Osmadvacetiletá Klára Zakopalová se během své dosavadní kariéry na profesionálním okruhu ocitla osmkrát v závěrečném souboji o titul. Rozhodující krok však dokázala udělat jen ve dvou případech (Hertogenbosch a Portorož v sezoně 2005). Pražská rodačka, dívčím jménem Koukalová, která před pěti lety „ochutnala“ světovou třicítku, zápolila několik sezon se svou labilní psychikou. Teprve po svatbě se postupně vrací do bývalé formy. Důkaz? Letošní čtvrté kolo ve Wimbledonu (dosud její nejlepší grandslamový výsledek)a nedávná finálová účast v Kodani ji opět přiblížily k hranici třetí desítky computeru. Trpělivé čekání Kláry Zakopalové na další triumf z podniků WTA tak pokračuje, ale bezpochyby k němu nemá naše tenistka daleko! (van)

Věřte, nezajímalo mě, proč nebyl Tomáš Berdych sedmnáctého července na Pražském hradě v katedrále sv. Víta a nemohl popřát svému kamarádovi z daviscupového týmu a čerstvému novomanželovi šťastnou cestu životem. Moc mě však zajímá, zda se ti dva potkají v polovině září v bělehradské hale, aby bojovali o postup do finále Davisova poháru. Pro bulvární média to však bylo velké sousto, dlouho pitvala, proč nebyl na svatbě Radkův daviscupový parťák, oba však z toho vyklouzli dokonale – „byla to jen nafouknutá bublina, lidi si museli na naší svatbě něco najít. S Berďou se spolu scházíme kvůli hraní tenisu, jinak máme každý svůj život,“ řekl Štěpánek novinářům a Tomáš Berdych? „Já bych z toho nedělal vědu. Je to jeho rozhodnutí. Udělal si to, jak si to udělal a tečka. My spolu nemáme žádný problém.“ Ve Washingtonu, na prvním turnaji velké americké série, spolu navíc hráli čtyřhru a bylo dobře, že právě tam senzačně porazili světové jedničky Nestora se Zimonjičem. „Že se nesnášíme? Nesmysl, navzájem se respektujeme,“ prohlásil Štěpánek. Berdych už předtím všechny ujistil, že na daviscupovou reprezentaci nebude mít jeho neúčast na sobotní veselce u svatého Víta žádný vliv. Jaroslav Navrátil to vůbec neřešil, zdálo se, že nad tímhle problémem jakoby letěl ve vzducholodi. „V Davis Cupu vždycky táhli za jeden provaz, to je pro mě klíčové,“ opakoval několikrát. Ten myslel na jediné, aby oba nejlepší byli zdraví a v dokonalé kondici. To bylo a je pro náš týmový tenis nejdůležitější. Když loni v prvním prosincovém týdnu prohrál český tým v Barceloně a v Palau Sant Jordi šestnáct tisíc diváků chorálně oslavovalo Nadala a spol., naši nezapomněli na zavedený rituál, roztancovali na dvorci své tradiční kolečko a přidali svůj oblíbený pokřik: My tu mísu stejně vyhrajem! Česká tenisová parta předtím v březnu porazila namyšlenou Francii, v červenci opět v Ostravě i favorizovanou Argentinu, v Poreči srazila do kolen Chorvatsko...
Kompletní úvodní slovo Ing. Františka Kreuze přináší tištné vydání magazínu

