Prohráli jsme v Bělehradě, část českého tenisového národa rozladěně naříká, mnozí už viděli náš tým ve finále. Někteří nadšenci si po sobotní vítězné čtyřhře začali z byznyscentra bělehradského hotelu Hyatt rezervovat nízkonákladové letenky na začátek prosince do Paříže. Konečně, kde jinde by se finále mělo hrát, když se navíc dověděli, že generální partner Davisova poháru BNP Paribas prodloužil sponzoring této soutěže o dalších pět let? Nádherná hala v Paříži-Bercy, dobré předvánoční nákupy, mnozí chtěli daviscupové finále spojit s rodinným prodlouženým víkendem. Cesta ke třem daviscupovým bodům je však strašně dlouhá, týmy na ní prožijí hodně kotrmelců. A když už máte pocit, že se snad můžete dotknout „Salátové mísy“, studená ruka tenisového osudu vás za pár vteřin surově stáhne zpátky. Kam? Do naprostého zapomnění! Ano, svět se klaní vítězům, méně už poraženým, na semifinalisty si skoro nikdy nevzpomene. Rád bych připomenul pokoru, s jakou se náš tým vydal do Bělehradu, i když zcela přirozeně musela zaznít i optimistická nálada. „Srbové udělají všechno pro to, aby postoupili do finále. Mají druhého hráče světa, finalistu US Open, a hodně vyrovnaný tým. Djokovič má formu, my však odlétáme s tím, že se o finále porveme,“ řekl kapitán Jaroslav Navrátil. Co Radek Štěpánek? „Jsem strašně rád, že jsem zpátky v týmu, chceme opět bojovat o Salátovou mísu a je dobře, že jsme zase v semifinále. Nyní se musíme semknout, i když všichni dobře víme, že srbský tým je ve vynikající formě. Ale nemusím jistě připomínat, že Davisův pohár je naprosto jiná soutěž, má jinou atmosféru, jsou to jiné zápasy, než když člověk stojí na kurtu jen sám za sebe. Pevně věřím v naši sílu, můžeme se do finále dostat, i když to budeme mít na horké srbské půdě hodně těžké.“ A Tomáš Berdych? „Mám chuť do tenisu a na zápasy se zase těším. Vše je v pohodě, jedeme se porvat o tři body.“ Přiznám se, nevěřil jsem, že se Štěpánek vrátí do týmu ve stejné noblese, v jaké byl v dobách, než ho nemoc a zranění na dlouhou dobu vyhnaly z kurtů. Radek je ale opravdu jedním z největších profesionálů, kteří v českém tenise v posledních letech působili. Posledně jsem napsal, že určitě prožívá nádherné „poveselkové“ životní období, ale že stav jeho těla a vnitřní nervozita z přetrvávajícího tenisového hledání ho určitě srážely zpátky a hlavně mu ani nedovolily myslet na Davisův pohár. Kapitán Navrátil však trpělivě čekal a v duchu věřil, že do poloviny září bude Radek v pořádku a opět vytvoří s Tomášem vítězný pár. „Korda mi říkal, že bude na zápas stoprocentně připravený a byla to pravda. V pondělí a v úterý trénoval jako blázen, ve středu skoro nemohl chodit, prohrál na tréninku s Minářem, pak ale přišel v pátek na dvorec a odvedl skvělý výkon. Navíc měl hrát s Djokovičem, ten to zabalil a najednou stál proti němu Troicki, se kterým letos v Cincinnati a v New Havenu jasně prohrál. Co ten s ním v tom prvním zápase provedl!“ říkal v pondělí smutný Navrátil. Když Štěpánek prohrál v pátek první set, ještě více jsem se utvrdil, že už asi nestojí na dvorci ten dřívější bojovník a srdcař, že se na něm léta podepsala a jeho daviscupová kariéra se pomalu a jistě uzavírá. Mýlil jsem se a jsem rád, že jsem neměl pravdu...
Kompletní úvodní slovo Ing. Františka Kreuze přináší tištné vydání magazínu

Ve svých kapitánských kalkulacích Jaroslav Navrátil pravidelně počítá s vítězstvím páru Berdych – Štěpánek ve čtyřhře. „Klukům věřím, jsou v současné době jedním z nejlepších párů v Davisově poháru.“ Zatím spolu odehráli v Davis Cupu osm zápasů a jen jednou (loni ve finále v Barceloně) nestačili na dvojici López, Verdasco. Kdy začala jejich společná daviscupová cesta? Dvaadvacátého září 2007 v zápase proti páru Federer – Allegro, Štěpánek se po třech letech vracel do týmu, naposledy reprezentoval v září 2004 v Paraguayi. Švýcaři měli tehdy v tie-breaku třetí sady mečbol, ale naši byli proti a vyhráli v pěti setech. „Jsou ideálním deblovým párem, výborně se doplňují, kdyby hráli spolu na turnajích, tak jsou jasně ve špičce žebříčku ATP.“ Radek s Tomášem vyhráli i v Bělehradě, profesorským výkonem doslova rozleptali psychiku Novaka Djokoviče, ale vítězství ve čtyřhře tentokrát nestačilo. „Pro každého kapitána je obrovská výhoda, když může už dopředu počítat s deblovým bodem. Jakou to má nevýhodu? Že jsou při Davis Cupu na dvorci všechny tři dny a to je stojí moc sil,“ dodává Navrátil.
(fa), Snímek: VLADIMÍR BURIAN

