Tomáš Berdych si pro svůj dosavadní největší úspěch vybral nejvhodnější místo, protože Wimbledon je určitě nejslavnější tenisové jeviště na světě. Ať si všichni říkají, že Australian Open je nejlaskavější, Roland Garros svou antukou nejnáročnější, US Open nejhektičtější. All England Club je nadto nejnoblesnější! O Wimbledon se zajímají i ti, které tenis vůbec nezajímá. A navíc si myslím, že se odtud nejrychleji a nejsnadněji chodí do tenisového nebe. (fkz)

Hned na začátku musím říct, že Barboře Strýcové od jejích prvních tenisových kroků fandím a – stále jí odpouštím. Bojuje, tenis prožívá do posledního morku kosti a jsem přesvědčen, že žije na sto procent, miluje na sto procent a tenis určitě nikdy neošidila. Když prohrává, mnohdy nemá sílu ovládat se, ale tu většinou nemají ti, kteří přišli do sportovní arény umřít. Jak začala? O osm let starší sestra hrála tenis a často brala Báru s sebou na kurty. Ta už ve čtyřech letech tahala raketu místo kačera, v šesti začala jezdit hrát do Německa, od devíti vyhrávala menší turnaje a potichu nakukovala do tenisového světa. Měla čas v tom shonu vnímat sportovní etiketu, když zběsile hltala tajemství tenisu a radovala se z každého fiftýnu? Odmalička byla zvyklá vyhrávat. A když přišly první porážky, nesla je těžce. Stále častěji vybuchla, zlobila se na sebe i na všechno kolem, aby se po zápase změnila v příjemnou holku, která usilovně touží něco velkého vyhrát. Čím více chtěla, tím více se při prohrách trápila. Trpělivé okolí si prostě muselo zacpávat uši, ale nejen ti kolem Barbory (viď, Láďo…). Stačí zajít na kterýkoliv turnaj od mladších žáků a poslouchat rodiče, mnohdy i trenéry, a měli bychom pořád mít vatu v uších. Ale nenaříkejme, hektická konkurence a živelná touha po sportovním úspěchu to s sebou prostě přinášejí – a nejen na tenisových dvorcích. Kdo říká cosi jiného, lže si sám sobě. Báře jsem odpustil, i když v roce 2004 poslala při fedcupovém duelu v Circolo Tennis Maglie v Lecce generálního sekretáře ČTS po nepovedené smeči do pr…. a ještě dřív, když v roce 1999 na mistrovství světa v Prostějově křičela po prohraném zápase se Slovenkou Živčicovou do celého areálu takové nadávky, že se červenal i tenisový Pán Bůh. Bylo jí tehdy třináct a za rok nadávala stejně, ale to se její tým dostal do finále. A kdyby předtím večer neměla horečku, hrála by se na Hané poprvé česká hymna. České dívky se zastavily až ve finále (i s Bářinými nadávkami). Strýcová, Šafářová, Freislerová, taková byla sestava našeho týmu! Pak se Strýcová prosazovala mezi juniorkami, vyhrála Australian Open ve dvouhře v letech 2002 a 2003, rok předtím získala v Melbourne na juniorce čtyřhru s Cetkovskou. V sezoně 2002 byla vyhlášena světovou juniorskou jedničkou. A pořád nadávala jako dlaždič a to je nechci urážet. „Nikdy nebudu svatoušek. A ani nechci být. Stydím se za to, když sprostě nadávám. Nebo se přímo na kurtu rozbrečím a pak si připadám jako největší debil. Ale ty sprostý slova mě štvou víc, měla bych se krotit,“ řekla Barbora v rozhovoru pro Sport Magazín před dvěma roky...
Kompletní úvodní slovo Ing. Františka Kreuze přináší tištné vydání magazínu