Dvojčata BOB a MIKE BRYANOVI překonala rekord v počtu deblových titulů, o který se dva měsíce dělila s legendárními Australany Toddem Woodbridgem a Markem Woodfordem. Dvaatřicetiletí Američané se do tenisové historie zapsali společným dvaašedesátým titulem a dokonce v rodné Kalifornii, když vyhráli turnaj v Los Angeles. Bob a Mike jako dokonale sehraný tým vyrovnali mimořádnou bilanci „Woodies“ letos v květnu na antuce v Madridu. Překonat úctyhodnou hranici jedenašedesáti deblových titulů mohli už na grandslamových turnajích v Paříži a ve Wimbledonu, oba jejich pokusy však nečekaně brzy ztroskotaly. A tak se dočkali až v Los Angeles, kde ve finále po třísetové napínavé bitvě zdolali dvojici složenou z jejich krajana Erika Butorace a Jeana-Juliena Rojera z Nizozemských Antil. Todd Woodbridge a Mark Woodforde čtyřhrám vládli v devadesátých letech minulého století a právě oni byli vzorem pro bratry Bryanovy. „Oni byli našimi vzory. Měli jsme štěstí, že jsme vyrůstali v době, kdy byli nejlepší na světě a my se od nich mohli učit,“ řekl po rekordním finále Bob Bryan. „Předváděli skvělé výkony. Sice neměli excelentní podání, ale byli hrozně chytří. Hodně věcí jsme od nich odkoukali,“ dodal Mike. Bratři Bryanovi se o překonání rekordu postarali v jubilejním stém společném finále a mají před sebou další metu – vyrovnat rekord v počtu vyhraných grandslamových turnajů, který rovněž drží Woodbridge s Woodfordem... Zkráceno pro web

Švýcarský tenisový mág ROGER FEDERER se pokouší o návrat na tenisový trůn s pomocí trenéra Paula Annaconeho, který vedl v letech 1995 až 2002 americkou legendu Peta Samprase. Vítěz rekordních šestnácti grandslamových turnajů se dohodl se sedmačtyřicetiletým koučem zatím na spolupráci na zkoušku. „Hledal j někoho, kdo by posílil můj současný tým a rozhodl j se strávit nějaký čas s Paulem Annaconem. Těším se, že budu těžit z jeho zkušeností,“ uvedl na svém webu Federer. Annacone působil jako šéftrenér britské tenisové asociace, ale po marné snaze pozvednout tamní mužský tým loni v listopadu tuto funkci opustil. Osmadvacetiletý Federer v uplynulých letech jen krátkodobě spolupracoval s Darrenem Cahillem, Josém Higuera a Tonym Rochem. Regulérního kouče nemá od roku 2003, když se po svém prvním wimbledonském triumfu rozešel po třech letech se Švédem Peterem Lundgrenem. Federer letos klesl z prvního místa světového žebříčku až na třetí příčku, což je jeho nejhorší postavení za posledních sedm let. „Musejí si na sebe s Paulem zvyknout, aby poznali, jestli to může fungovat,“ uvedl tenistův agent Tony Godsick pro jednu tiskovou agenturu. Další zajímavosti přináší pravidelná rubrika tištěného magazínu

