem s lepším hráčem,“ připojil Federer a v rukách svíral stříbrný podnos, cenu útěchy. Byl to znovu klasický duel útočníka Federera se skvělým obranářem a atletem Nadalem, který viděli diváci v Paříži (včetně fotbalové star Thierry Henryho). Federer se pokoušel o maximální riziko, vysokorychlostní tenis, který na běhavého a spolehlivě hrajícího rivala platí. Spáchal při něm ale 60 nevynucených chyb oproti 25 soupeře. Při prvním mečbolu, jemuž čelil, vypálil světový král symbolicky forhend za základní čáru a v tu chvíli pro letošek zemřela jeho naděje stát se držitelem všech grandslamových titulů v jednom kalendářním roce...
Zkráceno pro web

Prostějovský challenger UniCredit Czech Open 2007 se zapíše do naší tenisové historie jako poslední turnaj Jiřího Nováka. Kdo si však myslel, že vše skončí jen u symbolické slavnosti, ten se mýlil. Ano, zazněla slova díků, ale po příjemném ceremoniálu Novák oddálil svůj poslední start na českém území a postoupil do druhého kola přes třetího nasazeného Argentince Martina Vassalla Arguella! „Slavnostní zahájení utkání bylo pro mne velmi dojemné a navíc následovalo vítězství. Že mám možnost hrát na tomto turnaji i další zápas, toho si velice cením. Říká se, že se má končit v tom nejlepším a mně se to daří,“ říkal po zápase šťastný Novák.Ve druhém kole pak Novákovu cestu definitivně zastavil další Argentinec Juan-Pablo Guzman. Vše se odehrávalo před plným hledištěm AGROFERT Arény, turnaj zase nabral na síle, žádná tenisová akce v české historii neměla tak skvostné obsazení doprovodných akcí. Navíc finále mezi vítězným Argentincem Roitmanem a daviscupovým reprezentantem Německa Mayerem patřilo rozhodně v turnajové historii k těm nejkvalitnějším. UniCredit Czech Open 2007 i se svým dokonalým zákulisím skončil velkým úspěchem, který se v příštích letech bude jen těžko opakovat.

Loučení Jiřího Nováka s profesionální kariérou bylo hlavní událostí prvních turnajových dnů. „Málokterému hráči se podaří končit na turnaji v domácím prostředí. Před plným hledištěm, kde není ani jeden tenisový fanda, který by vám úspěch nepřál. Když se ozval skandovaný potlesk, došlo mi, že se blíží konec. Ale nostalgii jsem necítil. Přece jen se na konec kariéry připravuji dlouho,“ říkal Novák, ale ani jemu se před plným centrálním dvorcem AGROFERT Arény nemluvilo lehce. V dokonalé režii se s bývalým pátým hráčem světa, úspěšným daviscupovým lídrem a velkým prostějovským patriotem přišli rozloučit šéf Českého tenisového svazu Ing. Ivo Kaderka, hejtman Olomouckého kraje Dr. Ivan Kosatík, starosta města Prostějov Ing. Jan Tesař a jednatel TK PLUS Dr. Miroslav Černošek.Poté oslavenec odehrál pár symbolických míčů se svým synem Kubou a začal duel prvního kola. Pro mnohé to mělo být jen symbolické rozloučení Jiřího Nováka s prostějovským turnajem, ten byl jasně proti a deklasoval třetího nasazeného Argentince Vassallo Arguelloa (60. ATP). „Byla to fantastická atmosféra, dopředu mě hnal naplněný centrální dvorec, jsou to nezapomenutelné zážitky. Měl jsem určité představy, ale že to bude tak dojemné, tak dokonale zorganizované, to jsem nepředpokládal. Je to pro mě překvapující vítězství a dnes jsem zažil okamžiky, na které se prostě nedá zapomenout. Ale na druhé straně, jsou to chvíle, pro které se tenis hraje. Přiznám se, nečekal jsem, že budu po tak dlouhé turnajové pauze předvádět takový tenis. Myslím si, že jsem svému soupeři nedal moc šancí. Když řeknu, že jsem vyhrál zaslouženě, tak to je pravda.“
Ne, nedalo se myslet na zázrak, Novák nemohl ten turnaj vyhrát, třebaže si to někteří tenisoví snílci přáli. Argentinec Guzman mu ve druhém kole připomenul, že osmiměsíční turnajová pauza se přece jen na Novákovi podepsala. „Odcházím se vztyčenou hlavou. Ve své kariéře jsem samozřejmě odehrál spoustu lepších zápasů, ale jsem spokojený,“ řekl Novák na své poslední tiskové konferenci.V každém případě odvedl na UniCredit Czech Open 2007 velice kvalitní výkon a po vyřazení ve čtyřhře, ke které nastoupil s Berdychem, se intenzivně věnoval účasti na doprovodných akcích...
Zkráceno pro web