Byl jediný míček od vítězství a účasti ve čtvrtfinále Wimbledonu, když na kurtu, kde hrál, zřejmě z horka zkolabovala mladá sběračka míčků. Ta sice cestu ROBINA SÖDERLINGA mezi nejlepších osm trochu zbrzdila, Švéd se ale nenechal rozhodit a i přes dva neproměněné mečboly postoupil. Dívce se udělalo nevolno v momentě, kdy Söderling v závěru pětisetového duelu podával na vítězství a vedl 40:15. Po pauze, během níž děvče odvedli z kurtu, jeho soupeř David Ferrer ze Španělska oba mečboly odvrátil. Šestý nasazený Švéd nicméně přece jen vydřel postup do čtvrtfinále po výhře 7:5. „Najednou rozhodčí zastavil hru, protože se udělalo špatně sběračce míčů. Pro sběrače musí být těžké vydržet na kurtu tolik hodin,“ řekl po zmíněném zápase Söderling. „Nebylo to, bohužel, pro mne dobré načasování. Kdyby se to stalo v utkání dříve, bylo by to jednodušší. Ale stalo se a já jen doufám, že už je jí lépe,“ dodal. Ve čtvrtfinále pak prohrál s Rafaelem Nadalem.
Zkráceno pro web

Známý daviscupový reprezentant USA MARDY FISH byl za titul na trávě v Newportu odměněn výrazným žebříčkovým posunem. Bývalý sedmnáctý hráč světa, který vyhrál turnaje ATP už na všech površích, si polepšil o třicet míst a dostal se znovu mezi nejlepších padesát tenistů planety. Mardy Fish na trávě v Newportu plnil roli nasazené šestky a nakonec to byl on, kdo zůstal neporažen. Osmadvacetiletý Američan tak zkompletoval sbírku titulů na všech površích. V minulosti slavil triumfy v roce 2003 ve stockholmské hale, o tři roky později na rychlé antuce v Houstonu a loni na tvrdém povrchu v Delray Beach. Za poslední úspěch byla bývalá světová sedmnáctka odměněna 250 body v žebříčku ATP tour, což pro Fishe znamenalo posun na 49. místo světového computeru.
Více přináší tištěné číslo magazínu

Ukrajinský tenista SERGEJ BUBKA sice možná nikdy nevystoupí ze stínu svého otce, legendárního skokana o tyči, dosáhl však ve své kariéře významného milníku. V americkém Newportu se poprvé představil ve dvouhře v hlavní soutěži turnaje ATP Tour. Třiadvacetiletý Sergej zatím hrál pouze challengery a marně bojoval v kvalifikacích na turnajích ATP. Až na trávě v Newportu porazil v posledním kvalifikačním kole v tie- -breaku třetího setu Němce Simona Stadlera a mohl se těšit na zápas v hlavní soutěži. „Už jsem s tátou mluvil,“ řekl webu ATP rodák z Doněcka a popisoval otcovy pocity: „Je šťastný, když vidí, že se zlepšuji. Snad budu předvádět dobrý tenis i nadále.“ V této sezoně už byl syn olympijského vítěze a šestinásobného mistra světa ve skoku o tyči blízko kvalifikačnímu úspěchu v Marseille, tie-break ve třetím setu posledního kola s Belgičanem Mertensem však ještě nezvládl. „Jsem strašně rád, protože v minulosti jsem hodně zápasů relativně těsně prohrál. Takže teď se to snad konečně obrátilo,“ radoval se Bubka po postupu do hlavní soutěže v Newportu. Dosavadním největším úspěchem Bubky je loňské vítězství na challengeru v japonském Kjótu a start za reprezentační tým Ukrajiny v Davisově poháru. Zkráceno pro web

Odmala měla svůj život nalinkovaný. Nikdy se proti tomu nevzepřela, vždy byla a je ráda, že jí otec vybral právě tenis. Přesto s ním LUCIE ŠAFÁŘOVÁ málem v šestnácti letech musela skončit. Kvůli problémům se zdravím. Ještě že je dnes třiadvacetiletá rodačka z Brna velkou bojovnicí. A nejen na kurtu, ale také ve své snaze vyrovnat se s potížemi a porvat se s nepřízní osudu. Jen díky tomu mohla tenistka vyznačující se agresivní hrou plnou vítězných úderů projít před třemi lety do grandslamového čtvrtfinále, během dvou týdnů porazit čtyři soupeřky z elitní desítky světového pořadí a sama klepat na bránu nejlepší dvacítky žebříčku. Neotevřela ji, ale teď se o to fedcupová reprezentantka pokouší znovu. Tenisově na to přítelkyně wimbledonského finalisty Tomáše Berdycha rozhodně má. Otázkou je, co jí dovolí její ne zrovna stabilní zdraví.

