Magazín tenis

Obsah čísla 10/2011

SAMANTHA STOSUROVÁ, nečekaná vítězka grandslamového US Open Snímek: JIŘÍ VOJZOLA
6-8	Zajímavosti ze světa
9-11	Můj příběh: Samantha Stosurová
12-14	US Open
16-17	Tenis na vozíku
I-XL	Příloha: Fiftýn plus
18-19	DC: Rumunsko – ČR
20-21	Odpoledne otevřených srdcí...
22	SynotTip Open
23	Moser Czech Junior Open
24	M-ČR v babytenisu
26-27	Za oponou
28	Před 90 lety (1. zápas ČR v DC)
29	Trenér: Alice Ryklová
31-32	Dialog s Martinem Štěpánkem

Hostováno na www.rozhled.cz

ZMĚNA ADRESY!

Redakce časopisu Tenis se od
1. 10. 2011 přestěhovala na novou adresu: Karlovo nám. 5,
120 00 Praha 2

Příloha Fiftýn Plus

V baráži Davis Cupu: Rumunsko – Česká republika 0:5
Vítězství pro naše barvy
už po čtyřhrách

Český tým po zásluze v elitní světové Světové skupině I • Do posledních chvíle nebylo jasné, zda nastoupí největší opory Berdych a Štěpánek • Domácím chyběla jednička Victor Hanescu • Radek Štěpánek za necelé dvě hodiny získal první bod v souboji s Adrianem Ungurem • Tomáš Berdych pohodově vybojoval první dva sety s rumunskou dvojkou Victorem Crivojem, v závěru ho sužovaly křeče • Třetí postupový vybojoval po vlažném začátku pár Tomáš Berdych – Radek Štěpánek • Závěrečný den dal Jaroslav Navrátil šanci dalším dvěma členům svého výběru • Lukáš Rosol si ve své daviscupové premiéře poradil s Copilem • Jan Hájek završil český úspěch výhrou nad Crivojem • Ivo Kaderka: „Náš tým přistoupil k zápasu naprosto profesionálně, šel přesvědčivě za vítězstvím, jsme stále ve Světové skupině, kam český tenis bezesporu patří.“ • Dobrá práce rumunských organizátorů •

Zimní termínová listina

Objednejte si Zimní termínovou listinu 2011/2012 a Celostátní a oblastní žebříčky 2011. Letní tenisová sezona ještě neskončila, ale co se dá dělat, zima se blíží. ČTS ve spolupráci s vydavatelem časopisu TENIS už nyní připravují do tisku obě potřebné publikace, které budeme zájemcům rozesílat v polovině listopadu 2011. K objednání můžete využít objednávkovou pohlednici, která je vložena do tištěného čísla magazínu.

Objednat si ji můžete na adrese: T/Production, Marie Burianová, Hudečkova 10, 140 00 Praha 4,
tel/fax 241 442 398
e-mail: burians@volny.cz

Cena včetně DPH (bez balného
a poštovného) je: 95 Kč
Stále si také můžete objednat předplatné časopisu Tenis.
Chybí-li vám některá starší čísla, rádi vám je zašleme.

Archiv předchozích čísel

Unavené tělo největším soupeřem - str. 2-3

Tenisový král letošní sezony Novak Djokovič si v bělehradské aréně bezmocně klekl, pak se otočil na záda a osmnáct tisíc diváků vědělo, že je konec. Byla neděle, Srbsko bojovalo v semifinále Davisova poháru a Djokovič byl v zápase proti Argentině poslední nadějí. Do Bělehradu přiletěl z Ameriky necelých čtyřiadvacet hodin před zápasem. Déšť posunul finále US Open na pondělí, v úterý ho od brzkého rána čekal povinný mediální program, s grandslamovou trofejí pózoval v hektickém New Yorku a pak rychle pospíchal domů. V pátek ještě nenastoupil, v neděli byl soupeřem Del Potra, unavené tělo se ale vzepřelo. „Když už se nenajde soupeř, může ho porazit vlastní tělo,“ ozvalo se v některých komentářích po americkém Grand Slamu. Na začátku září odstoupil Djokovič z turnaje v Cincinnati kvůli bolavému rameni, z daviscupového semifinále ho vyhnal natržený zádový sval. Bylo to třinácté zranění v jeho kariéře, první ho potkalo v roce 2003, ke konci července skrečoval šestnáctiletý Djokovič zápas Egypťanu Maamounovi za stavu 6:7(5), 7:5, 2:0. Djokovič má letos za sebou hvězdnou bilanci – z 68 zápasů prohrál jen tři. V Cincinnati vzdal Murraymu, v Bělehradě Del Potrovi a v semifinále Roland Garros podlehl Federerovi. Jak se ukazuje, unavené tělo je zatím největším Djokovičovým soupeřem… (fa)