Déšť, který dva dny v týdnu před UniCredit Czech Open zkrápěl pařížskou antuku, byl příčinou značného prořídnutí startovní listiny mezinárodního šampionátu České republiky žen v Přerově. Především chyběla přihlášená Lucie Šafářová. Brněnská rodačka ještě v době, kdy se uzavíralo startovní pole přerovské soutěže, hrála na French Open. Chyběly i další, a tak nejvýše nasazenou byla Angelique Kerberová. Devatenáctiletá Němka své postavení na „pavouku“ potvrdila a – byť s notnou dávkou štěstí – vyhrála. Také deblové měření sil se stalo kořistí nejvýše nasazených: poháry vítězek vybojoval český tým Lucie Hradecká a Renata Voráčová.

Pojďme se podívat co se v areálu, který připomínal nevěstu v čistých, žel, záplatovaných šatech, událo. Celá událost proběhla, díky rodičům nevěsty z E-Motion, podle reglementu, ony šaty měly být podle předchozího ujišťování samá krajka… Na úvod 9:3 pro domácí Tucet Češek dostal šanci zahrát si v turnaji dotovaném pětasedmdesáti tisíci dolary v hlavní soutěži. Osm jich překonalo zahraniční soupeřky, dvě – mladé Andrea Berková a Karolína Plíšková – se sice loučily, ale odvedly výkony, za které se nemusely stydět, potlesk po skončených utkáních patřil rovným dílem jejich přemožitelkám i jim. Los svedl dvě naše hráčky, Andreu Hlaváčkovou a Veroniku Chvojkovou, v prvním kole. Byl to jeden ze dvou zápasů, které byly nedohrány. Zdravotní potíže vyhnaly nejprve z kurtu Slovenku Katarinu Kachlíkovou (s nasazenou Edinou Gollovitsovou si obnovila svalové zranění), poté pro střevní potíže ukončila české derby i Chvojková. „Před turnajem jsem brala speciální antibiotika. Včera večer jsem nemohla daleko od WC. Ve střevech jsem měla revoluci. Zkusila jsem hrát, ale i v průběhu zápasu jsem si musela vzít pauzu. V úvodu třetího setu mi docházely síly. Nemělo cenu se trápit. Škoda, forma byla dobrá,“ svěřovala se Chvojková, kdysi považovaná za veliký talent. Plzeňačka Andrea Hlaváčková, kterou v září čeká maturita, se na duel dívala trochu jinak: „Jsme stejně staré, jsme kamarádky. Vyhrát jsem měla ve dvou setech. V prvním jsem promarnila dva setboly. Od druhého jsem hrála koncentrovaněji, ve třetím jsem se soustředila na úvod, po vedení 2:0 už jsem věřila v postup.“ Příjemným překvapením byl postup kvalifikantky Terezy Hladíkové. Druhý set však ztratila.
Proč? „Nemám stoprocentní úderovou jistotu. V tréninku údery zvládám, při utkáních chybuji. Ne, nervózní jsem nebyla. Čeká mě kolegyně z TK Precolor Zuzana Ondrášková, nemám co ztratit,“ vysvětlovala Hladíková. Nádherné přímky, oku lahodící tenis chvílemi předváděla Petra Kvitová, o které se hovoří jako o brzké konkurentce dvojice Vaidišová – Šafářová. Byly ale v její hře okamžiky, kdy oči bolely.