Bývalý nejlepší tenista světa ANDRE AGASSI má velkou šanci, že se v nejkratším možném termínu, pět let po ukončení kariéry, dostane do Síně slávy v Newportu. Osminásobný grandslamový vítěz byl jako jediný zástupce v kategorii nedávných hráčů nominován pro přijetí nových členů, které se uskuteční příští rok. Nyní čtyřicetiletý Agassi, jenž ukončil kariéru před čtyřmi lety na US Open, byl světovou jedničkou 101 týdnů. Na profesionálním okruhu získal šedesát titulů, z toho osm na turnajích tzv. Velké čtyřky, sedmnáct na podnicích Série masters, navíc má zlato z olympijských her v Atlantě. Díky čtyřem triumfům na Australian Open, dvěma na US Open a titulům z Wimbledonu a Roland Garros je jedním ze sedmi tenistů historie, jenž dosáhl na kariérní Grand Slam. Rodák z Las Vegas by se vstupem do Síně slávy vyrovnal své manželce Steffi Grafové, jíž se této cti dostalo v roce 2004. Agassi dal o sobě vědět po ukončení kariéry vedle účastí na exhibicích i vydáním autobiografi e Open, v níž přiznal, že v roce 1997 bral rekreační drogy a podváděl, když neprošel dopingovým testem. Hlasování o uvedení nových členů Síně slávy bude trvat několik měsíců a výsledek bude znám začátkem příštího roku. Ceremoniál proběhne tradičně během turnaje ATP v Newportu v červenci 2011. Spolu s Agassim byly nominovány v kategorii veteránek Australanka Thelma Coyneová-Longová (v letech 1935-1958 získala devatenáct grandslamových titulů) a britská vítězka Roland Garros 1959 Christine Trumanová-Jonesová. V kategorii tzv. přispěvatelů se o vstup ucházejí Mike Davies a Fern Lee „Peachy“ Kellmeyerová.
Další zajímavosti přináší pravidelná rubrika tištěného magazínu

Švýcarští tenisté se museli v souboji s Kazachstánem o udržení v elitní skupině Davisova poháru obejít bez největší hvězdy ROGERA FEDERERA. Nedávný první hráč světa se rozhodl odpočívat po US Open. „Za týmem do Kazachstánu nepojedu,“ uvedl rezolutně Federer na své internetové stránce a lapidárně vysvětlil důvod: „Po náročných týdnech v Severní Americe potřebuji nějaký čas na odpočinek.“ Švýcarský tým přesto nastoupil v poměrně slušném složení – Stanislas Wawrinka, Marco Chiudinelli, Michael Lammer a Yves Allegro. V Kazachstánu přesto prohrál 0:5 a bývalá republika Sovětského svazu nahradila Švýcary v elitní skupině Davisova poháru… Hrobníkovi z lopaty unikl mladý a perspektivní slovenský tým ve složení Lacko, Kližan, Polášek, Mertiňák, který vyhrál v Bělorusku zápas o udržení v první Euro-africké divizi Davis Cupu a Švýcaři jsou jeho potencionálními soupeři. Více zpráv přináší tištěné číslo magazínu

Světová jednička SERENA WILLIAMSOVÁ popsala deníku USA Today detaily záhadného zranění, kvůli kterému musela oželet grandslamové US Open. Nedlouho po triumfu ve Wimbledonu si pořezala obě chodidla o rozbitou sklenici v jedné restauraci v Mnichově. Američanka si nechala krvácející rány zašít dvanácti stehy na jednom chodidle a šesti na druhém. „Když jsem se vrátila do USA, věděla jsem, že něco není v pořádku. Můj palec byl povislý a specialista konstatoval, že mám přetrženou šlachu. Řekl, že operace není nutná, ale palec by mi zůstal v nepřirozené podobě do konce života. Já si to rozmyslela a nakonec se rozhodla pro operaci,“ vysvětlila Serena Williamsová. Osmadvacetiletá tenistka ucítila po šlápnutí na střepy bolest, ale pokračovala v chůzi. Když se bolest ozvala znovu, její tréninkový sparingpartner posvítil mobilem na zem a uviděli velkou krvavou skvrnu. „Řekla jsem si: panebože, tohle není dobré!“ dodala. Zda z restaurace vycházela bosa, či střepy pronikly skrz botu, neuvedla...