Úvodní slovo - str. 4

Kde začíná a kde končí tenisová kariéra? Jak se mění životy těch, kteří jednou snili o tom, že pozvou rodiče do wimbledonské lóže, a když se jim to nepodařilo, mnohdy nemají ani na luxusní zahradní sezení z teakového dřeva? Má navíc český tenis dostatek hráčů, kteří jsou schopni – po zjištění, že se do světových žebříčků nepodívají – pokračovat v průměrných tenisových kariérách? Konečně potvrdila to i nedávná česká liga, v ní se našlo jen málo zápasů, kdy byly na obou stranách týmy kompletní a navíc: všem šlo, jak ukázala anketa připravená Josefem Šlajsem, umístit se ve skupině na druhém místě a tím skončit působení ve druhé nejvyšší české tenisové soutěži. Tedy – nikam nepostoupit a nemít případné sestupové starosti! Ukazuje se, že český tenis má málo hráčů, kteří jsou schopni potvrdit, že výkonnostní tenis má ještě nějakou úroveň a je stále méně klubů, pro které je účast v první lize i vizitkou tenisové kvality. Podíváme- li se na ligové sestavy, tak v nich prakticky nenajdeme tenisty s výraznými ambicemi...
Více »

ŠAMPIONKA NASTOUPÍ S TEENAGEREM - str. 6 /ve světě/

Vedle wimbledonské šampionky Petry Kvitové se na lednovém Hopman Cupu, turnaji smíšených týmů, má představit i další vítězka letošního grandslamového podniku. Účast na neoficiálním mistrovství světa smíšených družstev v Perthu, kterou sponzoruje známá asijská automobilka, přislíbila Číňanka LI NA, která vybojovala trofej na červnovém Roland Garros.
Tradiční soutěž otevírající novou sezonu se uskuteční od 31. prosince do 7. ledna. Zatímco předběžně ohlášená světová šestka Kvitová s Tomášem Berdychem budou zřejmě hlavními favority, momentálně pátá tenistka světa Li Na při své perthské premiéře nastoupí po boku teenagera Wu Di, jenž se pohybuje až v páté stovce computeru. „Moc se na turnaj těším, zahraji si ho poprvé a slyšela jsem o něm samé dobré reference. I na město Perth, je prý neobyčejně překrásné. Snad se nám bude dařit,“ uvedla na webu pořadatelů momentálně největší čínská sportovní hvězda. Silnou dvojici vytvoří také zkušený Lleyton Hewitt se slovenskou rodačkou Jarmilou Gajdošovou. Oba by pro pořádající zemi rádi Hopmanův pohár opět vyhráli (poprvé od roku 1999). Kariéru dvojnásobného grandslamového vítěze Hewitta však v poslední době provázejí zdravotní problémy.
(vek)

