Obsah čísla 12/2011

PETRA KVITOVÁ,
dominovala Turnaji mistryň
a ve finále Fed Cupu 
Snímek: ČTK
6-8
 Turnaj mistryň
9-11
 Finále Fed Cupu
12-14
 Zajímavosti ze světa
I-XXXVI
 Příloha: Fiftýn plus
17
 Tenis na vozíku
18-20
 Můj příběh: Viktoria Azarenková
21
 Halové mistrovství ČR žen
22-24
 Prostějov – 111 let
26-27
 Za oponou
28
 Před 20 lety
Jimmy Connors)
29
 Trenér: Jan Vodička
31-32
 Dialog s Tomášem Krupou

Hostováno na www.rozhled.cz
ZMĚNA ADRESY REDAKCE
Redakce časopisu Tenis se od
1. 10. 2011 přestěhovala na novou adresu: Karlovo nám. 5,
120 00 Praha 2,
tel. a fax: 226 205 243
Příloha Fiftýn Plus
České tenistky po třiadvaceti letech vyhrály Fed Cup!
Dva body Petry Kvitové a vítězná čtyřhra
Tenistky slaví premiérový titul ve Fed Cupu v samostatné republice a první od roku 1988, kdy popáté a naposledy zvítězilo tehdejší Československo • V celkové bilanci jsme se šesti vítězstvími posunuli na třetí místo za Ameriku se sedmnácti a Austrálii se sedmi tituly • Kvitová byla největší hvězdou fedcupového finále, vyhrála obě dvouhry • Šafářová nestačila na Kirilenkovou a Kuzněcovovou • Petra Kvitová vyhrála v Moskvě jedenadvacáté utkání v hale, ani jednou neprohrála! • Peschkeová s Hradeckou v duelu proti Kirilenkové a Vesninové proměnily čtvrtý mečbol • O vítězství ve Fed Cupu se zasloužily nejen Kvitová, Šafářová, Hradecká a Peschkeová, ale také Barbora Záhlavová-Strýcová s Ivetou Benešovou, které vyhrály rozhodující čtyřhru v semifinále v Belgii • „Nad mistryněmi světa je už jenom tenisové nebe. Chtěl bych jim poděkovat za vše, co dokázaly,“ řekl šéf českého tenisu Ivo Kaderka •
Zpravodajství na str. IV–VII

Finále:
Rusko – Česká republika 2:3
WTA: Kvitová nejlepší tenistkou roku! Dlouhých třiadvacet let čekal český tenis na velkou týmovou radost, v hale Olympijskaja se zaskvěla ve velké formě wimbledonská šampionka a čerstvá vítězka Turnaje mistryň Petra Kvitová. Vyhrála obě dvouhry, porazila Kirilenkovou a po velkém boji Kuzněcovovou, třetí zlatý fedcupový bod získaly Květa Peschkeová s Lucií Hradeckou, které v rozhodující čtyřhře zdolaly Marii Kirilenkovou s Jelenou Vesninovou 6:4, 6:2. České hráčky ve finále porazily Rusko 3:2. I ve chvílích velké fedcupovém radosti nesmíme zapomínat na to, že o fedcupový triumf se zasloužilo nejen finálové kvarteto Petra Kvitová, Lucie Šafářová, Lucie Hradecká a Květa Peschkeová, ale také Barbora Záhlavová-Strýcová s Ivetou Benešovou, které vyhrály rozhodující čtyřhru v semifinále v Belgii.
Pokračování na stranách IV–VII v příloze Fiftýn plus.
Zimní termínová listina
Objednejte si Ročenku 2011, Zimní termínovou listinu 2011/2012 a Celostátní a oblastní žebříčky 2011. ČTS ve spolupráci s vydavatelem časopisu TENIS připravilo všechny tři publikace, které zájemcům rozešleme.