Své srpnové tažení turnajem ve Washingtonu dotáhl DAVID NALBANDIAN až k vrcholu. Argentinec ztratil jediný set a připsal si první titul po loňské operaci kyčle. Na kurty se měl vrátit začátkem letošního roku, o turnaje v Austrálii však přišel kvůli svalovému zranění. Comeback se tak konal až v Buenos Aires, kde postoupil do čtvrtfi- nále, ale znovu vinou svalových problémů další boje skrečoval. Pak se objevil v Miami, Indian Wellsu a Monte Carlu, aby si od tenisu dal další pauzu. Tentokrát kvůli zranění kolenní šlachy... Po třech měsících léčby pomohl v červenci své zemi k postupu do semifinále Davisova poháru, když vyhrál ve třech setech nad Rusy Davyděnkem i Južným. S návratem na turnaje ATP ještě měsíc počkal, aby se dostal do optimální formy. A rozhodnutí to bylo vskutku mistrovské! Ve Washingtonu, kde startovalo šest hráčů z elitní světové dvacítky, postupně zametl s Ramem, Wawrinkou i Chiudinellim, ztratil set s Francouzem Simonem, v semifinále zničil dvakrát 6:2 i čtvrtého nasazeného Čiliče z Chorvatska a poprvé od loňského ledna postoupil do finále. O celkově jedenáctý titul si zahrál s Kypřanem Baghdatisem. A osmadvacetiletý rodák z Cordoby ve svém 21. finále na okruhu ATP získal jedenáctý titul, premiérový na americké půdě. Letos se tak stal prvním hráčem mimo elitní stovku světového pořadí, který získal turnajový triumf. V následujícím vydání žebříčku se ze 117. příčky posunul do první padesátky. „Je to pro mě velmi důležité, protože jsem v poslední době tvrdě pracoval. Jsem šťastný, tohle vítězství mi hodně pomůže. Mám z tenisu zase dobrý pocit,“ radoval se Nalbandian.

Tenhle kluk už měl mít u svého žebříčkového maxima zapsánu pozici kolem světové dvacítky, tvrdí mnozí. Jenže nemá, ta číslice začíná šestkou. IVO MINÁŘ, který na kurtu dokáže od základní čáry roztáčet ďábelsky rychlé výměny, při kterých soupeř jen kroutí hlavou, rozhodně neprožívá jednoduchou a jednosměrnou tenisovou kariéru. Provázejí ji velký talent, bouřlivé mládí, rozporuplná pověst, žebříčkové vzestupy a pády, střídání trenérů, trest za dopingové provinění. Dnes šestadvacetiletý Pražák se moc často na dvorcích nebo na veřejnosti neusměje. A zatím k tomu nemá důvod ani kvůli tomu, co od něj tenisoví experti očekávali a jaký v něm dřímá potenciál. Ale ještě není všem dnům konec.

Byla to pro něj pořádná rána do vazu. Loni v létě se Ivo Minář pohyboval v sedmé desítce světového žebříčku, vylepšil si své kariérní maximum na dvaašedesátou pozici. Počtvrté v životě uhrál kolo na grandslamovém turnaji, povedlo se mu to ve Wimbledonu, podruhé si zahrál utkání Davisova poháru. I když ho ve čtvrtfinále týmové soutěže se světovou pětkou Juanem Martinem del Potrem celkem jasně prohrál.
Jenže právě v polovině července v Ostravě došlo k chybě. Veliké. Tedy nejen v severomoravské metropoli, už i předtím. Ukázala to dopingová kontrola – byla pozitivní. „Nikdy jsem vědomě nepožil žádnou zakázanou látku,“ bránil se český tenista. Tomu se dalo i věřit. Přípravek na hubnutí nebyl zakázaný, ale chyběl na seznamu prostředků povolených mezinárodní federací. A bohužel, obsahoval derivát stimulantu pseudoefedrinu, který byl onou v Minářově vzorku přítomnou látkou. Jeho problémy s váhou a snaha mít ji pod kontrolou jsou české tenisové veřejnosti dobře známé. „Je mi vyčítáno, že v mém testovacím vzorku byla látka ze zakázaného seznamu méně závažných,“ vysvětlovala tehdy česká mužská tenisová trojka. „Vinen z užití dopingu se ale v žádném případě necítím. Spolu s mými právními zástupci se teď snažím mezinárodní federaci vysvětlit, jak se to mohlo stát.“ Ono vysvětlení nestačilo k tomu, aby federace prohlásila Iva Mináře za nevinného. Musel vrátit prize money za vyřazení v prvních kolech tří turnajů, které odehrál po daviscupovém duelu s Argentinou. To ho ale bolelo mnohem méně než osmiměsíční zákaz hraní.
„Měl jsem nejlepší žebříček kariéry a před sebou asi čtyři měsíce skoro bez velkého obhajování bodů. Byla to strašná rána!“
Talent a problémy. Dvě slova, která k Ivu Minářovi patřila v jeho sportovní kariéře vlastně od počátku. Že se bude věnovat sportu, bylo jasné. Ale kterému? Otec i matka závodně veslovali, otec dokonce zasedal do dvojskifu s úspěšným reprezentantem Kozákem. Tehdy to na uživení nestačilo, proto se ještě staral o štvanické zdymadlo a ve vile u něj usadil rodinu i se dvěma syny. Pro ně se tak nabízely tři varianty. Samozřejmě veslování. K tomu hokej, přes silnici stála první krytá hala v českých zemích. A na druhé straně nejslavnější tenisový areál v zemi. Právě tam zamířil o tři roky starší Jan a po něm také Ivo. Prý už v kočárku. „Později jsem se sám začal potloukat po kurtech, raketu tahal za sebou a vůbec mě to nebavilo. Byla to docela dřina, pořád trénovat...“ Zkráceno pro web

