Magazín tenis

Obsah čísla 5/2013

TOMMY HAAS se v pětatřiceti znovu dere do světové špičky *Snímek: Jiří Vojzola*
6-8	Zajímavosti ze světa
9-11	Můj příběh: Tommy Haas
12-14	DC: Kazachstán – ČR
15	Další čtvrtfinále DC
16-17	Tenis na vozíku
I–XXXVI	Příloha: Fiftýn plus
18	Před FC: ČR – Austrálie
18-19	FC: Itálie – ČR
20	FC: Rusko – SR
24-25	Kanáří naděje
26-27	Za oponou
28	Před 10 lety (Vaidišová)
29	Trenér: Marcela Bacíková
31-32	Dialog s Robinem Vikem

Hostováno na www.rozhled.cz

Příloha Fiftýn Plus

Muži v Davis Cupu porazili Kazachstán, ženy skončily
v italském Palermu
Češi budou bojovat
s Argentinou o finále

• Na antuce v Astaně porazili Češi Kazachstán 3:1, oslabený český tým postoupil znovu do semifinále Davisova poháru • Počtvrté za uplynulých pět let mezi čtyřmi nejlepšími • Tomáš Berdych se omluvil kvůli únavě a bolesti ramene • Radek Štěpánek nebyl po lednové operaci vyhřezlé krční ploténky v dokonalé kondici • Postup zajistili muži z lavičky: Lukáš Rosol s Janem Hájkem předvedli výborné výkony • Kapitán Navrátil: „Jsem na kluky hrdý, dokázali to, i když jsme hráli dvouhry bez Berdycha a Štěpánka. Už se to podařilo v Chile, ale Kazaši byli doma silnější.“ • V semifinále nás čeká Argentina • Češky nestačily v Palermu na Itálii, prohrály 1:3 • Na obhájkyně titulu připravili pořadatelé hodně pomalou antuku • O úspěchu domácích rozhodl první hrací den, kdy Erraniová přehrála Šafářovou a Vinciová nečekaně hladce přidala druhý bod s Kvitovou • Nedělní déšť dovolil odehrát jen jednu dvouhru, Kvitová zázračně otočila průběh a Erraniovou doslova deklasovala • Šafářová odvedla výborný výkon s Vinciovou, ta však byla šťastnější •

NIKE JUNIOR TOUR

Letošní zima odložila zahájení seriálu Nike Junior Tour

V Prostějově už tradičně začínal v druhé polovině dubna prvními turnaji starších žáků a žákyň seriál Nike Junior Tour, letos tomu tak nebylo.
„Z důvodu nepříznivých klimatických podmínek se přes veškerou snahu organizátorů nepodařilo zabezpečit odpovídající počet dvorců, aby turnaj proběhl dle Soutěžního řádu ČTS. Stalo se tak poprvé v turnajové historii...
Více zde

ROČENKA TENIS 2012

Naše redakce připravila pro milovníky tenisu jubilejní dvacátou tenisovou Ročenku 2012. Více než dvě stě stran výsledků z domácího i zahraničního tenisu, zajímavosti z racketlonu, tenisu na vozíku, včetně celostátních žebříčků a žebříků ATP a WTA i kalendáře turnajů ATP a WTA na rok 2013 znovu připomenou tenisové veřejnosti senzační výsledky našich jednotlivců i týmů v evropských i světových soutěžích. Na dvaceti šesti stranách barevné přílohy s mnoha fotografiemi najdete nové informace o slavných finále ve FC a DC v Praze, o účasti našich hráčů na OH, velkém vítězství TK Agrofert Prostějov v Extralize, ale také zajímavosti z jubilejního dvacátého ročníku ankety Zlatý kanár a mnoho dalších informací z juniorského tenisu a mini a babytenisu. Není v běžném prodeji.
Objednat si ji můžete na adrese:
T/Production, Marie Burianová, Hudečkova 10, 140 00 Praha 4,
tel/fax 241 442 398
e-mail: burians@volny.cz

Cena Ročenky je 95 Kč + poštovné a balné. Na stejné adrese si můžete objednat i předplatné magazínu Tenis, Zimní termínovou listinu 2012/2013 nebo Celostátní a oblastní tenisové žebříčky 2012.
Ceny všech publikací najdete ZDE:

HENINOVÁ JE MATKOU

Bývalá světová tenisová královna JUSTINE HENINOVÁ porodila dceru. První dítě se třicetileté belgické vítězce sedmi grandslamových turnajů narodilo letos koncem března. Holčička dostala jméno Lalie. „Je v pořádku a my jsme přešťastní,“ uvedla na sociálních sítích zlatá olympijská medailistka z her 2004 v Aténách. Heninová definitivně uzavřela svou úspěšnou kariéru před dvěma lety. Během své kariéry vyhrála 43 turnajů. Jejím partnerem je filmový režisér, kameraman a herec Benoit Bertuzzo.