V jedenadvaceti letech měla na kontě už sedm vavřínů z turnajů WTA. Další ale ANNA ČAKVETADZEOVÁ přidala až po dvou letech, když jako 103. hráčka světa vyhrála turnaj na rychlém povrchu ve slovinské Portoroži. Po svém předposledním triumfu v Paříži se zasnila, jak bude vyhrávat i na grandslamových kláních. Jenže její kariéru přibrzdila – psychika. Ruská tenistka se dlouho nemohla vzpamatovat z přepadení, kdy ji lupiči na konci roku 2007 svázali a okradli. Finále si zahrála poté už jen v srpnu 2008 v New Havenu, kde navíc poprvé prohrála. Pak hvězda bývalé světové šestky na dva roky vyhasla. Čakvetadzeová nedokázala na žádném turnaji vyhrát víc jak dva zápasy v řadě a letos v žebříčku spadla až do druhé světové stovky. Nyní jí však možná svítá na lepší časy. Moskevská rodačka na rychlém povrchu ve slovinské Portoroži vyřadila tři nasazené soupeřky a postoupila do finále. V něm na ni čekala překvapivě jedenadvacetiletá Johanna Larssonová, jež si své první čtvrtfinále zahrála na ECM Prague Open. Souboj o turnajové vítězství se proměnil v jednoznačnou záležitost. Čakvetadzeová na cestě k osmému turnajovému vítězství nepustila Švédku ani jednou k brejku. Sama naopak v zápase využila příležitost k prolomení soupeřčina podání hned čtyřikrát a s publikem se mohla rozloučit už po hodině a minutě. „Nejtěžší pro mě bylo čtvrtfinále a finále,“ připomněla Ruska zápasy, kdy musela otáčet skóre proti Duševinové a domácí Hercogové, od které dostala dokonce „kanára“. „Proti krajance Duševinové j nehrála dobře, ale důležité je, že j zvítězila. Je příjemné, když se vám nedaří a vy stejně vyhrajete, protože poté se vám daří lépe,“ tvrdila Anna Čakvetadzeová. Jednoznačnost finálového duelu viděla ve zkušenostech. „Já stála ve finále už podeváté, Johanna vůbec poprvé, takže j měla velkou výhodu. Koncentrovala j se a nedávala body zadarmo. J moc šťastná, že j konečně zase vyhrála,“ radovala se Ruska, jejíž výkon ocenila i finálová soupeřka Larssonová: „Anna si počínala během celého turnaje výborně, ve finále nemohla skoro nic dělat. Nervózní j opravdu nebyla. Šlo o mé první finále, hrála j uvolněně, ale na rozjetou Annu to nestačilo.“

Senzace turnaje v Hamburku, tak lze nazvat vítězství ANDREJE GOLUBJOVA z Kazachstánu na turnaji ATP tour v přístavním německém městě. Třiadvacetiletý Andrej hrál až do tohoto klání jen jednou ve čtvrtfinále a předloni v petrohradské hale finále, když nakonec postoupil jako kvalifikant až do rozhodujícího zápasu. Na ostatních turnajích pro něj bylo skoro vždy druhé kolo maximem. O to větší poprask způsobil, když bez ztráty setu vyhrál podnik kategorie ATP World Tour 500 na antuce v Hamburku. Nezastavili ho nasazení Davyděnko, Istomin, ani Melzer. „J moc šťastný, že j dokázal získat první titul a zvlášť na antuce. Nikdy j nevěřil tomu, že bych na antuce mohl vyhrát turnaj,“ přiznal Golubjov, který se narodil v Rusku (Volžskij), ale reprezentuje Kazachstán (většinou však žije a trénuje v Itálii). „Tenhle turnaj byl pro mě hodně důležitý. Začnu důvěřovat ve vlastní síly a to mi pomůže v dalších zápasech,“ netajil se spokojený zástupce Kazachstánu. Do žebříčku si tak připsal pět stovek bodů a z 82. místa se katapultoval na sedmatřicátou pozici světového žebříčku. Zatím nejvýš ve své dosavadní kariéře.

Téměř tři roky tvrdohlavý ANDY MURRAY trénoval s Mile Maclaganem, který mu dopomohl až ke druhé příčce světového žebříčku. Nedávno se rozhodl spolupráci ukončit. „Chci se zlepšit, pokusit se být první na světě a získat grandslamový titul,“ oznámil důvody rozchodu s dosavadním koučem Murray. Jak spekulují především britské bulvární deníky, za problémy mezi nimi mohla být také Andyho spolupráce s kondičním trenérem, bývalým vynikajícím hráčem a spolumajitelem jedné ze španělských tenisových akademií Alexem Corretjou. Momentálně čtvrtý hráč světa občas využíval právě služeb bývalého španělského antukového specialisty, jehož názory se rozcházely s pohledem Maclagana. „Na turnaji v Miami jsme dali řeč o tom, jak kdo věci vidí, jak funguje spolupráce s Mile a Alexem dohromady. Každý jsme to posuzovali jinak,“ objasňoval během losangeleského klání Andy Murray příčiny rozchodu. „Samozřejmě, bylo to těžké rozhodnutí, prostě takové, které děláte neradi. Ale dost jsme se lišili v tom, co si o tenise i životě myslíme, i v tom, co si myslím já, že je pro mě prospěšné, a co si o tom myslí Miles a Alex,“ dodal Skot. Ten sice v žebříčku vystoupal až na druhé místo a na dvou grandslamových turnajích se dostal do finále, ale ani jednou z toho nebyl vytoužený titul. A to mu nestačí. „Spolupráce s Mile fungovala dobře, ale já se chci ještě více zlepšit – pokusit se být první na světě a získat grandslamový titul. A musím si být stoprocentně jistý, že každý, kdo se mnou spolupracuje, tomu věří,“ vysvětloval dále...