OFICIÁLNĚ SKONČIL AŽ NYNÍ - str. 6

Už více než rok neodehrál jediný zápas, kariéru ale GASTON GAUDIO ukončil oficiálně až nyní. Vítěz French Open (2004): „Skončil jsem už dávno. Ale než jsem vydal definitivní oznámení, dal jsem si jistý čas, kdybych si to náhodou rozmyslel,“ usmíval se dvaatřicetiletý Argentinec v televizi své rodné země. „Bylo složité skončit. Tenis jsem hrál spoustu let a přinášel mi hodně radostí i zklamání. Nakonec jsem se s tím vyrovnal,“ vysvětloval Gaudio a doplnil: „Mohl bych hrát na exhibicích, ale určitě se už na turnaje nevrátím!“ To jsou slova obávaného antukového specialisty. Bývalý pátý hráč světa Gaudio, který během kariéry vyhrál osm turnajů včetně French Open, nevyloučil, že by se mohl stát trenérem. Nezapomenutelným je pro mnohé tenisové příznivce závěr jeho strhující bitvy ve finále na Roland Garros 2004, kdy Gaudio proti krajanovi Coriovi prohrával už 0:2 na sety a odvracel i mečbol, aby nakonec finálový zápas French Open otočil a triumfoval.
(pro)

MÁLEM VYROVNAL REKORD - str. 7

Čtyřiadvacetiletý Ukrajinec SERGEJ BUBKA doufá, že jednou ho lidé budou brát jen jako tenistu a ne jako syna nejlepšího skokana o tyči v novodobé historii. Ke splnění tohoto cíle udělal důležitý krok na US Open, kde si poprvé v kariéře připsal vítězství v zápase na grandslamovém turnaji. Bubka ví už od mládí, jaké to je žít se jménem slavného otce. „Pamatuji si na Australian Open v roce 2003, kde jsem vypadl v prvním kole juniorky. Měl jsem patnáct, ale byla tam tak obrovská tisková konference, že jsme se museli přesunout do větší místnosti. A to všechno kvůli mému otci…“ vzpomínal rodák z Doněcku. Po sedmi letech si mohl Bubka užít zájem novinářů o svou osobu z čistě tenisového hlediska. V New Yorku nejprve poprvé v kariéře prošel na grandslamovém turnaji nástrahami tříkolové kvalifikace a při debutu v hlavní soutěži porazil ve čtyřech setech Rakušana Andrease Haidera- -Maurera. V dalším kole ale už čekal 207. hráče světa favorizovaný Jo-Wilfried Tsonga z Francie, který byl také nad jeho síly. Bývalý tyčkař, politik a člen Mezinárodního olympijského výboru Sergej Bubka starší výkony svého syna pečlivě sleduje. Výjimkou nebyl ani zápas na US Open, který si nenechal ujít, ani když se právě účastnil atletického mistrovství světa v jihokorejském Tegu. „Sledoval jsem jeho duel s Rakušanem v prvním kole US Open na internetu...
Více »

ZDRAVÍ SKOLILO JEDNOHO Z FAVORITŮ - str. 7

Švédský reprezentant Robin Söderling se kvůli nemoci nezúčastnil US Open. Šestého nasazeného hráče v utkání prvního kola s Irem Sorensenem nahradil Brazilec Dutra da Silva. Söderlinga podle německé tiskové agentury začaly trápit bolesti hlavy a břicha a po vyšetření mu lékaři doporučili přestávku.
Sedmadvacetiletý Švéd, který v předchozích dvou letech postoupil na US Open do čtvrtfinále, nehrál pro zdravotní problémy od začátku srpna.
Nejprve odstoupil po zranění zápěstí z turnaje v Montrealu. Z následujícího podniku v Cincinnati se zase odhlásil kvůli infekci v krku, která podle hráčovy manažerky může i za jeho současné problémy. Robin tak přišel o možnost navázat v New Yorku na loňský a předloňský postup mezi osm nejlepších. Švéd v této sezoně i přes nejrůznější zdravotní komplikace získal čtyři tituly na okruhu ATP tour.
(prk)