str. 7 /ve světě/

IVANIŠEVIČ DLUŽÍ MILIONY

Někdejší druhý tenista světa, chorvatský mág GORAN IVANIŠEVIČ, který jen na turnajích vydělal přes 20 milionů amerických dolarů, se potýká s dluhy svých firem. Jak píše známý chorvatský web, jedna z Ivaniševičových společností, která ve Splitu vybudovala komplex s byty a obchody, dluží v přepočtu na naše koruny přes devatenáct milionů, z toho téměř pětinu činí nedoplatek na daních. Chorvatská státní finanční agentura ji proto navrhuje poslat do konkurzu. „Otec jen věřil špatným lidem,“ řekl o neúspěšném projektu, ve kterém se angažovali i jeho rodiče, už před časem Ivaniševič, jehož se podnikatelské štěstí vůbec moc nedrží. Jeho jiná společnost, která obchoduje s nemovitostmi, má totiž už více než rok a půl zablokované účty a prodělala přes milion kun (v přepočtu asi 3,3 milionu korun). Tenista, který v roce 2001 jako dosud jediný hráč zvítězil ve Wimbledonu na divokou kartu a kariéru ukončil v roce 2004, měl přitom slušné příjmy i díky reklamním smlouvám, a dodnes si vydělává na veteránských turnajích. Peníze se jej ale příliš nedrží, důkazem může být i osud jachty za dva miliony eur, kterou mu před třemi lety zabavila leasingová společnost kvůli neuhrazeným splátkám. Ivaniševičovy současné problémy se podobají potížím, které nyní musí řešit i další někdejší velká hvězda tenisových kurtů Iva Majoliová. Té hrozí, že kvůli dluhům z podnikání přijde o dva záhřebské byty.

Číslo 6/2013 magazínu Tenis přináší

• Zpravodajství ze Sparta
Prague Open - turnaj žen
• Prosperita Open - turnaj
mužů v Ostravě
• Dialog s Rafaelem Nadalem
• Můj příběh - Ivo Minář
• Trenérka - Zuzana Rolenčíková
• CZE F1 SD TOUR 2013
Most 13. - 19. 5. 2013
• Redakce magazínu
a RADANSPORT s.r.o. přináší
uvnitř čísla dárek předplatitelům

Číslo 6/2013 - Veselého vítězný šavlový tanec - str. 14 - 15

Lukáš Rosol

Pětaosmdesát tisíc euro a celkové zabezpečení účastníků bylo velkým tahákem pro hráče, kteří přijeli do Ostravy na turnaj Prosperita Open. Konkurence se sešla v Komenského sadech skvělá, osmička nasazených jistila kvalitu. Vavříny vítěze z turnaje ATP v Bukurešti zdobily nejvýše nasazeného, českého daviscupového reprezentanta Lukáše Rosola. Byl také lákadlem pro diváky, kterých se pravidelně scházely stovky. Rosol nakonec klopýtl v semifinále. Všechny ovšem nadchl jiný Čech – Jiří Veselý! Prosperita Open je jeho druhým letošním vítězným challengerem.

Z devítky Čechů na pavoučích nožkách challengeru se do druhého kola probojovala pětice. Nejvíce práce měl pětatřicátý hráč žebříčku ATP Lukáš Rosol s talentovanou prostějovskou nadějí Adamem Pavláskem. Ten začal pestře, nebojácně. Ještě ve třetí sadě měl k dobru brejk, k senzaci mu chyběly dva gamy. Závěr ale patřil servisu a forhendové razanci jeho soupeře. „Vůbec jsem ho neznal, hrál výborně, nakonec jsem ho přetlačil,“ přiznával favorit. „Prohra mrzí, jako každá, ale s hrou jsem spokojený. V sedmém gamu třetího setu jsem měl možnosti zvýšit vedení. Je to pro mě cenná zkušenost,“ hodnotil Pavlásek, který před duelem žertoval, že si na bum-bum tenis favorita vezme přilbu...
Zkráceno pro web

Číslo 6/2013 - Chci být na kurtě a nemyslet na bolest - str. 31-32 /dialog měsíce/

V těchto dnech obhajuje na Roland Garros titul, který ve své kariéře dobyl už sedmkrát. Nikdo jiný před ním nedokázal na pařížské antuce triumfovat tak často jako právě RAFAEL NADAL. Šestadvacetiletý Španěl přijel tentokrát do města nad Seinou v roli toho, kdo útočí ze zadních žebříčkových pozic. Po loňské senzační prohře s Lukášem Rosolem ve druhém kole Wimbledonu sedm měsíců nehrál. Jedenáctinásobný grandslamový šampion totiž trpí Hoffa-Kastertovým syndromem, při kterém otéká tuková tkáň pod čéškou. Problémy má především s levým kolenem. Když konečně bolesti pominuly, musel rodák z Mallorky návrat na kurty na začátku roku znovu odložit kvůli žaludečním potížím. Celkově tak nehrál 222 dnů. Pak ale začal úřadovat ve velkém stylu. Tři turnaje na jihoamerické antuce – tituly v Sao Paulu a Acapulku, finále ve Viňa del Mar. Jak byl rozjetý, vzal to Rafael Nadal rovnou na beton v Indian Wellsu a byl z toho další triumf přes výhry nad Federerem, Berdychem a del Potrem. Následoval triumf v Barceloně a finále v Monte Carlu, kde osmileté kralování bývalé světové jedničky ukončila ta současná Novak Djokovič. Náladu si spravil triumfem na domácí španělské půdě v Madridu a už sedmým triumfem v Římě! A tak je více než jasné: Rafael Nadal ukázal, že mu dlouhá pauza nic nevzala a hlad po vítězstvích má stále obrovský.