Zranění. Zranění. Zranění...
A bohužel nejspíš ne naposledy. „Štve mě to. Utíkají mi zápasy, turnaje, body. Ale je to součást sportu. A u mě tak často se opakující, že už to beru. Každý den dělám rehabilitaci, cvičím, abych riziko dalšího zranění co nejvíc eliminovala,“ říká smířeně brněnská rodačka. Povídala to den před svým vstupem do ECM Prague Open, kdy se těšila na snad povedený turnajový týden na Štvanici. Vyhrála zápas prvního kola, jenže do dalšího už z pozice nejvýše nasazené tenistky nenastoupila. Důvod? Obnovené zranění levého zadního stehenního svalu. „Lucka má určitě i na elitní desítku. Ale bohužel ji stále brzdí zranění,“ ví také bývalá slavná tenistka Hana Mandlíková. David Kotyza, bývalý trenér Šafářové, dodává. „Zranění ji limitují nejvíc ze všeho. Snaží se s tím něco dělat, ale její tenis je hodně náročný a tělo má křehčí než ostatní holky.“ Kdybychom měli vyjmenovat všechny zdravotní problémy, které sužovaly Lucii Šafářovou, možná by se nic dalšího do jejího příběhu nevešlo. „Sestra už mi říkala, že bych v budoucnu mohla dělat fyzioterapii nebo něco podobného. Že budu všechno znát...“
Více přináší tištěné číslo magazínu

O letošním Wimbledonu by se dal popsat celý tento časopis. A ještě by toho hodně zbylo. Byl to totiž Wimbledon výjimečný: celé dva týdny vůbec nepršelo, po třiatřiceti letech přijela královna a k vidění byl nejdelší zápas... ne, tomu snad ani nejde říkat zápas... všech dob. Jenže i kdyby Isner s Mahutem hráli ještě dnes, přebije to z českého pohledu to, co v Londýně dokázal Tomáš Berdych. Čtyřiadvacetiletý český tenista postoupil do finále. Porazil Federera a Djokoviče. A bývalí hráči o něm básnili, jako by mu měly patřit následující roky. A třeba taky budou.

Tomáš Berdych promine, ale buďme na chvíli gentlemani a dejme na úvod prostor dámě. Je jí dvacet, přijela z Fulneku a ve Wimbledonu způsobila senzaci srovnatelnou s tím, jako kdyby královna utekla z lože a prstem na centrálním kurtu vydloubla kus trávy. Petra Kvitová až do letošního roku nevyhrála na trávě jediný zápas. A bůhvíjak to s ní nevypadalo ani na přípravném turnaji v Hertogenboschi – prohrála v prvním kole. Je to paradoxní, ale možná jí pomohlo, že si pár týdnů předtím poranila kotník. Nemohla moc běhat, trénovat bekhendy ani forhendy, tak ji trenér David Kotyza postavil na základní čáru a nechal ji servírovat. Poprvé, posté, potisící... „Celkově dva tisíce podání, snad se to ukáže,“ prohlásila Kvitová. A taky že ukázalo, i když tedy ne ve všech zápasech. „Její servis je lepší, než býval, ale pořád daleko za tím, kde by být mohl,“ konstatoval kouč. Ve druhém kole vyřadila Kvitová někdejší semifinalistku Čcheng Ťie z Číny. Už to bylo překvapení, ale pořád neškodné v porovnání s tím, co se dělo pak. Proti ječící Azarenkové uhrála deset gamů v řadě a na výkon proti Wozniackiové je i použití slova uragán slabé. Tenistce, kterou všichni opěvují jako budoucí světovou královnu, udělila lekci jako malé žákyňce. Povolila jí jen dva gamy a za 46 minut z toho byl jeden z nejrychlejších zápasů turnaje...
Zkráceno pro web