NOMINACE: KUERTEN A KAFELNIKOV - str. 8

Dva bývalí nejlepší hráči světa Brazilec GUSTAVO KUERTEN a Rus JEVGENIJ KAFELNIKOV se zřejmě stanou novými „přírůstky“ v mezinárodní tenisové Síni slávy. Oba figurují mezi nominovanými pro přijetí, které se uskuteční příští rok. Nyní čtyřiatřicetiletý Kuerten si nominaci vysloužil 43 týdny, které strávil v pozici světové jedničky, a třemi grandslamovými tituly z Roland Garros z let 1997, 2000 a 2001. Populární „Guga“, který největší úspěchy slavil na antuce, získal za celou kariéru dvacet titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře. O tři roky starší Kafelnikov, jemuž tenisoví příznivci přezdívali pro jeho tvrdá podání a přesně umístěné returny „Kalašnikov“, se během své kariéry rovněž dostal na úplný vrchol mužského žebříčku. Grandslamové tituly získal na Australian Open (1999) a také na French Open (1996), kde ve stejném roce uspěl i ve čtyřhře. V roce 2000 si odvezl zlatou medaili z olympijských her v Sydney a o dva roky později získal s ruským týmem titul v Davis Cupu. O tom, komu se té cti vstoupit mezi legendy tenisu dostane, rozhodnou zástupci médií, kteří se pro uvedení do Síně slávy musí vyslovit alespoň tříčtvrtinovou většinou. Vedle Kuertena a Kafelnikova se mezi nesmrtelné mohou dále zapsat bývalá ženská světová jednička Jennifer Capriatiová, která získala tři grandslamové trofeje a olympijské zlato z Barcelony, dále slavný Španěl Manuel Orantes a Australanka Thelma Coyneová-Longová, jež v letech 1935–1958 dobyla na dnešní dobu přímo neuvěřitelných devatenáct grandslamových titulů. V kategorii slavných „nehráčů“ se o vstup ucházejí proslulý trenér Nick Bollettieri, Japonec Eiči Kawatei, Velšan Mike Davies a Američan Randy Snow. (pro)

Útočí na post světové jedničky? - 9-11 /můj příběh/

Tahle tenistka se hodně vymyká současnému trendu, podle kterého největší úspěchy sklízejí mladé hráčky a kdo se neprosadí nejlépe ještě před dvacátým rokem anebo brzy po něm, už to nejspíš nedokáže. SAMANTHA STOSUROVÁ totiž zraje jako dobře uskladněné a opečovávané víno, jehož kvality se každým rokem zlepšují a úspěchy se dostavují až v pozdějších fázích kariéry. Ona vůbec už cesta rodačky z Brisbane mezi nejlepší byla neobvyklá a originální. Nejdříve se totiž stala světovou jedničkou a grandslamovou šampionkou v deblu. Teprve o pár let později dobyla dnes sedmadvacetiletá Australanka také titul z podniku „Velké čtyřky“ ve dvouhře. Podmanila si letošní US Open a pro zemi s obrovskou tenisovou tradicí získala první ženský primát z New Yorku po osmatřiceti letech a na kterémkoli z grandslamových turnajů po jedenatřiceti! Kdoví, jestli třeba i tou světovou jedničkou nakonec Samantha Stosurová ještě nebude. Železná lady. V politice byla z Anglie, uměla se ohánět mluvou a jmenovala se Margaret Thatcherová. Ta tenisová je z Austrálie, ohání se raketou a vládne železnou sílou svých svalů. Samantha Stosurová pokořuje soupeřky vynikajícím servisem a drtivým forhendem. Co se v mládí naučíš, později jako když najdeš. Vítězka tří turnajů okruhu WTA se o tom přesvědčuje dnes a denně...
Více »

Jeden z nejpodivnějších Grand Slamů posledních let - str. 12-14 /us open/

„Hmm, že vy budete příbuzný toho fotbalisty, nos máte podobný,“ směje se při prohlídce mého pasu celník na pařížském letišti Charlese de Gaulla. Kvůli hurikánu Irene odlétám až v pondělí 29. srpna, o dva dny později, než jsem měl původně v plánu, navíc jen do Bostonu, protože nejbližší volný let do New Yorku nabízeli až ve středu. Nu co, přijdu jen o pár zápasů prvního kola, rozpis znám, takže se uklidňuji tím, že to nejpodstatnější teprve přijde. Jenže, hned první SMS po přistání v Americe mě šokuje. Není to totiž obvyklé přivítání místních mobilních operátorů s informacemi o cenách volání. To mi jen kolegové z práce píšou, že kvůli Ireně neuvidím Petru. Rozumějte: wimbledonská vítězka senzačně vypadla už v prvním kole... Ale nebyla to zdaleka jediná překvapivá zpráva z tenisového US Open, které bylo celkově nejpodivnějším a zřejmě i nejméně povedeným grandslamovým turnajem několika posledních let... Tedy pomineme-li vyvrcholení mužské dvouhry.