Čekal jste, že váš návrat bude tak úspěšný?
Samozřejmě že ne. Sám jsem z toho překvapený.
Proč?
Věděl jsem, že jsem solidně připravený, ale že to půjde tak dobře, s tím jsem ani náhodou nepočítal. Tak dlouho jsem nemohl trénovat a dlouho se kolena moc nelepšila. Já byl při prvních zápasech v chilském Viňa del Mar hlavně rád, že jsem znovu ve hře, že můžu soupeřit s ostatními.
Ale jako šampiona a bývalou světovou jedničku vás přece jen pouze soupeření s ostatními úplně uspokojit nemůže...
To je pravda. Když se poměřuju s ostatními, není to jen kvůli soutěžení. Soutěžení znamená vyhrát, nebo prohrát. A já chci vítězit...
Více přináší tištěné číslo magazínu

S předplatným ušetříte...

Využijte roční nebo půlroční předplatné. Výrazně ušetříte! Zatímco na stáncích a v prodejnách tisku zaplatíte za jeden výtisk
39,- Kč.
Pro abonenty představuje vydání za magazín Tenis měsíčně pouze 26,- Kč!
Chcete-li se tedy dovědět více o tenisovém dění u nás i v zahraničí a máte-li zájem o předplatné, obraťte se na adresu vydavatele: T/Production, Hudečkova 10, 140 00 Praha 4,
tel.: 241 442 398, e-mail: burians@volny.cz či redakci Tenis, Karlovo nám. 5, 120 00 Praha 2, tel.: 226 205 243, e-mail:redakce@magazintenis.cz
Objednávky na předplatné (i pro Slovensko) přijímá také: A.L.L.Production, s. r. o., F. Veselého 2635/15, areál VGP, budova D1, 193 00 Praha 9, Barbora Böhmová, tel.: 234 092 892, fax: 234 092 813, e-mail: predplatne@predplatne.cz
Objednávky a předplatné i pro Slovensko přijímá A.L.L Production, s.r.o., Ve Žlíbku 1800/77, Hala A7,
193 00, Praha 9 – Horní Počernice, e-mail: predplatne@predplatne.cz referentka: Barbora Böhmová, tel: 234092892,
email: barbora.bohmova@predplatne.cz nebo www.predplatne.cz
Cena předplatného: na půl roku 156,- Kč • na rok 312,- Kč

Na trůn mohou jen univerzálové - str. 2-3

Doba, kdy se Thomas Muster dostal na světový trůn jen přes svou oblíbenou antuku, či Pete Sampras zase své průměrné výkony na tomto povrchu vyrovnával dokonalými výsledky na trávě či betonech, je už dávno pryč. Na trůn mohou opravdu jen ti, kteří jsou úspěšní na všech površích. Moc dobře si to uvědomuje i ANDY MURRAY, který na antukovém turnaji Masters 1000 v Monte Carlu znovu ukázal, že mu antuka moc nevoní. Na tomto povrchu se mu dlouhodobě nedaří a na první antukovou finálovou účast stále čeká. Minulý rok odehrál Brit čtyři antukové turnaje, přičemž na třech vypadl ve čtvrtfinále – Monte Carlo, Barcelona a French Open, v Římě skončil dokonce už v osmifinále. Andy Murray má na svém kontě zatím 26 vyhraných titulů a 14 finálových účastí, světová dvojka (a hned zase trojka) však byla úspěšná jen na tvrdém či travnatém povrchu. A letošní rychlá prohra s Wawrinkou ve čtvrtfinále v Monte Carlu potvrdila, že se na vztahu Murrayho k antuce moc nezměnilo. (fe)