Nic neobvyklého. Rafael Nadal si zase podmanil nějaký turnaj, zase každému ukázal, kdo je v současném tenisovém světě nejlepší. Tentokrát to ale přece jen něčím výjimečné bylo. Nadal vyhrál podnik, na kterém se mu v minulých letech moc nedařilo (ze sedmi startů „jen“ dvě semifinále), a zkompletoval „kariérní Grand Slam“. Před Nadalem se to povedlo šestici Federer, Agassi, Emerson, Perry, Budge a Laver, mezi ženami pak devíti hráčkám včetně Martiny Navrátilové.

Nadal projel turnajem jako nůž máslem. Vůbec poprvé přišel o své podání až při 65. hře na servisu, zvládal krizové momenty, pokud už vůbec nějaký připustil, a hlavně – byl v pohodě. „Já vlastně ani nevím,“ to byla jediná Nadalova odpověď na to, jak je možné, že tak výrazně zlepšil servis. Ale ona se ta odpověď dala najít v dalších větách světové jedničky. „Tenis mě baví, i ta šance se pořád zlepšovat, pořád se něco učit. Nikdy nemůžete říct, že už všechno umíte, to by byl váš konec. Rád hledám rezervy,“ usmíval se Nadal. Ono hledání rezerv mu musí dát pořádnou práci. Je téměř dokonalý. A teď, po vítězství na US Open, už nikdo nemůže pochybovat o jeho komplexnosti. „Tenhle turnaj, tohle vítězství – to pro mě bylo vždycky hrozně daleko. I proto je to teď tak emotivní,“ hledal Nadal slova po finálové výhře nad Novakem Djokovičem. Vyhýbal se neustálému tlaku na srovnávání své osoby s Rogerem Federerem, kterého stále obdivuje. „Je skoro až neuvěřitelné, že Roger byl v semifi- nále Grand Slamu na více než dvaceti turnajích v řadě. Tohle se mně asi nepovede, pro mě je nejlepší on,“ opakoval. Každopádně letos je suverénem Rafa, který v New Yorku došel dál, než Federer, král kurtů ve Flushing Meadows. Pro něj zbylo jen trpké semifinálové zklamání. „Nu, aspoň že to přišlo už v semifinále, to jediné je na tom malinko pozitivní,“ překousával Federer semifinálovou porážku po maratonu s Djokovičem. „Ale zápas, ve kterém máte dva mečboly, byste měli vyhrát,“ dodal. Ano – měli byste. Ale v tom je tenis krásný. Novak Djokovič, poražený finalista US Open, prožíval přesně ty hořkosladké pocity toho, kdo skončil druhý. „Co vám na to mám říct. Kdyby mi někdo tvrdil, že na US Open dojdu do finále, bral bych to. Ale chtěl jsem vyhrát, už proto, že jsem si proti Nadalovi věřil,“ smutnil Djokovič. Měl důvod si věřit: Nadala ve všech sedmi vzájemných zápasech na tvrdém povrchu porazil. Ale statistika nuda je, realita byla jinak barevná.
Zkráceno pro web

V květnu 2008 řekla Justine Heninová „dost bylo tenisu“ a uvolnila tím i pozici světové jedničky. V lednu 2010 se na nejvyšší příčce žebříčku usídlila Serena Williamsová a okupuje ji stále. Mezitím bylo ovšem devatenáct měsíců tak trochu bezvládí. Na trůn se vedle aktuální americké královny postupně posadily Maria Šarapovová, Ana Ivanovičová, Jelena Jankovičová a Dinara Safinová. Žádná však na vrcholu nevydržela moc dlouho, maximem bylo šestadvacet týdnů Safinové. A shodně u všech vzápětí následoval více či méně výrazný pád světovým pořadím. Zranění, jiné zájmy, horší výsledky, částečně ztráta motivace. Otázkou příštích měsíců je, jestli se dokáží alespoň přiblížit výsledkům a žebříčkovému postavení, které už jednou dobyly.