Objednat si ji můžete na adrese: T/Production, Marie Burianová, Hudečkova 10, 140 00 Praha 4,
tel/fax 241 442 398
e-mail: burians@volny.cz

Cena včetně DPH (bez balného
a poštovného) je: 95 Kč
Stále si také můžete objednat předplatné časopisu Tenis.
Chybí-li vám některá starší čísla, rádi vám je zašleme.
Má novou partnerku - str. 27
Kvalitní deblistka Maria Kirilenková spojí pro příští sezonu síly v rámci čtyřhry s krajankou Naďou Petrovou. Důvodem je samozřejmě příprava na olympijské hry v Londýně. Ruska, letos stabilní členka top desítky, bude minimálně až do července nastupovat po boku nové spoluhráčky, která tak nahradí Bělorusku Viktorii Azarenkovou. Kirilenková tuto informaci uvedla v průběhu fedcupového finále, které ruský tým prohrál s reprezentantkami České republiky. V Londýně se ovšem bude hrát tenisový turnaj na travnatém povrchu.
Archiv předchozích čísel
Úvodní slovo - str. 4
Český tenis se vznáší v nebi. Není třeba vyjmenovávat, co se mu v poslední době podařilo a když Kaderka říká, že v současné době není u nás úspěšnější sportovní odvětví, má pravdu. V české fotbalové kotlině sice zavládla euforie po postupu na evropský šampionát a dokonce tak velká, že se kluci fotbaloví rozezpívali, vykřikovali hanlivé rýmovačky a mnozí zkoušeli, co vydrží kvalitní obleky firmy Steilmann. Ale při vší úctě: Černá hora byla v žebříčku fotbalových reprezentací FIFA k polovině října na 39. místě, český fotbal o osm míst níž, i když je pravdou, že po vítězství čeští fotbalisté poskočili ve světovém žebříčku na 33. místo. Češi mají rádi týmové úspěchy, radují se z nich často mnohem víc než z individuálních titulů a vítězství ve Fed Cupu, navíc v Rusku, přijali všichni s velkým nadšením. A už jim přišlo jaksi samozřejmé, že hlavním strůjcem vítězství byla Petra Kvitová, i když ona sama všude kolem říká, že jí vždycky bylo a je dobře v partě. Letos na jaře přijela Petra na Slovensko poprvé v roli týmové jedničky, až jí bylo nepříjemné, když to novináři připomínali. V Moskvě byla její suverenita v týmu více než jasná, vše zvládla dokonale – i jako dobrá holka do party. Sláva jí hlavu nezamotala, Černošek jí sice po Wimbledonu zkušeně říkal, že se svět kolem ní změní, ona se tomu chvíli ale vzpouzela, což se samozřejmě stalo...  Více »
Turnaj Mistryň/Istanbul přinesl dvě velké premiéry - str. 6-7

Petra Kvitová a Agnieszka Radwaňská
Vypadalo to na pouhý sňatek z rozumu, ovšem nakonec ze z tohoto zprvu ryze pragmatického svazku klube i velmi šťastné manželství. Turecko dostalo hlavně díky štědrosti tamních aerolinek šanci poprvé v historii uspořádat Turnaj mistryň. A svou premiéru zvládlo i v těžkých časech výtečně. Přitom, když hned úplně úvodní den turnaje mluvili moderátoři na hrací ploše o tom, že teď celý svět sleduje Turnaj mistryň v Istanbulu, nebylo vůbec jisté, jestli to mohou s klidným svědomím prohlásit také o lidech žijících v Turecku. Zemětřesení a teroristické útoky ve východní části země, to rozhodně nebyly ty nejlepší pozvánky k bezstarostné zábavě. Navíc v této části světa je tenis dlouhodobě až pátým nebo šestým sportem v žebříčku oblíbenosti.