Úvodní slovo - str. 4

Český fedcupový tým se v Palermu probudil z finálového snu. Po smutné sobotě jsem nevěřil, že v neděli ještě budeme přemýšlet o vítězné naději, o to bylo vše překvapivější. Petra jakoby se rozpomněla na nejšťastnější měsíce své dosavadní kariéry, televizní kamery s určitostí ukázaly v její tváři vítězný jas, vyzařovala z ní jistota, jako tomu bylo v době, kdy stála jen krok od místa světové jedničky. A najednou byly zapomenuty chmurné nepřející licitace, které jí v minulých měsících braly klid. I na suverénní italskou lavičku se vkradly obavy, Češky zvedly hlavu a až v pondělí se český sen o třetím finále rozplynul. Važme si toho, že jsme ho mohli žít (pokud jsme to chtěli a toužili po tom), že jsme se laskali s nadějí, že české holky potřetí za sebou vybojují trofej, která letos slaví padesátiny. Loni stoletý Davisův pohár, letos padesátiletý Fed Cup, ale přiznejme, tenisová spravedlnost ukázala správně na italskou stranu. Český týmový tenis poprvé v historii současně kraluje žebříčkům Davisova poháru a Fed Cupu, ovládnout obě pořadí se v minulosti povedlo jen Francii a Rusku. Tým kapitána Jaroslava Navrátila má na prvním místě premiéru, české tenistky jsou na první příčce fedcupového žebříčku od chvíle, co soutěž v uplynulých dvou letech dvakrát vyhrály. Po postupu do semifinále Davis Cupu přes Kazachstán obhájci trofeje předstihli Španěly, ti vedli pořadí téměř čtyři roky – od 13. července 2009 do 8. dubna 2013, to byla opravdu španělská galasérie. Nyní přišlo naše kralování. A můžeme si vedení ještě upevnit, když na konci září uspějeme ve vyprodané O2 Areně s Argentinou. I přes porážku v Palermu ženy stále žebříček Fed Cupu vedou, náš náskok na Itálii se sice z původních více než 14 tisíc bodů, snížil na osm tisíc, ale když bude mít Corrado Barazzutti proti Rusku ve finále šťastnou ruku, může být náskok ještě menší. Na to se však historie neptá, na prvních dvou žebříčkových místech zatím vlaje česká vlajka a to je rozhodující...
Kompletní úvodní slovo Ing. Františka Kreuze přináší tištné vydání magazínu

UŽ PO DVOU TURNAJÍCH BYL KONEC - str. 6

Naše bývalá reprezentantka Jana Novotná spolu s Irenou Kuczynskou vydržely v trenérském křesle MARION BARTOLIOVÉ pou ze na dvou turnajích. Francouzská tenistka v Miami, kde ve svém prvním zápase vzdala kvůli zranění nohy, oznámila ukončení velmi krátké spolupráce s někdejší uznávanou hvězdou a polskou trenérkou. Od šesti let Marion trénoval svérázný otec Walter. Letos v únoru se však shodli, že bude lepší jít novou cestou. Ujmout se osmadvacetileté Francouzky měla krajanka Amélie Mauresmoová, na finální dohodu ale nedošlo. Až koncem února se Bartoliová dohodla víceméně intuitivně na spolupráci s českou vítězkou Wimbledonu z roku 1998 Janou Novotnou a uznávanou polskou trenérkou Irenou Kuczynskou. Angažmá však netrvalo dlouho. Marion spolupráci ukončila už po pouhých dvou turnajích v Indian Wellsu a Miami. „Zkoušely mi předat nějaké věci, ale herní styl a technické změny mi moc nesedly,“ řekla jedenáctá hráčka světa pařížskému deníku l‘Equipe. „Sešly se špatné věci ve špatnou dobu. Jednalo se o zkušební čas a já jsem v období, kdy se musím rychle rozhodnout,“ uvedla Bartoliová. Do Miami přiletěl za Bartoliovou její otec Walter. Tři dny se snažil dceru podpořit. Návrat pod jeho trenérskou taktovku však hráčka údajně neplánuje. „Nemám ve zvyku se vracet, snažím se dívat do budoucna,“ sdělila tenistka.

MURRAY POMŮŽE REPREZENTACI - str. 8

Světová tenisová dvojka ANDY MURRAY se rozhodl, že se po dvouleté pauze vrátí do Davisova poháru. Britové postoupili po heroickém vítězství 3:2 nad Ruskem do baráže o Světovou skupinu, v níž by jim 13. až 15. září měl Andy pomoci k návratu mezi absolutní elitu. Britové budou hrát v Chorvatsku. „Už se těším na bombarďáka Karloviče, technicky hrajícího Čiliče či nevyzpytatelného Dodiga,“ konstatovala pětadvacetiletá hvězda, která nereprezentovala v Davis Cupu svou vlast od roku 2011. Murray to vždy vysvětloval náročným turnajovým programem. „To se nemění. Program má stále náročný, ale říkal, že v září hrát bude,“ prohlásil v rozhovoru pro britská média jeho mluvčí. Svěřenec Ivana Lendla se chystal na antukovou sezonu, ale svým kolegům okamžitě poslal gratulaci k vítězství nad Ruskem a vyjádřil nad jejich výkonem obdiv. O vítězství nad Ruskem, za které ve dvouhrách nastoupili hráči první světové stovky Dmitrij Tursunov a Jevgenij Donskoj, se zasloužili James Ward (před zápasem 217. hráč žebříčku ATP), Daniel Evans (324.) a debl Colin Fleming, Jonathan Marray.