Serena Williams

Novak Djokovič

Ten daviscupový zápas měl na začátku zvláštní předehru. Týmu Chile s Gonzalezem na domácí antuce jsme se všichni báli, když navíc po vyhraném zápase v Belgii trápily Radka Štěpánka zdravotní problémy. Pak však přišla v polovině června spásná zpráva, že dlouhodobě nejlepší chilský tenista Fernando Gonzalez nenastoupí kvůli problémům s koleny a rázem jsme byli považováni za jasné favority. „Kvůli zánětu šlachy v koleně mě čeká více než dvouměsíční pauza, bohužel, nemohu hrát Davisův pohár,“ konstatoval Gonzalez a hned začaly předzápasové počty. Berdych odvedl vynikající výkon na pařížské antuce, Radek Štěpánek se na UniCredit Czech Open chtěl vrátit na turnajový okruh, v záloze však byl ještě Hájek, který získal titul na prostějovském challengeru a navíc na Světovém poháru v Düsseldorfu vyhrál dva zápasy ze tří. Tak čeho bychom se měli bát? říkali tenisoví optimisté, ale nakonec bylo všechno jinak.

Nehrající kapitán Jaroslav Navrátil sedával na tribuně UniCredit Czech Open, sledoval Radka Štěpánka a věřil, že se na prostějovském challengeru odrazí k dřívější tenisové síle. „Radek je dokonalým profesionálem, a když se rozhodl pro tento turnaj, tak si musí vnitřně věřit. Má za sebou velice složité období, zdravotní problémy ho určitě hodně zaskočily, je však velkým bojovníkem a moc dobře ví, co je pro tenisovou kariéru potřeba obětovat,“ tvrdil Navrátil v Prostějově. „Nejlepší by bylo, kdyby UniCredit vyhrál, to by mu hodně zvedlo sebevědomí.“ Nehrající kapitán už ani nemusí opakovat, že česká týmová reprezentace musí být na velké zápasy v Davisově poháru kompletní, tedy se Štěpánkem a Berdychem. A Štěpánek v Prostějově o Chile? „Je to ještě daleko, záleží na mé kondici a taky musím poznat, zda jsem schopen hrát zápasy na tři sety. Do Chile zbývá pár týdnů a věřím, že se do formy a kondice dostanu a vše bude v pořádku.“ Pak však Radek nedokončil fi- nále UniCredit Czech Open a ukázalo se, že jeho zdravotní problémy mohou být složitější. Navrátil však pořád sázel na Štěpánkovu tenisovou zarputilost, že zažene únavový syndrom, který ho přinutil odpočívat. Návrat v Prostějově tedy nevyšel podle Radkových představ, následoval odjezd na turnaj do Halle, tam se však musel odhlásit – antibiotiky léčil zánět v krku… Když už se zdálo, že by přece jen mohlo být vše v pořádku, zranil si na tréninku koleno a následná magnetická rezonance u docenta Koláře jasně potvrdila – bez Wimbledonu a Davisova poháru! Zraněné koleno bylo v letošním roce již čtvrtým Štěpánkovým zdravotním problémem…
Zkráceno pro web

Zubatá ekonomická krize zardousila pražský podnik WTA tour. Developerským firmám, jako je ECM, se v poslední době dobře nedýchá, jiní sponzoři nejsou k mání. Když turnaji ECM Prague Open posledním vítězným míčkem Agnes Szavayové odzvonilo, bylo nám najednou smutno. Byť celý týden zněl Štvanicí chorál na oslavu krásy tenisu, posledním tónem byl cinkot umíráčku. Loučení obstarala spolu s vítěznou Maďarkou i plzeňská rodačka Barbora Záhlavová-Strýcová, která si zahrála své první finále WTA na posledním pražském turnaji této kategorie. S populárním kláním se přišel rozloučit také jeho pravidelný host a vyznavač tenisu, prezident České republiky Václav Klaus, i tenisový šéf Ivo Kaderka. Přítomni byli rovněž všichni, kteří v historii turnaje mnoho znamenali – Vladimír Houdek, Vladislav Šavrda, Jiří Fencl a Tomáš Ježek.