Z deblistky číslo jedna na světě jednou z nejlepších singlistek? To je hodně neobvyklá a neprošlapaná cestička. Ale jak ukazuje SAMANTHA STOSUROVÁ, i tímto směrem se dá jít. Šestadvacetiletá Australanka byla před čtyřmi roky na vrcholu deblového žebříčku, vyhrála s Lisou Raymondovou dva grandslamové podniky a dvakrát Turnaj mistryň. V posledních třech sezonách se však soustřeďuje především na dvouhru. A dobře dělá. Rodačka z Brisbane, kterou na kurtu bezpečně poznáte podle slunečních brýlí na očích, svalnaté postavy, výborného servisu, forhendu a díky deblovým zkušenostem jisté hře na síti, předvádí v posledních měsících nejlepší tenis své dosavadní kariéry. Je zajímavé, že i když antuku viděla a vyzkoušela poprvé až v patnácti letech, právě na nejpomalejším z povrchů dosáhla svých největších úspěchů.
Na letošní Roland Garros rozhodně Samantha Stosurová nemířila s pověstí tenistky, u které se při vyslovení jejího jména ozvěnou ozve jedna z největších bojovnic na okruhu. Na třetím grandslamovém turnaji sezony ovšem ukázala, že má nervy jako z ocele a jen tak nějaký stav ji nepoloží. „Ani bych o nervech nebo nervozitě v klíčových momentech nemluvila. Je to adrenalin, který v tu chvíli pracuje!“ Ve čtvrtém kole šestadvacetiletá Australanka ve třech sadách zničila sen Justine Heninové o triumfálním návratu na pařížskou antuku a pátý titul kariéry z ní. Ve čtvrtfinále proti Sereně Williamsové přežila stav 3:5 ve třetí sadě a odvrátila i mečbol. A jak byla po pokoření aktuální světové jedničky rozjetá, ve finále smetla bývalou žebříčkovou premiantku Jelenu Jankovičovou, povolila jí pouhé tři gamy… Po sedmatřiceti letech od Margaret Courtové se australská tenistka vyšplhala až do finále antukového Grand Slamu. „Mám rád hru Francesky Schiavoneové, její jednoručný bekhend. Ale favoritkou je pro mě Samantha,“ říkal před finále Pat Cash, australský šampion Wimbledonu z roku 1987. Finále bylo vyrovnané, pohár Suzanne Lenglenové ovšem ukořistila Italka. „Nemyslím si, že bych hrála špatně. Ale Franceska měla svůj den a proto to takhle dopadlo,“ vysvětlovala dvousetovou porážku Samantha Stosurová...
Kompletní materiál přináší tištěné číslo magazínu