„Nejpopulárnější je fotbal, to je jasná jednička, ale i basketbal, volejbal, box a wrestling jsou sledovanější než tenis,“ řekl mi jeden z pořadatelů v hale Altur Guler, a svou rukou ukazuje k prořídlým ochozům. Do zahajovacího zápasu zbývají už jen minuty, hala je poloprázdná a také venku u vchodů žádná tlačenice. Ale na zapálené tenisové fanoušky tu a tam narazíte. Důkazem je asi sedmdesátiletý muž, který se představuje jako Envar Kesici. „Hraju tenis od roku 1966 dodnes. Pamatuju si na Roda Lavera, miluju éru Jimmyho Connorse či Johna McEnroa, dvou levorukých hráčů, ale ještě raději jsem měl jiného Američana. Samparas? Ne, samozřejmě Sampras to byl!“ opravuje se hned Kesici. „Obdivoval jsem také Ivana Lendla kvůli tomu, co dokázal. Ale víte, koho jsem měl úplně nejradši?“ ptá se sám sebe Kesici, ale zároveň zkouší svou paměť. „Jak se jen jmenoval? Švéd to byl, trochu mladší. Stefan Edberg! Ten vyznával stejný styl jako já, servis volej,“ vykřikl nadšeně. „I o tenistkách mám přehled, nemyslete si, vždyť jsou to všechno krásné ženy. Hlavně ta Ruska Maria Šarapovová, líbí se mi i Číňanka Li Na. No ovšem, i Petru Kvitovou znám, ale vím o ní jen, že vyhrála Wimbledon. Teď zrovna bude hrát, že je to tak? Myslím, že tady v Turecku je dost lidí, kteří mají tenis rádi. A přijdou, uvidíte,“ přesvědčuje mě Kesici. Následujících šest dní mu dává za pravdu...
Více přináší tištěné číslo magazínu
Fed cup - O výjimečnosti české komety a týmovém triumfu  - str. 9-11

Zleva: Lucie Šafářová a Petra Kvitová
Hodit mincí tak, aby zůstala stát na hraně nebo vzít balon fotbalistům Barcelony, to všechno mohlo leckomu připadat snazší než v této sezoně porazit Petru Kvitovou v hale. Česká kometa letos pod střechou neprohrála ani jeden ze svých soutěžních zápasů. A hlavně díky tomu vyhrály tenistky po třiadvaceti letech nejprestižnější soutěž ženských tenisových družstev.
Ale zrovna ten český má teď výjimečného jednotlivce. Petra Kvitová zařídila plné dvě třetiny výher v této sezoně, a tak byl její podíl na vítězství zdaleka největší. Ještě než česká jednička v Moskvě nastoupila ke svému prvnímu utkání, dostala cenu Srdce Fed Cupu pro hráčku s největším týmovým duchem.
Jen těžko mohla dát během prvního listopadového víkendu fanouškům, kteří pro ni na internetu hlasovali, přesvědčivější odpověď. Na reprezentační sraz sice nepřipajdala o berlích jako v Brně před třemi lety, zato psychicky i fyzicky vyčerpaná po vítězném Turnaji mistryň. A navíc pořádně nastydlá. „Byla jsem nachlazená, škrábalo mě v krku a bolela hlava. Jednou jsem měla i teplotu, to jsme museli zatajit,“ usmívala se Petra Kvitová po posledním zápase v Moskvě. „Ale vůbec jsem neuvažovala, že nenastoupím. To ne,“ prozradila po vítězství českého týmu ve fedcupovém finále nad Ruskami v moskevské Olympijské hale.
Touhu reprezentovat prý získala už jako dítě. „Takové to vlastenectví má v sobě odmala. Když jsme se dívali na hokej, vždycky fandila,“ shodují se Pavla a Jiří Kvitovi, kteří teď sledovali vítězství Petry a celého českého týmu přímo v ruské metropoli. A česká tenistka to svým rodičům nebude rozmlouvat: „Tak já už odmalička měla ráda zápasy, kdy se hraje za Českou republiku, ráda reprezentuji. A pokud mi zdraví dovolí a vše bude tak, jak má, vždy chci reprezentovat. Je to něco jiného, když jste v týmu. Nehrajete jen za sebe, ale za tým a hlavně za Českou republiku. Víte, že se lidé na vás dívají a hrozně vám fandí, což mně osobně velmi pomáhá,“ přiznala Petra Kvitová...