Švédka Johanna Larssonová vyřadila úvodní den hlavní soutěže Karolínu Plíškovou, vítězku juniorky na letošní Austaralian Open. „Je to mladá hráčka s dobrým servisem a tlakem. Myslím si, že před domácím publikem nehrála patřičně uvolněně,“ viděla střetnutí Seveřanka. A co k utkání česká juniorka? „Utkání jsem si prohrála sama, chybovala jsem, na vedro si musíme zvyknout, ostatně v Austrálii bylo mnohem tepleji. Hodně mi však vadily stíny na kurtu.“ Od dubna ve Fezu prohrávala Iveta Benešová na turnajích v prvním kole. Na domácí antuce, kde trénuje, prokletí zlomila. Na centrálním dvorci zdolala Marvanu Jugičovou- Salkičovou. Bosňanka nebyla snadným soustem a po utkání litovala chvilkové ztráty koncentrace: „Bylo to v úvodu třetího setu. Iveta hrála moc dobře, mně několik míčků ulétlo, nebyla jsem zcela koncentrovaná.“ Benešová sice sebekriticky přiznala, že nehrála nejlépe, ale vítězství jí spravilo náladu. „Už jsem je potřebovala, výhru jsem vybojovala. Mohla jsem vyhrát ve dvou setech, ale i tak jsem spokojená.“ Sandra Záhlavová začala přestřelku s Catalinou Castanovou z Kolumbie důrazně, vedla 5:1, ale set ještě ztratila. A pak i celý zápas... Co k tomu Plzeňačka? „Udělala jsem hloupost – čekala na chyby soupeřky. Ale nebylo jich tolik v řadě, aby to stačilo na zisk setu. V tom druhém jsem měla problémy s vysokými liftovanými míči soupeřky, nemohla jsem na ni tolik tlačit. Prohra mě mrzí.“
Více přináší tištěné číslo magazínu

Potřetí se staly dvorce TK Slavia Plzeň v Borském parku dějištěm evropského měření sil tenisového mládí. Starší žactvo bojovalo tentokrát o čtyři kolekce medailí. Oproti předcházejícím létům se medaile neudělovaly v soutěži útěchy. Navíc byla na programu jen jedna, zatímco před rokem bojovali o medaile odděleně ti, kteří prohráli v prvním kole a zvlášť hráči a hráčky, kteří jednou vyhráli. Ty nejcennější si z města na soutoku čtyř řek vybojovali reprezentanti čtyř zemí. Ve dvouhře dominovala nenasazená, osmatřicetikilogramová, agresivně hrající Nizozemka Indy de Vroomeová. Dvouhra chlapců byla ve svém závěru italskou záležitostí, zlato získal levou hrající topspinář Gianluigi Quinzi. Dívkám vládly nenasazené, což potvrzuje i prvenství francouzského páru Estelle Cascinová – Laura Tanfinová. Italové byli i favority čtyřhry, neudrželi však nervy na uzdě, byli v supertie-breaku trestáni a tak nadšení vytrysklo u našich severních sousedů. Titul vybojovali Poláci Phillip Gresk a Kamil Majchrzak. Česká radost se jmenuje Kateřina Siniaková, která se probojovala do finále dvouhry a získala stříbro. V sudé roky je to v Plzni česká norma. Před dvěma roky jsme byli páru Mendesová – Rohanová vděční za bronz.

Dlouholetý kapitán výběru chlapců Miroslav Štencl odjížděl se svými svěřenci z Borského parku nezvykle brzy. Český tenis totiž reprezentovali tři třináctiletí, ten o rok starší a nejzkušenější, David Poljak, měl nepříznivý los. Po výhře nad Norem Frederickem Schaeferem na něj čekal jeden z největších favoritů, druhý nasazený Maďar Andre Biro. „David podal solidní výkon. Hrál dobře již v kvalifikaci soutěže družstev, ale los k němu byl opravdu nepřátelský. Udělal výkonnostní skok kupředu, ale je na něm vidět, že má málo mezinárodních zkušeností, měl hrát více turnajů seriálu Tennis Europe. Jeho hra neodpovídá postavení na žebříčku, patří výš. Ve hře mu chybí volej a jakási herní intuice. Rozhodně ale nezklamal,“ hodnotil Miroslav Štencl. Odchovanec tenisu plzeňské Slavie, Dominik Starý, který nahradil zraněného Štauberta, sehrál výborně set se Švédem Danielem Windahlem, v útěše uhrál kolo. Loučil se však se šampionátem odevzdaným výkonem – bez bojovnosti, zpíval mu kanár. „Proti Windahlovi nehrál vůbec špatně...
Zkráceno pro web