Justine Heninovou vystřídala v květnu 2008 v postavení jedničky Maria Šarapovová. Ruska už předtím na vrcholu pár týdnů strávila, poprvé v srpnu 2005. Jenže na něm moc dlouho nevydržela a žádnou sezonu nedokázala uzavřít jako vládkyně svého sportu. Ani tři grandslamové tituly, jedno finále a dalších šest semifinále na podnicích „Velké čtyřky“ jí k tomu nepomohly. „Je to výrazná osobnost, která splňovala veškeré požadavky na to, aby byla jedničkou delší dobu,“ říká o Šarapovové David Kotyza, kouč Petry Kvitové. „Hraje agresivní tenis, má ideální fyzické předpoklady, je psychicky odolná, když byla její ruská tvrdost vsazena do amerických poměrů. Vyhrála tři ze čtyř Grand Slamů.“ Špatné však bylo, že kvůli zranění pravého ramene na přelomu předminulé a minulé sezony deset měsíců nehrála a vypadla z první světové stovky. Zdravotně tedy dnes čtyřiadvacetiletá Ruska strádala. Ne tak finančně. Díky svým půvabům je velmi žádaná na reklamní a marketingové scéně, podepsala lukrativní smlouvu s Nike, která ji za osm let přinese sedmdesát milionů dolarů. Loni jí na účet přiteklo dvacet a půl milionu eur, ovšem za tenisové výsledky to bylo pouze tři čtvrtě milionu. Poslední více než rok už je Maria Šarapovová zase zdravá, ale výsledkově na sezony před zraněním moc nenavazuje. Ano, vyhrála tři menší turnaje, na Grand Slamech však byla pouze v jednom čtvrtfinále na loňském Roland Garros a stále zůstává za elitní desítkou. Přesto si věří. „Myslím si, že mám šanci uspět. Bez této víry by bylo těžké hrát se sebevědomím a porážet soupeřky. Pokud zůstanu zdravá a budu dál pracovat na zlepšení, pak mohu mít dobré vyhlídky... Zkráceno pro web

Do Bělehradu, dějiště daviscupového semifinálového střetnutí Srbsko – Česká republika, jsem po neplánovaném Djokovičově prodlouženém pobytu v New Yorku na US Open, odjížděl s jistou dávkou optimismu. Věděl jsem, že hostitelé mají silný tým, který doma zdolal celek Spojených států a poměrně snadno vyhrál v Chorvatsku, ale věřil jsem zkušené dvojici Tomáš Berdych a Radek Štěpánek. Z Beogradské areny, jež byla dějištěm střetnutí, jsem se vracel smutný z výsledku i z toho, co jsem na cestě tam i zpět v metropoli Srbska zažil.

Už jsem zapomněl, jak se před listopadem 1989 cestovalo. Jak jsem s obavami vyhlížel celníky, vezl-li jsem třeba z NDR dva tři páry bot. Na maďarsko-srbských hranicích vzpomínky ožily. Cestující autobusu s německou poznávací značkou museli vynést na parkoviště zavazadla, která skupina pracovníků celnice velice důkladně prohledávala. Bylo to víc než nedůstojné, líto mi bylo invalidní paní, která opřena o hůlku srovnávala vyházené věci zpět do kufru. Srbský celník se k nám zachoval milosrdně, odnesl si naše pasy, po čtvrt hodině nám je vrátil a my mohli pokračovat. Zážitek netenisový, ale hodný zaznamenání.
Celé Srbsko prožívalo finálovou účast Novaka Djokoviče na US Open. Los určil, že bude hrát úvodní duel s Radkem Štěpánkem. Kolona aut se sportovními fanoušky zvědavými na přemožitele Rogera Federera se líně táhla k aréně. Mnozí byli zklamáni, když se tam dověděli, že nehrající kapitán domácího celku, čtyřiačtyřicetiletý Bogdan Obradovič, udělal změnu, že Djokoviče nahradí Viktor Troicki. Od legendárního dlouholetého trenéra německých daviscupových výběrů, Chorvata Nikoly Piliče, jsme zjistili, že tato varianta byla připravená už od pondělí, kdy se dohrávalo ve Flushing Meadows. „Bylo jasné, že Novak přijede vyčerpaný, že dva dny na regeneraci je málo. Po konzultaci s ním jsme nominaci změnili. Sám uznal, že by nebylo dobré, aby nastoupil,“ vysvětlil Pilič (mající rodinu ve Splitu a tenisový kemp u Mnichova), který na žádost prezidenta Srbského tenisového svazu Slobodana Živojinoviče přijal pozici poradce. „Neměl jsem s tím žádný problém. Mám po celé bývalé Jugoslávii přátele. Jsem profesionál, navíc jsem u toho i být chtěl,“ dodal. V televizi se pak Djokovič omlouval celému národu, že kvůli únavě nenastoupil. Jedním dechem dodal, že po nedělních dvouhrách se Srbové budou moci těšit na finále...
Více přináší tištěné číslo magazínu