Juniorský šampionát družstev se hrál v Prostějově už podvanácté, vše se odvíjelo k naprosté spokojenosti ITF podle už zavedených organizátorských not a snad i výsledky české reprezentace jako by byly dopředu určené. Tým chlapců představoval jeden z nejslabších v historii naší účasti na MS do 14 let, juniorky se – jako už tradičně v posledních letech – sápaly nahoru. A je velká škoda, že nedotáhly dobře rozehraný zápas s favorizovanou Čínou do vítězného konce. „Stále se nemohu smířit s tím, že jsme nepostoupili do finálové skupiny a nemohli bojovat o medaile,“ říkal po skončení mistrovství světa kouč Dan Filjo. „Možná bych před zahájením připustil, že by páté místo mohlo být úspěchem, ale jak se vše vyvíjelo, jak jsme svou skupinu dobře rozehráli, tak mě konečné umístění mrzí a páté místo na světě za úspěch rozhodně nepovažuji.“
Nehrající kapitán Dan Filjo měl v týmu Kateřinu Siniakovou, Kristýnu Roučkovou (obě TK Sparta Praha) a Natálii Cváčkovou (TK AGROFERT Prostějov), juniorský tým nastoupil v sestavě Jaroslav Vondrášek (I. ČLTK Praha), Zdeněk Děrkas, (TK AGROFERT Prostějov), David Poljak (TK SC Ostrava), kapitánem byl už tradičně Miroslav Štencl. S jakými pocity přijel do Prostějova? „Abych byl upřímný, když j viděl výsledky českého týmu na Summer a Winter Cupu, snad poprvé j přemýšlel o tom, že si letos na kapitánskou židli nesednu. Pořád považuji tento juniorský šampionát za hodně prestižní záležitost a j přesvědčený, že náš tým si tady účast nezaslouží. Ano, jako pořadatelé máme právo volné karty, ale od první chvíle mi bylo jasné, že nemáme sebemenší šanci uspět.“ Česká chlapecká reprezentace se při nedělním podvečerním losu dostala do skupiny B, za soupeře měla Austrálii, Chile a Jižní Afriku. „Když j se na trénincích díval na jednotlivé týmy, tak právě Jižní Afrika se mi skoro jako jediná jevila coby soupeř, se kterým bychom mohli sehrát vyrovnanou partii a nepropadnout se tak do poslední skupiny, kde se hraje o 13.–16. místo. Už j tu jednou zažil zápas o poslední místo a pevně doufám, že se tomu letos vyhneme,“ dodával kouč Štencl... Zkráceno pro web

Srbsko začalo psát svou novodobou daviscupovou historii 8. dubna 2007 proti Řecku, od té doby odehrálo osm zápasů. V roce 2008 prohrálo s Ruskem v Moskvě a o rok později se Španělskem v Benidormu. „Srbsko je v tenisové euforii, čtvrtým rokem hraje Davisův pohár jako samostatný stát, prvně je v i finále a všichni určitě věří, že postoupí do finále. Dovedu si představit, s jakou eufórií do zápasu půjdou, ale na druhé straně bude jejich hlavní hvězda Djokovič pod obrovským tlakem. Když by on klopýtl, tak se jejich šance výrazně zmenší,“ říká nehrající kapitán Jaroslav Navrátil. Srbsko má za sebou dva důležité zápasy, v březnu porazilo doma v Bělehradě Ameriku 3:2, hrálo se v hale na antuce, patnáct tisíc diváků, vyprodáno. Srbové vedli 2:0, pak ale jasně vyhráli bratři Bryanové čtyřhru a až pátý set duelu Djokoviče s Isnerem rozhodl o vítězství domácích. Druhý zápas s Chorvatskem začal pro domácí dobře, Djokovič přehrál Ljubičiče, pak sice Čilič s Troickim srovnal na 1:1, ale to byl poslední chorvatský bod. Srbsko postoupilo do finále a věří, že se bude radovat i po zápase s českým týmem.