Petro, zkazila jsi třiadvacet forhendových returnů, darovalas tím Kurhajcové téměř šest gamů, co ty na to?
„Riskovala jsem a moc mi to nevycházelo. Ale zahrála jsem víc vítězných míčů. Soupeřka hrála agresivně z bekhendu, byla lepší v podání a měla i nečekaně rychlé nohy. Postup jsem si však zasloužila.“ Jako Alenka v říši divů se tvářila osmá nasazená Ukrajinka Viktorie Kutuzovová: „Že Kleinová netrénuje? Že se víc věnuje televiznímu komentování? To nevím. Proti mně hrála skvěle, téměř nechybovala. Neděláte si legraci?“ Sandra Kleinová se šťastně usmívala: „Porazila jsem Viktorii před časem. Hrála pod tímto dojmem, nervózně. Přitom se tlačí do první stovky. Její hra mi nevyhovuje. Ale nekazila jsem. Vítězství mě samozřejmě potěšilo!“ Nečekaně hladkého vítězství dosáhla Renata Voráčová. Slovence Magdaleně Rybárikové dokonce „zazpíval“ kanár. Jak viděla utkání poražená? „Renatě vše vycházelo. Hrála skvěle. Čím mě překvapila? Předvídavostí a taktickým vedením hry. V závěru jsem už byla bezradná.“ Postoupivší Michaela Paštiková po svém třísetovém vítězství nad Galinou Kosykovou: „Rozhodla moje vůle. Druhý set jsem ztratila vlastními chybami, menší koncentrací.“ Překvapivě sebekritická byla po hladkém vítězství nad Polkou Joannou Sakowiczovou sedmá nasazená Klára Zakopalová-Koukalová: „I když jsem vyhrála, spokojená nejsem. Předvedená hra neodpovídala mým představám. Udělala jsem příliš mnoho chyb. Sakowiczová hrála rychle, k výhře mi dopomohlo to, že se hůře pohybuje...“
Více přináší tištěné číslo

Ruska Světlana Kuzněcovová byla podle švýcarského mága Rogera Federera největší favoritkou na zisk Poháru Suzanne Lenglenové na letošním French Open. „Dominátor“ dokonce prohlásil, že obdivuje její hru, čímž vzbudil u jednadvacetileté Rusky nefalšované nadšení. Ta, když se zprávu dozvěděla od novinářů, nechtěla věřit vlastním uším a rychle běžela ověřit si ji na internetové stránky. „Myslela jsem, že jde o vtip. Vždyť je to úplně nejlepší, co můžete slyšet, Roger je legenda. Je neuvěřitelné dozvědět se, že tohle řekl o mém tenisu,“ zářila Kuzněcovová, která však slova Federera nepotvrdila a vypadla už ve čtvrtfinále.      Další zprávy přináší pravidelná rubrika