Ať se děje, co se děje, nejméně dva z posledních tří zápasů mužské dvouhry pokaždé stojí za to. Platilo to hlavně v červnu v Paříži, a stejné to bylo i teď v New Yorku. Přes všechny zvláštnosti a podivnosti turnaje se do semifinále opět dostali čtyři nejlepší tenisté světového žebříčku. Jen s tím rozdílem, že se tentokrát – a v New Yorku poprvé – radoval z titulu novodobý srbský bůh a neomezený král roku 2011 Novak Djokovič.
„Myslím, že má předpoklad k tomu, aby do budoucna ovládl tenisový svět. Už je takový dospělý, má zkušenosti, ví, jak se má připravit, co potřebuje na to, aby zvítězil,“ předpovídal ještě na začátku sezony Marián Vajda poté, co jeho svěřenec vyhrál v Melbourne suverénním způsobem Australian Open. Tak přesně, že by se i kněžna Libuše mohla učit. I když možná, že ani slovenský trenér nevěřil, že se věštba vyplní tak rychle a že vláda Novaka Djokoviče bude tak dominantní.
Srbský tenista má všechno, co hráč potřebuje k tomu, aby byl úspěšný, včetně vysokého sebevědomí, které mu pomáhá dostat se i z těch nejsvízelnější situací na kurtu. Jeho sebejistotu nenahlodala ani hodně bolestivá porážka v semifinále Roland Garros, kde ho Švýcar Roger Federer v semifinále zbavil možnosti natahovat svou fantasticky dlouhou sérii vítězných zápasů v řadě. A teď už můžeme říct i příležitosti vyhrát všechny grandslamové turnaje v sezoně, jako se to naposledy povedlo Rodu Laverovi v roce 1969...
Zkráceno pro web

Baráž: od nejistoty k jasnému vítězství - str. 18-19 /Davis Cup/

Je sobota 17. září, horké letní odpoledne, areál národního tenisového centra v Bukurešti už je skoro opuštěný, pouze na jednom z vedlejších tréninkových kurtů drží bíle oděný muž hadici a až obřadně kropí žíznivou, pořádně vyprahlou antuku. Zachraňovat sluncem zmožené sportoviště mu jde stejně dobře jako dávat do pořádku opotřebovaná těla tenistů. Fyzioterapeutický mág Pavel Kolář si jde po několikatýdenním maratonském běhu kolem zraněných nebo jinak zdravotně limitovaných tenistů užít vzácné chvíle volna, stylově s míčkem a raketou. Právě také zásluhou neobyčejně skromného, ale schopného lékařského specialisty se český daviscupový tým udržel mezi světovou elitou. A už v příštím roce může tentokrát domácím zápasem proti Itálii zahájit boj o slavnou „Salátovou mísu“ znovu.