Hned po čtvrtfinálových duelech prohlásil srbský kapitán Bogdan Obradovič: „Všechno stojí a padá s dvojicí Berdych a Štěpánek, já mám k dispozici přece jen více hráčů – Novaka Djokoviče, Viktora Troického, Janka Tipsareviče a prvního deblistu světa Nenada Žimonjiče. Všechno bude záležet na sestavě, v jaké Češi přiletí.“ Novak Djokovič po našem překvapivě jasném vítězství v Chile přece jen srážel srbský optimismus. „Češi hráli loni finále a letos zase jedou na vítězné vlně. Berdych hraje nejlepší tenis v životě. Štěpánek sice dlouho nehrál, ale Dlouhý je skvělý deblista. A to je také důležité pro tým,“ přidal Djokovič, který letos podlehl Berdychovi ve finále Wimbledonu. Nehrající kapitán Jaroslav Navrátil se dostal před finálovým duelem Davisova poháru se Srbskem do složité situace... Zkráceno pro web

Naše tenistka Lucie Hradecká potvrdila, že na turnaji v rakouském Bad Gasteinu nemá ve čtyřhře konkurenci. Fedcupová reprezentantka vyhrála deblovou soutěž i ve čtvrtém ročníku, tentokrát se španělskou spoluhráčkou Anabel Medinaovou-Garriguesovou. Lucie startuje v Bad Gasteinu od založení turnaje v roce 2007 a každoročně tam vyhrává deblovou soutěž. Po prvním triumfu s Renatou Voráčovou následovala dvě vítězná tažení s Andreou Hlaváčkovou, na něž navázala s jednou z nejlepších světových deblistek Medinaovou. Favorizovaný druhý nasazený pár porazil ve finále „čtyřky“ – Timeu Bacsinszkyovou ze Švýcarska a Tathianu Garbinovou z Itálie po třísetové bitvě. Pětadvacetiletá Hradecká získala letos druhý a celkově devátý titul ve čtyřhře na okruhu WTA. Švýcarka nastoupila k finále čtyřhry poté, co nesplnila roli druhé nasazené hráčky v singlové soutěži (prohrála s nastupující hvězdou německého tenisu Julií Goergesovou).

Běloruská tenistka Viktoria Azarenková porazila ve finále v americkém Stanfordu ve dvou setech Marii Šarapovovou a získala první letošní titul. Čtvrtým turnajovým prvenstvím v kariéře tak oslavila své jednadvacáté narozeniny. Viktoria absolvovala desáté finále na okruhu WTA a mírně si vylepšila svou stále negativní bilanci v bojích o titul. Své dosavadní tři tituly získala loni, letos zatím neuspěla v Dubaji a Eastbourne. Finálový souboj ve Stanfordu byl oživením pro diváky, obě hráčky totiž své údery doprovázejí hlasitými výkřiky. Utkání trvalo necelou hodinu a půl. Rodačka z Minsku žijící v americkém Scottsdale, vzala bývalé světové jedničce šestkrát podání a podruhé v kariéře ji porazila. Finálový souboj navíc ukončila patnácti vítěznými fiftýny v řadě! „Jakmile se Maria jednou dostane do tempa, je těžké ji zastavit. A tak j se snažila být hned od začátku agresivní. V posledních dvou našich zápasech j měla šance, ale nevyužila j je,“ okomentovala Azarenková své vítězství a dodala: „Věděla j, že s ní musím bojovat o každý bod.“

Stejně jako nejlepší světoví tenisté objíždí grandslamové turnaje, ale v záběrech televizních kamer ho neuvidíte. Bez jeho práce a umu by se ovšem hráči na kurtu neobešli. PETR KREJČÍ jim totiž vyplétá rakety. Brzy čtyřicetiletý rodák z Brna, který už dvanáctý rok žije v Praze, pravidelně natahuje struny na tenisty požadované napětí na všech podnicích velké čtyřky, má za sebou také olympijské hry v Pekingu, Turnaje mistrů i mistryň a řadu dalších menších podniků. Pokud na turnaji je, pouze k němu chodí třeba Kim Clijstersová, Jelena Dementěvová nebo většina českých tenistů. Ale zajít si k němu může i kterýkoli rekreační hráč, už dva roky provozuje obchod s tenisovými potřebami a servi na pražské Letné.