Poslední návrat Tommyho Haase 9-11 /můj příběh/

Ten chlap je snad nezničitelný. Přesně tohle už si museli tenisoví příznivci říkat několikrát. A TOMMY HAAS je znovu a znovu přesvědčuje, že on se opravdu nikdy nevzdává a stále znovu a znovu bojuje s nástrahami, které mu nejen sportovní život staví do cesty. Pětatřicetiletý Němec se už párkrát odrazil ode dna a z nuly se zase vyšplhal nahoru. Už třikrát se po dlouhodobých zraněních a operacích vrátil do elitní desítky světového žebříčku. Klidně to může přijít ještě počtvrté, protože po parádním představení v Miami klepe na dveře postavení, které naposledy držel před skoro šesti lety. Přitom před necelými dvěma roky byl otec dvouleté dcery Valentiny po operaci kyčle a lokte už skoro v tenisovém důchodu. Ale rodák z Hamburku a produkt proslulé Bollettieriho akademie je stále pozitivně naladěná osobnost, která se nevzdává. Byla to senzace, když Tommy Haas před pár týdny v osmifinále v Miami vyprášil Novaka Djokoviče. Ve čtyřiatřiceti letech se stal nejstarším přemožitelem světové jedničky za posledních třicet let. „Hrát proti někomu, jako je Novak, a dostat se na vrchol v této fázi kariéry, je neuvěřitelné. Těchto chvil si cením nejvíc, hrát na takhle velkých stadionech, stát proti nejlepším na světě,“ řekl Haas. Bylo to jeho parádní představení. Ať srbský současný tenisový vládce zkusil cokoli, jeho soupeř měl odpověď. Obhájce titulu odešel ve dvou sadách poražen. „Tommy si zaslouží veškerý kredit. Hrál skvělý zápas a byl na kurtu tím lepším, o tom není pochyb. Uhrál jsem jen šest gamů, to mluví za vše,“ vysekl poklonu svému přemožiteli Djokovič. Tommy Haas pak porazil také Gillese Simona a poprvé od turnaje v pařížské hale Bercy v roce 2006 se prosadil do semifinále turnaje ze série Masters. Tam ale skončil, i když nad Davidem Ferrerem vedl v rozhodující třetí sadě 3:1. „Každá porážka mě štve. Ale pak si pochovám dcerku a hodně rychle zapomenu. A vybavím si výhry nad Novakem, Gillesem, postup do semifinále a jsem nadšený z toho, jaký turnaj jsem odehrál. Snad další takové ještě přijdou, protože tenis mě pořád hodně baví a chci hrát tak dlouho, jak to jen půjde...“
Zkráceno pro web

Rosol a kuchař sestavili vítězné menu str. 12-13 /Davis Cup/

Úvodní bod: Lukáš Rosol Druhý bod: Jan Hájek, kterému blahopřeje Radek Štěpánek

Minulé daviscupové výpravy si z Astany odvážely porážky a často i střevní potíže, čeští tenisté ale zavedli novou tradici. Díky České sportovní měli s sebou vlastního kuchaře a také tento komfort jim zřejmě pomohl k postupu do semifinále. Jídlo, především však samozřejmě tenisové kvality, které tentokrát předváděli hlavně Jan Hájek a Lukáš Rosol, hrdina daviscupového čtvrtfinále.
Svěřenci kapitána Jaroslava Navrátila jsou vůbec první partou, která dokázala v Kazachstánu zvítězit. I bez své největší opory Tomáše Berdycha, v situaci, kdy nebyl úplně fit ani Radek Štěpánek, který se po dlouhé zápasové přestávce ještě nestihl dostat do bývalé formy. „Myslím, že nejdůležitější je říct, že tým pracoval neskutečně. Do poslední chvíle jsme nevěděli, kdo bude hrát, kdo je v nejlepší formě, jestli Radek bude, nebo nebude… Šanci dostali Lukáš Rosol s Honzou Hájkem, myslím, že to oba zvládli na dvě stě procent. Chtěl bych jim poděkovat,“ rozplýval se nad týmovým výkonem kapitán. Podle jeho slov byl každý den v Kazachstánu, kde Češi vyhráli jako první tým v historii, nesmírně těžký. Navíc atmosféra v kabině po čtyřhře, na kterou si Češi věřili, nebyla úplně ideální, ale každý hráč i člen týmu splnil – podle Jaroslava Navrátila – svoji roli perfektně. Zjednodušeně řečeno, do utkání v Astaně psal kapitán až na výjimky do sestavy za nerozhodnutého stavu pouze dvě jména: Tomáš Berdych, nebo Radek Štěpánek. Jenomže česká jednička se kvůli problémům s ramenem pár dní před odletem k zápasu omluvila a ani Radek nebyl ještě zdravotně úplně fit. „Byl to jeden z těžších Davis Cupů. Pro mnoho lidí sice není Kazachstán až taková tenisová velmoc, jenomže oni jsou především doma hodně nebezpeční. O to víc si tohohle vítězství cením – bez Tomáše a s Radkem po operaci. Jsem rád, že jsme se opět dostali do semifinále,“ ocenil Navrátil výkon hráčů, kteří čekali na svou šanci. Hlavně Lukáš Rosol, jenž získal dva body, jako to obvykle dělával Berdych, na sebe vzal obrovský díl odpovědnosti a při absenci tradičních českých opor svou roli zvládl na jedničku. Potvrdil tak, že by se v budoucnu mohl stát důležitým mezičlánkem do doby, než doroste pro velké zápasy další generace?...
Zkráceno pro web