Zkráceno pro web
DVOJČATA KRALUJÍ POSEDMÉ A REKORDNĚ  - str. 12
Americká dvojčata BOB a MIKE BRYANOVI, velcí showmani, hudebníci, ale především vynikající tenisté a specialisté na čtyřhru, zakončí rok posedmé v kariéře jako nejlepší pár světa! Třiatřicetiletí rekordmani si pojistili první příčku postupem do druhého kola na turnaji ve španělské Valencii, po němž už je jejich nejbližší pronásledovatelé Michael Llodra a Nenad Zimonjič nemohli předstihnout. „Jsme samozřejmě nadšení, že rok zakončíme jako jedničky, zvláště při kvalitě deblových párů na okruhu ATP. Na začátku každé nové sezony je naším cílem být světovými jedničkami. Na rok 2011 budeme vždycky vzpomínat s dobrými pocity,“ reagoval na zprávu o tom, že zakončí rok na královském trůně mezi deblisty Bob Bryan. Dvojčata Bryanovi od roku 2003 nedokázali udržet pozici nejlepší dvojice na konci sezony pouze dvakrát, v letech 2004 a 2008. Letos vyhráli sedm turnajů včetně Australian Open a Wimbledonu a mají na kontě už 74 titulů, což je rekord v tzv. Open éře – tedy souboje amatérů a profesionálů. Sourozenci z Kalifornie zároveň ještě do konce roku stihnou překonat rekord Johna McEnroea v počtu týdnů strávených na prvním místě světového žebříčku ve čtyřhře. Jejich slavný krajan byl jedničkou 270 týdnů.  Další zajímavosti přináší pravidelná rubrika tištěného magazínu
KONEČNĚ NA JIHOAMERIČANA VYZRÁL/ve světě/ - str. 14
Francouz JO-WILFRIED TSONGA ve finále halového klání ve Vídni poprvé vyzrál na Argentince Juana Martina Del Potra a získal druhý letošní titul. Šestadvacetiletý galský mušketýr s o tři roky mladším Del Potrem prohrál všechny tři předchozí souboje. Ve finále rakouského turnaje však konečně „prokletí“ jihoamerického soupeře prolomil. První sadu sice v tie-breaku prohrál, nakonec se ale po dvou a půl hodinách boje radoval z výhry ve třech setech. Tsonga těžil ze skvělého servisu a Del Potrovi nasázel pětadvacet es. Své podání neudržel za celý zápas jen jednou, Argentinec hned třikrát. V této sezoně vybojoval nejlepší Francouz druhou trofej po triumfu v Metách před měsícem. Argentinec startoval letos ve finále potřetí, v předchozích případech – v únoru v Delray Beach a začátkem května v portugalském Estorilu – slavil titul. Už ale právě ve zmíněném Portugalsku začal mít zdravotní problémy s kyčlí a až dosud se pět měsíců nedostal dál než do čtvrtfinále. „Jsem smutný, protože jsem prohrál finále, ale byl to pro mě dobrý turnaj,“ hodnotil svůj výkon Juan Martin a na adresu francouzského tenisty uvedl: „Počínal si v důležitých výměnách mnohem lépe a dokázal proměňovat šance. Těžko se s ním hraje, protože je mimořádně rychlý a má skvělý forhend.“
U FANOUŠKŮ ZŮSTAL - str. 14
Švýcarský tenista ROGER FEDERER sice klesl na čtvrté místo světového žebříčku ATP tour, pro fanoušky „bílého sportu“ je ale stále jedničkou. Šestnáctinásobný grandslamový vítěz vyhrál devátý rok po sobě hlasování tenisových příznivců o nejoblíbenějšího hráče.