Za poslední rok na grandslamových turnajích neprohrály a ani na letošním Wimbledonu byste větší favoritky ženské čtyřhry nenašly. Serena a Venus Williamsovy však vypadly už ve čtvrtfinále a přišly o šňůru sedmadvaceti vítězných zápasů. Naposledy na grandslamovém turnaji prohrály loni v Paříži ve třetím kole. Pak už sestry jen vyhrávaly: titul získaly ve Wimbledonu, na US Open, v Melbourne a zatím poslední, dvanáctý, na Roland Garros. Na trávě v All England Clubu přidaly 25., 26. a 27. grandslamovou výhru v řadě. Ve čtvrtfinále byly znovu velkými favoritkami, nečekaně však selhaly, když podlehly ve třech setech nenasazeným Ruskám – Jeleně Vesninové a Věře Zvonarevové (Serena s Venus ve Wimbledonu triumfovaly v letech 2000, 2002, 2008 a 2009). „Konečně někdo našel recept na to, jak porazit sestry Williamsovy ve čtyřhře,“ řekla po skončení letošního Wimbledonu kazašská reprezentantka Švedovová, která spolu s Američankou Kingovou soutěž deblistek vyhrála. A jaký je recept na to, abyste přehrály sestry Williamsovy ve čtyřhře? „Nelehký,“ shodují se všechny tenistky. Ostatně, znají to soupeřky, které kdy hrály proti některé ze sester Williamsových. Tenistka si stoupne ke svému servisu, úkosem se podívá na druhou stranu přes síť a najednou jí zatrne. „Zdá se vám, že kurt se zničehonic strašně zmenšil. Obě sestry jsou tak veliké, že to vypadá, jako by byly všude. A všude mohly dosáhnout,“ popisuje pocit hrát proti americké sesterské dvojici Cara Blacková ze Zimbabwe. A nezapomene dodat: „Je to strašně frustrující. Ničí vás to. A co je ještě pozoruhodnější – podobně to ničí úplně všechny, od kvalifikantky až po světovou jedničku. Hrát proti nim, to je i mentální souboj. Jsou psychicky nejsilnější, mohou vyhrát jakýkoli grandslamový turnaj ve čtyřhře i ve dvouhře. Přičtěte k tomu ještě mimořádnou fyzickou připravenost. Tomu se hrozně těžko čelí...“ Ale čím jsou tak mimořádné? „Je to kombinace více faktorů,“ přemítá vynikající deblistka a vítězka letošního wimbledonského mixu Cara Blacková: „Zaprvé si obě strašně věří. Pořád mají v hlavě, že jsou schopné hrát ten svůj takzvaný supertenis. Speciálně ve Wimbledonu jim ohromně sedí tráva. Na tomhle povrchu si hodně pomůžou servisem. S jeho pomocí dostanou soupeřky pod drtivý tlak. Přesto můžete i některou dostat herně pod tlak, ale je obrovsky obtížné ustát s ní souboj nervů.“ Jak se však ukázalo, sebevědomí sester dostalo při letošním Wimbledonu značnou trhlinu. Obě „vyfasovaly“ pokutu 4 000 dolarů těsně poté, co se po porážce ve čtyřhře žen vyhnuly médiím a odmítly i hovořit na povinné tiskové konferenci. Více přináší tištěné číslo magazínu