Kapitána postup jeho týmu překvapil str. 15 /Davis cup/

Pozornost českého daviscupového týmu i fanoušků byla upřena nejen na čtvrtfinále v Astaně, ale i do Buenos Aires, kde se až v závěru rozhodovalo o tom, s kým si naši obhájci „salátové mísy“ zahrají v semifinále. Nakonec zvítězila pro nás příjemnější varianta, v září budeme hostit Argentinu.

Když třicetiletý domácí tenista Carlos Berlocq proměnil v rozhodující dvouhře proti francouzskému soupeři Gillesu Simonovi za tři hodiny a 48 minut sedmý mečbol v pořadí (6:4, 5:7, 6:4, 6:4), odstartoval na tenisovém stadionu v Roca Parku v Buenos Aires jihoamerický karneval. S raketami a muzikou vyhazovali spoluhráči vítězného tenistu do vzduchu. Kapitán Argentiny Martin Jaite novinářům řekl: „Jsem moc šťastný. Našim vítězstvím nad silnými Francouzi i postupem do semifinále jsem poněkud překvapen. Rozhodně teď nemyslím na příští zápas proti Čechům. Určitě se u nich bude hrát na rychlém povrchu, a ten nám příliš nesedí. Na semifinále se chceme co nejlépe připravit.“ Ani zmínka o současné argentinské jedničce, hráči elitní světové desítky Del Potrovi, který dal před týmovou soutěží už poněkolikáté přednost přípravě na další turnaje. Hrdinou dne byl Berlocq, který sbíral gratulace a s nadšením přidal: „Je to nejlepší výsledek mojí kariéry. Nemám slov, abych popsal, co cítím. Postup do semifinále je úspěchem celého týmu. Věřím, že budeme v září proti Čechům v nejlepší formě. Máme nejlepší fanoušky na světě!“ Poražený Simon smutně uvedl: „Jsem moc zklamaný. Chtěl jsem získat vítězný bod. Ale soupeř hrál dobře, po celý zápas ho hnaly dopředu davy bouřlivých fanoušků, bubny, trumpety a zpěv...“
Zkráceno pro web

Devět dní v Palermu nenaplnilo sen str. 18 /Fed cup/

České tenistky zažily situaci, na kterou už mohly ve Fed Cupu skoro zapomenout. Ke svému utkání po dlouhé době nejely jako favoritky, a bohužel, na půdě silného soupeře se jim překvapit nepodařilo. Téměř celodenní nedělní déšť jim sice pobyt v Palermu protáhl, z postupu do finále se ale i tak nakonec po velkém boji radovaly vynikající Italky.

Byl to obrovský kontrast v areálu klubu Circolo del Tennis. Skotačící vítězky lákaly hlasitým skandová- ním týmového kapitána Corrada Barazzuttiho ke skoku do bazénu, o kus dál ze sebe české tenistky jen stěží vypravily hlásku. Konejšily Lucii Šafářovou, která po strhující bitvě podlehla nejlepší hráčce fedcupového semifinále Robertě Vinciové 1:2 na sety. A do zpěvu nebylo ani Petru Pálovi, který své svěřenky neviděl tak zklamané už tři roky. Právě Italky orámovaly mimořádně úspěšné období českého výběru, kterému vzaly šanci bojovat o třetí titul v řadě. Zatímco před třemi lety v Římě vyhrály na domácí antuce jednoznačně 5:0, teď na zřejmě ještě pomalejší oranžové hlíně v Palermu kvůli výtečným výkonům Petry Kvitové i Lucie Šafářové ve třetí a čtvrté dvouhře „jenom“ 3:1. „Samozřejmě jsme věděli, že nejde vyhrávat donekonečna, navíc jsme měli těžkého soupeře venku na antuce. Myslím, že po té nepovedené sobotě hodně lidí holky zatracovalo, ale ony se nechtěly vzdát a ukázaly velké srdce,“ chválil své svěřenky Petr Pála, který pokračoval v analýze: „Petře Kvitové se v neděli po dlouhé dešťové přestávce podařilo vyhrát zdánlivě ztracený zápas se Sarou Erraniovou a Lucie Šafářová v pondělní dohrávce nebyla vůbec daleko od podobného obratu. Dřela, na kurtu nechala všechno a vypadalo to, že se misky vah přikloní na naši stranu...
Zkráceno pro web