„Ivan Lendl přijel na naši akci už počtvrté a opět se choval jako dokonalý profesionál. Je jednou z největších osobností tenisové historie a přitom z něj vyzařuje skromnost a pokora,“ říkal jednatel TK PLUS Dr. Miroslav Černošek. Právě tato firma pozvala Ivana Lendla, aby se stal váženou celebritou golfového V.I.P. turnaje, který se konal v rámci tenisového UniCredit Czech Open 2007 ve Slavkově u Brna.
Poprvé se Ivan Lendl objevil v Prostějově na podzim roku 1998, konala se slavnostní vernisáž Alfons Mucha v Čechách a na Moravě. Na začátku Lendlova zájmu o dílo Alfonse Muchy bylo osudové setkání se synem slavného malíře, spisovatelem Jiřím Muchou v jednaosmdesátém roce v Praze. „Byl jsem tehdy u toho a rád vzpomínám, jak byl Ivan tou chvílí okouzlen, jak bytostně vnímal každý okamžik tohoto setkání. Bylo zákonité, že se s Jiřím spřátelili,“ říká o setkání Lendla s Jiřím Muchou Ing. Kukal. „Ivan podlehl kouzlu malířského a kreslířského umění Alfonse Muchy a stal se největším sběratelem jeho plakátů,“ dodává zkušený kouč. V roce 2000 se Ivan Lendl v Prostějově objevil podruhé, v Městském prostějovském muzeu se uskutečnila vernisáž výstavy Alfons Mucha, Paříž 1900.V poslední listopadový den roku 2000 se do pražského Obecního domu sjely největší české sportovní hvězdy, aby v anketě Sportovní osobnosti století, kterou připravila firma TK PLUS, udělaly symbolickou tečku za dvacátým stoletím. Ivan Lendl tehdy přiletěl do Prahy na sedmnáct hodin! Elegantně opálený profesionál, kterému se na tváři usadil spokojený úsměv byl v roce 2000 v anketě TK PLUS vyhlášen Nejlepším českým tenistou 20. století. „Jsem už taková povaha, že když něco dělám, tak to chci dělat pořádně. Dříve to byl tenis, nyní rád hraji golf, když jedu na kole, tak chci jet lépe, než jsem jel den předtím,“ řekl tehdy v Praze. Ochotný, vstřícný, dokonalý profesionál. Byl hvězdou V.I.P. Golf Cupu v areálu Austerlitz Golf Club ve Slavkově u Brna. Na tenisové galaparty UniCredit Czech Open předával spolu s premiérem Mirkem Topolánkem charitativní šek prostějovské nemocnici. Dana Zátopková a Oldřich Svojanovský mu pak odevzdali Čestné členství v Klubu českých olympioniků.
Na tenis už Ivan Lendl myslí mnohem méně než v letech minulých, jeho myšlenky se točí především kolem výchovy pěti dcer a určitě i on doufá, že se jednou některá z nich prosadí v golfu. Od příletu byl sledován novináři, uspořádal dvě velké tiskové konference, s médii se setkával v průběhu třech dní v Čechách neustále.
Vadí vám zájem novinářů?
„Ne, je to přece jejich práce a když se dělá dobře a přináší prospěch, tak to přece vadit nemůže. Ale na druhé straně, zájem o mou osobu už není takový jako v době, kdy jsem hrál na turnajích. To neříkám proto, že bych si snad stěžoval, ale prostě tak už to v životě je. Jsou tu jiní sportovci, o kterých se hodně píše a to je správné.“
Na co se vždycky při návratu do Česka nejvíc těšíte?
„Že uvidím bývalé přátele, které jsem dlouho neviděl. To je velice příjemné...“
Zkráceno pro web

Ulihrach v semifinále, Cibulec s Friedlem druzí • Do finále dvouhry se probojoval druhý nasazený Němec Mayer • Loučení Jiřího Nováka v Prostějově • Čtyřhru vyhrála nenasazená deblová dvojice Ramon Delgado – Juan-Pablo Guzman (Paraguay – Argentina) • Tabara vyřadil nasazenou jedničku Hrbatého • Obhájce titulu Hájka porazily zdravotní potíže • Berdych s Novákem v semifinále čtyřhry • Ing. Kunert: Stojíme za největším a nejhodnotnějším turnajem v České republice a máme z toho radost • I. Kaderka: ČTS bude držet visačku nejprestižnějšího tenisového turnaje v České republice prostějovského Czech Open i v dalších letech • M. Černošek: Nasadili jsme vysokou laťku • Velkou hvězdou golfového V.I.P. turnaje byl Ivan Lendl, doprovodných akcí se zúčastnili mj. tři olympijští vítězové – Jágr, Mečíř a Valenta, pátý a osmý hráč světa Jiří Novák a Karel Nováček •
Zpravodajství na str. IV, V a VI