Jak jste se dostal k vyplétání raket?
Hrál j tenis a zajímalo mě, jak se vyplétá. Pořád j hledal informace o raketách, výpletech a vyplétacích strojích.
Cestu jste si tedy našel sám?
Z klubu jsme jezdili vyplétat přes celé Brno. Když j po učňáku nastoupil do Zbrojovky, první vyplétací stroj j si vyrobil sám. Začal j experimentovat na svých raketách a na raketách kamarádů. Tím to začalo.
Kdy se pro vás vyplétání stalo prací, kterou jste se uživil?
Po prvních raketách v našem oddíle j vyplétal v jednom privátním klubu v Brně a pak j v roce 1998 přišel do Prahy na Štvanici. Tam j z Brna odešel kvůli tomu, že j chtěl vyplétat na vyšší úrovni a dostat se na velké turnaje.
Zkráceno pro web

Vyzývací pohár – evropský šampionát družstev dvanáctiletých vyhráli mladší žáci Francie a žákyně Ruska, české žákyně skončily na Korsice čtvrté • V Borotra Cupu, šampionátu šestnáctiletých získal český celek cennou bronzovou medaili, zvítězili Francouzi, stříbro putovalo do Velké Británie • V Helvetia Cupu šestnáctiletých nám k bronzu chybělo opravdu málo, ve finálové skupině byly úspěšné Rusky, které po velké bitvě zdolaly Ukrajinky, český celek v čele s Petrou Rohanovou prohrál v duelu o třetí místo s Německem • V Soisbault Cupu, mistrovství juniorek do 18 let, byl náš tým – v utkání s pozdějšími vítězkami Italkami – dva míče od finále, stříbro vybojoval výběr Španělska a bronz si odvezly Rumunky • Velké naděje jsme vkládali do českého týmu pro Galea Cup, ty se však nenaplnily, tým skončil šestý • Finalisté Galeova poháru byli od Dunaje – Maďaři vybojovali prvenství, když v boji o prvenství přehráli Slováky, bronz získali junioři Německa • Zpravodajství na stranách VII., VIII. a IX

Zatahovací střecha
Pro diváky je neprůhledná, ale použitý materiál garantuje 40% průsvitnost. Ta zajišťuje pro travnatý povrch dvorce dostatek denního světla a zabraňuje kondenzaci páry v uzavřeném prostoru hlediště. Střecha je rozdělena na 9 polí, která se posouvají po kolejnicích za pomoci složitých podvozků. Střecha je vyrobena z unikátní textilie „TENARA“ a lze ji uzavřít během 10 minut. Do prostoru uzavřeného centrálního dvorce je vháněno 8 litrů čerstvého vzduchu za sekundu pro každého z 15 000 diváků. Vzduch ochlazuje 10 chladících agregátů, výška stropu nad dvorcem je 16 m. Klimatické podmínky v uzavřeném prostoru dvorce se stabilizují za 30 minut. Celková hmotnost střechy je 3 000 tun a její plocha je 5 200 m2. Na centrální dvorec je každou vteřinu vháněno 143 000 litrů klimatizovaného vzduchu. Na plochu střechy by se vešlo 7 500 otevřených turnajových deštníků a obsah centru by dokázalo zaplnit 290 milionů tenisových míčů...
Zkráceno pro web

Seriál turnajů Nike Junior Tour pokračoval ve Valašském Meziříčí soubojem mladšího žactva. Do areálu TK DEZA se sjeli všichni nejlepší.V soutěži dívek se prosadila Denisa Cíchová a pár Kateřina Brožová – Markéta Zrzavá. Dvouhře chlapců vládl Antonín Bolardt, čtyřhru vyhrál tým Ondřej Čtverák – Petr Nouza. Na turnaji ve Valašském Meziříčí navazovalo hned další klání na dvorcích pražské Sparty. O české reprezentaci na celosvětové finále rozhodne až záverečné Masters v Prostějově.
Více zde