Mužská organizace ATP vyhlásila ceny za letošní rok den před startem Turnaje mistrů v Londýně. Nejlepší tenista a deblový pár roku byli vyhlášeni na základě světového žebříčku, prvenství tedy náleží Novaku Djokovičovi ze Srbska a americkým dvojčatům Bobu a Mikeu Bryanovým. Třicetiletého Rogera Federera vedle fanoušků ocenili také jeho kolegové, na základě jejichž hlasování získal Švýcar už posedmé v kariéře Cenu Stefana Edberga za vzorné sportovní chování.
Comebackem roku byly vyhlášeny výkony Argentince Juana Martína Del Potra za to, že se vrátil po vleklém zranění zápěstí. Předloňský vítěz US Open kvůli mnohaměsíční pauze klesl až na 485. místo žebříčku, ale před Turnajem mistrů se prodral na jedenáctou světovou pozici! Cenu pro nejlepšího nováčka získal dvacetiletý Kanaďan Milos Raonic, jenž letos bez ztráty setu vyhrál turnaj v San Jose. O osm let starší Američan Alex Bogomolov byl označen za hráče, který letos zaznamenal nejvýraznější zlepšení. Antukový král Rafael Nadal ze Španělska dostal za působení své nadace humanitární cenu pojmenovanou po Arthuru Aeneovi.
SRB TO S CHORVATEM NEUMÍ/Ve světě - str. 19
Srb Janko Tipsarevič po třinácti vítězných zápasech v hale našel přemožitele. Vítěz turnajů v Kuala Lumpuru a Moskvě došel do finále i v Petrohradě. Tam už ale zastavil jeho tažení MARIN ČILIČ. Chorvatský tenista zvítězil ve třech vyrovnaných setech a na čtvrtý pokus získal první letošní titul. Janko Tipsarevič se stal suverénem podzimních halových turnajů ATP 250. V Petrohradu navýšil sérii vyhraných zápasů pod střechou na třináct, čtrnáctý zářez si ale nepřipsal. Druhý nasazený Tipsarevič byl podle postavení ve světovém žebříčku a především díky aktuální formě mírným favoritem, ale ve fi nále se potvrdilo, že proti Čiličovi se mu vůbec nedaří. Vzájemnou bilanci zápasů si po bitvě v Petrohradu, která trvala dvě a čtvrt hodiny, zhoršil na 1:6. Třiadvacetiletý Čilič získal šestý titul v kariéře, z prvenství se ovšem radoval poprvé od loňského února. Během letošního roku sice postoupil do finále už počtvrté, ale až dosud pokaždé neuspěl, naposledy začátkem října nestačil na Tomáše Berdycha v Pekingu. „Byl to velmi dobrý zápas na vysoké úrovni. V posledním setu se mi podařilo zařadit na vyšší rychlostní stupeň, hrál jsem asi svůj nejlepší tenis v tomto roce,“ komentoval Čilič svůj finálový zápas v Petrohradu. „I v předchozích finálových zápasech jsem byl blízko k výhře, ale nevyšlo to. Myslím, že jsem se z těch porážek trochu poučil,“ dodal Chorvat. Na čí raketě letos zůstal? V Marseille podlehl Söderlingovi, v Umagu prohrál s Dolgopolovem, v Pekingu s Berdychem ve třech setech. „Marin si vyhrát zasloužil, byl v petrohradském finále lepším hráčem,“ uznal Tipsarevič, který se mohl stát prvním hráčem, který během jedné sezony vyhrál oba ruské turnaje. „Lituji toho, že se mi double nepovedlo. Proti Marinovi musíte hrát určitým stylem hry, což mi dělá problémy. Do finálového zápasu v Petrohradu jsem dal všechno, ale v posledním setu se mi ho nepodařilo brejknout a v závěru jsem zcela odpadl,“ dodal sedmadvacetiletý rodák z Bělehradu.