Kromě Adama Pavláska, Václava Šafránka a Terezy Jankovské se na XIV. ročníku turnaje ITF Zentiva Czech Junior Open ve dvouhrách českému mládí příliš nedařilo. Závěr se hrál v režii cizinců, kteří přijeli z devětadvaceti zemí. Titulární sponzor události, pořádané TK Neridé, farmaceutická společnost Zentiva jako by naordinovala na české neduhy lék pro čtyřhry. Ty naopak naši junioři zcela ovládli.

Prostějovský Adam Pavlásek třímal český prapor až do semifinále. „Hrál dobře, v závěru proti atletickému Ukrajinci Vladyslavu Manafovovi už mu chyběla šťáva. Jsem ale spokojený,“ hodnotil výkon svého svěřence trenér Jaroslav Navrátil a dodal: „Dobrý turnaj, kvalita byla na straně kluků. Takových soutěží by český tenis potřeboval víc. Třebaže tu byla kolize s US Open, sešla se silná konkurence, mnozí tu hráli o australskou juniorku.“ Přes českého Švýcara Tima Srkalu, ukrajinskou jedničku Leonarda Stachovského a stále se lepšícího Nizozemce Moose Sporkena přešel po dobrém servisu Václav Šafránek do čtvrtfinále a čekal ho talentovaný Brit Kyje Edmund. „Se Srkalou jsem byl zpočátku nervózní. Se Stachovským jsme se dlouho vzájemně brejkovali, já měl, stejně jako poté se Sporkenem, jistější return. Nyní mám žízeň na Edmunda. V týmech mě letos porazil,“ říkal před bojem o semifinále Brňan. Odveta mu nevyšla, Brit hrál skvěle, ostatně postoupil do finále. Po něm vysekl na adresu českého juniora poklonu. „Šafránek byl nejtěžším soupeřem na cestě do finále, stále se lepší, dobře podává. Finále? Byl jsem unavený a zvadl ve druhém setu, kdy jsem vedl 3:0. Finále jsem ale nečekal,“ konstatoval nenasazený Edmund. Po vítězství v Doněcku se levou rukou hrající Kyjevan Vladyslav Manafov prosadil i v Praze. „Výhra mě posunula k Australian Open. Ještě si účast pojistím startem na dvou turnajích v Egyptě. Tam se snáze získávají body. Byl to hezký turnaj, viděl jsem tu hezká děvčata,“ usmíval se sedmnáctiletý člen klubu Nauka Kyjev, jehož otec se celý týden pohyboval po areálu TK Neridé v maskáčích, což bylo poněkud podivné… Z českých mladíků nás zajímal několikátý letošní návrat Marka Routy na kurty. Tlakem přehrál Španěla Alzaraze-Ivorru, Dennis Novak z Rakouska byl už nad jeho síly. Spolu s Robinem Staňkem uhrál pouze kolo i ve čtyřhře. „Jsem smolař. Léčím jedno zranění za druhým. Zejména mě zlobí kolena, nehraji souvisle delší čas. Teď už asi měsíc držím… K singlu nemám co říct, v deblu jsme hráli dobře, ale Srkala s Vittekem o málo líp servírovali, já zkazil několik důležitých míčů. Ale věřím, že se do herní pohody vrátím,“ optimisticky zakončil Kladeňák. Deblovou soutěž juniorů vyhrála nenasazená česká dvojice Jan Brenk – Filip Strnad... Zkráceno pro web