Pojedou? A budou hrát? Nastoupí oba? Spousta otázek visela ve vzduchu ještě dávno před cestou tenistů do Bukurešti. Jen pár týdnů před baráží, na US Open, totiž vzdaly své zápasy kvůli zranění obě největší opory. A účast Tomáše Berdycha i Radka Štěpánka tak byla chvílemi spíš nepravděpodobná než nejistá. A přestože bylo známo, že domácím Rumunům bude chybět nejlepší i nejzkušenější hráč Victor Hanescu, vypadalo to s vyhlídkami na záchranu v elitní světové skupině všelijak, jen ne úplně optimisticky. Ale jen do středy 14. září. Ten den totiž výpravu v Bukurešti opouštěl dodatečně povolaný náhradník Lukáš Dlouhý a to už byl jasný signál, že jsou obě stálice po několika návštěvách zdravotnických zařízení a ozdravných kúrách v pořádku. Čtvrteční los domněnku potvrdil, takže pak Radek Štěpánek a Tomáš Berdych (oba na snímku) nejprve v pátečních dvouhrách a poté i v sobotu společně ve čtyřhře rozhodli o tom, že český tým bude hrát v Davisově poháru první housle i v příštím ročníku. Lukáš Dlouhý a Jan Hájek pak svými výhrami v nedělních singlech ještě výsledek upravili do nejlepší možné podoby. Jen málokdo má tu příležitost, aby mu fanoušci hromadně blahopřáli k narozeninám přímo na kurtu. Ale ke sportovní kariéře Tomáše Berdycha takové oslavy v posledních letech patří, vycházejí totiž pokaždé na dobu daviscupového utkání. Čtyřiadvacetiny tak mohl mít český tenista spojené s postupem do finále v Chorvatsku, a na současné šestadvacetiny zase může vzpomínat v souvislosti se záchranou v elitní skupině, kterou s národním týmem vybojoval v rumunské Bukurešti už po dvou hracích dnech. Jen si to představte: Vyhrajete důležitý zápas, po kterém se radujete z úspěšného boje, a do toho vám fanoušci hromadně gratulují. „Berďa má narozeniny, my máme přání jediný…“ znělo z hlavní tribuny nad hráčskými lavičkami. V tenisovém světě, v němž se točí miliony, jsou možná právě až toto ony chvíle, kvůli kterým si člověk řekne – dřel jsem jako kůň, ale stálo to za to. A viditelně šťastný a rozzářený Tomáš Berdych nepopíral, že si těch pár minut slávy náramně užíval.

Za zlato dostane buchtu od maminky - str. 24 /babytenis/

Vítězné družstvo TK AGROFERT Prostějov

Finále Memoriálu Zdeňka Kocmana, mistrovství ČR družstev v babytenisu, se uskutečnilo po roce opět v areálu TK AGROFERT Prostějov. Šéfové družstev osmi přeborníků jednotlivých oblastí nesouhlasili na kapitánském mítinku, který začal, jako již tradičně kvůli Jihočechům, později, s návrhem nasazení dvou týmů i s tím, že se každé střetnutí bude hrát na třech kurtech. Veřejný los vyzněl nakonec spravedlivě: obě teoreticky nejsilnější družstva – I. ČLTK Praha a TK AGROFERT Prostějov – byla nalosována do odlišných polovin pavoučích noh. Nesouhlas s návrhem zkušeného vrchního arbitra Petra Flašara s hraním na třech kurtech se v závěru vymstil. Šturmovalo se kvůli blížící se tmě, slavnostní vyhlášení konečných výsledků a předávání medailí se uskutečnilo pod refl ektory AGROFERT Arény.
Sobotní ráno. V době, kdy první sluneční paprsky vyháněly noční beránky z blankytu oblohy, již měly napilno výběry dvou Janů – Havla a Příhody. Plzeňané a reprezentace TK NERIDÉ se vraceli z proklusání, z protažení těla. Slavnostní nástupy řada lidí minulých generací příliš v lásce neměla. Současné mládí na tom není jinak. Když ale všichni účastníci přebírali dárkové tašky s věcmi od společnosti Tecnifibre a „pitíčkem“ – usmívali se. Věděli, že domů nepojedou s prázdnou. Poté, co si prohlédla dárečky, nechala se devítiletá naděje LTK Start Liberec Ludmilka Kareisová slyšet: „Moc jsem se sem těšila. Ani jsem dnes dospat nemohla. Líbí se mi areál, skvělé je bydlení v hotelu, je to tu všechno moc pěkné. Je vidět, že jsme na mistrovství republiky. Ještě nikdy jsem v tak velkém krásném areálu nehrála. Uvidíme, jak mi to půjde...“ Ludmila sice všechno nevyhrála, ale patřila k šikovným. Je na ní vidět všestrannost. „Lyžuji, plavu, běhám, zkouším krasobruslit. Chci ale být lepší než maminka Lucie, chtěla bych vyhrát Wimbledon. Zda znám tenisty? Jasně – Berdycha, Štěpánka, ,Murryho‘!“
Zkráceno pro web