Babička Viktorii domluvila. A ta se rozjela… / můj příběh - str. 18
Tahle tenistka ještě nehrála grandslamové finále, na těch největších akcích si ho premiérově vyzkoušela až před měsícem na istanbulském Turnaji mistryň. I tak ale VIKTORIA AZARENKOVÁ zakončila letošní sezonu na třetí příčce světového žebříčku. Pohledná, vysoká, v soukromí usměvavá, ale na kurtu také pořádně hlasitá rodačka z Minsku spoléhající na agresivní pojetí hry ze základní čáry, ovšem míří ještě výš. Přeje si být jednou nejlepší na světě a pyšnit se grandslamovým titulem. Asi málokdo si dovolí tvrdit, že alespoň jeden z cílů se dnes 21leté Bělorusce dříve nebo později nesplní. Zatím ve své kariéře stoupá po jednotlivých schůdcích postupně nahoru a dá se docela předpokládat, že to nakonec zvládne až na vrchol.
Víte, jaký je nejcharakterističtější znak a projev Viktorie Azarenkové na dvorci? Ten hlasový. Když se proti sobě na opačné strany kurtu postaví běloruská diva a ruská kráska Maria Šarapovová, diváci by měli povinně nafasovat špunty do uší. Nebo sluchátka jako Otík ve fi lmu Vesničko má středisková. Jejich hekání, nebo spíš ječení, trhá uši. V podání Viktorie trvají výkřiky až jeden a půl sekundy. Při letošním Wimbledonu jí v souboji prvního kola s Magdalenou Rybárikovou naměřili hlasitost 95 decibelů. Asi jako byste ze čtyřiceti centimetrů poslouchali saxofon. A Šarapovová je ještě hlasitější. „Nemůžu to změnit. Je to součást mého dýchání. Dělám to odmalička a rozhodně ne proto, abych někoho otrávila,“ snažila se pozdější semifinalistka londýnského Grand Slamu vysvětlit svůj – snad podle všech – příšerný zlozvyk. „Přijďte se podívat na můj trénink, uslyšíte to samé.“ Ostatní tenistky pochopení nemají. „Proti těmhle tenistkám se těžko hraje,“ stěžovala si třeba Marion Bartoliová po jednom z devíti vzájemných soubojů s Azarenkovou (sedm z nich Francouzka prohrála). „Občas je fajn si heknout, když hrajete těžký míč, ale někdy je to až moc nahlas. Pak se člověk obtížně soustředí.“ Je ovšem jasné, že rodačka z Minsku se kvůli podobným názorům a výtkám nezmění. Je přesvědčena, že nic špatného nedělá a navíc podle ní je na kurtech k vidění spousta jiných věcí, které soupeřku dokážou rozhodit. „Každý má své triky. Někdo si třeba dvacetkrát zavolá maséra. Jenže o tom už nikdo nemluví. Vřeštění je prostě součástí hry.“ Jí samotné to samozřejmě nijak nevadí, neomezuje, a výsledky nekazí. Pozice třetí tenistky světa na konci roku 2011 o tom hovoří velmi srozumitelnou řečí...
Zkráceno pro web
Dravé mládí zaútočilo na zkušenější  - str. 21

Vítězná Jesika Malečková
Rozjezd zimní sezony začal hodně zhurta, už v půlce listopadu se uskutečnilo halové mistrovství ČR žen – Milten Trophy. Tradiční předvánoční termín byl pořadatelům TK Milten a společnosti RC Sport již podruhé posunut do listopadu, aby nekolidoval s extraligou družstev. Očekávala se hlavně účast juniorské elity doplněné zkušenými stálicemi z českých A turnajů. „Je dobře, že se halového mistrovství zúčastnily především mladé hráčky, pro ně je to dokonalá příležitost poměřit síly s mnohými zkušenějšími tenistkami,“ konstatoval po halovém mistrovství sportovní ředitel ČTS Jaroslav Balaš.