Český tenisový příznivec ho zná především jako někdejšího přítele Nicole Vaidišové. V posledních měsících a týdnech jako by si však JÜRGEN MELZER řekl, že se pořádně zviditelní i svými výsledky. Mnozí to přitom od něj čekali už dávno. Dnes devětadvacetiletý vítěz wimbledonské juniorky z roku 1999 sice s výjimkou jednoho týdne před třemi lety (při zranění zápěstí levé ruky) patří už přes šest let do nejlepší světové stovky, ale dlouho byl jen jedním z davu. Rodák z Vídně, který hraje levou rukou, ovšem jinak je stejně jako Rafael Nadal v běžném životě pravák. Debutoval na grandslamové scéně už v roce 2000 v All England Clubu, až do letošního Roland Garros však nikdy nepřešel přes třetí kolo. Čtvrtfinalista olympijského turnaje v Pekingu 2008, kterého už tři roky trénuje bývalý švédský profesionál Joakim Nyström, před čtrnácti lety světová sedmička, ovšem od konce minulé sezony hraje svůj nejlepší tenis. Druhé turnajové vítězství kariéry v hale ve Vídni, letos semifinále v Záhřebu a v Dubaji, čtvrtfinále v Madridu, osmifinále v Indian Wellsu a ve Wimbledonu. Ale především dosáhl Jürgen Melzer na životní úspěchy na tom nejsledovanějším jevišti – semifinále singlu na Roland Garros a společně s Philippem Petzschnerem triumf v deblu na trávě v londýnském Wimbledonu. Aktuálně je tak rakouský daviscupový reprezentant na svém žebříčkovém maximu. A navíc jako jediný ze současné nejlepší světové dvacítky je tak vysoko nejen ve dvouhře, ale také ve čtyřhře. I v jeho případě, jako v mnoha jiných, platí známé „cherchez la femme“, za vším hledej ženu.

Hrál jste někdy takový zápas, jako byl ten ve čtvrtfinále Roland Garros proti Novaku Djokovičovi? Prohrával jste 0:2 na sety a stejným poměrem i ve třetím, ale nakonec jste tehdejší světovou trojku porazil…
Nejspíš ne. Říkal jsem si, že je to moje první grandslamové čtvrtfinále, tak ho přece neodevzdám tak snadno a jednoznačně. Bojoval jsem a podařilo se mi změnit vývoj utkání. Ale ani Novak to nezabalil a v pátém setu to byla pořádná bitva. Nakonec to byl můj životní zápas a velké vítězství.
Jak jste přijal následnou semifinálovou třísetovou porážku od antukového krále Rafaela Nadala?
Samozřejmě jsem byl zklamaný. Pokud nejste naštvaný po porážce, ať je v prvním kole malého turnaje nebo v semifinále Grand Slamu, tak svoji práci flákáte. Ale musím uznat, že z mé strany to byl celkově moc povedený turnaj. A že mě vyřadil Nadal? Ukázal, proč je nejlepším hráčem na světě na antuce. Nemám se za co stydět...
Zkráceno pro web

Prvenství získala Agnes Szavayová z Maďarska, po týdnu si zopakovala vítězství z Budapešti • Ve čtyřhře byla nejlepší nenasazená švýcarsko-italská dvojice Timea Bacsinszká – Tathiana Garbinová • V průběhu turnajové derniéry několikrát navštívil štvanický areál prezident ČR Václav Klaus • První nasazená Lucie Šafářová odstoupila z turnaje po prvním kole pro svalové zranění, nemoc vyřadila už před turnajem Kláru Koukalovou • Do semifinále dvouhry se probojovala také Lucie Hradecká, prohrála s pozdější šampionkou, i Benešovou vyřadila Maďarka Szavayová • Do druhého kola čtyřhry se dostaly pouze Hlaváčková s Hradeckou, blízko k postupu měly i sestry Plíškovy, promarnily však tři mečboly • Nejvýše nasazený pár Benešová – Záhlavová-Strýcová prohrál s pozdějšími vítězkami • Ekonomická krize donutila titulárního sponzora a organizátory další pokračování turnaje zrušit • Praha přišla o nejkvalitnější ženský tenisový turnaj u nás •
Zpravodajství na stranách VI. a VII.