VÝHRU VĚNOVALA DĚDEČKOVI - 26 /Za oponou/

Nejen se soupeřkou, ale i s vlastními emocemi bojovala v prvním kole US Open Ana Ivanovičová. Bývalé světové jedničce zemřel dědeček, přesto zdolala Rusku Ksenii Pervakovou a výhru věnovala právě svému milovanému předkovi Milovanu Ivanovičovi. „Mám za sebou těžký víkend, ale nevadilo mi, že jsem hrála tak brzy po jeho úmrtí. Myslím, že by si přál, abych bojovala,“ řekla Ivanovičová po utkání úvodního kola.
Zápas vítězka Roland Garros z roku 2008 zvládla relativně hladce. „Když jsem podávala na vítězství, říkala jsem si v duchu: to je pro něj, pro dědu,“ uvedla třiadvacetiletá Ivanovičová. Po utkání věnování vyřkla nahlas při rozhovoru na dvorci a zadržovala slzy. „V naší velké rodině máme k sobě velmi blízko. Skoro každý víkend jsem vyrůstala u dědečka. Jeho odchod mě hodně bolí, ale už jsem pár složitých situací v životě zažila,“ sdělila. Radost naopak může mít z pravděpodobně obnoveného vztahu s australským golfistou Adamem Scottem, který přihlížel její výhře v hledišti. „Bylo příjemné vidět ho tam, a to je vše,“ dodala.

Prezident ve čtyřhře - 28 /Před 90 lety/

Až do roku 1983, kdy se začal stavět nový štvanický areál, měly daviscupové zápasy neopakovatelnou „železniční“ atmosféru

Jedenadvacátého prosince 1920 se v novinách objevila následující doslovná zpráva: „Česká lawn-tennisová asociace se usnesla zásadně hlásit družstvo do Davisova poháru v roce 1921 a vstoupit do soutěže za předpokladu, že mu bude vylosován soupeř z Evropy a pokud nenastanou nepředvídavé a nezdolatelné překážky!“ Stalo se, v roce 1921 se Československo poprvé představilo v Davisově poháru. Československá lawn-tennisová asociace byla založena v roce 1906, ustavující výbor se sešel 15. května, přihlásilo se do ní tehdy sedm klubů a na první ustavující zasedání přišlo jen pět zástupců. Jako prvního předsedu si tehdy ustavující schůze zvolila Dr. Václava Důrase, byl to přímý a důsledný tenisový funkcionář, který jako hlavní zásadu nové organizace vytyčil heslo – „Plnou samostatnost českým klubům a nezávislost České lawn-tennisové asociace“. Chtěl také v co nejkratší době docílit možnosti přímých tenisových styků s ostatním světem. Nekompromisní postoj, který Dr. Důras dva roky svého funkčního období velmi důsledně dodržoval, vedl však k častým rozporům v tenisovém hnutí a dokonce i ve vedení asociace. Výkonnost českých tenistů v té době už odpovídala mezinárodnímu měření, nebylo to však přijatelné pro rakouské úřady. Už tehdy se však objevily hlasy o případné české tenisové reprezentaci. Kde přišel první zákaz? Všechno začalo na červnovém kongresu Rakouského fotbalového svazu v roce 1908, který doporučil vyloučení Českého fotbalového svazu z Mezinárodní federace a současně s touto sankcí, jako další diskriminační opatření, byl vyhlášen bojkot českých tenistů. K těmto sankcím se samozřejmě připojil i tenisový svaz Říšsko-německý. Na bojkot českých tenistů vzpomínal Ing. Ladislav Žemla, nejlepší český tenista té doby: „Byli jsme pozváni na velký tenisový turnaj do Krakova a mysleli jsme si, že Poláci nebudou uznávat rakouský bojkot a umožní nám startovat. Náš optimismus byl ale předčasný, v Krakově nás čekalo nemilé překvapení. Na místě jsme se dověděli, že všichni zahraniční hráči oznámili pořadatelům, že proti nám nenastoupí, protože by je čekal nejméně roční zákaz činnosti.“ Českému tenisu se však podařil dokonalý diplomatický krok, Dr. Rössler-Ořovský, který v té době patřil mezi nejuznávanější činovníky evropského sportu a měl mimořádné vlivné styky v celé Evropě, přihlásil Českou lawn-tennisovou asociaci za člena anglického lawn-tennisového výboru! Povedlo se mu to a nesmyslný bojkot českého tenisu byl prolomen. To umožnilo startovat českým tenistům na olympijských hrách v Londýně 1908. Přesto v určitých rovinách diskriminace českého tenisu přece jen pokračovala, až v roce 1910 byla definitivně zrušena...
Více přináší tištěné číslo magazínu