Pondělní kvalifikace lehce zklamala očekávání, v Milovicích se poprvé nenaplnil kvalifikační pavouk, dvě místa zůstala volná. Zasloužených postupů se dočkaly mladé hráčky, patnáctileté Roučková s Hrabalovou a o rok starší Rutarová a Hejlová. Do hlavní soutěže se zaprezentovaly všechny přihlášené hráčky a vrchní rozhodčí Jaroslav Chmelík nemusel do pavouka zařazovat žádného „lucky loosera“. „Neopakovala se situace z loňského roku, kdy se několik hráček odhlásilo na poslední chvíli, když úspěšně zvládly kvalifikaci na turnajích okruhů ITF, hlavně na tom v Bratislavě,“ řekl.
Turnaj neměl papírového favorita, los si opět zavtipkoval a protože se nehledí na klubovou příslušnost při losování, byla úvodem na pořadu některá klubová derby. Štvanické – Přádové s Rohanovou – zcela ovládla mladší z nich. Další derby, tentokrát v barvách TK NERIDÉ, se konalo mezi Závodskou a Tůmovou. Utkání bylo plné dlouhých výměn a pro oko diváka ne právě moc atraktivní. Závodská unikla z mečbolu a vybojovala postup do dalšího kola. Překvapivě se trápila třetí nasazená Jandová, která potřebovala tři sety na porážku kvalifi kantky Hrabalové. Rovněž se čekal i hladší postup Smitkové přes Dohnalovou. Špatný dojem nezanechala ani Mateková, která až ve třech setech podlehla Kopřivové. Ve zbylých zápasech se žádné extra velké překvapení nekonalo...
Zkráceno pro web
LIPTÁK UŽ DANIELU NETRÉNUJE /za oponou/ - str. 26
Slovenská tenistka Daniela Hantuchová ukončila spolupráci s trenérem Matejem Liptákem. „Daniela mi na osobním střetnutí oznámila, že v roce 2012 nebude pokračovat ve spolupráci s Matejem Liptákem,“ konstatoval na oficiální tiskové konferenci Slovenského tenisového svazu (STZ) jeho generální sekretář Igor Moška.
Osmadvacetiletá dlouhonohá rodačka z východoslovenského Popradu, které patří ve světovém žebříčku WTA momentálně pozice ve třetí desítce, začala trénovat pod dohledem uznávaného slovenského kouče Liptáka koncem října 2010. V letošní sezoně zaznamenala ve dvouhře triumf na turnaji WTA v Pattayi, neuspěla ve finále v Birminghamu a dvakrát se probojovala do semifinále (Štrasburg a Eastbourne).
Po boku polské hvězdy Agnieszky Radwaňské uspěla v soutěži deblistek v Miami. Matej Lipták, bývalý kouč Karola Becka či Petry Kvitové, se dohodl na spolupráci se svým bývalým svěřencem a nynější oporou daviscupového slovenského celku Lukášem Lackem, minimálně do konce příští sezony
Další zajímavosti přináší pravidelná rubrika tištěného magazínu
Ten, který vstával z mrtvých / Jimmy Connors - str. 28
Příští rok v září bude Connorsovi šedesát a ve čtyřiceti odkráčel vznešeně z profesionálního tenisu. Bylo mu osmnáct, když prohrál na US Open 1970 v prvním kole, a čtyřicet, když v New Yorku v roce 1992 z grandslamové scény odcházel! Vyhrál 109 turnajů, čtyřiapadesátkrát byl ve finále, pětkrát vyhrál US Open, dvakrát Wimbledon a jednou byl nejlepší na Australian Open. Získal devatenáct titulů ve čtyřhře a dvanáctkrát se zastavil v deblovém fi nále. Na trůně světové jedničky pobyl celkem 268 týdnů, jen Sampras, Federer a Lendl tam byli déle. Čím byl starší, tím méně chtěl prohrávat. Před dvaceti lety, na US Open 1991, to dokázal celému světu. Když zkušený Pancho Gonzales formoval tenisovou tvář Jimmyho Connorse, udělal z něj především rváče, který neměl před nikým respekt a byl vždy připravený prát se o svá práva – i když často pochybená. Drzý individualista, jistý sám sebou, domýšlivý, všude prosazoval své smělé mládí a všemi pohrdal. Matka Glorie Connorsová mu od začátku vtloukala do hlavy, že bude světovou jedničkou. Dobře věděla, že její syn musí být pracovitější než ostatní, že musí všechen volný čas věnovat tréninku. „Nesmíš mít v hlavě nic jiného než tenis,“ křičela na něj, ale Jimmy rozhodně nepatřil k nejpilnějším. Když měla pocit, že už na svého syna nestačí, oslovila právě Pancha Gonzalese, i on totiž patřil k tenisovým bouřlivákům. Dál však na kariéru svého syna dohlížela, neustále mu namlouvala, že všichni kolem jsou jeho nepřátelé a že ke své kariéře nikoho nepotřebuje. Kalendář ukazoval 29. července 1974 a Jimmy Connors se stal třetí světovou jedničkou tenisové historie. Bylo mu jedenadvacet, deset měsíců a sedmadvacet dnů… Osmkrát se pak na trůn ještě vrátil, naposledy na tři týdny 13. června 1983. Vystřídal ho jeho velký rival John McEnroe a pak už přišel čas Ivana Lendla...