Hvězda ze země protinožců Samantha Stosurová dlouho nezapomene na svůj zápas v osmifinále US Open. Turnajová pětka odvrátila v duelu s Jelenou Dementěvovou čtyři mečboly a do čtvrtfinále postoupila po výhře v třísetové bitvě až skoro nad ránem. Australanka hrála s Ruskou poslední zápas programu ve Flushing Meadows, který trval dvě hodiny a 38 minut a skončil hodinu a 35 minut po půlnoci. Nikdy předtím se ženská dvouhra na US Open tak dlouho do noci nehrála. O pět minut rychleji hrály Gabriela Sabatiniová s Beverly Bowesovou před třiadvaceti lety. „Tak tohle byl bezpochyby nejnapínavější zápas, jaký jsem kdy odehrála. Je hezké přepisovat historii…“ smála se Stosurová, zatímco její soupeřka litovala, že zápas dohrávaly tak dlouho do noci. „Zkoušela jsem bojovat do konce. Cítím zklamání z toho, jak jsem hrála při mečbolech. Nebyla jsem při nich dost agresivní. Cítila jsem se trochu ospale,“ řekla Dementěvová a také ona přiznala: „Takhle v noci jsem tenis ještě nehrála. Nebylo jednoduché se soustředit a bylo vidět, že jsme se s tím obě potýkaly.“ Třetí set zmíněného duelu přinesl zřejmě nejzajímavější a nejkvalitnější tenis. První mečbol letošní finalistka French Open odvrátila za stavu 5:3 při podání Rusky a další tři o hru později. „Myslím, že jsme obě odehrály skvělé utkání. Daly jsme do něj všechno, mít za sebou takový zápas je fantastické,“ radovala se Stosurová. Australanka se umí vyrovnat se situací, kdy je na hraně prohry. To dokázala ostatně i na turnaji v New Havenu, kde rovněž odvrátila v druhém kole utkání čtyři mečboly a v červnu na antukovém Roland Garros porazila Serenu Williamsovou ve čtvrtfinále po odvrácení jednoho mečbolu! Na US Open se Stosurová až dosud nikdy nedostala přes druhé kolo. Letos se probojovala až do čtvrtfinále a po nočním dramatu dostala za „odměnu“ možnost hrát s obhájkyní titulu a druhou nasazenou Kim Clijstersovou, která nakonec US Open vyhrála. Stosurová sice od zápasu s Ruskou Dementěvovou drží ženský rekord v nejpozději dohrávaném zápase na US Open, na ten absolutní by ale musela být na kurtu ještě bezmála o hodinu déle. V roce 1993 skončil souboj Švédů Matse Wilandera a Mikaela Pernforse ve 2:26 nad ránem.
Více informací přináší tištěné číslo magazínu

Celých padesát let jezdil vlak s kouřící lokomotivou po Negrelliho viaduktu přes štvanický ostrov v Praze, než se cestující mohli zadarmo dívat z oken vagonů na první tenisová utkání. Dříve ovšem mohli se zájmem pozorovat, jak se na koupališti postaveném pro karlínskou posádku koupali nazí vojáci, což asi vzbuzovalo u mnohých veselí, u jiných pohoršení. Na štvanických dvorcích se tenis hraje od roku 1901, první vlak však projel přes štvanický ostrov už v roce 1850.
Negrelliho viadukt byl prvním pražským železničním mostem přes Vltavu a je druhým nejstarším po Karlově mostě. Stále je se svými 1 110 metry nejdelším v hlavním městě. Negrelliho viadukt (dříve také nazývaný Karlínský) byl až do roku 1910 nejdelším mostem v Evropě. Práce na něm byly zahájeny v roce 1846 a roku 1850 byl uveden do provozu. V témže roce se narodil i T. G. Masaryk. Asi proto, po mnoha letech, výchozí nádraží pojmenovali po něm. Byla to tehdy největší stavba v Evropě, na které pracovalo více než tři tisíce dělníků, především Čechů, Němců a Italů. Viadukt je dnes kulturní památkou a připomíná nádherné akvadukty starověkého Říma. Stejně jako Karlův most i Negrelliho železniční viadukt přežil povodeň z léta 2002. Autoři se totiž dokázali při projektování a výstavbě poučit z povodně, která postihla Prahu rok před zahájením výstavby, v roce 1845. Tenisoví si jistě pamatují oblaka kouře nad štvanickými dvorci a hlasité pískání lokomotiv i při veledůležitých utkáních. V roce 1920 se cestující z oken vlaku mohli dívat na 1. mistrovství Československa, později dokonce zdarma obdivovat i takové tenisové legendy jako byli Fred Perry, Rod Laver, Tony Roche, Manuel Santana, Björn Borg a z našich hráčů Ladislav Žemla, Karel Koželuh, Jaroslava Drobný nebo Jan Kodeš. Ti všichni a mnozí další jen o trochu méně slavní, hráli na stařičké Štvanici s dřevěnou klubovnou i dřevěnými ochozy centrálního dvorce. Až v roce 1984 byla stařičká Štvanice zbourána a o dva roky později otevřen zcela nový areál, na němž se v témže roce odehrál Pohár federace družstev žen...
Zkráceno pro web

Ptát se KIM CLIJSTERSOVÉ na nejoblíbenější turnaj? Naprosto zbytečné. Jaký jiný by to mohl být než US Open. Sedmadvacetiletá Belgičanka při svých posledních čtyřech účastech na newyorském Grand Slamu pokaždé prošla až do finále a pouze v úvodním souboji o titul před šesti lety podlehla Justine Heninové. V roce 2005 už v titulovém klání nedala šanci Mary Pierceové, loni po návratu k tenisu pokořila Caroline Wozniackiovou a letos deklasovala Věru Zvonarevovou. Celkově se tak vítězná série nejznámější tenisové mámy na kurtech ve Flushing Meadows natáhla už na jedenadvacet zápasů. To je rekord turnaje od přestěhování na betonové kurty v areálu ve čtvrti Queens v roce 1978. Bývalá světová jednička dobyla v USA svůj třetí grandslamový primát, na žádném jiném turnaji „Velké čtyřky“ se jí triumfovat nepodařilo, i když hrála třikrát finále a sedmkrát účinkovala v semifinále. Je tedy jasné, že by moc ráda na stejný triumf jako v New Yorku dosáhla také v Melbourne, Paříži nebo v Londýně.