NA VZÁJEMNÉ SOUBOJE SE TĚŠÍ str. 26 /Za oponou/

Zatímco některé hráčky se snaží vyhnout těm nejtěžším soupeřkám, Serena Williamsová se na utkání se svou velkou rivalkou Marií Šarapovovou překvapivě těší. A také sibiřská rodačka, žijící na slunné Floridě, vždy vzájemné střetnutí se Serenou – podle svých slov – vítá. Američanka, momentální světová jednička, neprohrála s ruskou hvězdou, její soupeřkou ve finále nedávného turnaje WTA tour v Miami, od roku 2004. A konstatuje, že je na mimořádně těžké souboje s Ruskou připravena. „Nyní cítím, že proti ní hraju s velkou chutí. Moc ráda ji vidím na druhé straně kurtu, protože to vždy přinese zajímavý zápas,“ řekla Serena a dodala: „Ráda se měřím na kurtu s někým, kdo v tenise hodně dokázal a dělá ho tak dobře. A já chci vždycky hrát s plným nasazením proti kvalitní soupeřce.“ Američanka zároveň sdělila novinářům, že je pro ni progres Šarapovové v posledních letech inspirující: „Věřím, že něčeho podobného budu rovněž schopna!“ Serena Williamsová přitom porazila ruskou tenistku v posledních deseti vzájemných utkáních, navíc proti ní vyhrála posledních třináct setů. A jak vidí Maria Šarapovová zápasy se svou největší soupeřkou? „Je to vrchol současného ženského tenisu. Serena je vynikající sportovec, má velmi mnoho síly a sebevědomí. Pokud se nesnažíte dostat ji pod tlak, nechat hrát svoji hru, pak tuto výhodu velmi rychle a snadno využije...“ Ačkoli dobře ví, co na královnu platí, přesto v Miami triumfovala Serena.

SLOVANKY MAJÍ MILIONY PŘÍZNIVCŮ str. 27 /Za oponou/

Bývalá světová jednička Caroline Wozniacká, rodačka z dánského Odense, se poslední dobou drží horkotěžko v elitní desítce. Prokazatelně na absolutní špičku nestačí, přestože utkání, kdy je favoritkou sice zvládá, ale jak je v roli té, která má překvapit, většinou prohrává. Na turnaji Masters v Indian Wellsu si po dlouhé době zahrála vůbec první finále letošní sezony a z velké části díky Azarenkové, která ve čtvrtfinále k vzájemnému souboji nenastoupila kvůli zdravotním obtížím. Obrovské problémy měla Caroline už v semifinále s Němkou Kerberovou, nakonec ale postupovou cestu do finále, v němž prohrála s Marií Šarapovovou, našla. „Jsem velká bojovnice, ale samotná bojovnost nestačí. Dokud nedokážu vyhrát velký turnaj, nikdy nebudu světovou jedničkou se vším všudy,“ tvrdí Wozniacká, která má díky svým rodičům velkou podporu i u polských fanoušků. V Katovicích má Caroline dokonce velký fanclub čítající přes tisíc lidí, stejně velký i v Odense. Na sociálních sítích pohledené Dánce fandí přes sto dvacet tisíc tenisových příznivců. „Nejvíce jich mám na Twitteru, Yahoo a Facebooku. Budete se možná divit, ale i ruská sociální síť Vkontaktě eviduje přes šest tisíc mých příznivců,“ tvrdí Wozniacká, jež to přičítá svým slovanským kořenům. Pochopitelně to není nic proti Marii Šarapovové, na ruské síti Vkontaktě má přes milion příznivců. Ruska se sice ráda hlásí ke svému původu, ale obecně raději vyhledává americké prostředí. Už jen proto, že tu strávila velkou část svého života, hlavně mládí a také uvádí v USA své bydliště, konkrétně na Floridě v Bradentonu... Zkráceno pro web