Zkráceno pro web
Musím říct: Tom je frajer!/dialog měsíce/ - str. 31
Mají za sebou pomalu tříletou spolupráci. Tomáš Berdych a jeho trenér TOMÁŠ KRUPA (oba na snímku). Devětatřicetiletý rodák z Valašska stojí za posunem české tenisové jedničky do elitní světové desítky, kam patří nepřetržitě už rok a půl. Do sbírky aktiv zapsali také loňské finále Wimbledonu a semifinále Roland Garros, boj o titul v Miami. Letos zase postavili sezonu na co největší vyrovnanosti, která přinesla v Berdychově kariéře nejvíce vyhraných zápasů během jednoho roku. V obou případech to znamenalo jejich cestu do Londýna na závěrečnou akci roku, prestižní Turnaj mistrů. Bývalý trenér Radka Štěpánka si tak plní sny, se kterými do vzájemné spolupráce šel. Tomáš Krupa si proto před sebe a svého dalšího svěřence staví nový, samozřejmě ještě větší a těžší úkol.

Tenisty hrající na okruhu ATP trénujete už třináct let, přesto jste měl letos jednu premiéru. Byl jste fyzicky poprvé u toho, když váš svěřenec vyhrál turnaj, a sice Tomáš Berdych v Pekingu. Jaké to bylo?
Jelikož jsem si na to dlouho počkal, tak jsem si to samozřejmě užil, bylo to super. Byl jsem nesmírně šťastný, protože ono čekání bylo opravdu dlouhé.
Neříkal jste si, že když Radek a pak Tomáš vyhrávali turnaje a vy jste u toho nebyl, že to bylo právě tak trochu díky vaší absenci?
Takové myšlenky mě napadly, jestli já nejsem ten, který to odpuzuje. Jestli já nejsem ten smolík. Ale naštěstí se teď Tomovi povedlo vyhrát před mýma očima, takže asi to mou osobou nebylo...
Stihli jste při takové příležitosti nějakou oslavu, nebo ta přijde až po sezoně? Až po sezoně. Berďa dohrál v neděli, hned v pondělí ráno jsme letěli do Šanghaje. V tenise je tohle bohužel rozdíl oproti kolektivním sportům. Když se něco vyhraje, kluci jsou spolu, je jich víc, můžou úspěch oslavit. To jim trošičku závidíme, ale my to máme nastavené jinak. Takže oslavy si necháme po sezoně.
Máte za sebou bezmála tříletou spolupráci s Tomášem. Přinesla to, co jste na začátku očekával?
Nějaké sny před začátkem spolupráce musí mít každý trenér. Určitě jsem je měl taky. Ale v průběhu spolupráce se to vyvíjí a člověk pak sny posunuje dál. Možná jsem na začátku nemyslel na nejvyšší mety, Tom na nich samozřejmě není. Ale musím říct, že se udělalo kus práce a myslím si, že se nám celkem daří...
Zkráceno pro web