Do trenérské škatulky mě nezařadíte - 31-32 /dialog měsíce/

Tenisu se věnuje celý život, nejprve jako profesionální hráč, teď jako trenér. Na světovém žebříčku se dostal do poloviny třetí stovky v singlu a v deblu se přiblížil k první stovce, stal se dvakrát po sobě mistrem republiky. V dalším posunu ve světovém žebříčku zabránily MARTINU ŠTĚPÁNKOVI před šesti lety, bylo mu pětadvacet, chronické problémy s ramenem, kvůli kterým byl nakonec nucen kariéru profesionála ukončit. A tak se vrhl na trénování. Rodinné předpoklady, inteligence, jazykové schopnosti, vlastní zkušenosti a mnohé další dovednosti pomohly pražskému rodákovi (s Radkem Štěpánkem ho žádný příbuzenský vztah nepojí), k rychlému trenérskému růstu. Dnes má proto angažmá v akademii Break Point v německém Halle a je osobním koučem Ivana Dodiga. Chorvata, kterému Štěpánek pomohl za rok vyletět z hloubky druhé stovky až do nejlepší světové čtyřicítky.

Jak rychle se z vás po ukončení kariéry kvůli chronickým problémům s ramenem stal trenér?
Upřímně řečeno jsem se stával trenérem, už když jsem hrál. Můj otec se dlouhodobě věnuje trenérství a oba rodiče jsou pedagogové, takže z toho vlastně vznikl takový nejlepší možný mix pro to – být trenérem. Nechci říkat, že to ve mně bylo od začátku, ale bavilo mě to. Navíc už v době, kdy jsem hrál, jsem byl schopný radit a pomáhat kamarádům.
Brali vaše rady? Cítil jste, že v sobě máte vlohy pro tuhle práci?
Takhle to nechci tvrdit. Ale něco na tom bude. Určitě nebudu říkat, že už tenkrát jsem byl jasný a hotový trenér. Ani náhodou. Člověk má nějaký vývoj. Taky jsem si jím prošel. I sám sobě jste si dokázal poradit?
To jste mě zaskočil… Nejzvláštnější pro mě byl pozdější pohled trenéra. Jako hráč vůbec nevnímáte, jak by se na vás mohli dívat lidi z druhé strany, kteří vás korigují. Jakmile jsem se stal trenérem, uvědomil jsem, kolik chyb jsem dělal, co jsem mohl dělat líp.
Je těch poučení z hráčské kariéry pro trenérskou hodně?
Strašně moc. Kdo hrál a pak se začal věnovat trenérství, protože to má rád, tak mu zkušenosti z hráčské kariéry musely strašně moc pomoct. Každému trenérovi, který byl předtím hráčem!
Stačí takové zkušenosti k tomu, aby byl bývalý tenista i dobrým koučem?
Nestačí. Studoval jsem teorii, četl knížky, snažil jsem se vyhledávat přednášky lidí, kteří o téhle práci něco ví. I když si o tom celkově můžete myslet cokoli, lze si z toho vzít pár věcí, o kterých jste přesvědčený, že jsou správné. A to obohacuje. I když jste měl jako hráč sebevětší kariéru, trenérem začíná být každý od začátku. Každý nový svěřenec je nová zkušenost, něco se přiučíte. V životě bych o sobě neřekl, že jsem hotový trenér. Tak to není...
Zkráceno pro web