Nečekaný konec str. 28 /před 10 lety/

Před deseti lety byla NICOLE VAIDIŠOVÁ poprvé členkou českého fedcupového týmu. V Maglii jsme prohráli s Itálií 1:3 a velká tenisová naděje oslavila den před zápasem, 23. dubna 2004, patnácté narozeniny. V posledním zápase měla nastoupit ve čtyřhře spolu s Libuší Průšovou proti páru Farinaová – Schiavoneová, ale za rozhodnutého stavu se už debl nehrál… Rok předtím, v polovině srpna, dovedla Nicole Vaidišová český tým na juniorském mistrovství světa do 14 let v Prostějově ke zlaté medaili a šéf českého tenisu pak říkal, že za svého prezidentování ještě neslyšel žádnou českou naději tak hlasitě zpívat hymnu. „Věřila jsem, že vyhrajeme. Od začátku jsem tomu věřila,“ řekla po mistrovství suverénně. Každý den s ní v Prostějově pilně trénoval Aleš Kodat a když se pak spolu rozešli, blížil se její tenisový konec… O dva měsíce později se Sparťanka Nicole Vaidišová na VII. ročníku turnaje Pilsner Cup, při svém premiérovém startu na ženském mezinárodním turnaji, zapsala do listiny vítězek! Vyhrála kvalifikaci a ve finále turnaje ITF s dotací 10 000 USD přehrála Andreu Hlaváčkovou. Proměnila třetí mečbol. „Byl to můj první start na ženském turnaji – a hned vítězství. Těžký byl už první zápas kvalifikace s Petrou Novotníkovou. Přiletěla jsem ze španělské antuky, ze Soisbault Cupu, hned jsem šla hrát a zvykala si na halu. Finále? Bylo nervózní. S Andreou se známe, byl to velký boj,“ konstatovala Nicole Vaidišová. „Sezona celkem ucházející, spokojená jsem tak napůl. Po dobrých výkonech a výsledcích přišly slabé chvilky. Mojí hře chybí vyrovnanost,“ řekla v Plzni po zisku premiérového titulu. V květnu 2004 jí patřilo 5. místo světového juniorského žebříčku ITF, byla ve finále Australian Open ve dvouhře i čtyřhře 2004, vyhrála prestižní Orange Bowl 2003... Zkráceno pro web

Začíná druhý poločas 31 /dialog měsíce/

Dělal jsem s ROBINEM VIKEM (1980) hodně rozhovorů a na jejich konci jsem měl vždycky vnitřní pocit, že ho tenis moc nebaví, že se mu nelíbí prostředí tenisového světa a vždycky v něm jen těžce hledal místo. Když jsem s ním mluvil nedávno, zdálo se mi, že má přece jen chuť vrátit se do tenisového prostředí, které mockrát předtím zavrhl. „Poznal jsem, že se do tenisu nějak nehodím,“ řekl mi. Od třiatřicátníka, který byl od mladších žáků vždy mezi prvními své věkové kategorie – od 14 let člen všech reprezentačních výběrů, v osmnácti třetí junior na světě, v semifinále juniorského Australian Open, v roce 2005 na 57. místě ATP, člen daviscupového týmu, šest titulů z challengerů – mi ta věta připadala přinejmenším zvláštní.

Ve vašich statistikách jsem zjistil, že jste spolupracoval celkově s dvanácti trenéry: Janošíkem a Volejníkem počínaje, Luxou a Nekolou konče.
Já vím, mnohým to připadá hodně, ale mně to tak nepřišlo. A kdybych se měl podívat zpátky, tak mi nejvíc dal David Prinosil. Ukázal mi, jak tenis dělat profesionálně, do té doby jsem to tak nedělal. Uvědomil jsem si, že tenis není jen o tom, co se odehrává na dvorci. Donutil mě dělat věci, kterým jsem dříve nedával skoro žádnou vážnost, nebo jsem o nich prostě nevěděl. Nerad bych říkal, že některý z těch dvanácti trenérů mi nepomohl, každý určitě přispěl něčím jiným, ale Prinosil mě naučil nejvíc. Víc se věnoval například kondici a rehabilitaci. Přenesl na mě to, na co byl dlouhá léta zvyklý v Německu.
Připomenu vám, co jste mi říkal ve svých dvaceti. „Poznal jsem skoro celý svět, ale na druhé straně cítím, že člověk vedle tenisové kariéry nemá šanci třeba studovat obor, který by ho zajímal, protože na to prostě nemá čas. Určitě mi to někdy bude v životě chybět. To už dobře vím. Nemám však pocit, že bych chtěl na svém životě něco měnit. Při tenise nemáte skoro žádné další šance. Musíte ho dělat pořádně, nebo vůbec ne. Dělat něco polovičatě nemá cenu.“ Tehdy jste mi připadal, že vám tenisové sebevědomí nechybí. Kam jste si představoval, že to v tenise dotáhnete? Určitě se vám ty cíle splnit nepodařilo...
Ne, takhle bych to neřekl. Vím, jaký jsem a co jsem si od tenisu sliboval. Spíš bych řekl, že jsem předčil svá očekávání. Ne že by to mělo nyní vyznít jako nějaká skromnost, hodně vysoko jsem se nikdy nedíval, raději jsem si dával kratší cíle a pak – sám jsem dobře věděl, co umím a co dovedou druzí...
Více přináší tištěné číslo magazínu

Archiv předchozích čísel

Číslo 4/2013

Číslo 3/2013
Číslo 2/2013
Číslo 1/2013
Číslo 12/2012
Číslo 11/2012
Číslo 10/2012
Číslo 9/2012
Číslo 8/2012
Číslo 7/2012
Číslo 6/2012
Číslo 5/2012
Číslo 4/2012
Číslo 3/2012
Číslo 2/2012
Číslo 1/2012

Číslo 12/2011
Číslo 11/2011
Číslo 10/2011
Číslo 9/2011
Číslo 8/2011
Číslo 7/2011
Číslo 6/2011
Číslo 5/2011
Číslo 4/2011
Číslo 3/2011
Číslo 2/2011
Číslo 1/2011