Byla to stejná scéna jako před rokem. Po největší ryze tenisové aréně světa, kurtu Arthura Ashe, běhala vaše dcera Jada, které jste marně zkoušela upravit rozevlátý účes. Jada nechtěla promluvit do mikrofonu, ale nadšeně se smála, když se její tvář objevila na obří obrazovce. Jak jste ony chvíle prožívala?
Byla jsem moc ráda, že jsem ji měla u sebe. Ale myslím, že ještě neví, o co jde. Je jí teprve dva a půl roku. A asi dost jedno, jestli vyhrávám nebo prohrávám.
Pokusila jste se dceři vysvětlit, co se kolem děje?
Ani ne. Líbí se mi ta její nevinnost, děti vyjadřují svoje pocity tak přirozeně a čistě. Chápe, že pohár patří k vítězství. Ale nebudu jí vyprávět, že máma vyhrála US Open. Stejně by jí to nic neřeklo.
Když se vám povedlo triumfovat loni, na teprve třetím turnaji po návratu po mateřské pauze, bylo to velké překvapení. Psalo se o kouzelném příběhu, o pohádce s princeznou, tedy spíš královnou Kim v hlavní roli. Letos se od vás čekalo hodně. Co jste od sebe čekala vy sama?
Když jsem začala hrát v létě v Severní Americe, bylo US Open mým hlavním cílem. Samozřejmě jsem myslela na další vítězství. Ale byla to pro mě nová situace, poprvé být na grandslamovém turnaji v pozici obhájkyně vítězství. V roce 2006 jsem si to kvůli zranění nemohla zažít.
V čem byl největší rozdíl?
V pozornosti, jakou mi okolí věnovalo. Loni byli lidé zvědaví, jak hraju, letos mě řadili k největším favoritkám. Ale vyrovnala jsem se s tím, i když jsem na začátku turnaje rozhodně nehrála podle svých představ. V posledních kolech však šel můj výkon nahoru, z toho mám velkou radost...
Více přináší tištěné číslo magazínu

Na dosah měli čeští tenisté účast ve finále Davisova poháru 2010, po čtyřhře vedli 2:1! • V úvodní dvouhře získal Navrátilovu výběru první bod Radek Štěpánek výhrou nad Viktorem Troickim • Tomáš Berdych měl velkou šanci zvýšit v úvodní den na 2:0, ale Tipsarevič byl překvapivě nad jeho síly • Ve čtyřhře Novak Djokovič a Nenad Zimojnič vyhráli jen první set, pak už se hrálo jen podle českých deblových not, Štěpánek s Berdychem potvrdili, že jsou jednou z nejlepších dvojic v daviscupové soutěži • Druhý a sedmý hráč světového žebříčku ATP se utkali v prvním zápase nedělního programu, Berdych vyhrál první set, ale pak šel Djokovič zcela jasně za vyrovnáním • Duel Janka Tipsareviče a Radka Štěpánka měl rozhodnout o postupujícím do finále Davisova poháru • Francouzi určitě na dálku fandili nám, v případě srbského vítězství museli do bělehradské arény • Tipsarevič získal třetí bod, stal se srbským hrdinou, Štěpánek však opět prokázal, že velkým daviscupovým bojovníkem • Škoda nevyužitého setbolu ve druhém setu, za stavu 1:1 by Tipsarevič určitě tak nekraloval • I přes porážku je po loňském finále postup mezi čtyři nejlepší týmy světa v Davisově poháru velkým úspěchem českého tenisu •
Zpravodajství na str. IV a V

První významnou událostí závěru letních prázdnin pro mladší žactvo byl závěrečný turnaj seriálu Nike Junior Tour. Bojovalo se o případný postup do soutěže Masters, který se hrál po uzávěrce tohoto vydání.V areálu pražské Sparty se dařilo domácím dívenkám, dvojnásobnou vítězkou se stala Denisa Cíchová, čtyřhru vyhrála s Markétou Vondroušovou (I. ČLTK Praha). Mezi chlapci triumfoval ve dvouhře republikový šampion Petr Nouza (TC Hamr) a ve čtyřhře, která měla nervy drásající finále, uspěla dvojice Antonín Bolardt – Vojtěch Prokop (I. ČLTK Praha – TC-MJ Tenis Brno). Více zde...